V souvislosti s minulými články, které jsem zaměřil na neetické manipulace s loveckými trofejemi za pomoci hygroskopické metody, tedy schopnosti parožní tkáně pohlcovat vodu, jsem se po zralé úvaze rozhodl zveřejnit další praktiky, které jsou z pohledu lidské kreativity hodně za hranicí myslivecké etiky.
Bohužel tyto případy nejsou v dnešní době ojedinělé, a jak nám ukazuje myslivecká praxe, rozrůstají se jako houby po dešti. Jelikož v mnohých loveckých destinací se výše poplatkového lovu stanovuje na základě neredukované hmotnosti trofeje, zkoušejí uživatelé některých honiteb různé sofistikované způsoby jak u trofejí, zejména srnčích, dosáhnout vyšších hmotností a z kapes poplatkových lovců tak vytáhnout větší finanční částky.
Příběh „olověného“ srnce z Moravy
Dnes, již s odstupem času mohu říci, že i já sám jsem se stal obětí takovéhoto podvodu a v příběhu, který popíši, hrál hlavní roli.
Před dvaceti lety jsem si domluvil poplatkový odstřel srnce nedaleko jihomoravské metropole. S mysliveckým hospodářem nejmenované honitby jsme se znali již ze školních lavic, takže nebyl problém již na první schůzce domluvit všechny potřebné náležitosti, zejména se dohodnout na výši finančního poplatku za úspěšný lov. Naše gentlemanská dohoda zněla naprosto jasně. Pokud parůžky uloveného srnce budou do hodnoty 90 b. CIC, zaplatím 5 tisíc, pokud ovšem parůžky přesáhnou hranici 90 b. CIC, zaplatím částku 10 tisíc korun. Tento návrh se jevil být velice seriózní a z pohledu výše poplatkových lovů té doby velice přijatelný. Naši dohodu jsme ihned potvrdili podáním ruky.
Myslivecký hospodář měl odstřelového srnce již od jara obeznaného, takže nebyl problém srnce brzy našoulat a ulovit. Navzdory skutečnosti, že jím obeznaný srnec vycházel z lesní lokality téměř načas a daly se podle něj doslova řídit hodinky, se toho dne jako naschvál srnec neukázal.
Druhý den mi byla Diana příznivěji nakloněná a srnce do exponované lesní lokality poslala přesně načas. Z vysokého posedu, ze vzdálenosti asi 90 metrů, se mi nakonec srnce podařilo ulovit dobrou ranou na komoru.
Po předání úlomku a gratulaci k úspěšnému lovu nastala polemika o bodové hodnotě trofeje. Parůžky srnce byly 22 cm vysoké, stupně rovného šesteráka s krátkými předními výsadami. Na základě optického pohledu jsem odhadoval, že parůžky budou pod hranicí 90 bodů a svému průvodci jsem tento odhad ihned sdělil. Průvodce byl však opačného názoru a parůžky srnce odhadoval naopak nad hranicí 90 bodů. Po krátké konfrontaci názorů jsme se nakonec dohodli, že trofej do preparace ponechám v jejich mysliveckém spolku, spočítá se bodová hodnota parůžků a výši poplatku zaplatím na základě výsledné bodové hodnoty. S tímto návrhem jsem souhlasil a po krátkém přátelském posezení jsme se oba rozjeli k domovům.
Přibližně po týdnu jsem obdržel zprávu, že mám trofej připravenou k vyzvednutí a že na základě „suché“ Volzovy metody, dosahuje hodnoty 96,5 b. CIC. Přiznám se, že takto vysokou bodovou hodnotu jsem rozhodně nečekal. Na druhé straně jsem byl ale rád, že lov byl úspěšný, bez dosledu a že vzhledem k mému časovému vytížení nemusím řešit preparaci trofeje. Vyzvedl jsem tedy z účtu dohodnutou částku a rozjel se směrem k jihomoravské metropoli pro připravenou trofej.
Hned po příjezdu na místo určení a vřelém přivítání mě byla předána krásně vypreparovaná a vybělená trofej. Po přátelské konverzaci a krátkém posezení jsem zaplatil dohodnutou částku a rozjel se k domovu. Trofej jsem zavěsil na čestné místo svého malého loveckého salonku a tuto záležitost jsem považoval za vyřízenou.
Od toho dne měsíce utíkaly jako voda. Vždy, když jsem přišel do salonku a pohledem zavadil o trofej, připomněl si krásné zážitky spojené s lovem tohoto architektonicky zajímavého srnce III. věkové třídy.
Přibližně po roce za mnou přijel na návštěvu kamarád ze sousední honitby Karel. U kávy jsem mu vyprávěl o lovu srnce a naší gentlemanské dohodě ohledně poplatkového lovu. Při rozhovoru mě napadlo, že bych mohl trofej ze zdi sundat a trochu ji očistit. Po chvilce debaty došlo k hodnocení vzhledových bodů a následně i měrných parametrů trofeje. Trofej jsem položil na digitální váhu a zvážil její hmotnost, aktuálně činila 460 g. Karlovi se však něco nezdálo a na trofeji opakovaným přetáčením stále něco hledal. Po chvilce náhle vykřikl: „Přines rychle šroubovák nebo něco špičatého!“
Nechápal jsem, na co záhadného přišel, ale pro šroubovák jsem přece jen doběhl. Karel vzápětí vsunul šroubovák do mozkové dutiny a začal v ní něco šťourat. Jaké však bylo naše překvapení, když se z mozkovny začaly sypat malé olověné broky s kousky bílé hmoty, pravděpodobně sádry. Byl jsem doslova jako v „Jiříkově vidění“ a nic nechápal. V čase jsem se však vrátil k lovu srnce a zejména verbálnímu návrhu hospodáře, že si trofej ponechá, vypreparuje, zjistí bodovou hodnotu a později předá. V tu chvíli mě vše docvaklo - potřeboval získat potřebný čas na manipulaci trofeje!
Po odstranění olověné zátěže byla trofej o 78 g lehčí, což ji aktuálně degradovalo o 7,8 b. CIC. Tímto se tedy deklarovaná bodová hodnota trofeje výrazně snížila a „spadla“ pod hranici 90 bodů.
Okamžitě jsem „žhavil“ telefon a volal „kamarádovi“ s otázkou, co to má znamenat a celou záležitost s trofejí dopodrobna vylíčil. Ve sluchátku bylo chvíli ticho a pak jen samé výmluvy a tvrzení, že o ničem neví a že trofej nepreparoval on, ale předseda jejich sdružení a další výmluvy a zcestné zavádějící řeči. Pod tíhou nezvratných důkazů jsem žádal vrácení poloviny zaplacené částky, racionální vysvětlení a zároveň i patřičnou omluvu. Zřejmě ze strachu před veřejnou ostudou mi bylo vyhověno, a s omluvou, že to byla jen recese, vráceno 5 tisíc korun. Nebýt však Karla a výše popisované náhody, pravděpodobně bych se o tomto podvodu nikdy nedozvěděl…
Přeměření trofeje CIC metodou
Postupem času jsem se stal členem komise pro hodnocení trofejí a držitelem certifikátu hodnotitele trofejí CIC. Doma jsem měl veškeré vybavení pro stanovení měrných veličin, potřebných k výpočtu bodové hodnoty trofeje. Jednoho dne mě napadlo, že bych mohl moji „olověnou“ trofej přepočítat metodou CIC. Každý rozumný a problematiku chápající myslivec dobře ví, že Volzova metoda je pro výpočty bodových hodnot trofejí pouze orientační a že v mnoha případech dochází k velmi výraznému bodovému nadhodnocení i podhodnocení.
Při Volzově metodě se standardně používá konstanta 0,225, kdy vynásobením redukované hmotnosti trofeje touto konstantou získáme přímo bodovou hodnotu za hmotnost a objem trofeje. Pak přičtením bodů za délku lodyh a všech vzhledových bodů získáme přibližnou bodovou hodnotu trofeje.
Na základě výpočtu bodové hodnoty metodou CIC jsem zjistil, že trofej dosahuje hodnoty 91,75 b. CIC. A to i bez olověného přídavku! Snaha mysliveckého hospodáře dosáhnout touto neetickou cestou hodnotu přesahující 90 b. CIC byla tedy v tomto případě naprosto zbytečná. Kdyby hospodář nebo předseda MS nechal tenkrát trofej spočítat na základě přesné CIC metody a k výpočtu nepoužil Volzovu konstantu, která trofej výrazně podhodnotila, nemuselo dojít k této tristní situaci s manipulací trofeje.
Dnes, s odstupem času, se nad touto záležitostí jen usmívám a na svých přednáškách a školeních ji prezentuji coby mysliveckou kuriozitu a zároveň odstrašující případ z oblasti poplatkových lovů. Dnes již také dávno vím, že nejsem sám, komu se něco podobného v mysliveckém životě přihodilo.
Příběh olověného srnce z Jižních Čech
Další příběh, který je doložen autentickými snímky, mi vyprávěl kolega myslivec, se kterým jsem se seznámil na své přednášce o srnčí zvěři v jižních Čechách. Vyprávěl mi, že před několika lety byl na poplatkovém lovu srnce a scénář byl velice podobný, jako tomu bylo v případě mého „olověného“ srnce. Po úspěšném lovu si nájemce honitby trofej ponechal se slovy, že ji vypreparuje, zjistí bodovou hodnotu a výši poplatkového lovu stanoví na základě zjištěné bodové hodnoty. V případě tohoto srnce se mělo jednat o trofej v hodnotě stříbrné medaile o bodové hodnotě okolo 115 b. CIC, za kterou lovec zaplatil nemalou finanční částku.
Už při samotném vyprávění jeho příběhu jsem pojal podezření z nekalé manipulace trofeje, zvláště když mi sdělil, že trofej má neredukovanou hmotnost 560 g a parůžky se zdají být z pohledu objemu hodně slabé. Rozloučili jsme se se slovy, že až bude mít cestu na Moravu, zastaví se u mě na samotě u lesa a trofej mi ukáže.
Ještě toho roku se tak stalo a kolega z Jižních Čech dorazil na přátelskou návštěvu. Ihned po uvítání a ukázce kapitálních srnců mého chovu jsme zasedli do loveckého salonku a při kávě se začali bavit o trofeji. Parůžky se na základě optického pohledu zdály být hodně slabé a podle mého názoru měly do stříbrné medaile hodně daleko. Jejich bodovou hodnotu jsem odhadoval okolo 103 b. CIC. Ovšem při potěžkání trofeje mně málem „upadly ruce“. Trofej byla až nepřirozeně těžká a moje digitální váha ukázala neredukovanou hmotnost 561 g. Takto vysoké hmotnosti běžně dosahují srnci aspirující na zlatou medaili. Proto se mi zdálo hodně nepravděpodobné, aby trofej s objemově slabšími parůžky dosáhla takto vysoké hmotnosti a deklarované bodové hodnoty.
Ihned jsem nahlédl do mozkové dutiny a očekával nějaký ten olověný přídavek. Mozková dutina však byla k mému překvapení naprosto čistá. Znovu jsem trofej položil na digitální váhu a ověřil hmotnost. Nechápal jsem, jak může opticky relativně slabá trofej dosahovat takto výrazné hmotnosti. Nakonec jsem se začal smiřovat s tím, že trofej je výjimečná a že se kolegovi podařilo ulovit srnce s abnormálně těžkými „kamennými“ parůžky o vysoké měrné hustotě parožní tkáně a dobře osifikovanou těžkou lebkou, která v tomto případě výrazně dotovala výslednou bodovou hodnotu trofeje.
Při rozhovoru mě kolega ještě požádal, zda bych mohl trofej přehodnotit metodou CIC, zvláště když viděl, že mám k potřebné vybavení. Na základě volumetrické metody jsem zjistil, že parůžky mají objem jen 137 cm
3, což bylo podle mých zkušeností hodně málo pro zisk stříbrné medaile. Pro jistotu jsem objem změřil ještě jednou, ale i při duplicitním měření byly naměřené hodnoty naprosto identické.
Při měření délky lodyh jsem však náhle zpozorněl. V místě, kde se členila přední výsada, se náhle objevilo něco podezřelého a nepřirozeného. V tomto místě se totiž náhle začala od parůžku oddělovat jakási neidentifikovatelná hmota, která dokonale imitovala barvu okolní parožní tkáně a narušila tím celkovou integritu parůžku. Hmotu jsem začal odlupovat a po krátké chvilce mě bylo vše jasné - v rozsoše lodyhy byl navrtán otvor o průměru 12 mm, který byl vyplněn olovem! Po důkladné prohlídce trofeje jsem zjistil, že olověná výplň je i v druhé lodyze! Díky opakovanému ponoření parůžků do vody se hmota uvolnila a trofej odhalila svá tajemství. Dotyčný kolega byl z této skutečnosti totálně zdrcen a šokován.
Na základě těchto skutečností bylo nutné pořídit důkazný obrazový materiál, který by aktuálně zachytil autentičnost tohoto případu a byl odstrašujícím příkladem pro potenciální trofejové „kreativce“. Bez provedení podélných řezů lodyh by ovšem dokumentace neměla příliš vysokou vypovídající hodnotu, neboť nebylo jasné, do jaké hloubky olověný sloupec prostupuje. Požádal jsem proto majitele, zda by byl ochoten trofej k destruktivním účelům poskytnout a zda tento případ společně s věcnou fotodokumentací mohu oficiálně zveřejnit. Po chvíli váhání a vstřebání šoku svolil a parůžky mi poskytl k hloubkové analýze a zveřejnění jeho příběhu.
Parůžky nyní bylo nutno odřezat od pučnic a učinit podélné řezy, na kterých budou jasně patrné provedené fyzické úpravy (hloubka vrtu, průměr, materiál výplně apod.). Autentické snímky provázející tento článek jsou jasnými a nezvratnými důkazy o tom, jakých zavrženíhodných praktik jsou někteří kolegové se dopouštět pro větší finanční částky z poplatkových lovů.
Po odstranění olověné zátěže byla trofej o 130 g lehčí, což ji aktuálně degradovalo o 13 b. CIC, tedy na aktuálních 102 b. CIC. Můj prvotní odhad, byl tedy téměř přesný. Trofej nedosáhla ani na spodní hranici bronzové medaile, natož deklarované hranice stříbrné.
Přibližně za měsíc mě kolega z Jižních Čech telefonicky oznámil, že moje rady a doporučení byly velice úspěšné a že po delším „handrkování“ s nájemcem honitby mu byla s omluvou vrácena větší polovina vyplacené částky za poplatkový lov.
Další sofistikované způsoby manipulací s trofejemi
Postupem času se mi ozvali další myslivci, kteří popisovali podobné příběhy manipulací s trofejemi. Většinou byl scénář stejný jako u výše popisovaných příběhů. Trofeje ulovených jedinců byly na několik dní v „depozitu“ honitby a tam zpravidla docházelo k jejich neetickým manipulacím.
V současné době jsou však známy daleko sofistikovanější způsoby, jak naivního a důvěřivého lovce obelstít a z jeho kapsy vytáhnout větší finanční částku. Zvyšovat neredukovanou hmotnost trofeje sypáním olověných broků do mozkové dutiny je v dnešní době již anachronismus a notoricky známý a současně již „profláklý“ způsob, který je lehce odhalitelný. V soukolí systému poplatkových lovů se jedná o mnohdy velmi vysoké finanční částky a kreativitě některých „ziskuchtivců“ se v tomto směru meze nekladou.
Jeden z nejsofistikovanějších způsobů současné doby jsem zachytil na snímcích doprovázející tento článek. V tomto konkrétním případě byl olovem vyplněn prostor čelistních kaveren lebky srnce! Autor této práce měl bezesporu mistrovský cit pro detail a preciznost, za kterou by se jistě nemusel stydět ani světově uznávaný plastický chirurg (soudě podle toho, jak precizně a dokonale svůj „zákrok“ učinil). Osobně jsem přesvědčen, že tento „majstrštyk“, je pro nezasvěceného lovce velice těžce odhalitelný. Odhalit se dá pouze na základě detailního zkoumání či za pomocí počítačové tomografie nebo rentgenu!
Vážení čtenáři a potenciální poplatkoví lovci, jedinou radu, kterou vám mohu v tuto chvíli dát, v případě jakéhokoliv podezření z manipulace trofeje (olověnou či jinou zátěží) zajděte do nejbližší veterinární ordinace a nechte si pořídit rentgenový snímek, který jakoukoliv kovovou zátěž v lodyze či lebce okamžitě odhalí a jako bonus budete mít naprosto průkazný a nezpochybnitelný obrazový materiál o neetické manipulaci s trofejí.
V případě zmanipulované trofeje hygroskopickou metodou („vodní lázní“), vyčkejte s platbou alespoň 14 dní, než trofej v pokojových podmínkách vyschne na konstantní hodnoty, nebo si za pár stokorun pořiďte nebo někde půjčte elementární kapesní detektor vlhkosti a vlhkost parožní hmoty si u „podezřelé“ trofeje sami ověřte. A věřte, že se to mnohdy sakramensky vyplatí…
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
privátní výzkum biologie srnčí zvěře
www.scherer.cz tel. 724 218 513