Málokteré výcvikově-kynologické téma vzbuzuje větší diskuze, než právě aport, aportovací disciplíny vedou žebříčky statistik nejčastějších vypadnutí ze zkoušek. Proč jsou aporty tak náročné? A jsou vůbec náročné?
Dříve se říkalo, a u mnohých vůdců to tak je i dnes, že loveckému psu máme nechat dětství. Se štěnětem nebo mladým psem se cvičilo tak maximálně hledání/slídění na zkoušky vloh a jinak se po něm mnoho nechtělo. Přitom právě to, co si štěně zafixuje v mladém věku, má upevněno nejlépe. Jak se říká – starého psa novým kouskům nenaučíš – respektive naučíš, ale bude to trvat déle a bude s tím víc práce.
U mnohých majitelů loveckých psů panuje představa, že aport je něco přirozeného, nikoli naučeného. Pravda je však složitější a dokonalý aport vrozený opravdu nebývá. Hned na začátku si musíme říct, čeho je třeba se vyvarovat. Na velký problém si zaděláme, pokud necháme psa si s aportem hrát, třepat s ním, kousat jej anebo s ním před námi prchat. Takový pes bude mít chuť aportovat, pouze pokud se předmět bude hýbat, budeme mu s ním pohazovat, mávat před nosem a probouzet kořistnický pud. Problém nastane, když budeme chtít, aby seděl a aport klidně držel. Mladý pes to samozřejmě nezvládne a zároveň nepochopí, co je najednou špatně, když do té doby byl k honění aportu povzbuzován. V téhle situaci se nám často stane, že se pes „blokne“ a odmítne aport uchopit. Pes se ale zachoval jen logicky… Jiné psy baví jen pár opakování, pak přestanou mít o aport zájem. Jiní zase nechtějí aport vydat nebo ho naopak plivou cestou k nám…
Vyjmenováváním možností, jak by aport neměl vypadat, můžeme zaplnit celý článek. Může být neuvěřitelně frustrující, když zjistíte, že nemůžete přejít k pokročilému aportu se zvěří nebo dokonce vůbec jakkoliv pokročit v aportování, protože váš osmnáctiměsíční pes si stále hraje s dummíkem nebo atrapou jako štěně.
Jak tedy na aport jinak než kořistnickou hrou nebo nátlakem, pokud s ním nechceme pracovat proto, že si například nejsme jisti, kolik tlaku náš pes snese anebo nám z jiných důvodů tato metoda nevyhovuje? Jako existuje pravděpodobně sto různých způsobů, jak lze aportování pokazit, je i minimálně stejně tolik různých názorů a tradičních technik, jak tyto chyby ve výcviku a vedení řešit.
Kromě klasického přístupu k výcviku aportu pomocí nátlakových metod, kdy se aport vynucoval (a které samozřejmě fungovaly a fungují), dnes začínají kynologové pracovat s metodou operantního podmiňování, kdy psa motivujeme k tomu, aby si cvik postupně, po krůčcích zažil a upevnil. Pokud náš žák cvik pochopí, bude k jeho vykonávání motivován více, než je-li k němu donucen. Je třeba vysvětlovat úkol krok za krokem a přemýšlet o procesu odzadu – proto je nezbytné trénink dobře plánovat a znát základy práce s označováním dobrých pokusů (klikr nebo slovní marker – krátké slovo, které zazní vždy, když se dílčí cvik povedl, následuje odměna). Začneme-li s tréninkem brzy, v dospělosti psa už jen na základní principy navážeme. Vhodný výcvik ve spojení se silnými přirozenými instinkty vám zajistí psa, který aportuje pokaždé a bez pochyb.
Úplným základem pro práci psa – aportéra jsou chuť do práce a sebekontrola. Nechcete psa, který je při aportování „polovičatý“. Chcete, aby byl schopen aportování pravidelně trénovat, a to více než jen jeden nebo dva pokusy, než ho to přestane bavit. Proto aportování začíná budováním chuti do práce. Bez ní nemůžeme dělat pokroky. Jenže – chceme přece psa, který má chuť pro aport vyběhnout, ale také by nám ho měl přinést – a právě proto trénujeme jednotlivé kroky, skládáme psovi „protokol“, řetěz informací. Dobře postavený trénink poskytuje psovi nejen motivaci k návratu a odevzdání aportu, ale také pomáhá jeho sebekontrole.
Jak na to? V tomto článku nebudeme mluvit o nuceném aportu, tomu se v literatuře, zvláště staršího data, věnuje prostoru dost. Stále více zahraničních trenérů loveckých psů nyní začíná na aportu pracovat za pomoci operantního podmiňování, konkrétně za pomoci označování dobrých pokusů pomocí markeru, ať už jde o slovo nebo o kliknutí klikru. Stejně jako u nuceného aportu lze tento postup nejlépe aplikovat na psa, který již má přirozenou touhu aportovat, ale na rozdíl od častěji používané metody je aportování cvičené pomocí znalosti principů operantního podmiňování zcela pozitivní a nezahrnuje žádnou formu bolesti, zastrašování nebo trestu.
U nás je tato metodika používaná u psích sportů, ve Velké Británii je populární i mezi majiteli loveckých psů, dokonce je tam již několik trialových šampionů, cvičených touto metodou a mýty o výcviku klikrem jsou konečně vyvráceny.
Koncept klikru je překvapivě jednoduchý. Ze začátku naučí psa slučovat zvuk klikru s odměnou (klikneme, odměníme, klineme, odměníme – dokud pes při zaslechnutí zvuku klikru neočekává odměnu).
Po tomto prvním kroku začnete používat klikr na oznámení psovi, že udělal správný úkon. Klikáme a odměňujeme každý správný krok, který se blíží naší finální představě – tj. u úchopu aportu nejprve pohled na aport, pak dotek nosem, otevření mordy, až se dostaneme k úchopu.
Jakmile pes umí předmět uchopit, přidáváme povel (aport, drž) a začínáme odbourávat klikr. Slovní pochvala může být používána i v průběhu klikání, ale není nutná. Po odbourání klikru slovní pochvala zůstává. Proto se ani nemůže stát, že by vás pes bez klikru neposlouchal.
Klikr se dá nahradit také slovem, to musí být krátké, jednoduché a jasné. Nevýhodou slovního markeru (označení) je jeho prodleva. Ať chceme nebo ne, zmáčknout tlačítko nám jde rychleji, než říci jedno krátké slovo.
Jak tedy na náš aport? Už jsme si řekli, že aport je komplexní cvik, který se skládá z celé řady dovedností, které je dobré cvičit zvlášť, a pak psovi poskládat do výsledku (a ten pak samozřejmě také procvičovat).
Co byste tedy měli trénovat, abyste měli aport na čem stavět?
Následujících pět pilířů nám aport
postupně poskládá:
1. Sebekontrola
Zvládne váš pes sedět vedle vás, zatímco před ním házíte míčkem nebo dummíkem/atrapou? Dokáže zůstat sedět na místě, zatímco vy odcházíte položit aport nebo naplnit misku s krmením? Myslí si váš pes, že každý aport je jeho?
2. Vyslání do směru
Dokáže váš pes vyběhnout ve směru, který mu ukážete anebo, pokud se zastaví v terénu, dokážete ho směrovat do stran?
3. Úchop
Dokáže váš pes uchopit a držet spoustu různých věcí, jako je srstnatá nebo pernatá atrapa, peří, plátěný dummík, činka atd.
4. Přivolání
Přiběhne váš pes na přivolání? A zvládne to i s předmětem v mordě?
5. Předávka
Přiběhne váš pes přímo k vám, aniž by do vás vrazil nebo kolem vás udělal milion koleček? Dokáže si váš pes sednout před vás, zatímco drží nějaký předmět? A počká, dokud mu ho s povelem neodeberete a dobrovolně ho nevydá?
Všechny tyto prvky tvoří základ aportu. Nejlepší způsob, jak je trénovat, je trénovat je jako samostatné cviky a nesnažit se je spojovat, dokud nebudou stoprocentně zažité a zautomatizované. Nemá smysl mít psa, který aport sebere, ale pak si udělá pár vítězných koleček po poli, než se k vám vrátí, nebo psa, který doběhne k aportu, ale při odevzdání vám ho upustí k nohám…
V příštím díle se zaměříme na konkrétní metodiku nácviku jednotlivých dovedností, ze kterých aport poskládáme.
Lucie KOLOUCHOVÁ