Při procházení starými ročníky Stráže myslivosti jsem ale narazil na nesmírně zajímavý a hlavně historicky velmi významný příspěvek. Šéfredaktor Jaroslav Svoboda uvádí: Tato část pamětí byla napsána pro ČSMJ na mou výzvu v květnu 1944, uložena u mne a v dubnu 1947 po mých stylistických a jiný opravách vrácena autorovi k revisi. Tu provedl a mně znova zaslal do úschovy a k případnému uveřejnění. Považoval jsem za vhodné dáti tuto stať k disposici pro Památník k 25. výročí ČSMJ, abychom nikdy nezapomněli na zakladatele a budovatele ČSMJ Josefa Žalmana, jehož jsme my ostatní byli jen spolupracovníky.
A tak se začtěme do vzpomínek jednoho z otců naší organizace, do textu, který nás přenese do doby před sto lety a dá doslova vcítit do smýšlení nejen Josefa Žalmana a dalších zakladatelů, ale hlavně ukazuje, že vznik organizace a prvních deset let nebylo vůbec jednoduchých. Na více místech naprosto jednoznačně vnímavý čtenář pochopí, jak se problémy a vztahy v mnoha ohledech ani po sto letech nezměnily, jak zdánlivě historický text je v mnoha místech v podstatě velmi aktuální a vlastně reflektující dnešní poměry týkající se české myslivosti.
Text je přepsán a nyní zveřejněn v původní podobě z hlediska stylistiky a pravopisu, právě pro lepší vyznění a pochopení doby.
Z činnosti ČSMJ 1923-1939
V bývalé republice Československé stalo se slovo „organisace“ časem – a v některých případech zvláště více potřebou osob než věci samé; organisovalo se, protože to bylo jakousi dobovou módou. Že se organisovalo nad potřebu, o tom svědčí nejlépe množství zbytečných politických stran. Některé vážné záměry a úvahy byly organisacemi nevhodně zřizovanými dokonce spíše ohrožovány, neúčelným organisováním jiné opět uváděny v nevážnost a tříštěny zbytečným členěním organisací na drobnější zájmové směry a skupiny. Uvažme na př. jak byla organisačními vlnami zmítána a ubíjena organisace lesnictva, která jistě potřebovala býti silnou a jednotnou.
A jak to bylo s organisací v myslivosti a k ní patřící mysliveckou kynologií a střelectvím?
Bylo by snad bývalo přirozeným zjevem, kdyby se organisování myslivosti byla tehdy ujala organisace lesnická a vytvořila zvláštní odbory myslivecké, do nichž by byla připustila i laické, t. j. nelesnické živly lovecké, které by byly organisaci lesnictva posílily, při čemž by se myslivosti bylo dostalo jakéhosi cejchu odbornictví.
Je přece zcela logickým zjevem, že myslivost má daleko blíže k lesnictví, než na př. k pěstování policejních a jiných neloveckých psů. Tehdy se však v kynologickém okruhu organizačním o myslivosti ani valně nemluvilo, nýbrž pouze o lovectví, pohlíželo se také na myslivost více jako na sport, což nám opravdovým myslivcům bylo proti mysli.
Chovu a výcviku loveckých psů se však již tehdy věnovala přiměřená péče, neboť zde byly již před první světovou válkou spolky pro pěstování lovecké kynologie, na př. kynologický klub Hubert v Praze, Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Praze, Lovecko-kynologický spolek pro Moravu a Slezsko se sídlem v Brně, Lovecký klub v Olomouci a jiné.
Již v roce 1919 byly pořádány zdařilé zkoušky psů v Olomouci a v roce 1920 v Pohořelicích. Kromě ostatních zkoušek pořádaných v Čechách bylo to zvláště zásluhou Ústředního spolku v Praze, který o mysliveckou kynologii pečoval a jemuž v tomto směru přísluší zásluhou několika výborných pracovníků prvenství. Byl to také spolek tehdy nejsilnější, dobře vedený a vládl potřebných prostředky hmotnými.
Myslivost jako hlavní činitel začínala se však hlásiti všude o své právo. V německých organisacích pronikalo také čím dále silněji slovo „
Weldwerk“ než „
Jagd“ a my jsme přece nemohli ve vlastním státě zůstávati pozadu.
Nutno však přece všeobecně a nestranně říci, že většina loveckých spolků tehdejších byla ještě ovládána daleko více zájmy kynologie než činností mysliveckou. Tato se hlavně členstvím mladších odborníků jako by probouzela a hlásila o své právo. Podobně bylo i v organisacích lesnických, neboť i zde myslivost byla pouze na koleji vedlejší.
A právě jen za uvedených poměrů bylo možno, že lovectví se zmocnil a tuto v počátcích po převratu roku 1918-1920 hned ovládl t. zv. Československý lovecký a kynologický říšský svaz sdružující myslivost, a to především lovectví a neloveckou kynologii ve společné organisaci.
Protože bylo skutečně zapotřebí, aby myslivost se svou mysliveckou kynologií byla nějakým způsobem samostatně a centralisticky organisována, neboť i v tehdejším samostatném malém státě nemohli jsme zůstati proti cizině osamoceni a tím i neuznáváni, a že organisačně k tomu bylo velmi působeno, přistoupily myslím asi v roce 1920 jak stávající starší spolky lovecké i kynologické, mezi nimiž byl i Lovecký a kynologický spolek pro Moravu a Slezsko s řadou svých odboček a konečně také i Ústřední spolek pražský za členy t. zv. Československého loveckého a kynologického říšského svazu.
Předsedou svazu byl tehdy člen zemského zastupitelstva země České Jan Dvořák, osobnost velmi seriosní, mající poctivou snahu dosáhnouti klidné spolupráce obou hlavních složek Svazu a Svaz skutečně vésti tak, aby mohl zájmy lovectví se zájmy všeobecné kynologie pod jedním praporem udržeti.
Přes nejlepší vůli se však pro různost zájmů tato snaha nedařila. A snad to bylo osudem takto dobře řízeno, neboť nevím, kde bychom se byli octli s naší myslivostí a mysliveckou kynologií, kdyby se byl Svaz tehdy ukázal práce schopným a života způsobilým. Složky: odborná myslivost se svou vědou a tradicí na straně jedné a nelovecká kynologie na straně druhé byly si vzájemně úplně cizími.
Nebyly to však pouze zásadní cizosti programové mezi dvěma k sobě nepatřícími složkami ideovými, nýbrž, a to hlavně, osobní rozpory, které zatěžovaly t. zv. Říšský svaz až k hranicím úplného znechucování osob pro odbornou a organizační práci. Zvláště my moravští delegáti a členové správního výboru (byl jsem tehdy místopředsedou Svazu) opětovně jsme žehrali na stávající poměry a konečně jsem koncem roku 1921 nebo začátkem 1922 při poslední naší účasti na schůzi zcela otevřeně prohlásil, že za daného stavu věcí vystoupí Lovecký a kynologický spolek moravský se svými organisacemi ze Svazu pro jeho pracovní neschopnost a že si založí samostatnou celostátní organisaci mysliveckou. Pražští přátelé z Ústředního spolku nás Moravany v tomto „odboji“ účinně povzbuzovali a před odjezdem vlaku z Prahy na nádraží ještě navštívili, kde o věci bylo již konkrétněji jednáno (Jechenthal, Novák).
Po návratu z Prahy ujal jsem se tehdy hned práce k uskutečnění myslivecké organisace. V počátcích se této akci nedůvěřovalo, a dokonce ani v našich organisacích nejbližších nebylo zcela jisto, jak se zachovají. Připomínám, že jsem byl tehdy důtklivě varován i některými oddanými přáteli (Hostička, Havlík aj.), aby Svaz nebyl „rozbíjen“ a pracovalo se nejrůznějšími cestami k odvrácení vystoupení Moravanů a Ústředního spolku ze Svazu. Přes všecky tyto snahy a námitky neopustil jsem však vytčený cíl a připravoval vše k založení celostátní samostatné organisace myslivecké.
Za účelem uskutečnění tohoto záměru jsem podle úmluvy s přítelem Podhajským přijal laskavé pozvání lékárníka Veselého z České Třebové, který nabídl nám pohostinství svého domu k poradám o zřízení Československé myslivecké jednoty.
Již před tímto jednáním jsem nezávazně jednal s tiskárnami, a to Kusákovou ve Vyškově a Kubešovou v Třebíči o tisku časopisu „Stráž myslivosti“ jako orgánu ČSMJ. Pro Třebíč mluvila zvláště okolnost, že profesor Jaroslav Svoboda projevil souhlas redigovati nový myslivecký časopis v Třebíči. Nato mne po předběžném jednání s profesorem Svobodou navštívil v Olšanech majitel třebíčské tiskárny pan Kubeš, kde bylo již konkrétněji jednáno o vydávání časopisu v jeho tiskárně v Třebíči za redakce profesora Svobody.
A tak jsem měl pro zmíněnou schůzku v České Třebové, konanou dne 2. února 1923 za účasti pp. Karla Podhajského důchodního v Litomyšli, J. B. Martina, předsedy Ústředního spolku v Praze, a mé maličkosti, již vypracovány smělé konkrétní návrhy na zřízení Československé myslivecké jednoty.
Na této schůzce bylo na můj návrh předběžně schváleno, že se organisace bude nazývati Československá myslivecká jednota, její časopis že ponese jméno Stráž myslivosti a pro zápisy loveckých psů že bude zřízena nová kniha Člp (čeští lovečtí psi).
Ze zápisků zesnulého Karla Podhajského o založení ČSMJ, sdělených p. Vachem z Litomyšle, vyjímám:
„Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze, jehož členem od února 1903 jsem, se usnesl na své valné hromadě mimoř. dne 26. XI. 1922 na vystoupení z Čsl. Loveckého a kynologického říšského svazu v Praze, protože čtyřletá činnost tohoto svazu nevykazuje žádných výsledků v oboru loveckém i lovecko-kynologickém, je veden naprostými diletanty.
Dne 2. února 1923 jsme se sešli: lesní kontr. Jos. Žalman z Olšan, předseda Ochrany J. B. Martin z Prahy a já k poradě v České Třebové u p. lékárníka Ph. Mg. Veselého a po celodenním pojednání se ustálili na tom, založiti, jak pan Žalman navrhl, stanovy vypracoval a 14 známým osobám k posouzení zaslal Českosl. mysliveckou jednotu“.
Na řádné valné hromadě „Ochrany“ v Praze dne 18. března 1923, za přítomnosti delegátů Žalmana a red. Pavlíčka spolku „Lovecko-kynologického spolku pro Moravu a Slezsko v Brně“, usneseno založiti Čs. M. J. všemi hlasy proti hlasu p. lesmistra Havlíka.
Na řádné valné hromadě „Lov. kyn. spolku v Brně“ dne 25. III. 1923, které jsem se s p. Novákem (který ke mně dne 24. III. odpoledne přijel, ráno autob. do Svitav) zúčastnili co delegáti „Ochrany“, aklamaci založení ČSMJ odhlasováno.
Domnívám se, že pro organisaci, časopis i knihu byly voleny názvy vhodné, neboť ani na přípravných poradách, které se vedly na valných hromadách Ústředního spolku v Praze a Loveckého a kynologického spolku v Brně, kteréžto spolky měly, jakožto svého času nejsilnější, tvořiti pilíře organisace, nebyly proti návrhům mým na pojmenování vzneseny žádné námitky a i pozměňovací návrhy, což mne až překvapilo.
Hned po schůzce v České Třebové ujal jsem se práce a připravil definitivní stanovy pro ČSMJ. Přítel Karel Podhajský se uvolil připraviti zkušební řády pro ohaře, neboť řády svazové našim požadavkům nevyhovovaly. Podhajského zkušební řády byly v hlavních rysech překlady osvědčených zkušebních řádů německých organisací kynologických, snad jen v nepatrnostech doplněné a přizpůsobené našim poměrům. Tyto své řády připravoval Podhajský v kynologické komisi Ústředního spolku, dokonce byly v roce 1922 podle nich provedeny pokusmo podzimní zkoušky loveckých psů. Podhajský odevzdal tyto řády prof. Svobodovi, jenž s nimi přijel do Olšan, kde jsme provedli konečnou redakci a dosáhli souhlasu Podhajského s konečným zněním, načež řády byly schváleny 19. VI. 1923 kynologickou radou ČSMJ.
Na schůzích Ústředního spolku v Praze a Lovecko-kynologického spolku moravského v Brně byly zásadně schváleny moje návrhy na založení ČSMJ a byla usnesena řada dalších opatření k realisaci organisačních návrhů.
Morava představovala vždy jakési klidnější a pro práci vhodnější prostředí než Praha, která byla zvláště tehdy v oboru kynologie zmítána osobními rozpory. Svaz byl v těchto rozporech zrovna školským příkladem, a proto nebylo ani v Praze námitek proti tomu, aby se sídlem ČSMJ stalo Brno, K uskutečnění tohoto návrhu přispívala i okolnost, že Brno bylo svou centrální polohou v ČSR také jakýmsi centrem dopravním.
V souboru příprav organisačních bylo velmi důležitou otázkou nalézti vhodné činovníky: schopné, pracovité a representativní. Chcete-li zvěděti pravdu, tedy v době, kdy všecka zloba Říšského svazu byla soustředěna proti mé osobě, nepřipouštěla má osobní ctižádost, aby moje práce selhala tím, že by nová organisace ztroskotala nebo živořila. A tak bylo nutno napjati všecky síly. Správnost ideje potvrzovaly projevené sympatie mnohých přátel a spolupracovníků a dodávaly mi k práci chuť a odvahu. Pilná a nenáročná práce Svobodova jako vedoucího redaktora a vážnost a kynologické znalosti přítele Podhajského a moje trocha smělosti a energie a částečně i zkušenosti organizační tvořily společně hlavní tři pilíře, na kterých v začátcích a také lze směle říci, že po celou řadu let dalších stála pevně naše nová organisace myslivecká ČSMJ.
Po skončených přípravách došlo dne 22. dubna 1923 k ustavující schůzi ČSMJ, kde byly schváleny mnou připravené stanovy, založen měsíčník Stráž myslivosti tištěný a vydávaný v Třebíči jako nepovinný orgán ČSMJ, řízený profesorem Jar. Svobodou. Sám jsem převzal funkci odborného redaktora pro myslivost a referenta pro nový honební zákon. Podhajský založil knihu Člp pro zápisy loveckých psů a vedl tuto vzorně, přímo s pedantickou přesností až do své smrti v roce 1930.
Nový honební zákon představoval tehdy nejzávažnější otázku československé myslivosti. Přes všecky naše dobré snahy nebylo, bohužel, možno dostati se s touto otázkou kupředu pro odpor různých poslaneckých kruhů, zvláště zemědělských, neboť tyto chápaly některé odborné naše návrhy směřující k racionální myslivosti jako útok na zájmy zemědělské a odporovaly některým požadovaným nezbytným omezením, bez nichž by udržení racionální myslivosti nebylo ani možné. Zvláštní potíže činila otázka rozsahu vlastních honiteb a řešení otázky náhrady škod způsobených zvěří.
Snahou ČSMJ bylo zpopularisovati myslivost, učiniti ji přístupnou všem vrstvám lidu, avšak tak, aby její podstata zůstala zachována, všecky vzácné druhy zvěře ušetřeny před hrozícím zánikem a střelci a lovci aby byli vychováváni na řádné myslivce.
Začali jsme s propagováním hesla, že myslivcem není jen lesník z povolání, nýbrž každý, kdo bez rozdílu stavu a povolání myslivosti rozumí a řádným způsobem ji vykonává, a že myslivost není ani výsadou ani sportem, nýbrž důležitým činitelem národohospodářským, etickým a estetickým.
V letech 1923 a až 1930 zdála se býti situace v oboru honebního zákonodárství dosti povážlivou, neboť se v kruzích poslaneckých a senátorských vyskytovali jedinci laikové, kteří chtějíce si hráti na iniciativní zákonodárce honební, připravovali pro myslivost naprosto nepřijatelné laické osnovy honebních zákonů.
K úplnosti referátu o valné schůzi zakládající chtěl bych pouze připomenouti, že byly též předloženy i návrhy na přijetí Rozmarova časopisu Lovecký obzor za orgán ČSMJ. Avšak Rozmarovy návrhy nevyhovovaly požadavkům valné hromady a z toho důvodu bylo usneseno založiti časopis nový samostatný a neodvislý.
Hned na ustavující schůzi ČSMJ v roce 1923 byly za členy této nové ústřední organisace myslivecké spolky:
1. Ústřední spolek pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách se sídlem v Praze,
2. Lovecko-kynologický spolek pro Moravu a Slezsko se svými 17 odbočkami,
3. Lovecký ochranný spolok pre Slovensko se svými odbočkami,
4. Spolek přátel myslivosti pro Tišnov a okolí,
5. Lovecký klub v Českých Budějovicích.
Prvním předsedou ČSMJ byl zvolen Zdeněk Slanina, lesní rada v Židlochovicích, místopředsedou za Čechy J. B. Martin, předseda Ústředního spolku v Praze, místopředsednictví za Slovensko bylo vyhrazeno Loveckému ochrannému spolku v Bratislavě. Jednatelem byl zvolen Jan Začal, okresní lesní v Brně, pokladníkem Richard Knoll, pokladník spořitelny, Tišnov, redaktorem Stráže myslivosti profesor Jaroslav Svoboda v Třebíči, odborným redaktorem pro myslivost a referentem pro nový honební zákon Josef Žalman, lesní kontrolor v Olšanech, odborným referentem a redaktorem pro kynologii a správcem knihy Člp Karel Podhajský, důchodní v Litomyšli. Dále byli zvoleni za členy výboru apod. pp. Jakub Jíral, František Paštika, Josef Hlávka, Jan Kosík, Josef Másner, Josef Merhaut, František Stejskal, Kamil Kislinger a několik míst dalších zůstalo vyhrazeno pro činovníky ze Slovenska.
První kynologická rada byla zvolena takto: Jiří Hajnovský, František Chmelař, Kamil Kislinger, Karel Podhajský (správce knihy Člp) a František Suchý. Odborným redaktorem pro zvěrolékařství zvolen profesor Dr. František Král.
Tyto podrobnosti připomínám proto, že se na těžké začátky ČSMJ mnohdy zapomíná a jeví se občas dokonce snahy toho či onoho, nebo i spolky povyšovati na zakladatele ČSMJ a přisuzovati jim zásluhy a zakladatelskou činnost proto, že se založení podařilo. Ve skutečnosti někteří během času jmenovaní tak zvaní „zakladatelé“ neměli kromě členství ve spolku, který byl mezi prvními spolky ČSMJ, se založením ČSMJ naprosto nic společného.
Může-li snad kdo býti nazván spoluzakladatelem ČSMJ jako osoba, lze tohoto charakteru přiznati jedině Podhajskému, Svobodovi a Žalmanovi. J. B. Martin byl jako předseda Ústř. spolku spolu s Podhajským a Žalmanem na poradě v Čes. Třebové, na dalších pracích přípravných neměl podílu. Je mi proti mysli, že musím jmenovati i sebe, ale nepíši tyto řádky ani pro publikaci, ani z osobní ctižádosti, nýbrž k případné informaci těm, kteří přijdou jednou po nás. Historie spolková vyžaduje jistě pravdu čistou a nezkreslenou. Svědkové události odcházejí ponenáhlu bohužel do věčných lovišť.
Po svém založení zahájila ČSMJ neprodleně svou rozsáhlou, odbornou a organizační činnost. Pro odborné články myslivecké byla získána řada odborných přispěvatelů, jako Chadt-Ševětínský, Podhajský, Josef Sekanina, Jaroslav Růžička, profesor Dr. Král, Jaroslav Hubálek, Jakub Jíral, Jan Kodón, Ing. Pacák aj. Z projevů čtenářů vysvítalo, že Stráž myslivosti po stránce odborné vyhovuje a svou vzhledovou úpravou se líbí. Počet odběratelů z původních asi 500 ponenáhlu vzrůstal. I. ročník měl od května do konce běžného roku jen 7 čísel.
Již v roce 1923 měla ČSMJ vytištěny vlastní zkušební řády, takže podzimní zkoušky ohařů mohly býti již v prvním roce ČSMJ prováděny podle nich. Soudcové ČSMJ měli již v prvním podzimu dosti práce a podzimní zkoušky ohařů byly vesměs zdařilé.
Odborné články kynologické vzbuzovaly značný zájem. Od 11. července 1923 byly prováděny zápisy loveckých psů do nově založené knihy Člp.
Počet spolků ČSMJ od založení (t. j. od dubna) utěšeně vzrůstal. Od založení až do konce roku 1923 přihlásila se za členy ČSMJ řada nových spolků. Ze zpráv uveřejněných o schůzích ČSMJ vysvítá, že organisace pracuje velmi intensivně nejen pro zvelebení myslivosti ve všech zemích ČSR, nýbrž i o povznesení kynologie, střelectví a všech ostatních odborů myslivosti, že pracuje seriosně bez bombastu a bez reakce na útoky vedené ze strany konkurujícího Loveckého kynologického říšského svazu. Tyto útoky byly namířeny hlavně proti strůjci všeho organisačního „zla“ Žalmanovi. Snad si bude moci ČSMJ opatřiti příslušná čísla svazového časopisu „Lov a kynologie“ od roku 1923 asi do roku 1930, v němž je snesena celá řada osobních a nevěcných útoků. Pro Svaz byl však tento „souboj“ bojem čím dál tím nerovnějším, neboť ČSMJ vykazuje v těchto dobách poměr všestranně vzestupný proti sestupnému Svazu. Práce s tímto velikým „křiklounem“ byla však velmi značná a nepříjemná. Od 1. ledna 1924 vychází Stráž již jako 14deník o dvanácti stranách.
V roce 1924 uzavřela ČSMJ první mezinárodní kynologickou smlouvu s Československou kynologickou organisací jazyka německého Zucht- und Prüfungsbund a tím tedy i s největší říšskoněmeckou kynologickou organisací „Kartell“. Nešlo o žádný akt povahy politické, nýbrž o snahu pozvednouti domácí chov čistokrevných loveckých psů a dosáhnouti vzájemného uznání zápisu psů a soudců pro výstavy a kynologické podniky.
Stráž myslivosti o tom napsala v čísle 2. ročníku 1924 na straně 23 toto:
„Uzavření této smlouvy považovali jsme odborně i organisačně za věc samozřejmou, neboť naše poměry nás víží na kynologický kontakt se zdejšími a zahraničními kruhy a vylučují isolaci.“ Náš pozdější boj s Němci v Unii prokazoval jasně, že by nám kynologii nejraději diktovali z Berlína.
V témže roce byla z podnětu referenta pro honební zákon lesního kontrolora Žalmana u příležitosti Lesnicko-lovecko-rybářské výstavy v Brně dne 10. srpna 1924 společně s Ústřední jednotou čs. Lesnictva a ČSMJ v Brně uspořádána v sálech restaurace v Lužánkách veřejná manifestace pro vydání řádného honebního zákona. Schůze se zúčastnilo asi 1000 lidí, za účasti úřadů a korporací klubů poslaneckých, senátorských aj. Referentem byl zvolen Josef Žalman.
Byla to největší lesnicko-myslivecká schůze, jakou jsem do té doby ve svém životě viděl, a dopadla velmi důstojně. Kromě mého referátu, jenž byl odměněn bouřlivým potleskem, byla na pořadu řada projevů hostí. Všichni zástupcové úřadů a jiní hosté, poslanci atd. stavěli se za požadavky ČSMJ. Zaznamenávám jen z povinnosti referentské, že jedině projev jednoho poslance strany republikánské byl zahrocen poněkud proti kruhům mysliveckým a lesnickým a vyzněl proti ostatním spontánním projevům sympatií k myslivosti poněkud protichůdně.
Profesor Ing. Dyk učinil jménem sboru profesorského vysoké školy zemědělské v Brně projev, v němž označil konanou mysliveckou manifestaci za zjev v dějinách myslivosti první a památný a přál myslivosti zasloužený úspěch.
Kromě nejzávažnější otázky československé myslivosti – nového honebního zákona byla věnována v roce 1924 zvýšená péče jakosti loveckého střeliva, organisaci mysliveckých důvěrníků a soudních znalců, dobám odstřelu zvěře a celé řadě aktuálních záležitostí, o čemž svědčí množství zápisů o konaných schůzích pracovního výboru ČSMJ, nemluvě ani o různé drobné práci referentské a informační.
V ročníku III. (1925) Stráže myslivosti byl uveřejněn návrh osnovy honebního zákona, který jsem vypracoval jako referent ČSMJ pro honební zákon a ústřední myslivecký referent ÚJČsL (Ústřední jednoty českoslov. lesnictva) z příkazů obou těchto organisací za tím účelem, aby ve formě návrhů a připomínek se strany čtenářů mohla býti snesena potřebná další látka k vypracování osnovy definitivní, která by byla později předložena ministerstvu zemědělství.
Na mou výzvu ve Stráži myslivosti sešlo se veliké množství návrhů, jež si vyžádaly značného času k úvaze a zpracování. K uskutečnění původní myšlenky předložiti propracovaný návrh nejdříve oběma organisacím nebylo jednoduchým problémem. Některé paragrafy musely býti několikrát přepracovány.
Když se práce zdála již úplně hotová, ozvalo se Slovensko a namítalo, že nebylo prý k práci přizváno (ač to nebylo pravda), upozorňovalo na své odlišné poměry a požadovalo osnovu zvláštního honebního zákona pro Slovensko.
V denním tisku se ozývaly různé zájmové a politické skupiny. Ozvali se také někteří právníci. Konečně po úporném „souboji“ uvnitř ČSMJ a ÚJČsL byla osnova honebního zákona za účasti širší komise odborníků a právníků na schůzích, konaných na vysoké škole zemědělské v Brně, důkladně zrevidována a po stránce právní panem Dr. Černým v Brně s hlediska právního co do formy patřičně upravena a v roce 1926 po vydání tiskem konečně předložena ministerstvu zemědělství.
Dne 7. dubna 1924 zemřel místopředseda ČSMJ za Slovensko generál Červíček, velmi zasloužilý předseda Loveckého ochranného spolku pre Slovensko, a dne 7. ledna 1925 místopředseda ČSMJ za zemi Českou J. B. Martin, zasloužilý kynolog a předseda Ústředního spolku pro ochranu honby a chov loveckých psů v Čechách v Praze.
Již v první fázi své činnosti (1923-1926) činila ČSMJ pokus dosáhnouti přes značné rozpory dohody se svým houževnatým odpůrcem „Československým loveckým a kynologickým říšským svazem“, pokud se týče s jeho loveckými kluby, z nichž jeden po druhém přestupovaly ze svazu k ČSMJ. V roce 1925 dosáhlo se společného pořádání celostátní výstavy loveckých psů v Praze v rámci Zemědělské jednoty. Po této výstavě propukly však rozpory znovu a trvaly pak dále ještě po dlouhou dobu.
V dubnu 1926 byl pořádán mezinárodní lesnický kongres v Římě, pro který připravil vrchní lesní správce Žalman obšírnou zprávu o mysliveckých poměrech v ČSR, která byla vytištěna ve francouzském jazyce ve věstníku kongresu „Silviculture“. Referát myslivecký, připravený profesorem Dykem, měl býti v Římě přednesen, ale nestalo se tak, bohužel, pro chaotické poměry, vládnoucí na kongresu. Referát obsahoval velmi dobré resoluční návrhy a bylo ho proto škoda.
Neúnavnou prací Karla Podhajského byla kniha Člp každoročně uzavírána vydávána tiskem. Tato svědomitá a pilná práce byla konečně korunována úspěchem, že přes všecky opačné snahy „Čs. loveckého a kynologického říšského svazu“ byla kniha Člp uznána ministerstvem zemědělství (výn. č. 6053/III ze dne 30. IV. 1926) za jedinou v českém jazyce vedenou knihu pro zápisy loveckých psů.
Protože se pro rok 1926 připravovala další reorganisace ČSMJ a kromě toho scházeli dva místopředsedové, bylo usneseno, že všichni členové výboru složí své funkce, aby tak mohly býti provedeny dne 15. ledna 1926 nové volby celého výboru, složeného tak, aby stačil na nynější zvýšenou činnost.
Byli zvoleni pp: Ústř. předseda profesor Ing. Ant. Dyk, profesor vysoké školy zemědělské v Brně,místopředseda za Čechy MUDr. Ant. Steidl z Prahy, místopředseda za Slovensko Dr. Jan Moural, ústřední jednatel Josef Žalman, lesmistr, Pozořice, ústřední pokladník: František Paštika, lesní kontrolor, Olšany.
Referenti: pro chov zvěře vysoké: Vavřín Horáček, lesmistr Kuřim; pro chov zvěře drobné: František Stejskal, lesní rada, Šaštín, organisační pro Čechy: Ing. Ševčík, lesmistr Rokycany; organisační pro Moravu a Slezsko: Adolf Němeček, ředitel, Olomouc; organisační pro Slovensko: Jan Kodón, lesní Ilava; propagační a pro výstavy: Jan Začal, okresní lesní Brno; právní: Dr. Hanavský, Bratislava; kynologický: Karel Podhajský, důchodní, Litomyšl; vedoucí redaktor: profesor Jaroslav Svoboda, Třebíč; zástupce přidružený korporací. V. Škvařil, lesní rada, Velké Meziříčí; pro honební zákon: Josef Žalman, lesmistr, Pozořice; pro střelectví a balistiku: Jan Kosík, profesor, Tišnov; pro zvěrolékařství: profesor Dr. Fr. Král, Brno; pro národohospodářské otázky: Ing. Dr. Farský, Brno.
Kynologická rada: Karel Podhajský (předseda a správce Člp), Dr. Jelínek, Knoll, Suchý, Ing. Tichota.
Redakční sbor: Profesor Jar. Svoboda (šéfredaktor), Josef Žalman (myslivost), Karel Podhajský (kynologie), profesor Jan Kosík (střelectví), Dr. Fr. Brychta (právní), prof. Dr. Fr. Král (zvěrolékařství), Josef Musílek (ornithologie), Ing. Dr. Farský (národohospodářství), Jan Kodón (články slovenské).
Nyní, jsa uveden ve funkci jednatele, jenž má roztáčeti kolečka veliké celostátní organisace, viděl jsem, že očekává všechny velmi mnoho práce, než dospějeme k společnému vytčenému cíli, t. j. zorganisovati všecky československé lovce pod jeden společný zelený prapor a vychovávati je v řádné myslivce.
Jako první práce bylo zapotřebí zříditi vyhovující sekretariát, spojený s účetnictvím a administrací časopisu, zřízení zemských odborů, pojištění všeho členstva na povinné ručení a konečně dosažení toho, aby honební lístek byl vydáván pouze těm, kdož jsou členy ČSMJ.
Nové volby znamenaly zintensivnění činnosti ČSMJ a roky následující znamenaly opravdu údobí největšího rozmachu ČSMJ jak po stránce organizační, tak i pracovní. Kdybychom nebyli bývali různými rozpory, vzniklými z osobních příčin nebo i z chorobné ctižádostivosti a ješitnosti v práci mnohdy brzděni, jistě že mohlo býti vykonáno ještě daleko více.
Zdálo se mi, že pouze dva pánové byli novými volbami dotčeni snad nelibě, a to dosavadní jednatel ČSMJ Jan Začal, jenž byl ze své funkce odvolán a svěřena mu důležitá funkce propagační a péče o výstavy, a redaktor pro střelectví a balistiku lesní rada Jaroslav Růžička.
U prvého nebylo vyměnění funkcí nějakým projevem nedůvěry, neboť začal byl oblíben a skutečně pracoval jako jednatel poctivě, jak jen dovedl. Byla to pouhá „výměna stráží“ velmi zvětšené celostátní myslivecké organisace.
Vyměnění lesního rady Růžičky jako odborného redaktora pro střelectví přivodily hlavně polemiky a ostré kritiky střelecké. Byla sice veliká škoda energie a schopnosti tak pilného a váženého spolupracovníka a odborníka v myslivosti, jakým byl Růžička, avšak i námitek organisačních muselo býti dbáno.
Volbami vznikla slibná naděje z dobré souhry nového předsedy prof. Dyka, známého svými znalostmi a rozhledem v myslivosti, s jednatelem lesmistrem Žalmanem. Přiznávám se, že mně byla členstvem přisuzována právem zákulisní inspirace mnohého dění ČSMJ, a proto jsem byl uvítán jako činovník zvolený na své pravé místo.
Profesor Dyk se vyjádřil již v začátcích naší spolupráce:
„Kamarádíčku, my dva, chceme-li ČSMJ povznésti a přivésti myslivost k úspěchu, musíme býti sehraní jako dva muzikanti.“ A byli jsme v práci opravdu dobře sehraní. Já jsem zaměstnával všechny orgány ČSMJ, hlavně sekretariát, do ČSMJ jsem přinesl velmi značnou část iniciativních návrhů a námětů, z nichž mnohé se ukázaly účelnými a prospěšnými.
Obav z konkurence Říšského svazu nebylo již zapotřebí, neboť Svaz čím dál více upadal. Stráž myslivosti konala řádně své propagační poslání. Osobnost Podhajského nepřipouštěla pochybnosti o tom, že kynologie myslivecká a kniha Člp jsou v dobrých rukou. Ač i některá místa referentská byla obsazena proti mému předpokladu slaběji, přece jen byla všude zjevná dobrá vůle; s trochou povzbuzování a dobrým příkladem jevila se většinou nadprůměrná činnost.
Osoba pokladníka byla volena z blízkosti jednatele z důvodů praktických. Soudil jsem, že bude účelné a organisaci prospěšné, bude-li pokladník se mnou jako jednatelem v častějším styku. V lesním úřadě v Pozořicích byla připravena jednoduchá forma účetnictví pro ČSMJ, byly založeny knihy účetní s konty atd. Pro začátek tohoto nového pokladnictví nový pokladník ČSMJ svou silou a schopností stačil, přesto, že bylo opětovně namítáno, že účetnictví a pokladnictví není dostatečné a že by mělo býti vedeno v sekretariátu ČSMJ. Svou práci pokladní vykonával ústř. pokladník vždy poctivě a svědomitě.
Velmi jsem byl potěšen volbou Dr. Steidla, nového předsedy Ústředního spolku pražského, místopředsedou ČSMJ, neboť Dr. Steidl byl znám svými dobrými vlastnostmi osobními a schopnostmi předsednickými.
Správným ukazatelem dobré činnosti ČSMJ po stránce organizační po nových volbách byl vznik nových spolků a příliv do ČSMJ, a to již během roku 1926. K usnadnění zakládání mysliveckých spolků byly mnou pořízeny a tiskem vydány vzorné jednotné spolkové stanovy, proslovy při založení spolku, jednotný vzor žádosti o schválení stanov a tiskem vydány pokyny, jak má býti postupováno při zakládání spolků. Na ustavující schůzi spolků byla jmenována a vysílán pro schůze řada činovníků ČSMJ do různých míst.
Pro zajímavost zjišťuji, že v květnu 1927 bylo při nepovinném odběru Stráže myslivosti a při počtu členů 9000 pouze 2930 odběratelů Stráže myslivosti.
Vzrůst spolků ČSMJ znamenal také potěšitelný vzrůst kynologických a střeleckých podniků ČSMJ.
Aby bylo dosaženo zastoupení kynologie v zahraničí, byla v roce 1927 zřízena Československá kynologická unie, sestávající ze zástupců ČSMJ, české organisace S.O.K. (Svaz organisací kynologických pro kynologii neloveckou a Z.P.B. Zucht und Prüfungsbund, Svaz organisací jazyka německého).
Ze zástupců ČSMJ a Hubertusverbandu byla v roce 1927 zřízena Střelecká asociace, která připravila střelecké závody a starala se o otázky střelectví s hlediska domácího i mezinárodního.
V květnu 1927 začalo také informační jednání o případném zavedení pojištění členů na povinné ručení a o povinném odběru Stráže myslivosti, jako měl již tehdy zavedeno německý Hubertusverband. Tato opatření předpokládala úplnou přeměnu ČSMJ. Zemské spolky musily uvolniti své dosavadní odbočky a tyto se staly členy ČSMJ přímo.
ČSMJ podala všem sdruženým spolkům nejdříve informační nástin, jaksi představuje provedení reorganisace s povinným pojištěním a časopisem, uveřejnila ve Stráži myslivosti návrh nových stanov a dala o reorganisaci písemně hlasovati. 80 % hlasů vyznělo pro pojištění a pro povinný časopis. Toto rozhodnutí bylo pro ČSMJ a její další existenci a rozvoj téměř historického významu a ulehčilo práci přípravnému výboru i plnému shromáždění. Oposice byla tímto hlasováním takřka úplně umlčena.
Od 1. ledna 1928 byla tedy v platnosti reorganisace, provedená změnou stanov; orgány spolku se staly: předsednictvo, pracovní výbor, odborné rady (kynologická, střelecká a redakční sbor) a plné shromáždění. Všichni řádní členové byli zavázáni k povinnému odběru časopisu a pojištění na povinné ručení, které bylo uzavřeno s pojišťovnou Riunione Adriatica di Sicurta, jejíž nabídka byla nejvýhodnější.
V roce 1928 byl zřízen zvláštní fond při vysoké škole zvěrolékařské v Brně pro zkoumání nemocí lovné zvěře a dotován z prostředků ČSMJ.
Pozoruhodnou událostí v ČSMJ bylo, že po 4 ½ letém členství vystoupil z ČSMJ s platností od 1. ledna 1928 Lovecký ochranný spolok pre Slovensko. Jako důvod k vystoupení bylo tehdy uváděno, že reorganisace ČSMJ ohrožuje existenci samostatného a nezávislého LOS, který si nepřeje býti v ČSMJ subordinován, nýbrž koordinován, čímž zároveň LOS neuznává ČSMJ za mysliveckou organisaci celostátní, dále, že myslivost na Slovensku je tak zvláštní a svérázná, že vyžaduje zvláštního honebního zákona a že předloha ČSMJ v tomto směru nevyhovuje. Konečně jest to i otázka organisačních příspěvků, která tvoří překážku členství. Vznikl však všeobecně dojem, že důvodem vystoupení byly především podněty politické.
Místo Loveckého ochranného spolku přihlásil se koncem r. 1928 za člena ČSMJ Lovecký a kynologický spolek pro Slovensko v Bratislavě, který se ujal hájení zájmů ČSMJ na Slovensku a dal základ k vzniku zem. Odboru ČSMJ v Bratislavě.
Poměr ČSMJ k organisaci jazyka německého Verband Deutscher Jäger a Hubertus se sídlem v Litoměřicích byl celkem přátelský. Zvláště nás spojovaly: otázka nového honebního zákona a společná organisace kynologie a střelectví.
Budiž zde konstatováno, že provedená první reorganisace ČSMJ skončila úspěchem nad očekávání dobrým. Úbytek členstva ve spolcích následkem povinného časopisu a pojištěním, jímž oposice strašila, byl nepatrný a přechodný. Na druhé straně vykazuje |ČSMJ již v prvém pololetí po reorganisaci neobyčejný přírůstek nových spolků. Jak značně vzrostla činnost ČSMJ v tomto období, o tom svědčí nejlépe zprávy o schůzích ČSMJ, uveřejněné v ročnících 1927 a 1928 Stráže myslivosti. Byl to nečekaný rozmach; o podrobnostech nelze zde mluviti.
Nové volby, provedené v roce 1928 na podkladě nových stanov ČSMJ, přivedly do pracovního výboru několik nových význačných osobností: zemského presidenta J. Šrámka (Opava), Fr. Harracha (Velké Meziříčí), Dr. Steidla (Praha), Josef Ziku (Praha) aj. Stráž myslivosti byla rozšířena na čtrnáctideník o 16 stranách z původních 12.
Pozoruhodnou projevila se po reorganisaci ČSMJ zvýšená činnost v oboru střelectví, o které svědčí množství článků střeleckých, směřujících k zlepšení a zlacinění střeliva, a řada žádostí a návrhů, předložených ČSMJ z podnětu Střelecké asociace nebo Střelecké rady.
Po jednoročním novém vyjednávání přistoupil Lovecký ochranný spolok pre Slovensko na základě zvláštní smlouvy znovu do ČSMJ, a to jako člen přidružený, s platností od 1. ledna 1929, a přijal za svou naši osnovu honebního zákona, když v ní byly koncedovány menší změny.
Stráž myslivosti se od 1. ledna 1929 tiskla v tiskárně Novině v Brně, Kubešova tiskárna v Třebíči nemohla již rozmachu stačiti.
Mezi odpůrce ČSMJ po její reorganisaci nutno počítati také redaktora České myslivosti Štětku, jenž v 1. čísle ročníku 1929 svého časopisu provedl nový útok na ČSMJ tím, že kromě jiného napsal doslovně:
„Nejlepší jednotou myslivců a lovců je takový osvědčený starý přítel, časopis Česká myslivost, který by měl již pro své veliké zásluhy o myslivost všude mezi lovci býti co nejvydatněji doporučován a podporován atd. Proto učiní každý myslivec a lovec nejlépe, jestliže dá přede vším jiným přednost svému právnímu zástupci a obhájci časopisu Česká myslivost, nežli by platil nějaké zbytečné organizační příspěvky.“ Štětka jako odpůrce byl dávno znám, zde však promluvil jasně.
Krutá zima 1928-1929 velmi postihla myslivost, a to i v takových revírech, kde byla zvěř pravidelně a co nejlépe krmena. Ztráty činily 75-90 % kmenového stavu koroptví, 50-70 % zajíců. V lesích uhynula většina mladé zvěře spárkaté a mnoho zvěře dospělé, která byla nalezena ztuhlá i po více kusech pohromadě i poblíž krmelců. ČSMJ zakročila u ministerstva zemědělství a domáhala se mimořádných vydatných opatření na ochranu zvěře. Z jejího podnětu byl v roce 1929 vydán nový t. zv. „malý“ honební zákon.
Koncem roku 1928 vykazovala ČSMJ stav 154 organisačních jednotek a kniha Člp za rok 1928 zapsaných 691 psů. Počet odběratelů Stráže myslivosti se zvýšil za tento rok asi o 2000.
Jako pozoruhodná událost myslivecká budiž zaznamenáno konání mysliveckého dne v Brně ve dnech 23. a 24. února 1929. V jehož rámci byla uspořádána výstava trofejí a jiné exposice, přednášky doc. Dr. Bakeše aj. Žalmana v kinu Apollo, jakož i společenský večer. Podobné podniky bylo doporučeno pořádati i v jiných oblastech republiky.
V roce 1929 byla zřízena Čs. kynologická unie, sestávající ze zástupců tří kynologických organisací, a to: ČSMJ, Svazu organisací kynologických a svazu Zucht- und Prüfungsbund (Z. P B.) Unie byla pak přijata za člena Mezinárodní kynol. federace v Bruselu s právem pořádati každoročně dvě mezinárodní výstavy psů pod protektorátem federace.
Také v roce 1930 vykazuje se pozoruhodná činnost ČSMJ. Záslužným činem bylo zakoupení proslulé Salačovy sbírky paroží Cervidů za 65.000 Kč a její umístění v Zemědělském museu v Brně jako majetek ČSMJ. K ochraně sbírky byl zvolen kurátor prof. Dr. Štěpán Soudek. Jen pro zajímavost zaznamenávám, že sbírka se nalézala tehdy na vysoké škole lesního inženýrství v Praze, která se o ni zajímala stejně jako ČSMJ, a prof. Dr. Zikmund na první požádání dokonce odmítl pro nejasný poměr vydati sbírku ČSMJ.
Organisační rozmach nutil ČSMJ zříditi zemské odbory jako etapovou decentralisaci. Odbory byly prozatím spravovány podle zvláštních jednacích řádů a dotovány z prostředků Ústředí. Zřízení těchto zemských odborů vedlo však později postupně k další reorganisaci ČSMJ, kterouž hlavně vlivem poměrů na Slovensku byly odbory později přeměněny v zemské svazy a vybaveny značnou autonomii. Zřízení těchto zemských svazů mělo však, jak se později ukázalo, své stinné stránky, neboť svazy neměly své stejné hospodářství a pravomoc a nesnažily se vždy usměrniti svou činnost v intencích ČSMJ, nýbrž pracovaly často „na vlastní pěst“. Zvláště na Slovensku nechtěl býti tamní svaz subordinován ČSMJ, nerespektuje tuto ani dostatečně jako své ústředí. Potíže činily jmenovitě otázky finanční.
Pro budoucnost by se doporučovalo tuto otázku podrobiti důkladné revisi tím způsobem, aby bylo umožněno zachovati pro ČSMJ patřičnou autoritu za všech okolností a přeměniti zemské svazy na zemské odbory, a tak je dokonaleji připoutati k svému ústředí patřičným opatřením organizačním a jednotnou dotaci finanční z členských příspěvků v rámci stanov ČSMJ, pokud to ovšem politické aj. poměry v budoucnosti připustí.
Nový střelecký řád, vypracovaný Střeleckou radou pro pořádání střeleckých závodů, byl vydán tiskem, čímž se uspořádání závodů nejen usměrnilo, ale také usnadnilo.
Rozhodnutím ministerstva zemědělství byl v roce 1930 uveden v život „Státní výzkumný ústav pro myslivost“ nikoliv však samostatný, nýbrž spojený s ústavem pro ochranu lesů při vysoké škole lesního inženýrství v Praze.
Z roku 1930 odnáší si ČSMJ smutnou vzpomínku na to, že dne 23. září zemřel nejlepší její kynolog, spoluzakladatel a pracovník, důchodní Karel Podhajský v Litomyšli, a brzy nato dne 3. XII. 1931 opustil naše řady místopředseda ČSMJ pro Čechy Dr. Steidl. Na místo Steidlovo byl pak místopředsedou zvolen ředitel Josef Zika, předseda I. loveckého klubu na Královských Vinohradech. Po Podhajském vedl knihu Člp úspěšně po řadu let p. Vach v Litomyšli.
Za zmínku stojí, že v roce 1930 byla v oboru myslivosti vedena obsáhlá odborná diskuse o methodách pro oceňování trofejí na výstavách, které se účastnila řada našich odborníků (prof. Dyk, Ing. Šiman a j.).
Koncem roku 1930 byla vydána Houskova kniha (Ohař) a první ročník Žalmanova mysliveckého kalendáře (ročník 1931).
Vzrůst ČSMJ po provedené nové reorganisaci byl neobyčejný. Během roku 1929 se vykazuje příliv 13 nových spolků a v roce 1930 dokonce přírůstek 29 spolků, přesto, že reorganisační činnost ČSMJ byla v Praze silně brzděna Loveckým a kynologickým říšským svazem.
Na počest zesnulého našeho vynikajícího kynologa byl v roce 1931 zřízen „Literární fond Karla Podhajského“ a pro zkoušky psů zavedeny zvláštní „Všestranné zkoušky Podhajského memoriál“.
V roce 1930 zřízené zemské odbory byly jakýmsi „pokusným králíkem“ pro zamýšlenou decentralisaci ČSMJ.
Toto opatření se však stalo kamenem úrazu na Slovensku. Tamní L. O. S. pociťoval zřízení zemských odborů jako útok na svou samostatnost a oznámil ČSMJ, že její usnesení nebere na vědomost, protože prý toto porušuje dohodu s L. O. S. učiněnou. Toto prapodivné „vyřízení“ si však ČSMJ nedala líbit a vyzvala L. O. S., aby se jejímu usnesení o zřízení odboru buď podřídil, nebo z ČSMJ vystoupil. A tak vznikly v roce 1932 na Slovensku z jedné myslivecké organisace dvě, a to odbojný L. O. S. se svými odbočkami a nový zemský odbor ČSMJ, věrný svému ústředí, s příslušnými asi 10 spolky ČSMJ. Sloupem našeho zemského odboru na Slovensku byl zemský předseda vládní rada Dr. Moural, který opustil naše řady odchodem do věčných lovišť dne 26. května 1932, aniž tedy mohl započaté reorganisační dílo na Slovensku dokončiti.
Naproti tomu byly na Podkarpatské Rusi, kde tamní zemský odbor nahradil plně Zemský svaz loveckých a kynologických organisací, poměry úplně klidné a bez nejmenšího odporu proti ústředí ČSMJ. Pro členy spolku karpatoruských, národnosti maďarské, obstarávala ČSMJ lovecký časopis Dr. Fencíka: Karpáty Vadász, a pro menší počet tamních v zem. Svatu ČSMJ organisovaných Němců časopis Deutsche Jägerzeitung.
Za účelem tehdy žádoucí spolupráce s německými mysliveckými organisacemi byla na podkladě paritního zastoupení zřízena v roce 1932 celostátní organisace Myslivecká komora, sestávající ze zástupců ČSMJ a zvýšená činnost v oboru střelectví, o které svědčí množství článků střeleckých, směřujících k zlepšení a zlacinění střeliva, a řada žádostí a návrhů, předložených ČSMJ z podnětu Střelecké asociace nebo Střelecké rady.
Po jednoročním novém vyjednávání přistoupil Lovecký ochranný spolok pre Slovensko na základě zvláštní smlouvy znovu do ČSMJ, a to jako člen přidružený, s platností od 1. ledna 1929, a přijal za svou naši osnovu honebního zákona, když v ní byly koncedovány menší změny.
Stráž myslivosti se od 1. ledna 1929 tiskla v tiskárně Novině v Brně, ježto Kubešova tiskárna v Třebíči nemohla již rozmachu stačiti.
Mezi odpůrce ČSMJ po její reorganisaci nutno počítati také redaktora České myslivosti Štětku, jenž v 1. čísle ročníku 1929 svého časopisu provedl nový útok na ČSMJ tím, že kromě jiného napsal doslovně:
„Nejlepší jednotou myslivců a lovců je takový osvědčený starý přítel, časopis Česká myslivost, který by měl již pro své veliké zásluhy o myslivost všude mezi lovci býti co nejvydatněji doporučován a podporován atd. Proto učiní každý myslivec a lovec nejlépe, jestliže dá přede vším jiným přednost svému právnímu zástupci a obhájci časopisu Česká myslivost, nežli by platil nějaké zbytečné organizační příspěvky.“ Štětka jako odpůrce byl dávno znám, zde však promluvil jasně.
Krutá zima 1928-1929 velmi postihla myslivost, a to i v takových revírech, kde byla zvěř pravidelně a co nejlépe krmena. Ztráty činily 75-90 % kmenového stavu koroptví, 50-70 % zajíců. V lesích uhynula většina mladé zvěře spárkaté a mnoho zvěře dospělé, která byla nalezena ztuhlá i po více kusech pohromadě i poblíž krmelců. ČSMJ zakročila u ministerstva zemědělství a domáhala se mimořádných vydatných opatření na ochranu zvěře. Z jejího podnětu byl v roce 1929 vydán nový t. zv. „malý“ honební zákon.
Koncem roku 1928 vykazovala ČSMJ stav 154 organisačních jednotek a kniha Člp za rok 1928 zapsaných 691 psů. Počet odběratelů Stráže myslivosti se zvýšil za tento rok asi o 2000.
Jako pozoruhodná událost myslivecká budiž zaznamenáno konání mysliveckého dne v Brně ve dnech 23. a 24. února 1929, v jehož rámci byla uspořádána výstava trofejí a jiné exposice, přednášky doc. Dr. Bakeše a J. Žalmana v kinu Apollo, jakož i společenský večer. Podobné podniky bylo doporučeno pořádati i v jiných oblastech republiky.
V roce 1929 byla zřízena Čs. kynologická unie, sestávající ze zástupců tří kynologických organisací, a to: ČSMJ, Svazu organisací kynologických a svazu Zucht- und Prüfungsbund (Z. P B.) Unie byla pak přijata za člena Mezinárodní kynol. federace v Bruselu s právem pořádati každoročně dvě mezinárodní výstavy psů pod protektorátem federace.
Také v roce 1930 vykazuje se pozoruhodná činnost ČSMJ. Záslužným činem bylo zakoupení proslulé Sallačovy sbírky paroží Cervidů za 65.000 Kč a její umístění v Zemědělském museu v Brně jako majetek ČSMJ. K ochraně sbírky byl zvolen kurátor prof. Dr. Štěpán Soudek. Jen pro zajímavost zaznamenávám, že sbírka se nalézala tehdy na vysoké škole lesního inženýrství v Praze, která se o ni zajímala stejně jako ČSMJ, a prof. Dr. Zikmund na první požádání dokonce odmítl pro nejasný poměr vydati sbírku ČSMJ.
Organisační rozmach nutil ČSMJ zříditi zemské odbory jako etapovou decentralisaci. Odbory byly prozatím spravovány podle zvláštních jednacích řádů a dotovány z prostředků Ústředí. Zřízení těchto zemských odborů vedlo však později postupně k další reorganisaci ČSMJ, kterouž hlavně vlivem poměrů na Slovensku byly odbory později přeměněny v zemské svazy a vybaveny značnou autonomií. Zřízení těchto zemských svazů mělo však, jak se později ukázalo, své stinné stránky, neboť svazy neměly své stejné hospodářství a pravomoc a nesnažily se vždy usměrniti svou činnost v intencích ČSMJ, nýbrž pracovaly často „na vlastní pěst“.
Zvláště na Slovensku nechtěl býti tamní svaz subordinován ČSMJ, nerespektuje tuto ani dostatečně jako své ústředí. Potíže činily jmenovitě otázky finanční. Pro budoucnost by se doporučovalo tuto otázku podrobiti důkladné revisi tím způsobem, aby bylo umožněno zachovati pro ČSMJ patřičnou autoritu za všech okolností a přeměniti zemské svazy na zemské odbory a tak je dokonaleji připoutati k svému ústředí patřičným opatřením organizačním a jednotnou dotaci finanční z členských příspěvků v rámci stanov ČSMJ, pokud to ovšem politické aj. poměry v budoucnosti připustí.
Nový střelecký řád, vypracovaný Střeleckou radou pro pořádání střeleckých závodů, byl vydán tiskem, čímž se uspořádání závodů nejen usměrnil, ale také usnadnilo.
Rozhodnutím ministerstva zemědělství byl v roce 1930 uveden v život „Státní výzkumný ústav pro myslivost“ nikoliv však samostatný, nýbrž spojený s ústavem pro ochranu lesů při vysoké škole lesního inženýrství v Praze.
Z roku 1930 odnáší si ČSMJ smutnou vzpomínku na to, že dne 12. září zemřel nejlepší její kynolog, spoluzakladatel a pracovník, důchodní Karel Podhajský v Litomyšli, a brzy nato dne 3. XII. 1931 opustil naše řady místopředseda ČSMJ pro Čechy Dr. Steidl. Na místo Steidlovo byl pak místopředsedou zvolen ředitel Josef Zika, předseda I. loveckého klubu na Královských Vinohradech. Po Podhajském vedl knihu Člp úspěšně po řadu let p. Vach v Litomyšli.
Za zmínku stojí, že v roce 1930 byla v oboru myslivosti vedena obsáhlá odborná diskuse o methodách pro oceňování trofejí na výstavách, které se účastnila řada našich odborníků (prof. Dyk, Ing. Šiman aj.).
Koncem roku 1930 byla vydána Houskova kniha (Ohař) a první ročník Žalmanova mysliveckého kalendáře „ročník 1931).
Vzrůst ČSMJ po provedené nové reorganisaci byl neobyčejný. Během roku 1929 se vykazuje příliv 13 nových spolků a v roce 1930 dokonce přírůstek 29 spolků, přesto, že reorganisační činnost ČSMJ byla v Praze silně brzděna Loveckým a kynologickým říšským svazem.
Na počest zesnulého našeho vynikajícího kynologa byl v roce 1931 zřízen „Literární fond Karla Podhajského“ a pro zkoušky psů zavedeny zvláštní „Všestranné zkoušky Podhajského memoriál“.
V roce 1930 zřízené zemské odbory byly jakýmsi „pokusným králíkem“ pro zamýšlenou decentralisaci ČSMJ.
Toto opatření se však stalo kamenem úrazu na Slovensku. Tamní L. O. S. pociťoval zřízení zemských odborů jako útok na svou samostatnost a oznámil ČSMJ, že její usnesení nebere na vědomost, protože prý toto porušuje dohodu s L. O. S. učiněnou. Toto prapodivné „vyřízení“ si však ČSMJ nedala líbit, a vyzvala L. O. S., aby se její mu usnesení o zřízení odboru buď podřídil, nebo z ČSMJ vystoupil. A tak vznikly v roce 1932 na Slovensku z jedné myslivecké organisace dvě, a to odbojný L. O. S. se svými odbočkami a nový zemský odbor ČSMJ, věrný svému ústředí, s příslušnými asi 10 spolky ČSMJ. Sloupem našeho zemského odboru na Slovensku byl zemský předseda vládní rada Dr. Moural, který opustil naše řady odchodem do věčných lovišť dne 26. května 1932, aniž tedy mohl započaté reorganisační dílo na Slovensku dokončiti. Naproti tomu byly na Podkarpatské Rusi, kde tamní zemský odbor nahradil plně Zemský svaz loveckých a kynologických organisací, poměry úplně klidné a bez nejmenšího odporu proti ústředí ČSMJ. Pro členy spolku karpatoruských, národnosti maďarské, obstarávala ČSMJ lovecký časopis Dr. Fencíka: Karpáty Vadász, a pro menší počet tamních v zem. svazu ČSMJ organisovaných Němců časopis Deutsche Jägerzeitung.
Za účelem tehdy žádoucí spolupráce s německými mysliveckými organisacemi byla na podkladě paritního zastoupení zřízena v roce 1932 celostátní organisace Myslivecká komora, sestávající ze zástupců ČSMJ a Svazu něm. Verband Deutscher Jäger St. Hubertus. Každá z obou jmenovaných organisací vysílala do Myslivecké komory 8 delegátů a 3 náhradníky. Myslivecká komora nevyvinula sice mnoho činnosti, ale pracovalo se v ní celkem dobře.
Teprve v roce 1932 byl zřízen a řádně vybaven sekretariát ČSMJ.
Znovu se ČSMJ namáhala odstraniti přežitek vybírání neúměrně vysoké potravní daně ze zvěřiny na čáře, jež bylo prováděno v Praze, v Brně, v Bratislavě a v Mor. Ostravě.
V roce 1932 objevily se pozoruhodné snahy, aby se ČSMJ stala členem Všesportovního výboru, jehož členem byl, patrně ve snaze dosáhnouti touto cestou protiváhy proti ČSMJ, Čs. lovecký a kynologický říšský svaz. Cestou Všesportovního výboru snažil se „Říšský svaz“ činiti ČSMJ pořadatelské a organizační potíže. Se Svazem se spojil proti ČSMJ i náš slovenský odbojník L. O. S. Přesto však uzavřela ČSMJ pro své členstvo svazové, t. zv. „Česko-francouzské“ střelecké závody, pořádané pod protektorátem Všesportovního výboru v Praze na Sychrově.
Ústřední výbor schválil návrh ústředního jednatele, podle něhož platí určité výkony lovecké, jež nelze nazvati mysliveckými, za úkony pro členy spolků zakázané, jako např. noční čekání, odstřel zvěře spárkaté broky aj. Řada těchto zákazů byla v r. 1939 pojata do honebního zákona č. 127 a 128.
Pojišťovna Riunione Adriatica di Sicurta žádala od ČSMJ značné zvýšení pojistných prémií, opírajíc se o domnělou pasivitu pojištění. Vyjednávání v tomto směru nevedlo k cíli a tak se ČSMJ rozhodla od 1. srpna 1933 zadati pojištění na povinné ručení i pojištění úrazové Rolnické pojišťovně v Brně.
Za rok 1932 vzrostla ČSMJ o nových 32 spolků a za rok 1933 dokonce o dalších 47 spolků.
Záslužným sociálním činem ČSMJ v roce 1932 bylo zřízení podpůrného fondu ČSMJ pro pozůstalé po strážcích myslivosti, zahynuvších rukou pytláckou.
Rok 1933 je pro ČSMJ rokem jubilejním, neboť dne 22. dubna uplynulo 10 let od jejího založení. Toto prvé jubileum bylo oslaveno důstojným způsobem jednak celostátní opravdu representativní výstavou myslivosti, pořádanou v Praze pod protektorátem ministra zemědělství, jubilejní výstavou psů v Praze a celostátními střeleckými závody na Strahově.
Zvláště rozsáhlým podnikem byla výstava myslivosti se svými 9 odbory. Předsedou výstavy byl jmenován kníže Dr. Bedřich Schwarzenberg, předsedou jubilejní výstavy psů Dr. Ed. Just, předsedou střeleckých závodů velkostatkář kníže L. Lobkowitz, zahynuvší právě v době konání příprav k těmto střeleckým závodům při automobilovém závodě. Předsedy jednotlivých odborů výstavy myslivosti byli: plukovník Ježek pro kynologii, redaktor Josef Rozmara pro literaturu a umění, doc. Ing. Strachota pro mysliveckou zoologii, ochranu a hygienu, kom. rada Ant. Novotný pro průmysl a obchod, vrchní rada Benda pro statistiku, továrník J. Seidl pro tisk a propagaci, prokurista V. Kloz pro zbrojířství, prof. Dr. Komárek pro trofeje, vrchní lesní rada Ing. J. Frič předsedal pořadatelskému odboru.
Obeslání výstavy bylo neobyčejně hojné, zvláště trofejemi, v nichž pronikala soutěž rekordů, soutěž zemí a ukázky výsledků chovatelských.
K výstavě byl vydán obsáhlý almanach s odbornými referáty a jinými poučnými články. Zvláštní ocenění zasluhuje spolupráce Zemědělské jednoty v čele s Ing. Šafáře, bez jejíž součinnosti by asi vůbec nebylo možno výstavu v tak rozsáhlém měřítku úspěšně provésti.
Závěrem jubilejních osla ČSMJ bylo jubilejní plné shromáždění, konané při téměř naplněné Smetanově síni Obecního domu hlavního města Prahy.
V roce 1933 byl po delší dobu v ČSMJ a pak v Myslivecké komoře projednáván, jak se ukázalo, bezúspěšně, návrh na zřízení vlastní továrny na lovecké střelivo, jako protest proti drahotě loveckého střeliva, jenž se později změnil v návrh na zřízení „Mysliveckého nákupního družstva“.
Se strany ČSMJ byl sdruženým spolkům dán podnět k hojnému pořádání vzdělávacích kursů myslivosti a vydány podrobnější potřebné instrukce, jakož i učebná osnova. Akce měla ve spolcích značný ohlas. Osnova pro kursy myslivosti rozdělovala učební látku na 6 samostatných skupin s 48 učebními hodinami.
Koncem roku 1933 byl usnesením pracovního výboru ČSMJ zřízen filmový osvětový odbor s předsedou ředitelem O. Kovačem v čele, jenž během pozdějších několika let svou činnost velmi úspěšně rozvinul a zhotovil pro ČSMJ nejen hodnotné filmy, nýbrž získal si i zásluhy při školení myslivců a lovců a o propagaci české myslivosti doma i za hranicemi vlastními velmi zdařilými filmy.
Následkem průtahů, které se vyskytly při řešení nového honebního zákona, naléhala ČSMJ v roce 1934 na vydání alespoň částečného honebního zákona, který by prozatím řešil některé aktuality, jmenovitě pytláctví aj. Návrhy byly projednány v odborné komisi i v Myslivecké komoře a předloženy ministerstvu zemědělství.
Marně se ČSMJ opětovně namáhala dosáhnouti snížení dávky ze psů, jež se stala tíživým břemenem a brzdou naší slibné kynologie. Temným místem v pamětech ČSMJ zůstává opětovné uzavření podniků Čs. loveckého a kynologického říšského svazu, t. zv. celostátních střeleckých závodů na Sychrově, jakož i pražské svazové výstavy psů. Organisační důvody k těmto uzávěrkám byly však vážné.
Zaznamenati sluší, že koncem roku 1934 počítala ČSMJ 229 loveckých spolků jako členů řádných a 6 jednotek přidružených, tedy celkem 235 spolků.
V roce 1934 bylo navázáno nové jednání L. O. S. na Slovensku, jež vedlo ke kladnému výsledku. Toto mělo jmenovitě za následek, že zemské odbory ČSMJ byly proměněny v zemské svazy a všecky odbočky spolkové pokud zde byly, v samostatné spolky.
Dnes, kdy zaznamenávám činnost ČSMJ po přiměřeném odstupu časovém a po získaných zkušenostech, musím také bohužel připomenouti, že se strany vlády ani vládních politických stran, ani v zemědělských radách nebylo bohužel dostatečného pochopení pro opravdové odborné řešení a vyřešení mnohých naléhavých otázek myslivosti. Marně jsme se po řadu let a opětovně i po zklamání namáhali vymoci biologii zvěře odpovídající a neměnitelné doby hájení např. pro zajíce. Bylo malicherně namítáno, že sedlák je prý zvyklý jísti zajíce o posvícení, čemuž požadovaná doba odstřelu počínající 1. říjnem nevyhovuje. Není toto důvodem směšným?
Marně jsme prosazovali zvláštní zákon na potírání pytláctví, zřízení instituce odborných mysliveckých znalců, zavedení zkoušky z myslivosti pro majitele a nájemce honiteb, zkoušky v zacházení se střelnou zbraní pro držitele honebních lístků, zavedení povinného členství ČSMJ pro nabyvatele honebních lístků a unifikace honebních lístků, marně jsme volali po spravedlivém a jednotném řešení otázky náhrady škod způsobených zvěří, úpravy způsobilých honebních obvodů, zákazu nočního čekání atd. atd.
V roce 1935 byly schváleny nové stanovy ČSMJ a stanovy zemských svazů. Obojí stanovy byly přizpůsobeny výsledkům jednání L. O. S. na Slovensku, kvůli němuž vlastně byly vyměněny. Se „Slovenskem“ bylo dojednáno, že spolky ČSMJ na Slovensku se stanou členy ČSMJ cestou svého zemského svazu. Bylo dosaženo dohody o časopise a pojištění, o poplatcích a o celkovém poměru L. O. S. k ČSMJ. Dohodu lze zváti spíše nouzovým a za „vlasy přitaženým“ opatřením, než vyhovujícím organizačním sloučením, avšak v dané situaci nebylo bohužel možno dosáhnouti sjednocení výhodnějšího, chtěla-li se ČSMJ representovati jako jediná celostátní myslivecká organisace. Prakticky se také později ukázalo, že L. O. S. počíná si na „vlastní pěst“, podobně jako kdysi, tak, jako by ČSMJ jako ústředí skoro neexistovala.
Protože bylo častěji žehráno na to, že český denní tisk nejeví dosti zájmu o myslivost a není vůbec informován o myslivosti a požadavcích českých myslivců, byla v Praze konána informační schůze se žurnalisty dne 2. května 1935 v hotelu „U modré hvězdy“, spojená se společnou večeří. Schůze se účastnili redaktoři téměř všech hlavních denních listů pražských. Referát o myslivosti přednesl ústřední jednatel.
Veřejná manifestace proti pytláctví, konaná dne 12. května 1935 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze za velmi značné účasti spolků ČSMJ i Hubertus-Verbandu měla dobrý ohlas v denním tisku. Se strany hostujících řečníků projevena při manifestační schůzi vřelá sympatie pro naše myslivecké požadavky. Dále se však zase nic nestalo. Tedy opět jen „rána do vody“, zase ten „posvícenský zajíc“.
Po novém spojení ČSMJ s L. O. S. na Slovensku vykazuje ČSMJ podle zprávy přednesené na schůzi ústř. zastupitelstva v Bratislavě dne 23. VI. 1935 tento stav: 291 spolků členů řádných a 17 spolků členů přidružených, s celkovým počtem 19.345 organisovaných myslivců a lovců. Za tento, na naše poměry dobrý stav členstva, vděčí ČSMJ především svému dobrému vedení a pilné seriosní práci.
Některé spolky si stěžovaly na nedostatečnou likvidaci škodných případů pojištění na povinné ručení. Na druhé straně nebyla spokojena pojišťovna s dosavadními prémiemi a žádala o nové jednání o pojišťovacích sazbách. Protože jednání nevedlo k dohodě, vypověděla Rolnická vzájemná pojišťovna ke dni 15. VIII. 1935, t. j. těsně před honebním obdobím, naši pojišťovací smlouvu. Předsednictvo ČSMJ ukázalo se však potovým a nenechalo své členstvo bez pojištění, i když doba k jednání o novém pojištění byla jen velmi krátká.
Jsouc k tomu zmocněno ústředním výborem, uzavřelo ještě před počátkem honebního období novou pojišťovací smlouvu s pojišťovnou Slavií v Brně.
Hojností zvěře v naší vlasti bylo způsobeno, že zvěřina se stala zbožím v kruzích spotřebitelů málo hledaným. Bylo často nutno prodávati zvěřinu za cenu hluboko pod výrobní hodnotu a mnohem laciněji, než např. hovězí maso nebo drůbež. Přes svou vysokou hodnotu nebyla zvěřina u nás potravinou dosti populární. Dnes, v pátém roce války, kdy píši tyto vzpomínky, zní toto zrovna jako v pohádce. Jevilo se nutným učiniti jistá opatření k zvýšení odbytu zvěřiny.
Za tím účelem byla v Praze konána v prosinci 1935 zvláštní anketa o zhodnocení zvěře a zvěřiny za účasti úřadů, kruhů obchodních, vědeckých a j., ke které bylo sneseno velmi mnoho hodnotných poznatků, jež pak byly uveřejněny ve Stráži myslivosti. Nákladem ČSMJ byla také vydána brožurka s recepty pro úpravu zvěřiny, převzatými ze Žalmanova mysliveckého kalendáře, a vydána tiskem pod titulem: „Zvěřina v domácnosti“. V brožurce bylo sneseno mnoho osvědčených předpisů kuchařských pro přípravu zvěřiny. Za účelem propagačním vydala ČSMJ zvláštní nálepky. Školám hospodyňským a kruhům spotřebitelským byla rozdána brožura a upozorněno na přednosti zvěřiny jako potraviny. Byla též zřízena cenová komise ČSMJ pro ovlivňování cen zvěřiny.
Z podnětu generálního ředitelství státních lesů a statků bylo uvažováno a projednáváno zřízení prodejní kanceláře pro zužitkování zvěře a zvěřiny. Podílníky tohoto společného podniku měli býti: stát, ČSMJ a řada zájmových organisací, případně obchodních kruhů. Byly již dokonce vypracovány stanovy prodejní kanceláře. Pro různost názorů na řešení finanční a technické nedošlo však k uskutečnění projektu.
Koncem roku 1935 bylo mezi hlavními organisacemi kynologickými obou směrů („lovecké a nelovecké“ kynologie), dosaženo organizační dohody a došlo dne 8. prosince 1935 za účasti zástupce min. zemědělství k založení Československého kynologického svazu, sestávajícího z delegací ČSMJ, spolků z bývalého Čs. loveckého a kynologického říšského svazu, jenž likvidoval, a býv. Čs. svazu kynologického. Později se ukázalo, že ani tato nová organisace není k racionální práci způsobilá, neboť trpěla vnitřním rozkladem, působeným některými osobami málo disciplinovanými a nedosti kvalifikovanými.
Pro budoucnost zůstane snad přece jediným lékem úplné osamostatnění myslivecké kynologie, její odpoutání od různých svazů, těsné přimknutí k ČSMJ a setrvání při vlastní samostatné plemenné knize Člp. Jen pro pořádání výstav psů byla by spolupráce s organisacemi pro kynologii neloveckou účelnou. Pro každé plemeno lovecký psů budiž připuštěn pouze jediný chovatelský spolek, jemuž by pří slušelo současně pečovati o pořádání pracovního zkoušek psů, a to proto, aby jeden spolek svou činností nezasahoval do činnosti spolku druhého (např. Norník do spolku chovatelů foxteriérů apod.). V rivalitě bývá často skryt kámen úrazu. Ze zkušenosti vím, že rozpory mezi kynologickými spolky působily ČSMJ velmi mnoho starostí a brzdily její práci.
Nebyla to však jen kynologie, kde docházelo často k třenicím. Z roku 1936 zaznamenávám ostré rozpory též v oboru střelectví, kde se střetly názory činovníků střeleckých (Kloz contra Kosík) pro zkoušky konané s prachem „Velox“, mající odezvu v rozvleklých polemikách ve Stráži myslivosti. Která z obou stran vedoucích spor měla pravdu, t. j. pravdu věcnou, o kterou tu jde, je těžko říci, neboť jsme nenašli u nás bohužel odbornou kapacitu, která by byla s to vyřknouti autoritativní a objektivní posudek. Chyby se dopustily nesporně obě strany tím, že polemika vybočila z mezi přátelské odborné diskuse.
Z oboru kynologie zaznamenávám, že roku 1935 byla založena Mysliveckou komorou a jí vedena kniha „U“ (Universum) pro zápisy ohařů všestranných.
Vlivem ČSMJ bylo v roce 1936 přece jen pozorovati, že se veřejnost začíná více zajímati o myslivost, než kdykoliv předtím. Stanovisko rozhodujících úřadů a vlivných korporací zdá se býti hodně kladnějším a také denní tisk již přináší příznivé články a věnuje více místa myslivosti. K tomuto postoji tisku i veřejnosti jistě že přispívají nemalou měrou zdařilé výstavy myslivosti, myslivecký film, propagace mysliveckou beletrií v denním tisku, jakož i propagace konaná členstvem sdružených spolků.
ČSMJ se v roce 1936 domáhala, aby Myslivecká komora byla uznána cestou zákona za obdobnou úřední korporaci pro myslivost, jakou představuje např. komora lékařská, inženýrská aj., a připravila k tomu účelu nové stanovy takové komory. Uskutečnění této ideje ukázalo se však bohužel neproveditelným pro odpor úřadů.
Proti zájmům ČSMJ byl v roce 1936 v Praze založen t. zv. Zemský svaz majitelů a nájemců honiteb, který měl hájiti domněle opomíjené hospodářské zájmy majitelů a nájemců. Se svazem bylo navázáno jednání o vstup do ČSMJ. Tato záležitost se po delší dobu vlekla a byla ukolébávána platonickým ujišťováním „svazu“, že není námitek proti vstupu za člena ČSMJ, že Svaz nemůže státi a nestojí v cestě činnosti ČSMJ apod. Konečně po bezúspěšném vyjednávání se usnesla ČSMJ na směrnici, že není přípustné, aby členové sdružených spolků byli zároveň členy tohoto svazu, jenž později po zřízení odborů majitelů a nájemců honiteb ČSMJ byl snad časem sám sebou zlikvidován.
Rok 1936 je také zajímavým proto, že v této době vznikala v našich zemích mezinárodní methoda pro posuzování lovecký trofejí na výstavách. K historii vývoje mezinárodní methody pro hodnocení trofejí budiž připomenuto, že původně platila pro výstavy ČSM naše methoda Dykova. Později se přihlásil s novou methodou též generální ředitel Dr. Šiman a konečně jako třetí i Dr. Rubeška. Otázku posuzování trofejí rozhodl pak v praze v roce 1937 C. L. C. (Concile Internationale de la chasse), který vytvořil ze stávajících method novou methodu mezinárodní, methodě Šimanově hodně podobnou.
Podle vzoru některých jiných států pokoušela se také ČSMJ o zavedení dne ochrany přírody a zvěře v Československu, při čemž by v určitý význačný den byly na školách a j. veřejných místnostech konány odborné přednášky o přírodě, myslivosti apod. Návrh ČSMJ byl na úředních místech sice sympaticky přijat, k uskutečnění záměru však bohužel nedošlo.
V oboru propagace myslivosti domáhala se ČSMJ opětovně povolení mysliveckého samostatného rozhlasu. Tento byl prováděn prostřednictvím rozhlasové komise a jen v rámci rozhlasu zemědělského. Více dosaženo nebylo.
Dne 15. října 1936 přijal president republiky šestičlennou delegaci ČSMJ, sestávající z ústředního předsedy, předsedů zemských svazů, ústředního jednatele a předsedy filmového odboru, za účelem informací o poměrech a požadavcích čs. myslivosti. Při této příležitosti bylo presidentu odevzdáno vkusné myslivecké album.
Dne 25. října 1936 byla konána poslední schůze Čs. kynologické unie, která ztroskotala při řešení otázky zastoupení tím, že zástupci Z. P. B. (Zucht- und Prüfungsbund) odnítli požadavek obou českých organisací: poměrného zastoupení organisací v Unii. Zajímavé je, že proti stanovisku ČSMJ se v otázce poměrného zastoupení postavil proti snahám ČSMJ Ústřední spolek v Praze.
V květnu roku 1937 byla v Praze uspořádána rozsáhlá výstava myslivosti, jejíž exposice byly pak z větší části převezeny na Mezinárodní loveckou výstavu v Berlíně. Při výstavě v Praze zasedala také v Praze mezinárodní lovecká rada C. I. C., která, jak již výše uvedeno, zřídila při této příležitosti mezinárodní methodu pro hodnocení trofejí. Na této práci účastnili se vynikající měrou čeští myslivci.
Československá exposice na Mezinárodní výstavě v Berlíně se representovala velmi důstojně. Zvláštní pozornost vzbuzovala samostatná exposice generálního ředitele Vogta s rekordními jeleními parohy z Děčínského Sněžníku, světový rekord muflona (hraběte Palawitziniho) a j. ČSMJ organisovala pomocí Doležalovy cestovní kanceláře v Praze na výstavu do Berlína zvláštní výpravu českých myslivců a lovců, vedenou ústředním jednatelem ČSMJ.
Požadovaná Myslivecká komora cestou zákona sice zřízena nebyla, bylo však přece dosaženo toho, že při zemědělských radách byly zřízeny zvláštní subkomitéty pro myslivost a že byl zřízen odbor myslivosti při stálé delegaci zemědělských rad. Do těchto institucí byli přibráni zástupcové ČSMJ a Hubertusverbandu.
Pro zajímavost poznamenávám, že v červnu 1937 čítala ČSMJ 330 organisačních jednotek s počtem 24.420 členů.
Volání po vydání nového honebního zákona bylo i letos bezvýsledným. Žalovati musíme, že neodborným otravováním myší při myší invasi bylo bohužel pohubeno veliké množství drobné zvěře, hlavně koroptví.
ČSMJ přijala za své Dykovy lovecké signály pro lesnici „B“, které se doporučují všeobecnému zavedení při honech a různých mysliveckých slavnostech.
Nákladem organisace byl v roce 1937 vydán tiskem a na gramofonové desky natočen Hervertův: „Halali“ pochod Československé myslivecké jednoty.
Dále byl tiskem vydán výstavní řád ČSMJ pro výstavy myslivosti a „Myslivecký zpěvník“.
Během roku 1937 byla na jižní Moravě zjištěna zhoubná a na člověka přenosná nemoc zajíců – tularemie. ČSMJ ve spojení se svým odborem pro hygienu zvěře věnovala tularemii, zavlečené k nám podle všech zámek z Rakouska, největší možnou pozornost a intervenovala ihned, jak u ministerstva zemědělství, tak i u zemských úřadů o vydání příslušných zvláštních ochranných nařízení a požadovala o vydání nařízení k potírání tularemie. Zdá se však, že s tularemií bylo učiněno mnohem více nebezpečného hluku, než bylo skutečného nebezpečí a že jmenovitě zprávy v denním tisku o tularemii způsobily více škody než užitku. Ve skutečnosti šlo o případy zcela ojedinělé a většinou více o podezření z choroby, než o skutečné případy onemocnění.
Po vzoru některých mysliveckých organisací zahraničních dochází i u nás v roce 1938 k úvahám o zavedení spolkového stejnokroje. Touto záležitostí se zabývala zvláštní komise, která konečně přijala model stejnokroje, pořízený ředitelem O. Kovačem. Jednání o pořízení materiálu a potřeb ke stejnokroji se určitou dobu protáhlo a politické a válečné poměry pak provedení tohoto záměru znemožnily.
Do roku 1938 připadlo dvousté výročí úmrtí světoznámého českého lovce Fr. Ant. Hr. Sporka, majitele panství Kuksu a zakladatele Sporkova řádu sv. Huberta, jenž zemřel dne 30. března 1738 na svém zámku v Lysé n. L. Proslavil svého času českou myslivost daleko za hranicemi nejen pořádáním světoznámých lovů, nýbrž i založením řádu sv. Huberta, zdobícího i význačné korunované hlavy tehdejší Evropy. ČSMJ společně s Hubertusverbandem oslavila toto výročí velmi důstojně slavnostním koncertem ve Smetanově síni Obecního domu v Praze a pietními oslavami ve Sporkově sídle a hrobce Kuksu. Současně byla konána tamtéž slavnostní schůze Myslivecké komory. Na paměť Sporkovu hodlala Myslivecká komora zavésti spolkové insignie sv. Huberta, tedy jakýsi druh řádu, zavedeného s úředním schválením. Událostmi v roku 1938 byla však tato snaha přerušena.
ČSMJ provedla v roce 1938 z důvodů statistických součet všeho členstva podle povolání. Bylo zjištěno, že členstvo ČSMJ tvoří: 26 % úřednictva, 18 % obchodníci a živnostníci, 14 % rolníci, 8 % lesníci, 7 % učitelé a profesoři, 6 % velkostatkáři a továrníci, 5 % lesní zřízenci, 4 % lékaři, lékárníci, duchovní, 12 % ostatní povolání.
Činnost ČSMJ v roce 1938 byla velmi značná; přípravy k zřízení Myslivecké komory, subkomise v zemědělských radách, potírání tularemie, návrh zákona k potírání pytláctví, návrh zákona o zbraních a střelivu, opětovné návrhy zrušení daně na čáře, zlevnění krmiva pro zvěř, návrh na unifikaci honebních lístků, žádost o zavedení zkoušky z myslivosti, opatření mysliveckého stejnokroje, změna stanov ČSMJ a celá řada drobnějších činností.
V roce 1938 byla zlikvidována pro územní změny Myslivecká komora.
Zemský svaz v Praze (předsednictvo) se usnesl, aby následkem změněných poměrů se stal Zemský svaz po stránce hospodářské a administrativní, finanční a pracovní zcela samostatným. Zaznamenávám foto s neobyčejnou trpkostí, neboť „Praha“ ukazuje v době velmi těžké, že její pouta v celostátní organisaci nejsou tak pevná, jak si čeští myslivci žádají, a její snaha po odtrhnutí v době tak kritické zaznívá zrovna jako výstraha. Přichází v době, kdy je naší soudržnosti a jednotnosti snad nejvíce zapotřebí. Tento případ potvrzuje jasně, že přiznáváním úplné samostatnosti a nezávislosti zemským svazům přichází ČSMJ sama do nebezpečí snadného organisačního odštěpení svazu od ČSMJ a že tato převeliká samostatnost není zrovna šťastnou organizační formou. Bylo by snad výhodnější nejenom pro ČSMJ, nýbrž i pro spolky, aby tyto byly přímo členy ústředí ČSMJ a aby místo zemských svazů byly zřízeny, jako orgány ČSMJ, zemské odbory s vymezenou pravomocí. Toto opatření bylo by také mnohem lacinější a vyhovovalo by úplně. Toto by také bylo nyní organizačním odkazem pro budoucnost, získaným po dlouholetých zkušenostech jednatelských. Co však nám přinese doba poválečná, dočkáme-li ji?
V nových poměrech, jaké nastaly v roce 1939 po obsazení oblasti Sudet, bylo kdysi doporučováno, aby ČSMJ byla zapojena do organisace „Národní jednoty“, tak asi jako „Myslivecká národní jednota“ apod. Zároveň měla býti provedena její reorganisace tak, že by byly zřízeny pouze spolky okresní s jednotnými stanovami. Situace se však okupanty a hlavně vydáním nového honebního zákona č. 127 z roku 1939 změnila.
V důsledku osamostatnění Slovenska a odpadnutím Podkarpatské Rusi, jak referuje ústřední jednatel na schůzi ústředního zastupitelstva ČSMJ v Poděbradech dne 6. července 1939, zbývají ČSMJ na území protektorátu pouze dva Zemské svazy s 202 mysliveckými spolky a 9860 členy, kromě 8 spolků kynologických a 4 organisací přidružených a z bývalé ČSMJ se stává ČMJ.
Josef ŽALMAN