Farma Klíčovi je zaměřená na rostlinnou i živočišnou výrobu. Chováme červenostrakaté krávy, produkujeme mléko a zpracováváme ho ve vlastní minimlékárně na čerstvé sýry a na pasterované lahvované mléko. Hospodaříme na 450 ha orné půdy, kde pěstujeme základní obiloviny, pšenici, ječmen, žito, potom krmné plodiny jako je kukuřice na siláž a na zrno, vojtěšku na seno a na senáž. Zcela neodmyslitelně už k našemu hospodaření patří také nektarodárné a krmné biopásy a políčka na ochranu čejky chocholaté. Tato políčka, společně ale i s dalšími plochami, máme také na ochranu a podporu návratu dropa velkého ze sousedního Rakouska.
Biopásů momentálně máme 17 ha, políčka pro čejky jsou na výměře 18 ha, celkem máme na podporu biodiverzity vyčleněných 140 ha plochy. Hospodaříme v ekologickém režimu, takže veškeré krmné plodiny a obiloviny jsou pěstovány bez použití průmyslových hnojiv a chemických přípravků. Snažíme se využívat principy regenerativního zemědělství, střídat plodiny, tím podporovat biodiverzitu, do ekosystému nevnášet nic umělého, využívat meziplodiny a tím zásobit půdu a podporovat mikroorganizmy a půdní houby.
A z těch plodin, které mají hospodářské využítí, kolik druhů střídáte?
Asi deset plodin, hlavně jsou to meziplodiny, peluška, oves, žito, kukuřice, vojtěška, řepka, slunečnice, k tomu samozřejmě vícero druhů ve směskách na biopásech.
Velmi diskutovanou a probíranou otázkou jsou velikosti půdních bloků. Jak velké je máte, když z mého pohledu pro biodiverzitu máte vyčleněnou zhruba čtvrtinu výměry obhospodařované plochy?
Ze začátku jsme mívali půdní bloky o největší výměře 84 ha, další blok měl i 60 ha, průměrná velikost byla asi 30 ha. Dnes se největší bloky snažíme rozčlenit na maximálně 15ha bloky, například původní blok 60 ha máme dnes rozdělený pomocí cest, které tam historicky původně byly. Cesty jsme obnovili v původních místech, teď je rozdělený na 15 ha a nově jsme navíc po vzoru z exkurze na Statek Hardegg vytvořili uprostřed několika bloků hmyzí val, v podstatě mez jako úkryt pro volně žijící druhy živočichů, budeme tyto valy ještě osévat a uvažujeme ještě o jejich vytvoření i v jiných blocích. Takže se dá říci, že těmito úpravami jsme se dostali momentálně na průměrnou velikost půdního bloku asi kolem 10 ha. Krajina pak vypadá úplně jinak, mozaikovitost krajiny se rozhodně zásadně změnila.
A kdy jste začali s aktivní úpravou krajiny, kdy se tady udělaly první biopásy?
Iniciátorem byl kamarád Marek Daňhel, on mi ukázal, jak má biopás vypadat a že na tom není nic složitého. Je to už pět let, letos končíme prvotní pětiletý závazek. Ze začátku jsem se bál do toho jít, byla to pro mě nová věc, měli jsme tady 60 ha souvislé kukuřice a pšenice a rozdělit plochu bylo pro mne tehdy něco nemyslitelného. Neznali jsme nic jiného a báli jsme se do nějakých úprav jít po hlavě.
Vše si musí člověk zkusit, osahat a vidět, jak to někde jinde funguje, proto jsem byl velmi rád za zkušenosti a rady Marka Daňhela, to on mne finálně přesvědčil. Děláme úpravy ale nejen na vlastních pozemcích, když má zájem někdo z místních a chce si taková opatření pro krajinu vyzkoušet na svých pozemcích, tak může přijít. Volal mi třeba nedávno kamarád, že chce udělat také něco pro krajinu, tak když mi poskytne pozemek, rádi mu tam něco vysejeme a postaráme se.
Zkuste prosím okomentovat skladbu plodin a směsek na biopásech. Jak je to složité? Jaké máte zkušenosti?
Na biopásy je předepsané složení určitých plodin, v jakém poměru musí být zastoupené, většinou to bývá 25 kg certifikovaného osiva. Osvědčily se hlavně rostliny, které tvoří hodně nadzemní zelené hmoty a v různých obdobích vegetace umí tvořit semenné plody, které vypadávají na zem v různých fázích vývoje biopásu. Nejlepší je, když jednotlivé druhy nakvétají a dozrávají postupně v delším časovém období, ne všechny druhy naráz.
Osvědčily se oba dva druhy biopásů – krmný i nektarodárný. Hlavně ten krmný, protože tam je to tak, že se biopás zaseje na podzim, nechá se celou zimu až do března, porost je celý rok pokrytý a hlavně je v místě biopásu do března klid, nijak se neošetřuje, nijak se do něj nezasahuje, zvěř má krytinu, potravu přes zimní období. Je tam zelená hmota, vypadává ječmen, je tam svazenka, je tam plno semen z hořčice apod.
U nektarodárných pásů je problém, že se musí hmota posekat a odklidit pryč, takže když je vlhko, dostatek vláhy, tak v druhé polovině roku ještě dojde na druhou seč, a tak přes zimu je na biopásu tráva nebo jen minimální porost, ale nejsou tam také semena pro ptáky. Důležité je, aby půda nezůstala přes zimu holá, ale byl na ní co nejdelší dobu zelený pokryv.
Vraťme se k vlastnímu provozu farmy. Kolik se vás vůbec o chod farmy stará?
Na farmě je nás šest lidí, já, táta, manželka, ta má na starosti sýrárnu a pak máme dva traktoristy a dvě paní, které se starají o krávy. Takže vše musí zastat čtyři dělníci, dva vedoucí a taťka je v podstatě kontrolor, který nad vším dohlíží.
Ale je tu přece ještě administrativa, jak kolem hospodaření, tak i kolem biopásů, žádosti o dotace a další. To vše zvládáte vy sám?
Ano, to mám na starost já, manželka se zabývá účetnictvím a mzdovou agendou a má na starosti jak výrobu sýrů, tak i jejich prodej a distribuci, balení apod.
Je z vašeho pohledu administrativa kolem biopásů složitá, mají se toho myslivci bát, zvládnou to běžní myslivci?
Administrativa není úplně jednoduchá, je potřeba si plochu zaregistrovat, vyčlenit a hlídat si termíny, kdy se co musí zasít, nezapomenout objednat množství osiva, prostě splnit požadované podmínky. Je v tom skryto několik pravidel a až tak složité to není. A hlavně je to složité jen na první pohled, ale jakmile se do toho dostanete, tak je to v podstatě cyklické opakovaní. Ano, je potřeba si termíny hlídat, abych třeba neopomenul, že se musí biopás po třech letech obnovit, že musím vždy v termínu posekat. Ale to vše je součástí celého hospodaření, jakmile se do takového koloběhu ročních dob, termínů a žádostí dostanete, nevidím v tom už nějaký zásadní nebo složitý problém.
Zatím jmenovaná opatření v krajině byla asi financovaná z dotací Ministerstva zemědělství. Využíváte i jiné dotace?
Využíváme jen tyto zemědělské dotace plus nově dotace na ekologické zemědělství a ještě využívám dotace na produkci léčivých rostlin. Z Programu rozvoje venkova využíváme dotace na modernizaci zemědělských podniků, nákup nových strojů a technologií. Jsme také členem Místní akční skupiny, kde se podařilo získat podporu na nákup stroje na zpracování půdy a vlečky. V chovu dojnic jsme s pomocí příspěvku pořídili dojicí roboty a technologii na zpracování mléka.
Jaká je spolupráce s místními myslivci? A vůbec jsem se vlastně nezeptal, zda jste myslivec…
Jsem zemědělec a nemyslivec. Na našich pozemcích vykonává právo myslivosti Myslivecký spolek Drop. Pro myslivce zajišťujeme část zbytků produkce pro krmení zvěře, vytváříme remízky, meze, biopásy, vysadili jsme alej. Někdy sám zakrmím cestu podél aleje např. rozsypanou kukuřicí od kombajnu, nebo nasypu slunečnici bažantům. Vysadili jsme také pět solitérních lip a dubů do volné krajiny. S myslivci rád zajdu na hon a samozřejmě i posedět po něm u piva.
Vy jste tedy ten aktivní?
Krmení a zvěř si řeší myslivecký spolek sám. Mají také několik svých vlastních biopásů. Společně také spolupracujeme na zřizování krmných políček pro zvěř.
Ale fakticky vám tedy vůbec nepomáhají? Nepomůžou alespoň při některých pracích?
Takhle my se tu nedomlouváme. Myslím, že jim pomáhám hlavně já, protože jim dávám něco na krmení zvěře. Hlavně v podobě zřízených biopásů nebo zemědělsky neproduktivních ploch, kde se zvěř zdržuje, což je podle mě efektivnější způsob zakrmení než nakládání a skládání hromady krmného obilí.
Jaký je vlastně benefit zemědělce, že vůbec do opatření pro zvěř a přírodu jde, navíc když nejste myslivec? Vy tu hospodaříte a mohl byste klidně fungovat dál na lánech scelených a velkých a příroda by vás nemusela zajímat. Co vás vlastně motivuje?
Je to o přístupu člověka, který hospodaří na rodinné farmě, hospodaří na svých pozemcích, přistupuje k hospodaření s jistou zodpovědností k dalším generacím. To není jen produkovat nějakou potravinu, vytvářet nějakou komerčně výhodnou produkci, ale je to hlavně o zodpovědnosti pracovat kvalitně s půdou, zadržovat vodu, obohacovat půdu o humus tak, abych další generaci předal základní výrobní prostředek, kterým je půda, v daleko lepší kvalitě, než jsem ji já sám zdědil. To je totiž ona motivace, ten základní benefit a předpoklad pro to, abychom do budoucna mohli potraviny dále dělat, produkovat je v co nejlepší kvalitě, a hlavně trvale udržitelně.
Vše se ale na peníze počítá, vy taky musíte nějak ekonomicky vyjít. Vidíte ekonomický přínos, když si vyřídíte finanční podporu na biopásy, tak se vám to vyplatí i za cenu, když si vlastně tak trochu komplikujete zemědělské hospodaření?
Vyplatí, jsme středně velká firma, máme 450 ha, myslím si, že když je velké družstvo, které má 40 tisíc ha a je tam hodně vlastníků, tak oni se nejsou schopni domluvit, že by něco podobného měli dělat. A proč by to měli dělat, když by si snižovali svoje zisky. Když budete dělat zvěrní políčka nebo biopásy, tak to vynášet moc nebude, ale vyžít se z toho dá. Ale velké družstvo potřebuje produkovat co nejvíce z hektaru, chtějí zisk, chtějí na investice, na další rozvoj, mají mechanizaci na velké lány, ti do velkých úprav krajiny mnohdy ani nejdou.
Já si obecně myslím, že dotace jsou zaměřené spíš na střední podniky. Malý zemědělec do úprav krajiny taky moc nepůjde, on těch polí má málo, to by ho neuživilo. Ale já, když vyčlením pro přírodu ze 400 ha třeba jen deset procent rozlohy, tak mi to zásadně hospodaření neovlivní, podpořím biodiverzitu, přitom mi stále zbydou pole dostatečně velká, abych je obdělal i větším traktorem. My tu máme většinou mechanizaci se záběrem 4 až 6 metrů, pole se dají traktorem slušně obdělat, není hlavním kritériem ekonomická efektivnost a nejvyšší výnosy, dali jsme se na ekologické zemědělství, děláme vše pro to, aby půda zlepšila svůj zdravotní stav, aby se vytvořila co nejlepší struktura půdy, aby byla organická hmota a byl v půdě život. Proto střídáme tolik plodin a proto hnojíme hnojem. Máme krávy bez podestýlky, vracíme kejdu do polí, ale máme i býky na výkrm, telata a jalovice na hluboké podestýlce, takže každý rok hnojíme část polí hnojem.
Tím, jak se střídají ty pruhy hospodářských plodin a pruhy plodin pro ekologii a přírodu, tedy asi nemusíte používat tolik chemie?
V pruzích je přirozená biodiverzita a škůdci nemají tolik prostoru, jak se namnožit. V podstatě si v jednom pruhu vychováte přirozené predátory, kteří spolehlivě začnou likvidovat škůdce, kteří normálně škodí na nějakém jiném pruhu a já pak nemusím používat tvrdou chemii. To na velkých půdních blocích prostě není možné.
Důležité je zachovat po celý rok pokryv půdy širokým spektrem různých plodiny, využije se tak maximálně energie ze slunce, ta se přes kořeny rostlin uloží do půdy, předá se v podobě výměšků kořenů půdním bakteriím, ty slouží jako potrava půdním houbám a mikroorganismům, které pak produkují živiny pro rostliny, které je využívají zpět.
Zemědělství potřebuje produkovat potraviny, tak je zemědělství logicky nasměrované, ale je třeba vždy zvažovat a posuzovat technologické postupy, co je nutné a kde už to dělám jen proto, že si nějak ulehčuji práci. Typickým příkladem je naprosto nesmyslné ošetřování výdrolu totálními herbicidy na konci léta.
Pro mě bylo hodně těžké přejít na ekologické zemědělství, protože jsem si neuměl představit, co budu dělat, když mi pole zaroste a nic tam nesklidím. Ale začal jsem postupně a zjistil, že tak hospodařit lze. Ale jsou podniky, které už mají chemické ošetření zakódované, mají nakoupené postřiky dopředu, s jiným způsobem ošetření ani nepočítají. Tak se to někdy i prezentuje na školeních, teď musíš dát na podzim to či ono na odplevelení, uděláš to znovu na jaře a budeš mít pole čisté. Já tam ale chemii nedám a čisté pole mám taky, projedu ho bránami, provzdušním povrchový škraloup, půda se nakypří a výsledek je stejný.
Teď na podzim pojedete kolem polí, která jsou rezavá po ošetření glyfosáty, žádný efekt pro přírodu to nemá. Nevím proč tam nedají pestrou směs meziplodin, nenechají pole vymrznout. Já teď mám na polích ještě stále zelenou hořčici, svazenku, pohanku, a žádný plevel tam není a zvěř má krytinu. Je to hlavně o tom prvním kroku zemědělce a jeho rozhodnutí pro změnu, já si také neuměl představit, že budu hospodařit na půdním bloku, který je menší než 10 ha a nebudu používat tvrdou chemii.
Viděl jsem ale, že také sázíte stromy a ozeleňujete cesty…
To jsou neprodukční plochy, ale je na ně možno využít třeba dotaci na trávu na orné půdě, ale není z toho žádná velká produkce. A přitom strom se může zakreslit jako krajinný prvek, a je na něj také pobírána dotace. Takže já takto zlepšuji z vlastního přesvědčení neprodukční plochy, mám z toho dobrý pocit.
Víte, já jsem jednou slyšel výrok jednoho zemědělce, který blázen si vysadí strom na vlastním pozemku, aby ho musel objíždět. Já odpověděl, že třeba ten, který chce, aby jeho syn jednou řekl, že tento strom zasadil jeho otec. Ale velký zemědělec takové věci většinou nesleduje, on to nedělá pro syna, ale pro velké družstvo vlastníků a nedělá to většinou na svých pozemcích. Bohužel stále mnozí ve vedení velkých agrárních firem vidí hlavně přínos peněz, výnosnost, efektivitu mechanizace, vidí firmu prioritně přes finance a takové ty obyčejné selské lidské pohledy jdou mnohdy stranou. Ale zdůrazňuji, že tím nemyslím, že se tak chovají všichni velcí, tak to není možné paušálně zobecňovat.
Pojďme ale zpět - jaká je spolupráce s obecním úřadem, je možnost nějaké dohody a spolupráce?
Já jsem byl členem zastupitelstva čtyři roky, letos už jsem nekandidoval a chci se věnovat raději zemědělským aktivitám. Měl jsem nejdříve většinu pozemků obce pronajatých, ale obec to následně rozdělila spravedlivě mezi všechny zemědělce, aby každý měl část pozemků. Takže obecní pozemky mají nyní pronajaty k hospodaření i ti, kteří z mého pohledu krajině moc nevracejí, ale z hlediska obecního úřadu je to spravedlivé, rozdělil své pozemky spravedlivě všem, teď má každý rovný podíl.
Byť nejste myslivec, jak to vidíte z hlediska zvěře? Za těch pět let, v čem vidíte změnu v krajině z hlediska druhů zvěře?
Abych řekl pravdu, tak nesleduji žádnou zásadní změnu z hlediska počtu zvěře, ale myslím, že se zvěř jednoznačně koncentruje na jiná místa než dříve. Můj tchán se švagrem jsou myslivci a mají honitbu kousek od rakouských hranic, i oni potvrzují, že se zvěř stahuje za hranice, do míst, kde je pestřejší hospodaření a menší výměry polí. Od jednoho dlouholetého člena z jejich společenstva, který si léta zaznamenává stavy zvěře a úlovky, vím, že jednoznačně stavy drobné zvěře šly dolů, jakmile zemědělství zprůmyslnělo, jak se začala více používat chemie, scelily se lány, zúžil se počet pěstovaných plodin. A já ještě dodávám, že velmi negativní vliv má i úbytek živočišné výroby, není hnůj, ubyly proto krmné plodiny, zejména vojtěška, doplácejí na to hlavně zajíci a bažanti a samozřejmě na to doplatil také tady v naší oblasti drop.
Vidíte to v opačném gardu na vašich polích? Bažanti se početně aspoň trochu zvedají?
Je to vidět, já sice nejsem myslivec, ale když do míst, kde jsme udělali opatření, přijedu, vidím, tu koncentraci zvěře, zvěř se na určitých místech drží celoročně, má tam vhodné podmínky, odskakuje vám před traktorem podstatně více zvěře než dříve. Ale nejen zvěře z pohledu myslivců, je tam mnohem více ptactva a hmyzu, některé plochy jsou doslova jako magnet, to poznáte, pokud taková místa navštěvujete celoročně a za každého počasí. Jasně vidíte tu změnu k lepšímu a hned máte dobrý pocit. Zvěř se objevuje, drží se tam, vyvádějí a odchovávají se tam úspěšně mláďata. Kdyby na těch 100 ha, na kterých děláme opatření, byla klasicky tržní plodina, pšenice, kukuřice, tak je tam početní stav zvěře téměř nula.
Díky našim opatřením se příroda mění a já si myslím, že si toho konečně začínají všímat i místní myslivci. Ze začátku to spíš viděli jako anarchii v krajině, byl jsem za exota, dnes už vidí určitý posun. Takže snad je už konečně přesvědčím, že i jako myslivci mají možnost čerpat prostředky na podporu biodiverzity. Zdejší honitba má kolem 3000 ha, oni mohou čerpat na 60 ha plochy krát 8000 Kč, to je spousta peněz.
Akorát nemají tu plochu, na které to udělat...
To je sice pravda, ale myslivci si to taky musí srovnat v hlavě a začít využívat toho, že tyto prostředky mohou pomoci zprostředkovat pro dobře smýšlející hospodáře, kterým právě částečně díky tomu budou kompenzovat nějaký ušlý zisk nebo ušlou produkci, aby se krajina mohla měnit. Tak se nám snad i tady podaří podat žádost na podporu vybraných činností mysliveckého hospodaření.
Sám sebe jste zařadil do středně velkých zemědělců a teď aktuálně probíhá debata o rozdílnosti podpory malých, středních a velkých zemědělců. Pan ministr je osočován z různých stran, byly i demonstrace. Jak to vidíte vy?
I tím, že jsem vystoupil ze zastupitelstva, tak se do politiky moc nevměšuji. Ale vidím, že velcí jsou na tom hodně dobře. To, že budou nižší dotace pro velké podniky, neznamená, že budeme nesoběstační v potravinách, že bude krach zemědělství apod. To si vůbec nemyslím. Vše je trošku rozmáznuté velkými korporacemi, navíc propojené asi i s některými nevládními organizacemi, v pozadí je hlavně lobbing a tlak na to, aby velkým podnikům peníze zůstaly. Vše je o penězích a péče o krajinu je někde vzadu.
Takže si myslíte, že nejefektivnější využití podpor je na farmě třeba takové střední velikosti, jako jste vy?
U malého je to o tom, aby vůbec uživil sám sebe. Když má 15 ha, musí každou korunu otáčet, nemůže si dovolit investovat do nových technologií, je mnohdy rád, že se uživí a má jistý pocit uspokojení. Střední zemědělský podnikatel si už může dovolit techniku i technologie obnovovat častěji, může jít s dobou a vyčlenit část zisků pro přírodu. Myslím, že právě ten střední nejvíce ocení finanční podporu dotací, pocítí výhodnost, a přitom musí přemýšlet, jak dotaci co nejefektivněji využít, aby se mu zúročila do budoucna. Nevidí to jen jako finanční bonus navíc, ale jako investici do budoucna.
Ten velký má samozřejmě dostatek lidí na to, aby se zúřadovaly dotace v co největší míře a v co největším objemu, jsou to dotace na produkci, mnohdy je to jen pohled na další vyčerpání objemu financí, které se nabízí a které přispějí k dobrému hospodářskému výsledku celého velkého podniku. Mám dojem, že o nějakém dlouhodobém efektu se ani mnohde nepřemýšlí, je to jen o možnosti, jak v rámci podpor získat finance tady a teď. Přitom ti velcí vydělají i bez dotací, i kdyby žádné dotace neměli, tak jsou na tom pořád dobře.
Dlouze bychom se ale také mohli bavit o nerovnosti mezi velkými a menšími při prodeji či výkupu zemědělských komodit a naopak při nákupech techniky, technologií, chemie či osiv. Asi každý chápe, že je něco jiného, když nabídnu jen vlečku pšenice a nebo ten velký nabídne dodání stovek a tisíců tun pšenice. Ale to bychom se už dostávali do zemědělské politiky a ekonomiky…
Takže zpět k vašemu dotazu. Já si myslím, že dotace v základu dostanou všichni stejné, velcí jako malí, jenom od určitých hektarů výše už bude rozdíl. Ať mi ti velcí neříkají, že jsou proděleční a že je pro ně životně nezbytná nějaká dotace. Proto oni přece dělají ve velkém, aby měli co nejnižší náklady, oni ve velkém umí udělat malý náklad na vstupech a velký výnos na prodejích, protože to umí prodat přes dražby, mají vlastní sila, umí si počkat na lepší cenu. Malý zemědělec musí prodat doslova od kombajnu do výkupu, protože třeba ani nemá kde zrno uskladnit. Ale to už je debatu jindy a jinde.
Já si myslím, že nejefektivněji lze využít dotační podpory u menších a středních zemědělců, kde se dá velmi efektivně spojit podpora zemědělského hospodaření s podporou péče o krajinu. Dlouhodobé udržitelné hospodaření a péče o přírodu je přece ta základní úloha zemědělců, já tady chci žít a hospodařit dlouhodobě a po generace v pestré a zdravé krajině, to je přece moje poslání, proto jsem se na zemědělství dal. A pokud by se do spolupráce se zemědělci zapojili více i myslivci, bude to jen pro krajinu a zvěř dobře.
S poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA