. Jen tak mimochodem – Josef Kurča je asi jedním z nejdéle sloužících jednatelů a letos již „kroutí“ ve funkci 32 rok! Přijel jsem ale ne oslavovat, ale pobavit se právě o přípravách jubilejního roku celé ČMMJ, vzhledem k článku o adeptech v minulé Myslivosti jsme ale začali u členské základny a mladých myslivců.
Anketa o uplatnění mladých myslivců v minulé Myslivosti vzbudila velké diskuze, nemohu se proto na začátku nezeptat, jak vy jste tady na tom s mladými myslivci a s adepty?
M.B.: Je to tak, že počet adeptů se v posledních letech nijak nezvyšuje, máme setrvalý stav, dříve jsme měli minimálně dvakrát či třikrát více zájemců o zkoušky. Co se týče členské základny, tak za rok 2022 není výrazný úbytek, adepti tak nějak nahrazují členy, kteří končí, většinou bohužel příčinou je úmrtí člena. A nejsem nějaký optimista, že by se během dvou nebo tří let stav nějak radikálně zlepšil.
J.K.: Já to teď sleduji, protože členové chodí platit příspěvky, za poslední roky jsme měli každoroční úbytek tak 10 až 15 členů. Letos asi zaznamenáme poprvé po dlouhých letech mírný nárůst členské základny, oproti loňsku budeme mít asi členů víc, ale je to jen v jednotkách, prostě jen nebude úbytek. Momentálně máme na okrese 65 honiteb a 730 členů.
A z těch, kteří složí zkoušky se stanou všichni členy ČMMJ? Jakým způsobem na ně apelujete, aby se stali členy?
M.B.: Členství ČMMJ na jeden rok mají v kurzovném, myslím, že 95 % členy i nadále zůstane. Některé okresy dávají členství na dva roky, ale my dáváme na rok. V kurzovném si může adept vybrat, buď bude platit 5400 Kč a bude členem, nebo nebude členem, ale zaplatí za kurz 7000 Kč. Je to docela jasný ekonomický stimul.
Máte zpětnou vazbu, zda se z těch řádově asi patnácti absolventů zkoušek dostanou všichni do honiteb?
M.B.: Drtivá většina ano. Dělali jsme na základě výzvy sekretariátu anketu, ze spolků na okrese sice odpověděla jen třetina, ale z těch dvaceti spolků, které odpověděly, pouze tři napsaly, že mají plný stav, že nepřijímají. Ostatních sedmnáct spolků by klidně vzalo další členy, ale oni se nehlásí. Mám i příklad mého mateřského spolku, máme tam žádost kluka, který udělal vloni zkoušky na Hradecku a nemůže sehnat místo, a tak si žádá u nás na Pardubicku.
Vidíte momentálně ohrožení možnosti výkonu práva myslivosti pro členy v souvislosti s novými nájemními smlouvami?
M.B.: Máme tady jen asi tři, čtyři spolky, kde to vře a současný myslivecký spolek nemá jistotu, že si honitbu na dalších deset let bude moci pronajmou. V součtu honiteb to není nijak fatální, a nebo ohrožující.
A co když se prodá Halali? Ovlivní to nějak počet členů?
J.K.: Členové diskuze kolem pojišťovny vnímají, přijdou, zeptají se, tak jim odpovídám, nic se nebude měnit, půjde to dál stejně, i když to bude u jiné pojišťovny, nic se nemění, naopak se to může zlepšit. Stejně je to s těmi novými členskými průkazy, koukají sice na ně někteří trochu s nedůvěrou, ale já jim trpělivě vysvětluji, že sice žádné razítko nedostanou, členství je tam ale připsané okamžitě, jakmile to zanesu do systému, je to prostě přechod k moderní evidenci, čeká nás to všude okolo.
Takže spokojenost s novými průkazy je?
M.B.: Jsou výhrady u starších členů, kteří chytrý mobil nemají nebo u starších hospodářů, kdy by měli dělat elektronicky kontroly před honem, při naháňkách. Stejně tak, když to budou horské honitby a nebude v místě signál, to je jisté nebezpečí. Letos to je ale tak, kdo průkaz dostal, tak ho nemusí vlastně nikdo ani kvůli členství a pojištění kontrolovat, není potřeba tedy vlastně mít čtečku, kdo přijde a ukáže nový průkaz, je vše jasné, průkazy se přece vydávaly jen členům pojištěným a se zaplacenými poplatky. Příští rok se bude už ale muset kontrolovat, tak uvidíme odezvu. Ale k otázce pojišťovny – ti, kteří se ptají, tak se ptají, co se změní, zda si budou muset shánět pojišťovnu, zda bude zachován jen jeden poplatek. Bude tedy důležité, aby členové platili i nadále jednu částku, pokud ano, žádná revoluce nebude, pokud by se ale členství a pojištění rozdělilo na dvě platby, obávám se, že by negativní odezva byla a asi by to mělo i citelný vliv na počet členů.
Jak získávat členy nebo přesvědčit myslivce, aby se stali součástí ČMMJ? Čím členy můžeme přilákat?
J.K.: Když se myslivec zeptá, proč být členem, mám jednoduchou odpověď, resp. porovnání, co mu přináší pojišťovna, u které je pojištěný. Jednou za rok pojišťovna natáhne ruku, zaplať pojištění a celý rok tě nezná, pokud se ti nic nestane. Myslíš, že pojišťovna lobuje někde, aby ses měl lépe? Ale ty chodíš pro povolenky k lovu, na kynologické a střelecké akce, tvoří se zákon o myslivosti a veškerá další legislativa, jedná se za myslivce se všemi možnými orgány a institucemi. A protože ČMMJ je pořád největší myslivecká organizace v zemi, tak do všech jednání může vstupovat právě silou počtu svých členů, ona jednotlivé myslivce zastupuje. My sami se musíme obhájit. Před těmi sto lety se myslivci sdružili právě proto, aby měli ochranu, aby byla síla, aby se něco prosadilo a domluvilo, nejen třeba jen v kynologii, ale v celé myslivosti. Proto i ty podpoř sílu organizace tím, že se staneš řádným členem.
Já ale stále více vidím dvě skupiny, lovci a myslivci. Jsou mezi námi ti, kteří chtějí jenom lovit a nemají zájem o další společenské či společné záležitosti. Cítíte toto i na okrese? Vždyť jen kolik lidí se přijde zajímat o novinky a informace na okresní sněm?
M.B.: U nás to zas tak vyhrocené není, samozřejmě takové skupiny jsou, myslím, že na okrese to bude maximálně v počtu několika desítek členů. Základem je ale podle mne práce v místním spolku, zda tam dobře funguje hospodář, předseda, dobře si plánují mysliveckou činnost, to je lepší než výchova a přednášky. A v tomto směru také vidím důležitou úlohu okresního mysliveckého spolku, který musí stále a dlouhodobě vést a vychovávat jak předsedy a hospodáře místních spolků, tak i jednotlivé členy. Ale nemůžeme si myslet, že jsme tu od toho, abychom řídili myslivecké spolky, to určitě ne, my jsme tu pro členy a děláme pro ně službu.
A myslivec nebo lovec? Můj poznatek je takový, že myslivecký spolek, který má drtivou většinu členů ČMMJ, tak to jsou většinou všichni myslivci. A takový spolek, kde je třeba jen pět členů ČMMJ a převažují nečlenové, tam to tolik nefunguje a je to převážně jen o vlastním lovu členů.
Přijel jsem ale také hlavně kvůli plánovaným oslavám výročí. Jak vůbec ten jubilejní rok tady na okrese chcete pojmout?
M.B.: Nemám rád slovo velké oslavy, to mi přijde jako nucené oslavy prvního máje. My se budeme snažit využít jubileum k ukázání palety činností myslivců, chceme se vrátit ke kořenům, k podstatě myslivosti. To nemohou být jen naše interní oslavy, nesmíme být uzavření, chceme zkusit přitáhnout veřejnost, abychom odprezentovali, co umíme, k čemu tu jsme, protože obecná vědomost lidí o myslivosti je zdeformována sdělovacími prostředky, myslivci jsou málokdy ukázaní v pozitivním světle. Nechci říct, že v nás všichni vidí vrahy zvěře, to není pravda, ale dřív byl myslivec na vesnici někdo, dnes spolky nemají takovou důvěru lidí. Mladí vědí o naší činnosti také málo, není to jen o tom mít dostatek dětí v kroužcích. Musíme se snažit ve společnosti změnit názor na myslivost, na myslivce a na jejich úlohu v krajině, proto chceme výročí hlavně využít k otevření se vůči nemyslivecké veřejnosti.
Souhlasím, že stoleté výročí je ideální příležitost, jak se ukázat veřejnosti, ale máme vůbec nějaký jednotný celorepublikový názor, na čem obhajobu a propagaci myslivosti postavíme? Půjdeme přes troubení, střelectví, sokolnictví, nebo snad přes trofeje, a nebo přes kulturní dědictví? Která jsou ta témata, kterými můžeme oslovit nemysliveckou veřejnost?
M.B.: Na to není jednoduchá odpověď a bohužel jsem ale nezaznamenal, že by se nějak o tomto diskutovalo v pohledu celé republiky a ČMMJ. Například my zde na okrese chceme ukázat staré filmy, jak myslivost v minulosti fungovala, ukázat, jak lze pečovat o krajinu, dát informace o úživnost honitby, že je třeba, aby v symbióze v krajině žil zemědělec, myslivec, les, zvěř, že se pouta bohužel v mnoha ohledech přetrhala a my je chceme zase navázat. Výročí by se mělo využít také k tomu, abychom řekli, že myslivost není jen o lovu a že mezi myslivci je mnoho zajímavých momentů a činností, ukázat onu zájmovou plasticitu členů a také to, že myslivci jsou pro krajinu nezastupitelní. Ano, jsou tu různé jiné zájmové a ochranářské skupiny, proč ne, ale oni se vydávají za všelék, ale stejně nejvíc práce v krajině udělají myslivci.
Ale je tu i společenská úloha myslivců, jsme přece nositeli kulturního dědictví…
M.B.: Samozřejmě a nesmíme při tom zapomenout, že jsme spolek. Pokud nebude spolková činnost, tak se lidé nesemknou a nenabalí se kolem společných zájmů. Na co chceš nabalit lidi, kteří myslivost nedělají, než na spolkovou a kulturní činnost. Až nebudou na vesnicích myslivecké plesy a poslední leče, vše s řádnými tradicemi, až nebudou další venkovské myslivecké akce, dětské dny, výstavy, poutě a jiné myslivecké akce, tedy spousta zábavy pro celou vesnici, tak už nebudou myslivce lidé na vesnici znát.
Rád bych se vrátil zpět k oslavám a co konkrétně připravujete v jubilejním roce…
M.B.: My se oslavami zabýváme delší dobu a máme přípravnou skupinu. Nejde nám o vnitřní oslavy, abychom si mezi sebou jen potřásli rukama. Chtěli bychom uspořádat třídenní akci, asi v termínu 28. až 30.dubna, od pátku do neděle. První den bychom chtěli koncipovat pro naše zasloužilé členy, předat jim nějaké upomínkové plakety či listy, poděkovat jim veřejně před přáteli a známými.
Zároveň chceme pozvat sponzory, přátele a všechny ty, kteří nám dlouhodobě pomáhají a se kterými spolupracujeme.
Druhý den bude více myslivecký, bude jarní svod psů, počítáme s asi šedesáti psy a komentovanou přehlídkou plemen. Zároveň proběhne okresní střelecká soutěž, naší výhodou je, že sídlo máme na střelnici a je tu moc hezký prostorný areál.
Poslední den bude koncipovaný na děti, na mládež, chceme jej pojmout zážitkově, pozvat všechny dětské kroužky, pro všechny bude připravena stezka ve stylu soutěže zlatá srnčí trofej, děti si zastřílí ze vzduchovky, z luku, budou tu mít poznávačky a další atraktivní stanoviště.
Chceme, aby sem přišli lidé nejen z Pardubic, jsme blízko cyklostezky, krásný areál s výhledem na Kunětickou horu, myslím, že máme lidem co nabídnout.
Po celé tři dny tu chceme mít také výstavu trofejí, ale ne okresní chovatelskou přehlídku, ale spíš průřez zajímavých trofejí ze všech druhů zvěře. Bude tu asi velký party stan, dřevěné podium, nad tím obrazovka a budeme tam promítat filmy o péči o zvěř, krajinu, lovu i o práci myslivcú v minulých dobách, které jsme zdigitalizovali. Celý programem budou doprovázet naši myslivečtí trubači a přizveme i sokolníky. No a nesmí chybět ani dobré jídlo a pití, přemýšlíme i o soutěži ve vaření zvěřinového guláše.
To ale přinese i nemalé náklady. Je problém dnes sehnat sponzory? Máte už nějaké domluvené?
Samozřejmě nechceme na akci vydělávat, chtěli bychom se dostat na nulu, sháníme finanční zdroje. Proto také oslovujeme sponzory a spolupracující firmy, musíme zodpovědně připravit organizaci všech tří dnů tak, aby všichni partneři viděli, že peníze, které od nich získáme, jsou rozumně utraceny. Protože máme hezký areál a pořádáme tu mnoho jiných nemysliveckých a firemních akcí, můžeme partnerům nabídnout protihodnotu, poskytnout jim prostory pro teambuilding, školení, pronajmeme jim areál třeba jen za spotřebovanou energii a vodu.
Určitě budeme žádat i o podporu z kraje, je to přece důležité výročí a činnost, myslivci mají řadu úkolů od státu, které plní, to je potřeba připomínat. Teď chystáme další zasedání krajské myslivecké rady, budou tam zástupci krajského úřadu, budeme předpokládat, že nějakou korunu na akci z kraje získáme. Ale zase to není možné vidět, že přijdeme s nataženou rukou, to musí být založeno na dlouhodobé a seriózní spolupráci s krajským úřadem. Kdybychom neměli navázané kontakty a přišli s kloboukem v ruce, tak nedostaneme nic, ani od města, od kraje, ani od sponzorů.
Kdo bude zajišťovat organizaci akce, je to docela velké sousto?
J.K.: Máme přípravný výbor, Petr Tomášek je hlava a dvě komise, kulturní a mysliveckou, všichni členové těchto dvou komisí jsou v organizaci akce zapojeni. Budeme tři dny organizovat, uklízet, hlídat, pomáhat, máme předjednanou spolupráci s městskou policií, catering, zajistíme parkování, … Samozřejmě spoléháme na to, že většina našich členů pochopí, že takovou akci už dlouho zase organizovat nebudeme a že bude potřeba každá ochotná ruka, pokud bude úspěch, bude to výtečná vizitka nás všech členů OMS Pardubice.
A není to spíš už krajská akce? Koordinujete se i se sousedy a nemáte obavu, že by se některé akce mohly navzájem kanibalizovat?
M.B.: Nemáme, protože připravujeme krajskou koordinační radu a na tomto jednání budeme o akci podrobně hovořit. Chceme akce v celém roce a v celém kraji na rok 2023 zkoordinovat tak, abychom síly netříštili, vše zkoordinovali a naopak se navzájem podpořili. My sem všechny okolní okresní spolky samozřejmě pozveme, máme štěstí, že jsme vedle krajského města, chceme, aby akce byla vnímaná i jako krajská. Ostatní okresy si jistě také plánují svoje akce, chceme se na zasedání dohodnout a neměl by být problém si vzájemně vypomoci. Zatím to ale konkrétně u nás v případě třídenní akce není postavené podmínečně tak, že by nám ostatní okresy pomáhaly s organizací, s penězi, s lidmi, kteří by akci zajišťovali.
Nemyslíte si, že by byla potřebná koordinace celorepubliková? Že by se měl udělat jízdní řád v rámci celé ČR? A jak byste chtěli, aby vás podpořila ČMMJ?
Koordinace akcí z hlediska celorepublikového zatím není. Komplikací pro nás je, že se třeba na 29.4. plánuje Sbor zástupců, kde se bude jednat o Halali. Já se to dozvídám jako zástupce okresu na poslední chvíli, kdy my přitom na přípravě akce už tři měsíce pracujeme. Nepodařila se dořešit Halali, předpoklad byl termín podzimního Sboru zástupců v polovině listopadu, ten se ale nekonal, tam se právě příprava a koordinace akcí na rok 2023 mohla se všemi probrat. Nekonal se tedy Sbor zástupců, je to velká chyba, je odsunutý hodně daleko a navíc nepochopím další podivné rozhodnutí, kdy by hlavní oslavy výročí měly proběhnout od 22.4.2023 v Brně, ale proč je pak svolaný Sbor až poté, na 29.4.? Sbor zástupců jsou přece ti, kteří mají zodpovědnost za okresy, jsou to zástupci, někým jsou delegování a někomu také musí přenést informace. Tak proč se jednání Sboru neposune třeba na únor nebo březen a tam se může projednat podpora velké akce v Brně a koordinace ostatních akcí a všichni mohou dostat potřebné informace, tak důležité výročí si to přece zaslouží.
Ale to není jen o akci v Brně, zrovna onen vámi plánovaný prodloužený víkend bude asi ten, na který si akce naplánují i mnohé další okresy…
M.B.: To je právě ono, my v rámci kraje budeme vědět i drobné detaily, navzájem se pozveme, to nebude problém, ale rádi bychom věděli o akcích v jiných částech republiky, rádi bychom je navštívili, ale nemáme žádné informace. Obávám se, že v mnoha místech už plánují jako my, mají vše rozjeté a změna termínů už nebude snadná.
J.K.: Já bych jen konstatoval, že ze sekretariátu už asi přede dvěma měsíci přišel mail, abychom nahlásili termíny, kdy, co chceme dělat, předpokládané počty lidí a co bychom od sekretariátu chtěli. Já jsem tedy odepsal, ale doteď žádnou odezvu nemám.
Jestliže se nazýváme jednota a slavíme 100 let, tak bychom měli v hrubých rysech i jednotně vystupovat. Přivítali byste třeba plakát, kde budou hlavní historická data, brožuru, odznak, nebo něco jiného? Co byste uvítali a využili?
M.B.: O to jsme právě žádali, známe současnost a blízkou minulost, ale do minulosti dále toho moc nemáme, a tak jsme čekali, že ČMMJ nabídne všem okresům historické údaje, snímky, dokumenty, nějakou brožuru se základními historickými fakty, ale doteď nemáme zpětnou reakci. Já chápu, že jsou omezené finanční prostředky a nikdo nemůže očekávat drahou reprezentativní publikaci. Stačilo by nám vše třeba jen elektronicky, aby byla hlavně ošetřena autorská práva a mohli jsme fakta o historii organizace poskytovat dál.
Pokud vím, tak se připravuje publikace o historii ČMMJ, bude asi i nějaká mimořádná příloha pro všechny členy a také jsem už viděl návrh odznaku k výročí…
M.B.: My potřebujeme ocenit zasloužilé členy, ideální by byl nějaký pamětní list a plaketa, pokud bude odznak, měli bychom ho dát každému členovi, stejně tak brožuru. Měli bychom oslovit každého člena, dát nějaký drobný dárek či připomínku výročí. Stačí dobrá tužka s nápisem ČMMJ. Takže něco bychom takového měli mít. Nevím, zda odznak nebo brožura, neumím to spočítat, ale to se mělo řešit už před rokem. Nekritizuji celostátní velkou akci v Brně, asi to bude stát hodně, já však chci vidět dopady na veřejnost, zda peníze budou využity účelně. Jestli budou, smekám, ale kolik lidí tam z republiky přijede?
A pokud se něco jako brožura a odznak vydá, pomůžete jako okres s distribucí ke členům? Posílat všem desítkám tisícům členů je při dnešním poštovném docela drahé…
J.K.: Stoprocentně to pro nás problém není, naopak je to příležitost, jak se se členy setkat, jak jim osobně drobnou pozornost předat. Máme zkušenosti s novými členskými průkazy, máme dobrou zkušenost, kdy jsme každému členovi dávali kalendář zdarma, máme na všechny členy maily, můžeme je kontraktovat. Omezili jsme písemný styk, máme do každého spolku mailovou adresu, posíláme tak i pozvánky, máme vlastní web a lidi si můžou informace stáhnout.
M.B.: A pokud budeme nějakou formou předávat členům, třeba při plánovaných akcích, má to ještě jeden efekt – nečlenové budou vidět, že členové něco od vlastní organizace dostávají, že si jich organizace váží a něco pro ně dělá. A tak by to možná mohlo některé myslivce přesvědčit, aby se stali řádnými členy.