Časopis Myslivost

Co se týče podivu nad tím, že je u srnčí zvěře vůbec možné trvale lovit několikanásobek toho, kolik se jí loví v České republice bez toho, že by to mělo za následek její početní redukci, lze zopakovat jen to, co již bylo dříve uvedeno. V honitbách v Horním Rakousku a v Bavorsku se zcela běžně loví deset a více kusů srnčí zvěře na sto hektarů honební plochy a lov na této výši je dosahován dlouhodobě, většinou v průběhu celých desetiletí. S výměrou honiteb to přitom nemá žádnou souvislost.



Je sice pravda, že v Horním Rakousku, stejně jako ve většině ostatních rakouských spolkových zemí, platí jako minimální výměra pro vlastní honitby 115 ha, ale, jak už bylo v předcházejících článcích uvedeno, má drtivá většina honiteb výměry, které jsou naprosto porovnatelné s honitbami v ČR nebo jsou dokonce i větší. Jako příklad je možno uvést čtyři okresy nacházející se v severní části Horního Rakouska v bezprostředním sousedství s Jihočeským krajem.
Například v okrese Freistadt, který je z hlediska celkové výše lovu srnčí zvěře v Horním Rakousku na prvním místě, činí průměrná velikost honiteb 2200 ha. V sousedním okrese Urfahr mají honitby průměrnou výměru 1300 ha, přičemž v tomto okrese činil v roce 2020 průměrný lov srnčí zvěře 8 kusů/1 km² (100 ha) celkové plochy. Ve vedlejším okresu Rohrbach je průměrná výměra honiteb 1450 ha a lov srnčí zvěře činí 7 kusů/1 km² (100 ha). Také v sousedním okresu Eferding činí průměrná velikost honiteb 1430 ha, přičemž lov srnčí zvěře v celookresním průměru dosahuje 13 kusů na 100 ha plochy.
Z tohoto přehledu jednoznačně vyplývá, že v Rakousku nejsou honitby nijak malé a že s jejich velikostí výše lovu nesouvisí, jak se v České republice někdy mylně tvrdí. 
To, že pro vlastní honitby platí jako minimální výměra 115 ha, má historický kontext a je to odvozeno od výměry 200 jiter vlastněných souvislých pozemků, která byla stanovena jako minimální výměra pro výkon honebního práva v Patentu vydaném v roce 1849 císařem Františkem Josefem I.
A poněvadž v Rakousku nebyla historická kontinuita pozemkového vlastnictví, na rozdíl od Českých zemí, nikdy přerušena, přetrvala tato hranice pro minimální výměru vlastní honitby až do současnosti, přestože je všeobecný konsensus, že na takto malých plochách sotva lze zajistit podmínky pro řádné myslivecké hospodaření se zvěří. 
Proto také spolková země Burgenland při poslední novele loveckého zákona zvýšila hranici minimální výměry vlastní honitby na 300 ha, což se ale týká pouze nově zřizovaných honiteb. Přitom je v Rakousku obvyklé, že se honitby, a to bez ohledu na jejich velikost, sdružují ve větších seskupeních (Hegeringe), v nichž je myslivecké hospodaření společně koordinováno tak, aby probíhalo v rámci rozsáhlejších plošných celků podle dohodnutých regulí.
Zjednodušeně řečeno to znamená, že žádná honitba, ať malá nebo velká, si nedělá co chce bez ohledu na sousedy a je zcela normální, že sousední honitby, resp. jejich představitelé, spolu pravidelně komunikují a konzultují kroky související s výkonem práva myslivosti.
 
Pro některá z následujících čísel Myslivosti připravíme případné další porovnání podmínek a chovu i dalších druhů zvěře a komentář faktorů, které mají vliv na systém hospodaření s populacemi spárkaté zvěře ve zmiňovaných rakouských a německých spolkových zemích. 

Dr. Miroslav VODŇANSKÝ
Středoevropský institut
ekologie zvěře,
Wien-Brno-Nitra
 
Zpracováno v rámci projektu realizovaného s finanční podporou MZe ČR