Podpořit stoleté jubileum naší myslivecké organizace expozicí legendárních trofejí byl jedním z cílů. Když jsme s předsedou ČMMJ Ing. Jiřím Janotou a Ing. Davidem Vacou z redakce Lesnické práce uvažovali, na které trofeje zaměřit pozornost, jednoznačně to byly legendární trofeje jelení zvěře. Z katalogů výstav jsme vybírali trofeje takové, které mají zajímavý příběh, nebo něčím v dané době zaujali mysliveckou veřejnost.
Z vybraných trofejí jelenů to byla trofej z Českého Krumlova (1730) Eleonory ze Schwarzenbergu, trofej jelena uloveného Franzem Vogtem (1935) a trofej z Pusté Seče (Křivoklát) z konce druhé světové války.
Při snaze získat tyto trofeje na výstavu došlo k mnoha složitým jednáním, a nakonec se podařilo zapůjčit pouze trofej jelena uloveného na Českém Krumlově a oceněného na berlínské mezinárodní výstavě první cenou (1937). To bylo velké zklamání nejenom pro náš tým, ale také pro návštěvníky, kteří by předpokládali, že tyto trofeje spatří v reálu a nejenom na fotografiích v publikacích.
Proto jsme zvažovali, který druh zvěře proslavil v minulosti českou myslivost a kvalitu chovatelské práce našich myslivců. Byť je to k našim původním druhům spárkaté zvěře možné nespravedlivé, ale byly to mufloni. Zaměřili jsme se na tyto trofeje i když ty čtyři nejstarší a nejslavnější trofeje jsme pro výstavu také nezískali, ale nahradilo je dalších 16 silných trofejí, které byly rovnocennou náhradou.
Trofeje muflonů, kteří nejsou naší původní zvěří, nás opakovaně proslavily na mezinárodních výstavách v Berlíně (1937), ve Florencii, (1960, 1964), v Budapešti (1961, 2021), v Českých Budějovicích (1976), v Nitře (1980, 1990), v Plovdivu (1981) a v Brně (1985, 2010).
Chov muflonů v Československu, a později v České republice, se stal nejenom symbolem dobré chovatelské práce našich myslivců, ale také elitní populací, která dosud nemá na světě konkurenci. Přestože je muflon nepůvodní zvěří, dokázal se v Čechách rychle adaptovat na podnebí v našem klimatickém pásmu a životnímu prostředí poskytujícím ideální krytové, klidové a potravní podmínky.
Chov mufloní zvěře v Českých zemích
Do kterého období sahá začátek chovu muflonů v Čechách je obtížné přesně určit. Archivní listiny z doby Rudolfa II a písemnostech Bohuslava
Balbína, je popisován chov blíže neurčených „divokých ovcí“ v Ovenecké oboře v Praze, Netolické oboře a Křivoklátsku. Chov „divokých ovcí“ je evidován i v Lánské oboře na panství knížete
Filipa M. Fürstenberga.
O chovu „divokých ovcí“ v Čechách se dochovalo více archivních dokumentů z devatenáctého století. Zásluhu na zavedení nového druhu zvěře do Staré obory v Hluboké nad Vltavou (1878) měl vlastník hlubockého panství. Pro chov získal tuto zvěř z rakouské císařské obory Lainz u Vídně. V záznamech o lovu ve Staré oboře byly uvedeny úlovky s názvem „wilde Schafe“ tedy divoké ovce. Proto se nabízí vysvětlení, že úlovky z jiných českých obor, dříve nazývané „divoké ovce“ byli zřejmě také mufloni.
První písemná zmínka o názvu „muflon“ pochází až z roku
1882 z publikace
V. Černého Myslivosť.
Ze Staré obory bylo v roce 1898 převezeno několik muflonů do obory Žinkovy, poté i do obory v Orlíku nad Vltavou a následně i do dalších obor v Čechách.
Podrobnější zprávy o chovu mufloní zvěře ve volnosti pochází z první poloviny dvacátého století. Až na výjimky, byly pozitivní, proto byl zájem o vypouštění muflonů do dalších oblastí. Tento program se začal realizovat až v druhé polovině dvacátého století. Hlavním motivem tohoto programu, byl výrazný úbytek drobné zvěře, kterou měla mufloní zvěř nahradit.
Vypouštění mufloní zvěře bylo pod velkým časovým tlakem, na který nebyly zajištěny dostatečné stavy geneticky kvalitní zvěře. Často se vypouštěla mufloní zvěř bez přísných kvalitativních nároků na genetickou hodnotu. Proto máme pouze v několika oblastech vysoce kvalitní zvěř, ale v mnoha dalších je zvěř podprůměrná, která dosáhne ve věku kulminace růstu toulců maximálně bronzové medaile a někdy ani tuto hladinu pro přidělení bronzové medaile „nepřekročí“, zatímco v elitních, ale často i v dobrých populacích je téměř standardem, že 205 bodů CIC dosáhnou mufloni již v třetím roce života.
Český chov mufloní zvěře má doma, ale i v zahraničí velké uznání. Poprvé, kdy se naše myslivost mohla prezentovat s chovatelskými výsledky muflonů, byla mezinárodní výstava v Berlíně (1937). Bylo pro naše myslivce, ale zejména pro zahraniční návštěvníky výstavy, velkým překvapením, že v tak krátké době od zvedení chovu muflonů v československých honitbách a oborách, ukážeme světu výsledky chovu na tak vysoké úrovni.
Na prvním místě na světě se umístila trofej muflona uloveného v oboře Újezd u sv. Kříže s hodnotou 235,7 b. CIC. Na třetím místě na světě se umístila trofej muflona z obory Ostrák u Kouřimi s hodnotou 227,1 b. CIC.
Od berlínské výstavy si chov našich československých a později i českých muflonů udržel prioritu na všech národních, mezinárodních i světových výstavách.
Bude tomu ale tak i v budoucnu, pokud nejlepší populace mufloní zvěře z honitby Machov (okres Náchod) produkující trofeje v hodnotách 240 až 250 b. CIC, byla vlivem návratu vlků do této oblasti téměř vyhubena?
Má honitba Machov náhradníka v chovu elitní mufloní zvěře?
Pokud vůbec ano, je to dostatečně velká populace, produkující každoročně muflony s hodnotou trofeje nad 240 b. CIC?
Podle několika významných trofejí, které pochází z této populace můžeme doufat, že honitba Otov na Domažlicku může převzít onu roli elitní populace, ale zatím je to jen jediná populace, která může být velmi zranitelná, protože nedosahuje zdaleka takové početnosti, jako byla populace machovská.
Jak český chov muflonů opanoval místa nejsilnějších trofejí na světě
A. M. Pallavicini
Tato trofej z roku 1937 s bodovou hodnotou 235,7 b. CIC pochází z oborního chovu muflonů v Újezdě u sv. Kříže (Bělá pod Radbuzou, Plzeňský kraj). Tato trofej získala první místo na mezinárodní výstavě v Berlíně 1937, čímž se stala také nejsilnější trofejí muflona na světě. Získala k tomuto prestižnímu umístění i stříbrný štít výstavy. Trofej byla zdařile vypreparována na poprsí. Snaha o získání této trofeje na brněnskou výstavu legendárních trofejí (2023) skončila neúspěchem. Nepodařilo se ani zjistit, kdo je vlastníkem trofeje a kde se nachází.
J. Lonská
Trofej z roku 1937 s hodnotou 227,1 b. CIC pochází z chovu muflonů v oboře Ostrák u Kouřimi (Středočeský kraj – okres Kolín). Poprvé byla ohodnocena na mezinárodní výstavě v Berlíně (1937). Za umístění na třetím místě získala také stříbrný pohár výstavy. Muflona ulovila manželka statkáře J. Lonská. Trofej byla preparovaná na poprsí a byla umístěna v Praze u jednoho z členů rodiny, ale dnes není známo, kde se trofej nachází (z ústního podání Ing. D. Langkramera). Proto se nepodařilo trofej v Brně vystavit.
A. Podolský
Trofej z roku 1957 s hodnotou 236,95 b. CIC, pochází z volné honitby Chvalov v Českém Středohoří, okres Ústí nad Labem. Trofej se nachází v pozůstalosti po A. Podolském. Proslavila se na výstavě ve Florencii (1964) jako nejsilnější trofej muflona na celém světě. Původní preparát poprsí muflona nebyl zdařilý, proto byla provedena nová preparace trofeje. Jednání o zapůjčení trofeje na výstavu do Brna nebylo zakončeno úspěchem.
F. Šrámek
Trofej muflona uloveného v roce 1974 v honitbě Zaječiny (okres Ústí nad Orlicí) s hodnotou 240,65 b. CIC se poprvé ohodnotila na výstavě v Českých Budějovicích (1976) jako nejsilnější trofej na světě. Do zahájení výstavy v Brně se nepodařilo zjistit, kdo je vlastníkem trofeje. Proto ani tato významná trofej nebyla vystavena. Krátce po výstavě mne současný vlastník trofeje ujistil, že by trofej na výstavu zapůjčil, ale netušil, že se o tuto trofej zajímáme.
P. Forejtek
Trofej muflona uloveného v roce 1976 ve volné honitbě Diváky (LZ Židlochovice) se stala nejsilnější trofejí na světě s hodnotou 246,2 b. CIC. Byla poprvé ohodnocena a vystavena v Budapešti na výstavě v roce 1987 a podruhé ji návštěvníci mohli spatřit mezi legendárními trofejemi v Brně 2023.
P. Žoček
Trofej muflona uloveného ve volné honitbě Machov v roce 2009 byla ohodnocena na výstavě v Brně 2010. S hodnotou 247,45 b. CIC se stala nejsilnější trofejí na světě. Na výstavě v Brně byla vystavena mezi legendárními trofejemi.
J. Scholz
Význam chovatelské práce myslivců v honitbě Machov byl znovu potvrzen v roce 2012 ulovením muflona, jehož trofej byla ohodnocena na výstavě ve Spálené Huti na 249,2 b. CIC jako nejsilnější trofej na světě. Byla také vystavena mezi legendárními trofejemi v Brně 2023.
P. Zima
Do třetice se mufloní populace z honitby Machov umístila opět na prvním místě na světě s trofejí ohodnocenou na 250,3 b. CIC. Hodnocení provedla mezinárodní komise u příležitosti výstavy ve Spálené Huti v roce 2014. Tento významný chovatelský úspěch byl poslední ukázkou nesmírného úsilí myslivců z Machova, kteří za desítky let představili světu elitní populaci muflonů, které další perspektivu ukončila predace vlků. Trofej tohoto legendárního muflona byla také vystavena na výstavě v Brně 2023.
P. Hatlman
Na prvním místě v České republice se umístila trofej z volné honitby Otov, okres Domažlice s bodovou hodnotou 251,15 b. CIC. V Lysé nad Labem byla poprvé ohodnocena a následně byla ohodnocena mezinárodní komisí 11.10.2021 v Budapešti na Celosvětové výstavě jako nejsilnější trofej muflona na světě. Bohužel tam nebyla vystavena, protože Česká republika se výstavy neúčastnila. Trofej byla vystavena mezi legendárními trofejemi v Brně (2023).
R. Procházka
Trofej muflona z honitby Otov, uloveného v roce 2023 byla ohodnocena na 240,35 b. CIC. Je dokladem o kvalitě muflonů z honitby Otov, kde se populaci muflonů důslednou selekcí budou snažit udržet i do budoucna. Za tím účelem se připravuje s podporou R. Procházky program perspektivního chovu směřujícího k elitní populaci obdobné, jaká byla v honitbě Machov. Trofej muflona byla vystavena na výstavě v Brně 2023.
I. Tiriac
Na prvním místě v celosvětovém, ale také v národním pořadí z oborních chovů se umístila trofej z obory Termanec, okres Brno - venkov s bodovou hodnotou 261,10 b. CIC. Trofej muflona uloveného zahraničním lovcem I. Tiriacem byla ohodnocena mezinárodní komisí CIC v Židlochovicích v roce 2021 a na výstavě legendárních trofejí byla vystavena v Brně 2023.
Příběh o lovu muflona v honitbě Otov s nejsilnější trofejí na světě
(volně zpracovaný příběh podle vyprávění lovce muflona)
Původně se mufloní zvěř v honitbě Otov vyskytovala nepravidelně. S úspěšnou reprodukcí se populace v honitbě zvětšovala, a mufloní zvěř se stala stálou. Tlupa sedmi mladých beranů s několika muflonkami, poměrně často přecházela do sousední honitby, ale pokaždé se znovu vrátila do honitby Otov.
Častá emigrace tlupy z honitby a opětovný návrat byl každoročně očekáván s napětím. Dalo se předpokládat, že ve chvíli, kdy budou mít mufloni silné trofeje, může se stát, že se některý nevrátí. Tak se také stalo, že se do honitby Otov vrátili pouze čtyři mufloni. Od návratu do honitby setrvali všichni čtyři berani v jedné tlupě po celý rok.
Příběh o budoucím ulovení muflona s nejsilnější trofejí na světě začal v roce 2018, kdy měli právo lovit trofejovou zvěř přednostně tři jubilanti. Jeden střelil daňka, ale dva se pokoušeli ulovit jednoho ze silných beranů. Chodili do honitby pravidelně a jeden z jubilantů si dokonce vyhradil na lov muflona týden dovolené. Veškerá snaha o ulovení muflona nebyla korunována úspěchem.
V té době se pan Hatlman poprvé setkal s tlupou muflonů. Rád chodil na ranní šoulačky a při jedné z nich zamířil k okraji lesa a pozoroval okolí v zákrytu statné borovice. Po chvíli pozorování spatřil, jak z protější rokle vychází mufloni na strniště. Při pastvení se přiblížili na vzdálenost možná necelých padesát metrů. Byla to nečekaná příležitost pro zaručený lov, ale pouze pro některého z jubilantů.
Jako by mufloni věděli, že jsou v bezpečí, tak se popásali, poskytovali ideální podmínky pro spolehlivé zamíření, ale to byla pouze představa, jak by to probíhalo, kdyby byl pan Hatlman jedním z jubilantů.
Berani po chvíli odešli a strniště ozářené raním vycházejícím sluncem zůstalo bez muflonů, kteří ještě před několika minutami způsobili adrenalinový zážitek. Nečekaný příběh z ranní šoulačky byl ujištěním, že některý z jubilantů využije této sdělené informace a stane se šťastným lovcem muflona s velmi silnou trofejí.
Jednomu z jubilantů se po několika vycházkách do honitby podařilo při ranní šoulačce v části honitby nazývané „Velká fučna“ setkat se s muflony. Po obeznání se rozhodnul, že všichni mufloni splňují podmínky pro ulovení na vrcholu trofejového vývoje. Ulovení bylo tedy už jen záležitostí dobrého zamíření a přesného zásahu do komory.
Několik sekund dělilo od chvíle, kdy jubilant mohl odložit kulovnici a chvíli postát na místě, které mu přineslo tolik vytoužené štěstí a radost z dobrého lovu, trofejově silného berana. Při lovu zvěře se často může vyskytnout mnoho překážek, které jistý úspěch obratem promění v neúspěch. To se právě jubilantovi toho šťastného, ale záhy nešťastného rána stalo realitou.
Vše bylo tak, jak to při lovu bývá, ale jediná věc k tomu šťastnému lovu chyběla. Byly to náboje, které jubilant zapomněl doma. Proto na nic nečekal a co nejrychleji opustil místo setkání s muflony a pro náboje se vrátil domů. Celou cestu si vyčítal pochybení, ale rychlý návrat na místo setkání s muflony považoval za reálnou naději, že tam muflony ještě uvidí a snad i s trochou štěstí, muflona uloví.
Velkým zklamáním bylo, že mufloni, místo ranního setkání opustili, a hledání místa, kam odešli, bylo nespěšné. Neúspěch, zaviněný vlastní vinou, byl nakonec po týdenní pauze pro jubilanta zakončen ulovením daňka s dobrou trofejí.
Druhému jubilantovi se také nedařilo. Po několika vycházkách, kdy nespatřil žádného muflona, se zaměřil na část honitby nazývané „Velká fučna“. Tam se často mufloni zdržovali. Po chvilce šoulání spatřil tlupu muflonů, kteří měli dobré toulce. Obava, aby muflony nezradil a s úspěchem zakončil dvouměsíční hledání jubilejního muflona, zamířil na jednoho muflona, který vykazoval nejsilnější toulce ze všech muflonů v tlupě. Po pečlivém zamíření se podařilo muflona ulovit.
Když přišel ke zhaslému muflonovi, musel konstatovat, že se původní odhad velikosti toulců ukázal nadhodnocený, ale i tak byl s trofejí spokojen, byť se předběžným odhadem dalo předpokládat, že bude trofej jen na úrovni bronzové medaile.
Když se jubilant s uspokojením z dobrého loveckého zážitku připravil k odchodu, spatřil tolik hledané čtyři muflony, kteří měli kapitální trofeje. Stáli v klidu na necelých sto metrů od úspěšného lovce a po chvíli odešli.
Po tomto setkání se tito mufloni zdržovali pravděpodobně v sousední honitbě. Po Vánocích se vrátili do části honitby nazývané Červený vrch. Bylo to místo, které pan Hatlman velice rád navštěvoval.
Silvestrovské ráno roku 2018 využil k doplnění krmelců v této lokalitě. Při pochůzce spatřil na přilehlém poli všechny čtyři berany. Přišli zřejmě ze sousední honitby. Od kraje lesa je dělila vzdálenost přibližně 200 metrů. Pozorování beranů, porovnávání, který je z nich nejsilnější, trvalo několik minut. Když bylo zřejmé, který z beranů je nejsilnější, stačilo zamířit, vystřelit a pak prožít radost z mimořádného lovu trofejově silného muflona.
Kdyby se předpoklad pokaždé změnil v realitu, tak by to bylo vítané, to se ale v myslivosti a zejména při lovu tak silného muflona nestává pravidlem. Vzrušení, které provázelo pozorování muflonů a následné zamíření bylo ovlivněno roztřesením celého těla. Všichni čtyři mufloni po výstřelu odbíhali společně, což bylo první podezření, že byl muflon chyben. Smířit se s touto realitou nebylo příjemné, a proto následné ohledání nástřelu a stopní dráhy, kterou mufloni zanechali, bylo nadějí, že se najde barva. Ani pečlivé prohledání místa, kam mufloni pravděpodobně zaběhli, nepřineslo pozitivní výsledek. Výčitky z nespěšného lovu pokazily zbytek silvestrovského dne.
Po deseti dnech od neúspěšného lovu byli všichni čtyři mufloni spatřeni panem Hatlmanem v mlazině, na Červeném vrchu. Že jsou všichni mufloni pohromadě svědčilo o tom, že žádný z nich nebyl postřelen. To bylo dobré zjištění, muflon, který nebyl postřelen, se bude dále, třeba nepravidelně, vracet do míst, kde se často zdržoval.
V roce 2019 nebyl žádný člen spolku jubilantem, a proto lov trofejové zvěře byl umožněn všem členům. Mufloni se v honitbě zdržovali téměř nepřetržitě od jara. Pan Hatlman, po zkušenostech z roku 2018, sledoval tlupu čtyř muflonů téměř nepřetržitě. Časté pozorování muflonů a pobyt v jejich blízkosti byl uklidňujícím faktorem, který může eliminovat nadměrné vzrušení, zvýšení tepové frekvence, které by mohly negativně ovlivnit zamíření a následný výstřel.
Časté pozorování muflonů pomohlo dokonale poznat odlišnosti muflonů nejenom podle velikosti toulců, ale i zbarvení srsti. Tmavšího zbarvení byly mufloni s menšími toulci, zato světle zbarvení mufloni měli velmi silné toulce. Odhadem bylo jisté, že všichni dosahují hladiny bodů CIC pro udělení zlaté medaile.
Pan Hatlman patří k těm myslivcům, kteří si oblíbili ranní šoulačky. Ráno 26. srpna 2019 bylo poměrně teplo, i když podle úsloví…“svatá Anna, chladno z rána“ se zrovna nenaplnilo. Cílem šoulání nebyl lov muflona, ale holé zvěře daňčí.
Šoulání při kraji lesa s výhledem na kukuřičné pole neposkytlo žádnou loveckou příležitost. Proto zamířil do řídkého lesního porostu až dubové mlaziny, která navazuje na smrkovou tyčovinu. Špatná viditelnost v příšeří tyčoviny neumožnila větší rozhled, aby bylo možné určit, komu patří nedefinovatelný zvuk. Po několika krocích bylo slyšet opět ten tajemný zvuk. To se několikrát opakovalo, ani v podřepu nebylo vidět do místa, odkud zvuk přicházel.
Vzápětí vyšel mladý muflonek, který se zastavil necelých dvacet metrů od smrkové tyčoviny. Byla ideální příležitost pro zamíření a dobrý zásah, ale zájem byl ulovit starou muflonku, která by mohla být nedaleko od muflonka.
Ve chvíli, kdy by se dala očekávat holá zvěř mufloní, vystoupil do prostoru vzdáleného asi třicet metrů, kapitální muflon. Nebylo pochyb, že to je jeden z velkých beranů ze čtyřčlenné tlupy. Zamíření nebylo obtížné, ale pozice muflona, který stál na „ostro“, nebyla ideální.
Čekání na lepší postoj muflona bylo přerušeno jeho odchodem do místa, které nebylo pro výstřel vhodné, beran zamířil z lesa ke kukuřici a další tři berani jej následovali. Nezbylo tedy nic jiného, než zamířit a ve chvíli, kdy byl beran v pozici pro dobrý zásah, padl výstřel.
Bylo zřejmé, že beran zůstal v ohni, protože z místa odběhl pouze jeden muflon. Jak vše proběho je spíše náhoda a velký kus loveckého štěstí. Všichni berani patřili mezi kapitální, ale zda byl zasažen ten nejsilnější nebylo jisté.
Teprve pohled na zhaslého muflona se světlejším zbarvením a kapitálními toulci byl uklidněním pro lovce, protože z dlouhodobého pozorování muflonů v průběhu roku tento kus znal.
O svoji radost se lovec podělil nejprve jen s otcem, teprve poté, když změřili předběžnou hodnotu trofeje v bodech CIC, bylo možné seznámit s výsledkem lovu muflona i kolegy myslivce. Že se trofej zařadí na tak významné místo v národním pořadí, a dokonce světovém, nebylo ale v tu chvíli ani pomyšlení...
Výstava legendárních trofejí muflonů z volných honiteb i oborních chovů deklarovala vysokou úroveň, které nemohou zahraniční chovy prozatím konkurovat. Jak dlouho se bude dařit, aby priorita českých chovů mufloní zvěře nebyla ohrožena zahraničními chovy, zejména těmi, které pochází z českého genetického základu, je těžké odhadnout. Ve volnosti je chov mufloní zvěře omezován nejenom tlakem na snižování stavů s ohledem na působené škody mufloní zvěří v lesním hospodářství a v posledních letech se přidal i predační tlak vlků.
Tak tedy už dnes některé chovy mufloní zvěře jsou a v budoucnu i další mohou být, ohroženy tak jako byla ta machovská, která se po mnohaleté práci myslivců stala doma i ve světě pojmem. Bohužel už nadále nemůže být našim českým mysliveckým pokladem.
Nezbývá než myslivcům z honitby Otov a sousedních honiteb popřát hodně nadšení, protože zahájit prezentaci chovu zařazením trofeje na první místo v národním a celosvětovém pořadí je velkým závazkem podmíněným šlechtitelskou prací bez kompromisu.
Ten, kdo chce dosáhnout dobrého nebo nadstandardního chovatelského výsledku, musí začlenit do chovu nejúčinnější nástroje chovu, kterými je třeba dokonalá selekce každoročně odchytané zvěře, kde se proměří růstové parametry jednotlivých muflonů a do chovu se vrátí pouze ti jedinci, kteří splňují naději na cílové vysoké bodové hodnoty toulců. Selekce musí být ale zaměřena i na muflonky a muflončata, včetně péče o doplňování nepříbuzných, geneticky cenných jedinců do stávajícího chovu. V neposlední řadě je podmínkou pro prosperitu chovu mufloní zvěře udržovat takové početní stavy, které nebudou v rozporu s udržením cílů lesního hospodářství a ostatních subjektů hospodařících v příslušných honitbách.