Císař s družinou během pobytu několikrát navštívil Sporckův lovecký zámeček Bon Repos u Lysé nad Labem. Během bohaté tabule pod mohutným dubem požádal Sporck pokorně císaře, aby přijal insignii jeho Řádu svatého Huberta a když ten souhlasil, zavěsil ji velmistr myslivosti králi na jeho Řád zlatého rouna. Druhý den se Karel VI. zapsal do řádové knihy. Zároveň byla insignií Řádu sv. Huberta dekorována i císařova manželka Alžběta Kristýna a následně pak další příslušníci tehdejší české a evropské šlechty.
František Antonín hrabě Sporck se narodil devátého března 1662 v Lysé nad Labem. Po studiu práv a filozofie se odebral do ciziny, aby jak bylo tehdy obvyklé pokračoval ve studiu a získával zkušenosti na šlechtických dvorech.
Po návratu v roce 1684 a převzetí bohatých zděděných panství, mj. Lysé na Labem, Heřmanova Městce, Choustníkova Hradiště, Malešova a Konojed, se snažil získat významné hodnosti a prestiž a proniknout tak do okruhu staré šlechty. Úspěšný však příliš nebyl, zřejmě vzhledem k nedostatku rodové tradice. Nejspíše to zapříčinilo jeho lidskou rozporuplnost, která ho často hnala do střetů se světskými i církevními autoritami.
Sporck však nejvíce proslul coby mecenáš umění a zaměstnavatel vynikajících barokních umělců, architektů, sochařů, výtvarníků a hudebníků. Ti pro něj budovali exkluzivní rezidenci v Kuksu nedaleko Dvora Králové nad Labem s lázněmi, kostelem, Hospitálem a úžasnou přírodní galerií soch.
Pro hraběte obzvláště tvořil věhlasný barokní mistr Matyáš Bernard Braun (1687-1738). Ten v letech 1722-1724 vytvořil v Novém lese v lokalitě zvané Betlém známý skalní reliéf Vidění svatého Huberta. Kuks se svými památkami je dodnes považován za skvost barokního umění v Čechách, v mnohém svým kulturním a uměleckým významem přesahující hranice země.
František Antonín hrabě Sporck byl též štědrým podporovatelem barokní hudby, v Praze a Kuksu měl dokonce své vlastní divadelní scény. Ve své tiskárně v Lysé nad Labem vydával množství knih, zpravidla mravoučného zacílení. Jeho zásluhou proudily mezi lid pokrokové myšlenky včetně náboženské snášenlivosti. Rád pořádal různé slavnosti, hostiny, koncerty, divadelní představení či lovecké zábavy.
Byl oblíbený mezi prostým lidem pro svou nebývalou štědrost, když například v čase neúrody nechával otvírat šlechtické sýpky. Vůbec jeho sociální cítění bylo na tehdejší dobu netradiční, zejména pak výstavba kukského Hospitálu, který měl sloužit pro stovku seniorů a invalidních mužů z jeho panství, k jehož otevření a uvedení do provozu však došlo až v roce 1743, tedy pět let po jeho smrti.
Samozřejmě všem myslivcům a lovcům je František Antonín hrabě Sporck znám jako osobnost, která se postarala o rozvoj myslivosti v našich končinách. Z Francie k nám přivezl řadu novot, které zůstaly tradičními do dnešních časů, jako například troubení na lesní rohy, parforsní hony, úpravu revírů a honebních ploch, zasloužil se o rozvoj lovecké kynologie, zakládání obor či bažantnic, o rozvoj čižby, kroužkování ptactva, ale třeba i terčovou střelbu a zdokonalování konstrukcí tehdejších palných zbraní.
Sporck zemřel 30. března 1738, ale hraběcí tradice přetrvávají do jednadvacátého století. Hrabě založením Řádu sv. Huberta 3. listopadu1695 povznesl českou myslivost na vyšší kulturně společenskou úroveň a zapsal ji do povědomí tehdejší evropské šlechtické smetánky. Řád měl svá pravidla, která byla postavena na podstatně ušlechtilejších přístupech k lovu a lovené zvěři než bývalo zvykem. Se založením Řádu nejspíše může souviset stavba kaple svatohubertského zasvěcení nedaleko zámečku ve Starém Plesu u Josefova, tedy na panství, které hrabě vlastnil v letech 1689-1698.
Jen pro úplnost si připomeňme, že podle prastaré legendy byl syn akvitánského knížete Hubert náruživým lovcem. Lovil však krutě, bez rozmyslu, chamtivě, a to i ve sváteční dny. Při jednom lovu se jím štvaný jelen zastavil, mezi parohy se mu objevil zlatě zářící kříž a boží hlas vyzval Huberta k pokání. Tak si i stalo a nastala jeho nebývalá proměna.
Hubert vstoupil do kláštera, stal se zbožným mnichem, později v Ardenách dokonce biskupem, a když v roce 727 zemřel, byl prohlášen za svatého. Později se stal patronem lovců a myslivců.
Byl to právě hrabě Sporck, který svatohubertskou ideu přinesl do Čech a střední Evropy, coby filozofii kulturního provozování myslivosti a rozvážného lovu podle pevně stanovených pravidel.
Řády povšechně vznikaly zejména za křižáckých válek, a byly to uzavřené společnosti, jejichž členové se řídili určitými pravidly. Řádový odznak byl viditelným znamením příslušnosti ke konkrétnímu řádu. V době vrcholného středověku tehdejší evropští panovníci napodobovali původní raně středověké duchovně rytířské řády zřizováním světských rytířských řádů, uzavřených to šlechtických organizací. Řády lovecké měly sdružovat šlechtice – lovce, zdůrazňovat jejich výlučnost, prosazovat řádné provozování lovu a tehdejší rodící se lovecké tradice a zvyklosti.
Historicky první doložitelný lovecký řád byl Řád Zlatého jelena (Orden des goldenen Hirsches), založený v roce 1672 vévodou Jiřím Vilémem z Lehnice, Hlohovce a Břehu ve Slezsku. Nejspíše byl inspirací pro Sporckův Řád svatého Huberta z roku 1695.
Následoval pak o rok později Nassavsko-dillenburský lovecký řád (Nassau-dillenburgischer Jagdorden, později podle francouzského nápisu na insignii nazývaný Ordre du noble divertissement – Řád ušlechtilé zábavy) založený Jindřichem knížetem z Nassau.
V roce 1702 vznikl další Řád svatého Huberta (Hubertusorden), který založil württemberský vévoda Bedřich Karel a postupně následovaly další lovecké řády, například Řád věrného tesáku (1703 Meklenbursko), Tetřeví řád (1720 Mallmitz), Řád svatého Huberta (1746 Kolín nad Rýnem) či Řád lovkyně Diany (1779 Neapol). Nejspíše posledním založeným loveckým řádem byl Svatohubertský řád Bílého jelena (1859 Prusko).
Sporckův Řád svatého Huberta zřejmě nejprve fungoval skrytě, později se však o něj začala intenzívně zajímat jak domácí, tak cizí šlechta provozující lov. Podnětem k zvýšení prestiže Řádu byla skutečnost, že třetího listopadu 1723 přijal od hraběte řádové insignie císař Karel VI.. Tuto významnou událost dodnes připomíná Lovecký pomník Karla VI. se svatohubertským výjevem, vytvořený Matyášem Bernardem Braunem v letech 1724-1725 poblíž obce Hlavenec na Staroboleslavsku, tedy v místech, kde k historické události došlo.
Prvním velmistrem Řádu svatého Huberta byl jeho zakladatel František Antonín hrabě Sporck, který až do své smrti každoročně při výročí svatého Huberta, tedy třetího listopadového dne, přijímal nové členy. Ti byli dekorováni řádovou insignií. Ta byla z pozlaceného stříbra. Na kroužku byl upevněn jednak na řetízku medailon se svatohubertským výjevem, jednak na dvou řetízcích stylizovaný lovecký roh, visící pod medailonkem.
Insignie se upevňovala stužkou červené barvy. Původní řádová insignie se nedochovala. Známá je pouze z vyobrazení na rytinách Sporckových podobizen a na pamětních medailích, které hrabě nechal razit u příležitosti již zmíněného přijetí císaře Karla VI. do Řádu svatého Huberta.
Přijímání nových členů mělo samozřejmě svá pravidla a stavovský kolorit. Přítomní členové Řádu vytvořili kolem velmistra kruh a řádový tajemník přečetl z řádové knihy slib. Poté nový člen Řádu položil, opakuje přednesená slova, tři prsty na žezlo s pozlacenou soškou svatého Huberta. Potom velmistr, na rozdíl od ostatních mající na hlavě klobouk, pasoval nového člena třemi doteky loveckým tesákem na levé rameno. Ten přitom klečel na pravém koleně. Velmistr pronesl závěrečná slova a řádový tajemník podal velmistrovi insignie, kterými nového člena dekoroval. Nový rytíř mu políbil ruku, přitom zněly lovecké fanfáry. Po obřadu se nový člen zapsal do zvláštní pamětní Řádové knihy, která byla skvostně vyzdobena. Obdržel také rytinu Georga Phillipa Rugendase I. se svatohubertským výjevem, sporckovským erbem, malými řádovými pravidly a motlitbou ke svatému Hubertovi.
Řádová kniha se zápisy čerstvě přijatých členů nebyla nikdy nalezena. Údajně se ztratila nebo byla zničena někdy kolem roku 1805 za napoleonských válek. Podle dochované Šporkovy korespondence však existoval pečlivě vedený seznam členů Řádu svatého Huberta, čítající přes padesát jmen vysoce urozených osobností tehdejší doby. Podle této korespondence se dnes dá spolehlivě doložit čtyřiapadesát jmen někdejších členů Řádu svatého Huberta. Patřili sem například František Karel Rudolf hrabě Swéerts-Sporck, Sporckův zeť a druhý velmistr řádu, již zmíněný císař římský a německý Karel VI., Adam František Karel kníže Schwarzenberg, nejvyšší dvorní maršálek, arcivévodkyně Marie Alžběta, sestra císaře Karla VI. a regentka Nizozemska, Karel Albrecht, vévoda bavorský, od roku 1741 český král a císař Karel VII., František Josef hrabě Černín z Chudenic, František Ferdinand hrabě Kinský, František Leopold hrabě Sternberg, Jan Adam kníže Liechtenstein a mnozí další.
Sporckův Řád svatého Huberta zanikl nejspíše smrtí tohoto mecenáše a po dvě stě let nebyly učiněny skoro žádné kroky pro jeho obnovení. Nicméně jeho dobová autorita podstatně přispěla k rozšíření věhlasu české myslivosti. Založením Řádu symbolicky zdůraznil kulturní, etický, estetický i humanitární rozměr myslivosti.
První vážné pokusy o znovuzrození Řádu byly v někdejším Československu učiněny v roce 1938, u příležitosti připomenutí si dvoustého výročí Sporckovy smrti. Ústřední předsednictvo Československé myslivecké jednoty přijalo návrh dr. Karla Šimana na obnovu řádových insignií i uspořádání vzpomínkových oslav. Prvního dubna 1938 prohlásil ústřední výbor ČSMJ rok za Sporckovský rok a k celostátní výstavě myslivosti vydal pamětní medaili. Projekt však byl přerušen pozdějšími událostmi kolem Mnichova.
Současný Řád svatého Huberta byl ilegálně obnoven na svátek patrona myslivců v roce 1978 před vstupem do hrobky, kde je František Antonín hrabě Sporck pohřben. K tomu byl připraven speciální pergamen s nápisem:
„Ke cti a slávě české myslivosti, svatého Huberta, patrona všech myslivců obnovujeme tímto Řád svatého Huberta založený v roce 1695 hrabětem Františkem Antonínem Sporckem.“ Veškerá činnost Řádu byla až do listopadu 1989 provozována jen hrstkou lidí, skryta před zraky veřejnosti a zejména tehdejších dozorových orgánů.
Kulaté 300. výročí dekorování císaře Karla VI. Řádem sv. Huberta Františkem Antonínem hrabětem Sporckem si Řád svatého Huberta 1723 připomene třetího listopadu slavnostním řádovým shromážděním u Loveckého pomníku sv. Huberta v Hlavenci, jehož součástí bude troubená polní mše a přijímání nových členů s pasováním. Sedmého listopadu se pak v Kuksu uskuteční tradiční Svatohubertská slavnost s bohatým kulturně společenským programem a završená slavnostní svatohubertskou mší B dur.
Oldřich KOUDELKA