První obecnější myšlenkou je ta, že se vlastně jedná o nastavení základního paradigmatu, zda se k novele ZOM přistupuje v modu „jednotlivec versus stát“, kdy je pro stát každý jednotlivec podezřelý, a proto ho musí stát nějak sledovat, hlídat, kontrolovat a potažmo i trestat, nebo v modu, kdy respektujeme, že se lidský život nesestává jenom z plnění stále většího množství povinností, které jsou mnohdy protichůdné a nesplnitelné.
Novela zákona o myslivosti je připravovaná opakovaně a bohužel současný návrh se řeší aktuálně spíše na bázi politické než věcně odborné, bez nějakých širších odborných diskuzí. Jako základní důvod pro novelu je uváděno poškozování lesních a zemědělských porostů býložravou spárkatou zvěří a také škody působené prasetem divokým na zemědělských kulturách. Ruku v ruce s tím jde stále dokola zdůrazňované posílení práv vlastníků pozemků s odkazováním se na programové prohlášení současné vlády.
Středobodem návrhu novely ZOM je řešení škod na lesních a zemědělských porostech. Majetková újma – škoda je přitom řešena v Občanském zákoníku, který uvádí, že předpoklad vzniku nahradit škodu je protiprávní jednání, až porušením povinnosti vzniká právo na náhradu a pokud škůdce prokáže, že škodu nezavinil, nevzniká mu povinnost ji nahradit. V dosavadních návrzích novely ZOM jsem ale nezaregistroval, že odpovědnost za škodu musí být spojena s porušením konkrétní právní povinnosti.
K samotné výši škod, kterou má zvěř způsobovat při uspokojování si svých životních potřeb na majetku jiného si dovolím odkázat na oficiální čísla získaná z výroční zprávy LČR za rok 2022. Tato zpráva je auditovaná a je zveřejněna v obchodním rejstříku na portálu
www.justice.cz.
Na straně 20 je uvedena výměra lesních pozemků 1 190 000 ha, na str. 40 jsou škody způsobené zvěří za období 2021/2022 vyčísleny na 29 452 000 Kč. Na str. 50 jsou vyčísleny škody bobrem za uvedené období na 669 247 Kč. Škody vlkem u LČR nejsou neevidovány. A konečně na str. 70 je výrok auditora, že účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv a pasiv společnosti Lesy České republiky k 31.12.2022
Prostým dělením jsem si vypočetl škodu způsobenou zvěří na lesních porostech a hektar, což činí výslednou škodu ve výši 24,70 Kč/ha! Takto hovoří oficiální údaje…
Lesy České republiky mají k dispozici rozsáhlé personální a technické možnosti, jak škody zvěří zjišťovat a vykazovat, a pokud obhospodařují na 44 % lesů v této republice, lze tedy dovodit, že celkové škody zvěří na lesních porostech v republice jsou asi 70 milionů korun.
Tržby za pronájem z honiteb LČR nelze z výroční zprávy zjistit.
Honitba není jen územím lovu, pokud tedy řešíme novelu zákona o myslivosti, a ne novelu zákona o lovu, tak by toto měl zákon akceptovat. Pro snížení výměry honitby je argumentem, za je to účelné posílení práv vlastníků s předpokladem, že si vlastníci sami zoptimalizuji stav zvěře na svých pozemcích.
O tomto si ale dovolím polemizovat. V roce 1993 Lesy České republiky nastavily svoje honitby na zásadě co honitba, to pokud možno výměra co nejblíže minimu 500 ha a s co možná nejdelšími hranicemi. Vize byla zřejmá - v rámci přesunů bude zvěř procházet větším počtem honiteb, což přinese redukci zvěře, neboť budou chtít lovit všichni. A jak sázka „na chamtivost“ dopadla po dvaceti letech? Stavy zvěře narostly! A pro úplnost pohledu uvádím, že v honitbách, které jsou v držení LČR, národních parků a VLS se loví asi 70 % jelena evropského a 50 % jelena siky.
Novelizace zákona o myslivosti v roce 2001 zavedla povinnost uživatelům honiteb odsouhlasování sčítání a návrhu plánu lovu s držitelem honitby (vlastníkem pozemků). Stavy zvěře uváděné ve sčítání jsou vlastníkům předkládány, taktéž plány lovu, a držitelé honiteb se k nim vyjadřují. Uvažovat o tom že vlastník pozemků má zájem na snížení stavů, ale nemusí být vždy pravdou, spíše lze předpokládat, že vlastník bude zvažovat co je pro něj ekonomicky nebo jinak výhodné.
Při hledání údajů tak například zjistíte, že v honitbě, která se rozkládá převážně na pozemcích soukromého zemědělce a kde uvedenou honitbu má od honebního společenstva pronajatá právnická osoba, kde společníci jsou osoby jemu blízké, jsou neskutečně vysoké stavy sičí zvěře.
S tím ale neodmyslitelně souvisí možnost lovu vlastníka nebo uživatele pozemků v honitbě. Pokud je držitel a uživatel ta samá osoba, tak je to bezpředmětné. Pokud je ale uživatel odlišný od držitele, tak je mezi nimi smluvní vztah a smlouva je dokument, kde si pronajímatel a nájemce stanoví práva a povinnosti, kromě jiného i možnosti zapojení se do lovu, resp. vliv na myslivecké a lovecké aktivity nájemce. Na samém začátku si tedy pronajímatel rozhodne, zda a za jakých podmínek honitbu pronajme a také komu ji pronajme. A proto v této souvislosti v novele navrhovaná možnost lovu někým, kdo není účastníkem smluvního vztahu a bez souhlasu pronajímatele a jen na některých pozemcích je podle mne zcela v rozporu se zavedenou právní úpravou. Ze strany vlastníků zemědělských pozemků je toto prakticky nevyužitelná možnost už jen proto, protože jednotlivé parcely jsou v krajině takřka neidentifikovatelné, jsou součástí rozsáhlých pozemků.
Dovolím si tuto absurditu uvést na jednoduchém a snad i obecně pochopitelném příkladu. Asi každému by bylo divné, kdybych pronajal někomu za úplatu byt, domluvili jsem si podmínky pronájmu a podepsali nájemní smlouvu, ale jednou za čas bych si vzal klíče pronajatého bytu, vykoupal se v koupelně, pustil si televizi, vyjedl ledničku, prospal se v posteli a pak odešel, přičemž bych argumentoval tím, že dotyčný nájemce rozbil „moje“ okno v bytě. Jak se řeší škoda je přece v našem právním řádu dlouhodobě ustaveno.
Navrhovaná novela zákona má umožnit a vynutit si v krátké době dosažení radikálního snížení stavů býložravé spárkaté zvěře, nepřímo řečeno tedy v co nejkratším časovém úseku usmrtit za podmínek daných zákonem co nejvíce zvěře prostřednictví držitelů loveckých lístků. Je to tedy vlastně jakási zakázka státu na základě zákona. Přitom ale situace je taková, že polovina veřejnosti vyčítá myslivcům, že loví málo a druhá, že vůbec loví. Asi by tedy právě stát zosobněný ve volbách zvolenými představiteli měl být ten, kdo veřejnosti vysvětlí, že lov zvěře je nezbytná činnost a co s tím souvisí.
Je jasné, že o znění zákona bude rozhodovat poslanecká sněmovna, tedy zákonodárce. A je legitimní, že všichni, kteří se na znění zákona angažují, mají zájem, aby zákon splňoval jejich představy, snaží se tedy svými argumenty přesvědčit poslance. Ve finále tedy stejně půjde o politické rozhodnutí…
V dnešní době je naštěstí dobře sledovatelné, jak který poslanec jedná i hlasuje. Poslanecký mandát je na dobu určitou a většina poslanců chce být zvolena opětovně. Nové volby do poslanecké sněmovny zase nejsou až tak daleko a jsem přesvědčen, že mnozí z těch, kterých se novela mysliveckého zákona týká, budou dění v poslanecké sněmovně sledovat a na základě toho, jak znění zákona naplní jejich očekávání, budou i v příštích volbách hlasovat.