Časopis Myslivost

Přinášíme výtah několik zajímavých informací z některých referátů, prezentace některých z účastníků následně i vyjdou v podobě podrobnějších samostatných článků v následujících číslech Myslivosti.


 
Jak uvedl v úvodu generální sekretář FACE David Scallan, konference o velkých šelmách byla zorganizována ve správný čas, neboť sama předsedkyně evropské komise Ursula von Leyen pocítila na vlastní kůži problematiku soužití s vlky v současné krajině, neboť vlci napadli jejího oblíbeného poníka,   a sama vyzývá k akci a řešení dalšího směřování a náhledu na velké šelmy.
Je třeba samozřejmě rozlišovat specifický přístup ke všem třem velkým šelmám Evropy – vlkovi, medvědovi i rysovi, je třeba hledat řešení a konsensus, základem ale musí být dobrá komunikace a spolupráce s myslivci. Uvedl také, že nejlepší ochranou populací velkých šelem je ochrana prostřednictvím myslivců.
 
Švédský delegát Daniel Ligne uvedl svůj referát konstatováním, že Švédsko je zemí, které vede už řadu let s orgány EU spor týkající se právě lovu vlků.
Ve Švédsku žije asi 500 až 550 vlků, není to nějaký specifický skandinávský druh, všichni švédští vlci mají původ z Ruska. V severní části Švédska je výskyt vlků nežádoucí, protože působí velké škody na stádech sobů, které nejenže vlk loví, ale také rozhání volně chovaná stáda.
Velikost teritoria jedné smečky se odhaduje na 250 až 480 km², v jižní části Švédska se odhaduje asi 15 až 17 vlků na 1000 km². V místech výskytu vlků je ohrožena populace losů, neboť až 60 % losíčat do 1 roku věku se stává kořistí vlků. Velkým problémem je ale i usmrcování loveckých psů.
Vloni bylo uloveno 75 vlků, na lov se vydávají licence, je to ale odhadem asi jen 35 % z celkového počtu vlků, které se z populace každoročně odebírají, dalších 30 % jsou sražená zvířata na silnicích a železnici a 35 % představuje ilegální odlov.
Vlci se šíří postupně na jih země, který je ale více zemědělský, chovatelé se proti tomu vyhrazují, akceptance vlka na jihu země je proto zcela jiná než na lesnatém středu země, naopak v severní části Švédska se vlci v podstatě nevyskytují.
 
Rumunský delegát Ovidiu Ionescu hned v úvodu podotknul, že Rumunsko je příkladem, jak k managementu velkých šelem nepřistupovat. Přitom do roku 2016, kdy byl vydán zákaz lovu medvědů a vlků, byla v podstatě nekonfliktní situace, lidé se šelmami uměli po staletí žít.
Aktuálně žije v Rumunsku asi 8000 medvědů, 2200 rysů a 1500 vlků.
Realita je taková, že ohradníky proti vlkům nefungují, pokud mají ohlídat stádo pastevečtí psi, je potřeba na jedno stádo nejméně 10 až 12 statných psů, ale ani ti mnohdy nedokáží stádo před vlky ubránit.
Optimální teritorium vlčí smečky je odhadováno na 250 km², zjištěný průměr je dnes ale jen asi 150 km².
V Rumunsku se najdou místa, kde je hustota medvědů 1 medvěd / 1 km²! Ročně je více než 100 nehod s medvědy na silnicích, medvědi se naučili žít s lidmi a medvědice vychovávají mláďata k soužití s lidmi. Někteří medvědi už dokonce ani nemají klasický zimní spánek.
Od roku 2010 je zaevidováno 16 usmrcených lidí medvědem s jasným nárůstem počtu po roce 2016, je zaevidováno také 280 napadení lidí vlkem, v některých případech s tragickými následky.
Byl dokonce projednán návrh na roční odlov 500 medvědů, ministerstvo životního prostředí ale změnilo kvótu jen na 140 medvědů a lovit mohou  jen profesionálními lovci. Ochránci přírody ale okamžitě začali lobovat u politiků, nastolili vše jako politickou otázku vztahu ke krásným šelmám a nakonec je výsledkem stále trvající zákaz lovu.
 
Zajímavou úvahu za Lotyšsko přednesla Linda Dambrowska. Do roku 2014 se v Lotyšsku v podstatě o ochranu rysa a velkých šelem nikdo nestaral, dokonce bylo za ulovení vypláceno zástřelné. Zajímavostí je, že ulovení rysi byli vyšetřováni na trichinelózu a 100 % ulovených rysů bylo pozitivních.
Se vstupem do EU v roce 2014 nastalo období licencí a dalších opatření. Ještě v roce 2021 se odhadovala populace lotyšských rysů na 1400 kusů, byly vydány licence na odlov 80 kusů, ulovilo se 77 kusů. Od roku 2022 se ale rys neloví a nejsou žádné informace o počtech a rozšíření, ochrana přírody nechce licence vydávat, ale zároveň už ani nemá zpětnou vazbu od myslivců.  Aktuálně re hodně řeší rychle narůstající smrtelné ataky rysů na kočky.
 
Zástupce Velké Británie stručně připomenul, že se na ostrovech v poslední době diskutuje o reintrodukci rysa, nikdo ale nechce nijak diskutovat i o formě budoucí regulace lovem v případě úspěchu, Politici totiž zcela opomíjejí odborné argumenty a názory, jedná se jen o čirý populismus bez uvědomění si možných budoucích problémů.
 
Polský zástupce v poznámce upozornil na narůstající počty vlků, momentálně je podle odhadů myslivců v Polsku až 17 000 vlků. Ochránci se toto číslo snaží zpochybňovat a vytrvale i přes narůstající škody na hospodářských zvířatech udávají podstatně nižší čísla bez podložení nějakým objektivním monitoringem, přičemž ale jedním dechem dodávají, že odhady myslivců jsou nevěrohodné a neodborné.
V této souvislosti poukázal Jiří Janota na realitu v ČR, kdy MŽP udává 150 vlků, myslivci argumentují ale počtem až 900 vlků.
 
Zajímavá byla také informace Manuela Gallardo ze Španělska. K populaci vlků se ve Španělsku přistupovalo donedávna rozdílně ve dvou oblastech, kdy hranicí mezi oblastmi je řeka Duero. Na severu se vlk běžně lovil, na jihu požíval ochranu. Vše se změnilo v roce 2021, kdy se dostalo pod ochranu z hlediska vlků celé území, poté začaly narůstat stavy a také konflikty.
Politici ale nechtějí akceptovat dlouhodobé poznatky a odborné názory, přitom ve Španělsku byla po staletí zkušenost a dobré soužití s vlky, lidé se naučili s vlky vycházet. Vyhlášení ochrany vlka ale přineslo jen problémy a zvýšení počtu střetů, nicméně přístup k vlkovi se posuzuje prioritně z politického, resp. populistického pohledu.
Momentálně žije ve Španělsku 2300 až 3250 vlků, 400 medvědů a 800 rysů. Za rok je evidováno až 14 000 případů napadení hospodářských zvířat vlky. Bylo přitom vyplaceno 3,5 mil EUR za škody vlky a další 4 mil EUR na opatření proti vlkům. Myslivci argumentují, že meziroční nárůst stavu vlků je asi +26 %, z 214 evidovaných smeček je předpoklad nárůstu až na 370 smeček. Nejlepší způsobem by byl management a regulace počtu prostřednictvím myslivců, ale na to zodpovědné španělské orgány a politici nechtějí slyšet.
 
O alarmující situaci s velkými šelmami na Slovensku velmi zajímavě hovořil Imrich Šuba. Poukázal na stále zvyšující se počet napadení vlkem jak hospodářských zvířat, tak i loveckých psů, ale hlavně zvyšující se počet napadení lidí medvědem. Medvědi se stále více učí soužití s lidmi, ztrácejí před lidmi respekt a v některých místech je situace už neúnosná. Politici ale nechtějí slyšet odborné argumenty, jednají ve jménu populismu a v souladu s přáním odborně neznalé veřejnosti. Slovensko je přitom země, která dlouhodobě znala soužití člověka s velkými šelmami, které se tradičně lovily a nikdy nedošlo ze strany myslivců k vyhubení nebo zásadnímu ohrožení populací šelem.
Právě na příkladu Slovenska lze pro celou Evropu ukázat příklad, kam až lze dojít populistickým přístupem, kdy politici nechtějí pod tlakem ochranářských a jiných aktivit pochopit, že nejlepší ochranou velkých šelem je kontrolovaný lov prostřednictvím myslivců.
Podrobnější informace o situaci na Slovensku přineseme v samostatném článku v některém z následujících čísel Myslivosti.
 
Velké problémy s vlky mají i němečtí myslivci, což ve svém příspěvku přednesl Ernst-Dieter Meinecke. Vlci se stále více šíří postupně od východu a působí stále větší škody a stále se zvyšuje počet útoků. Aktuálně je v Německu asi 160 vlčích smeček a 43 samostatných párů. Zajímavá informace zazněla, že v celém Německu bylo vytipováno 1400 pro vlky vhodných teritorií, zatím je obsazeno asi jen 180 potenciálních vlčích teritorií v celém Německu, lze tedy očekávat jen další podstatný nárůst stavů a i počet konfliktů. Specifickým problémem Německa ale je velmi hustá síť komunikací, což způsobuje velkou fragmentaci krajiny, je tedy otázka, zda vlk obsadí všechna potenciálně vhodná teritoria.
Tak trochu úsměvným momentem je to, že až po útoku vlků na poníka předsedkyně evropské komise se začal názor na vlka měnit, názor začali měnit i někteří zemští premiéři. V Dolním Sasku bylo vydáno šest povolení na odstranění problémových jedinců vlka, rýsuje se možnost regulace vlků i v dalších spolkových zemích. Na příkladu Německa lze velmi dobře ukázat, jak se mění přístup k velkým šelmám v závislosti na osobním pohledu a názoru zemských politiků, kteří bedlivě sledují náladu a názory svých voličů.
Chovatelé hospodářských zvířat mají nárok na odškodnění za ztráty po napadení zvířat vlkem, musí však mít dostatečné zabezpečení stád. V Německu mají tři kategorie plotů – obyčejný, odrazující vlky s výhradami a odrazující, podle čehož se také vyplácejí případné finanční náhrady.
V Německu jsou přesvědčeni, že největší škody působí jedinci z křížení mezi divokým vlkem a domácími psy, bohužel ale nejsou dostatečně relevantní údaje a právě myslivci by mohli pomoci s monitoringem. Hybridizovaní jedinci se v Německu mohou z populace legálně odstranit.
V Německu je situace při vyjednávání složitá v tom, že si zemští a spolkoví politici při argumentaci přehazují argumentace a možnost rozhodnutí tak, aby se nezpronevěřili svým voličům v obavě o ztrátu popularity a mnohdy se snaží obcházet myslivce. Přitom se ale v Německu jednoznačně ukazuje, že jedinou skupinou, která může napomoci k objektivnímu monitoringu stavu vlků a správnému managementu jsou právě myslivci a pokud s nimi nebudou zemské vlády a orgány spolupracovat, situace se nemůže zlepšit.
 
Na referát reagovala i Jindřiška Jelínková za AOPK ČR, která sdělila, že v ČR se monitoring DNA vlků dělá, každoročně je vyšetřeno asi 100 vzorků a zatím byl potvrzen pouze jeden hybridizovaný vlk.
 
V následné krátké diskuzi potvrdil americký zástupce a biolog z Montany, že i v zámoří je nejtěžším úkolem při jednáních o managementu vlků přesvědčit politiky, aby zohlednili odborné názory a nebrali v potaz jen populismus.
 
Francouzský zástupce sdělil, že myslivci nemají ve Francii možnost nijak nakládat s kadavery vlka a nemají možnost se spolupodílet na monitoringu hybridů. V jedné z oblastí myslivci i přesto odebrali vzorky a nechali na svoje náklady vyšetřit, překvapivě v jednom ze vzorků bylo DNA mongolských vlků. Otázkou tedy je, jak k tomuto může dojít, ale francouzský zástupce hned dodal překvapivou informaci, že se ve Francii podle statistik chová asi 800 vlků u chovatelů v zajetí. Apeloval tedy na to, že nejen ve Francii, ale v celé Evropě by bylo nanejvýš potřebné se zaměřit na monitoring DNA a hybridizaci vlků, neboť je to pro další budoucnost vlka a náhledu společnosti na něj velmi zásadní.
 
Chorvatská delegátka Neška Vukšič Končevski představila situaci v nově začleněné zemi do EU. Zatímco monitoring medvěda v Chorvatsku dlouhodobě běží, medvědi se loví a v podstatě nevznikají a ani nenarůstají konflikty s medvědem, situace s vlkem je odlišná. Pro vlka není stanoven žádný management, neprobíhá žádný monitoring, otázka vlka není ani řešena na celostátní úrovni, jen občas se řeší na místní úrovni.
Myslivci nabízejí vládě Chorvatska pomoc při sběru vzorků a monitoringu, zatím ale nebyli vyslyšeni. Není tedy ani nějaký souhrn z hlediska početnosti vlků a ani z hlediska četnosti útoků vlků na hospodářská zvířata a není známa ani výše škod.
Myslivci ale mají problém ze smrtelných útoků vlků na lovecké psy, za posledních deset let je evidováno už více než 1000 případů. Proto se ve spolupráci s FACE rozeběhl první projekt spočívající v testování ochranných vest pro lovecké psy, chorvatští myslivci by byli rádi, pokud by se ochrana loveckých psů před útoky vlků ale řešila společně na celoevropské úrovni.
 
Velmi zajímavý, a i inspirativní byl referát slovinského delegáta Srečko Žerjava. V Slovinsku totiž byl poslední rys uloven v roce 1908. Na základě iniciativy myslivců bylo v roce 1973 reintrodukováno šest rysů odchycených na Slovensku. Byl to projekt hlavně myslivců pro zvýšení biodiverzity a myslivci byli hlavním nositelem myšlenky. Rysům se začalo překvapivě dobře dařit a populace se rychle rozrostla a rozšířila jak směrem na sever až do centrálních Alp, tak hlavně směrem na jich podél pásma hor Jadranského pobřeží.
V roce 2000 nastal ale zásadní zlom, s největší pravděpodobností z důvodu imbridingu se populace přestala zvětšovat a hrozil naopak velký pokles počtu rysů. Myslivci proto na různých místech vypustili 14 nově dovezených rysů k osvěžení krve, populace rysů se tím ve Slovinsku stabilizovala.
Rys ostrovid je pro slovinské myslivce do jisté míry „totemovým zvířetem“, je to druh zvěře, na který jsou slovinští myslivci právem hrdi a využívají to v pozitivním slova smyslu pro prezentaci myslivců před nemysliveckou veřejností.
Jedním za argumentů vůči veřejnosti je třeba to, že myslivci na své náklady a čas se školí, jak by měl fungovat management rysa, probíhají různé prezentace a přednášky, myslivci sbírají vzorky pro monitoring, myslivci mají také rozmístěno po celém Slovinsku více než sto tisíc fotopastí a sumarizují záznamy o výskytu rysa. Pro předcházení pytláctví se v posledních letech také organizují semináře a školení pro policisty, kterým jsou myslivci nápomocni právě při prevenci pytláctví. Vše je finančně zabezpečeno z prostředků myslivců.
Z hlediska vlků nejsou ze Slovinska zatím sumarizované údaje, neprobíhá nějaký řízený monitoring či sledování stavů a škod, vlci se nemohou lovit a lze pouze konstatovat, že z pozorování myslivců i chovatelů hospodářských zvířat populace vlků ve Slovinsku stále narůstá a je otázkou, kdy bude zapotřebí přistoupit k nějakým zásadnějším opatřením.
 
Aktuální informaci přinesl švýcarský delegát. V roce 2021 proběhlo referendum, zda by bylo zapotřebí umožnit lov vlků. Bylo to historicky čtvrté nejvíce početné referendum v historii Švýcarska, myslivci ale se svými argumenty těsně prohráli, lov nebyl umožněn. Je třeba ale konstatovat, že odpůrci lovu vlků z řad ekologických a jiných organizací do kampaně proti myslivcům před referendem investovali 8 milionů EUR.
Populace vlka se ve Švýcarsku rychle zvětšuje, zatímco v roce 2021 bylo udáváno 14 smeček, poslední údaje hovoří již o 31 smečkách.
Švýcarsko je také příkladem, jak záleží na osobním názoru politiků. Současný ministr totiž pochopil argumenty a chce radikálně zakročit, vyhlásil již program na snížení populace vlků jen na 12 smeček v celém Švýcarsku, což představuje odlov asi 200 vlků. Vzbudilo to obrovský ohlas, momentálně se očekává, že nařízení ministra bude ekologickými aktivisty zažalováno u soudu.
 
Krátce vystoupil také italský delegát, který informoval, že v Itálii je oficiálně vykazována populace 2300 vlků, skutečnost bude ale podstatně větší. Není zde také nijak centrálně řešen monitoring počtu vlků a výše škod, nicméně je naprosto prokazatelnou skutečností, že stále více chovatelů odhází z hor a přestávají chovat ovce a další hospodářská zvířata právě z důvodu neúnosných škod a stále početnějších útoků ze strany vlků.
 
Závěrem konference lze uvést, že rozšiřování vlka a zvyšování počtu útoků na hospodářská zvířata se stává celoevropským problémem a je třeba rázně argumentovat vůči orgánům EU. A právě FACE by měla být onou platformou, která nejen prostřednictvím konferencí soustředí a zesumarizuje pohledy a názory svých členských států a bude reprezentovat tlak na orgány EU za několik milionů evropských myslivců.
Je například potřeba nastolit vážně otázku, zda se bude nadále přistupovat k vlkovi jakožto druhu žijícímu v několika evropských populacích, anebo zda vzhledem k přirozené migraci a komunikaci mezi populacemi není už čas na přehodnocení pohledu a uvažovat už jen o jedné velké evropské populaci čítající asi 50 tisíc jedinců, tedy populaci, která není nikterak vážně ohrožena a tudíž nemající důvody k nejvyšší ochraně druhu.
Právě spolupráce s myslivci a monitoring na celoevropské úrovni a možnost řádného managementu včetně regulace je tou nejlepší ochranou druhu a cestou, jak vlka dlouhodobě zachovat jako respektovanou, krásnou a důležitou součást evropské fauny. Dokud ale budou myslivci záměrně ze strany politiků obcházeni, dokud bude převažovat populismus nad odbornými pohledy, situace se zlepšit nemůže.