S koncem vegetačního období v průběhu podzimu nastává vhodná doba pro provádění naháňek. Výhodou tohoto způsobu lovu je, že při jeho dobré přípravě a správném provedení lze během velmi krátké doby najednou ulovit větší počet zvěře, a to především v místech, kde je individuální lov zpravidla málo efektivní.
Zásadním předpokladem pro to, aby naháňka byla úspěšná, je kromě dobré organizace a znalosti stanovišť zvěře, také střelecká zručnost zúčastněných lovců.
Při organizaci a průběhu naháňek je pochopitelně hlavní pozornost je zaměřena na dodržování bezpečnosti a na zajištění co nejlepší loveckého úspěchu. Přitom je však nutné mít na zřeteli i to, že ulovená zvěř musí být hygienicky správně ošetřena. Lov není jen regulace počtů zvěře, ale také získávání zvěřiny jako hodnotné a kvalitní potraviny. Tato zásada musí platit vždy bez ohledu na to, o jaký způsob lovu se jedná a za jakých podmínek probíhá.
Samozřejmě je to v tomto ohledu v porovnání s jednotlivým lovem při naháňkách složitější, neboť při nich může být zvěř vyvržena zpravidla až po skončení leče, a v případě, že je vyvrhována na určitém, pro tento účel zvlášť vyhrazeném místě, navíc uplyne ještě nějaká doba, než dojde ke svozu ulovených kusů. Navíc je zpravidla nutné ještě nějakou zvěř dosledovat.
Toto vše je třeba při plánování naháňek zohlednit a nastavit si organizaci, aby bylo možné zajistit správné hygienické ošetření zvěře po ulovení. V tomto ohledu musí platit stejná pravidla pro zvěř ulovenou na naháňkách jako pro zvěř ulovenou jednotlivě na čekané nebo při šoulačce, neboť u zvěřiny jako výsledného produktu mysliveckého hospodaření se sice rozlišuje, o jaký druh zvěře se jedná, ale už ne jakým způsobem byla tato zvěř ulovena.
Výchozím podmínkou pro zajištění kvalitní zvěřiny je správný zásah vedoucí k rychlému usmrcení zvěře
Co se týče střelecké zručnosti a zodpovědnosti jsou nároky kladené na lovce při naháňkách mnohem větší než při lovu na čekané, neboť při nich je nutné rychle reagovat a střílet na pohybující se zvěř. Proto je také na mysliveckém hospodáři, respektive vedoucím lovu, aby zvážil, kdo by se měl naháňky zúčastnit. Rozhodně to není způsob lovu, kterého by se mohl jako lovec zúčastnit každý, kdo má lovecký lístek.
Střelba na živou zvěř v leči není střílení na střelnici, kde střelec může zkoušet, co umí a co je možné. Vždy je nutné mít na paměti, že zásah, který není smrtelný, ale zvěř pouze poraní, způsobuje utrpení zasaženého zvířete, navíc znamená nutnost následného dosledu a v konečném efektu má za následek v lepším případě snížení kvality zvěřiny, ale často i její úplné znehodnocení.
Požadavky na organizaci a průběh naháňek z hlediska hygieny zvěřiny
Způsob, jak jsou naháňky prováděny, zejména co se týče trvání jednotlivých lečí a přestávek mezi nimi, není důležitý jen pro ty, kteří se jich zúčastňují, ale hraje také velkou roli z hlediska zabezpečení dobré kvality zvěřiny.
Po ulovení zvěře dobíhají v jejím těle ještě po nějakou dobu procesy látkové přeměny, při nichž se uvolňuje teplo. Vzhledem k tomu, že po zastavení krevního oběhu není vznikající teplo odváděno k povrchu těla, dochází v jeho vnitřních částech ke zvyšování teploty, což vytváří optimální podmínky pro rychlé množení škodlivých mikroorganismů (baktérií).
Vysoké zvýšení teploty může mít za následek přehřátí svaloviny, které vede k poškození bílkovin. Přehřátá zvěřina je světlá a vodnatá. K těmto změnám může docházet zvláště u černé zvěře při pozdním vyvržení. Proto je třeba dbát na to, aby zvěř byla co nejrychleji vyvržena.
Z hygienického hlediska je optimální, když je vyvrhnutí provedeno nejdéle do jedné hodiny po usmrcení zvířete. Tento požadavek však při naháňkách nelze z organizačních a bezpečnostních důvodů v praxi vždy zajistit, ale i při ztížených podmínkách by doba od ulovení zvěře k jejímu vyvrhnutí rozhodně neměla být delší než tři hodiny. Přitom však je třeba si uvědomovat, že i při dodržení tohoto časového limitu nelze vyloučit, že zvláště u větších kusů může dojít k přehřátí vnitřních částí těla s popsanými negativními důsledky pro kvalitu zvěřiny. To je třeba brát v úvahu při plánování délky lečí a zajištění správného zacházení s ulovenou zvěří.
Při naháňce by se zvěř měla jen zvednout a přimět k tomu, aby se pomalu (!!!) vzdalovala na navyklých ochozech od místa vyrušení. To je důležité nejen proto, aby se snížilo nebezpečí špatných zásahů, ale i z hlediska zajištění dobré kvality zvěřiny.
Pokud není zvěř bezprostředně před ulovením vystavena vysokému stresu a nemá vysokou pohybovou aktivitu, nedochází v její svalovině ke zvýšenému odbourávání glykogenu jako rychle mobilizovatelného zdroje energie. To je předpokladem pro to, aby u uloveného kusu během jeho skladování v chladicím prostoru mohl správně proběhnout proces zrání masa, což je pro zajištění dobrých dietetických vlastností zvěřiny nezbytné.
Naopak, když se zvěř v průběhu lovu nachází delší dobu ve stresu a jejímu ulovení předchází intenzivní pohybová aktivita, může dojít k tomu, že v důsledku odbourání glykogenu ve svalovině nemůže zvěřina správně „uzrát“, což má za následek výrazné snížení její kvality.
Z těchto důvodů není vhodné pořádat naháňky tak, že lečí probíhá velký počet neukázněných psů a prochází množství nadměrně hlasitých honců, kdy stresovaná zvěř probíhá lečí a snaží se chaoticky dostat z leče ven. Mnohem lepší je pomalé procházení místní lokality znalých honců s ovladatelnými vycvičenými psy, kteří zvěř v podstatě jen donutí opustit v relativním klidu zálehy a odcházet volnějším tempem po navyklých ochozech. Podmínkou je ale perfektní znalost honitby a zvyků zvěře v příslušné honitbě, znalost nejen honců, ale také znalost závodčích, kteří staví střelce na předpokládaná místa, kudy bude zvěř pravděpodobně opouštět leč.
Přeprava ulovené zvěře
Ulovená zvěř nesmí být přepravována naskládaná na sebe, raději jet pro zvěř vícekrát, než vrstvit na sebe. To platí také pro nevyvrženou zvěř, neboť může u ní dojít k zapaření. Zvláštní opatrnost vyžaduje přeprava vyvrhnuté zvěře, neboť je při ní bezpodmínečně nutné dbát na to, aby se otevřené tělní dutiny a kůží nechráněné vnitřní plochy kýt v blízkosti otevřeného zámku nedostaly do kontaktu s jakýmkoliv zdrojem znečištění.
Mezi myslivci jsou v poslední době velmi oblíbené nosiče připevňované na závěsné zařízení automobilů. Je to pomůcka velmi praktická, ale právě při nevhodném uložení uloveného kusu a následné jízdě terénem může dojít ke kontaminaci. Proto je v tomto případě na takovém nosiči lepší odvážet nevyvržené kusy a otevírat břišní dutinu až na domluveném místě svozu.
Vyvržení zvěře
Co nejrychlejší vyjmutí vnitřních orgánů z tělních dutin je nezbytné především proto, aby se zabránilo bakteriální a pachové kontaminaci zvěřiny, k níž dochází tím, že mikroorganismy trávicího traktu jsou po smrti zvířete schopny velmi rychle pronikat do okolních částí těla.
Kromě toho včasné vyvržení značně urychlí vychlazení těla ulovené zvěře tím, že se odstraní orgány, v nichž se i po smrti ještě nějakou dobu uvolňuje ve velké míře teplo (především játra a trávicí trakt), a zároveň se usnadní odvádění tepla z vnitřních částí těla otevřenými tělními dutinami.
Při větších naháňkách se proto osvědčuje zřídit centrální místo, kam je po ukončení leče veškerá ulovená zvěř co nejrychleji svezena a kde může být najednou vyvržena. To je sice náročné na organizaci a logistiku, neboť musí vyčleněni myslivci, kteří budou kusy vyvrhovat, stejně tak dopravní vozidla, která co nejrychleji po skončení každé leče ulovené kusy svezou na domluvené místo. V každém případě, pokud je možné zajistit rychlý svoz ulovené zvěře na místo, kde je k dispozici čistá voda, osvětlení umožňující pozdější zakončení lovu a zastřešení pro nepřiznivé počasí, má tento postup nesporné výhody.
Na tomto místě s centrálním vyvrhováním může i jedna proškolená osoba dobře prohlédnout vnitřní orgány veškeré ulovené zvěře a hned posoudit hygienický a zdravotní stav. Při zajištění dostatečného množství čisté vody je přitom možné provádět čistou práci a tělní dutiny zvěře ihned po vyvržení v případě potřeby zbavit veškerých nečistot důkladným vypláchnutím. Výhodou je také to, že vyvržené vnitřnosti nezůstávají v honitbě, ale mohou být společně odstraněny.
Výřad
Provádění výřadu po skončení společného honu patří k mysliveckým tradicím. Jsem si vědom, že ne všichni myslivci se mnou budou souhlasit, ale poněvadž se jedná o symbolický akt, není nutné, aby se na výřad pokládala veškerá ulovená zvěř. To je ve skutečnosti v rozporu s hygienickým požadavkem omezit manipulaci se zvěří po vyvržení na co nejmenší míru, aby se zabránilo jejímu sekundárnímu znečištění.
Dalším hygienickým požadavkem je, že ulovená zvěř musí být co nejdříve po vyvržení přemístěna do chladicího zařízení. Proto by v případě, že se výřad provádí, měla vyložit jen zvěř, která byla ulovená jako poslední před koncem lovu. V podstatě stačí vyložit jeden nebo několik kusů, které symbolicky reprezentují veškerou ulovenou zvěř a jsou dokladem úspěšnosti lovu.
Dr. Miroslav VODŇANSKÝ,
Středoevropský institut ekologie zvěře
Prof. Peter PAULSEN,
Mag. Clara MONTECUCCOLI
Veterinární univerzita Vídeň