Ve svém rozhovoru pro jiný myslivecký časopis uvádíte, že připravená novela obsahuje všechny tři důležité body programového prohlášení vlády (PPV), a to i posílení práv vlastníků. PPV je v některých částech velmi specifické (např. vyhlášení NP Křivoklát, nikoliv pouze zvýšení chráněných území).
Proč se tedy diskutuje na snížením výměry honiteb, když sám uvádíte, že posílení práv vlastníků návrh novely již obsahuje a je potřeba se zvěří hospodařit podle vědeckých znalostí a podle správného mysliveckého hospodaření. Snížením výměry honiteb se totiž výrazně negativně do takového hospodaření zasáhne…
V úvodu chci zopakovat, že prioritní zájem státu, ale také všech, kteří si novelu zákona o myslivosti přejí, je snížení škod zvěří. Není to jediný cíl, chceme myslivost skutečně posunout do 21. století. K tomu slouží řada dalších změn, které jsou v souladu i nevládními a zájmovými organizacemi. Vlastníci i další zájmové skupiny snížení minimální výměry honitby uplatnili až jako další požadavek v řadě.
Na základě mého návrhu koaliční jednání schválilo snížení minimální výměry pro honitbu na 250 hektarů. Jedná se o kompromis, protože jsem registroval požadavky na výrazně nižší minimální výměru, stejně jako zachování současného stavu.
Zmenšení honiteb je vnímáno jako posílení práv vlastníků zejména lesních honebních pozemků uvedené v programovém prohlášení vlády. Snížení stavů zvěře na míru tolerovaného poškození lesa však bude mechanismem vtěleným do novely zákona o myslivosti provedeno bez rozdílu držení a užívání honiteb a bez ohledu na velikost honiteb na území celé České republiky.
Novela zákona zajistí snížení škod pouze v případě, že bude integrálně s ní schválen i spolehlivý kontrolní mechanismus provedení lovu včetně uložených sankcí a posílení orgánů státní správy.
Snížení výměry honiteb respektuje stále probíhající vlastnické změny a umožní myslivecky reflektovat postupné scelování vlastnické držby pozemků, které podporují i komplexní pozemkové úpravy. Tato změna umožní přímý výkon práva myslivosti právě těm vlastníkům, kteří se o hospodaření v krajině aktivně zajímají a které zpravidla v jejich hospodaření na lesních i zemědělských pozemcích nejvíce postihují vznikající škody způsobené zvěří. Jedná se zejména o vlastníky lesů v řádu nižších stovek hektarů, kteří jsou přičleněni do větších společenstevních honiteb a nemohou zde plně uplatnit svoje práva na vlastnictví zdravého lesa.
Díky vytvoření i menšího počtu nových honiteb bude možné se lépe vypořádat s obnovou lesních porostů zničených dopady současných klimatických změn a škodami, které působí zvěř na lesních a zemědělských pozemcích. A navíc uznání honiteb s menší výměrou, než je ta dosavadní minimální, je možností, nikoliv povinností.
Z veřejně přístupných seminářů MZe k plánovanému nastavení mysliveckého plánování v rámci novely ZOM je známo, že se plánování bude stanovovat pro vymezená území, která jsou větší než samotná honitba, a to z těch důvodů, aby se mohlo řádně hospodařit se zvěří i s cílem snížení početnosti a tím snížení škod na lesích a zemědělství.
Při návrhu na snížení výměry honiteb není známo, zda tento systém bude fungovat i v menších 250ha honitbách. Je MZe a vlastníci takových honiteb připraveni řádně plnit plány a kontrolovat a případně sankcionovat nesplnění takových plánů?
Je totiž možné, že ve 250ha honitbě nemusí být dostatečný počet zvěře (s ohledem na vědecky podložená data o chování zvěře, zejména druhů jelenovitých). Jak tedy předpokládáte upravit plánování zvěře u takto malých honiteb při domněnce toho, že při překročení hranic takto malých honiteb bude veškerá zvěř ulovena pro splnění plánu? To však naprosto neodpovídá správnému mysliveckému hospodaření…
Snižování stavů zvěře státem bude provedeno prostřednictvím plnění minimální výše lovu (nebo cestou uložených opatření lovu podle ustanovení v §39 zákona) v jednotlivých honitbách, které jsou základní a jedinou základní organizační jednotkou pro chov a lov zvěře. Snížení stavů zvěře na míru tolerovaného poškození lesa bude provedeno bez rozdílu držení a užívání honiteb a bez ohledu na velikost honiteb na území celé České republiky.
Snížení minimální výměry honiteb je výsledkem koaličního jednání a je vnímáno jako posílení práv vlastníků honebních pozemků. Ani vámi obhajovaných 500 ha v žádném případě neznamená optimalizaci podmínek pro chov zejména jelení zvěře.
Držitelé menších i větších honiteb mají možnost společně utvářet oblasti chovu zvěře, a tím si definovat podmínky pro správné myslivecké hospodaření, ovšem vždy v kontextu stavu lesa, jako nejvíce zvěří poškozovaného ekosystému v krajině. Žádný kontrolní mechanismus mysliveckého hospodaření nezajistí důsledné dodržení pravidel chovu a lovu zvěře lépe než dobrovolně regulovaná a vážně míněná systematická činnost vlastníků pozemků a aktivních myslivců v přírodě.
Právě pokud budou v oblastech chovu zvěře všichni cíleně hospodařit, a to na základě společných domluv, mají daleko pravděpodobnější možnost skutečně fungovat, než když je velmi složitě bude jakkoliv regulovat stát. A zde vůbec nehraje roli velikost honiteb sdružených oblasti chovu.
Novela zákona o myslivosti již nepracuje s rozdělováním plánu lovu samců do věkových tříd a nechává rozhodnutí na uživateli honitby, při pronájmu honitby na dohodě držitele s uživatelem. Povinné bude naplnit lov definovaného celkového počtu kusů s určeným minimálním počtem samic či mláďat. Lov samců může být nahrazen lovem samic či mláďat. Plánovaný chov, tedy i plánovaný lov samců podle věkových tříd, a do určité míry i určení pohlavní struktury při lovu bude nově v rukách uživatele (při pronájmu honitby na dohodě držitele s uživatelem).
Stát chce v tuto chvíli jednoznačně podpořit snížení škod zvěří. V návaznosti na stav lesa se celkový počet kusů zvěře, která les a prostředí nepřiměřeně poškozují, na základě uloženého minimálního lovu, v horizontu několika let, sníží. Jak rychle a jak kvalitně či neprofesionálně bude z pohledu zásahu do věkové a pohlavní struktury lov proveden, bude záležet na vlastnících pozemků a na myslivcích.
Jak jste se při rozhodování o snížení výměry honiteb vypořádal s otázkou vysoké administrativní zátěže při případném snížení minimální výměry honiteb? Jestliže může v ČR vzniknout přes 1600 nových vlastních honiteb, které mají přesah do téměř 60 % již uznaných honiteb v ČR, budou mít orgány státní správy myslivosti obrovskou administrativní práci se správními řízeními, při kterých bude dotčeno možná i statisíce účastníků řízení, resp. všichni vlastníci? Pokud by snížení výměry bylo uplatněno u všech honiteb, jak vlastních, tak společenstevních, pak by tato úprava potenciálně zasáhla celou ČR.
V návrhu se sice objevilo posílení státní správy myslivosti na jeden celý úvazek, ale ani toto navýšení nezajistí řádný chod státní správy, která vedle toho bude zároveň kontrolovat další nová ustanovení novely ZOM – plnění plánu lovu, atd.
Není tedy snižování výměry jen vyhověním zájmům několika vlastníkům bez ohledu na potřeby zvěře a podobu krajiny?
Je potřeba v době všeobecného šetření zavdávat příčinu k obrovské nové administrativní zátěži a podstatnému zvýšení finančních nákladů spojených s tvorbou a uznáváním nových honiteb?
Snížení minimální výměry honiteb jsem po osobních jednáních s některými vlastníky a některými nevládními organizacemi navrhl na jednání zástupců vládních koaličních stran. Výsledkem byla podpora snížení minimální výměry na 250 hektarů souvislých honebních pozemků. To posílí práva jejich vlastníků. A již jsem uvedl, že to je minimální výměra a možnost, nikoliv povinnost. A realistické odhady hovoří o maximálně desítkách či nižších stovkách nových honiteb. Vámi uváděná čísla jsou sice možná, ale zjevně nereálná.
Co se týká finanční a administrativní náročnosti, je nutné si uvědomit, že administrativní, a přeneseně i finanční, zátěž – pokud nějaká skutečně nastane – bude zlomkem hodnoty škod, které způsobuje přemnožená spárkatá zvěř. Pro dosažení cíle snížení škod náklady státu vzrostou, pokud ale má navržený systém v novele zákona o myslivosti fungovat, musí k tomu stát mít odpovídající kompetence i odborný aparát. Navýšení úvazků pro státní správu myslivosti je s ohledem na jeho finanční možnosti koaličně přijatý kompromis a je ekonomicky obhajitelný. S finanční nákladovostí státní správy myslivosti stejně jako s vyšší administrativní pracností například při doručování písemností vlastníkům honebních pozemků při tvorbě a změnách honiteb se počítá. Proto musí dojít k posílení úvazků a v případech druhé a třetí instance i počtu úvazků. Zavedení zvláštního úřadu pro myslivost není koaličním záměrem.
Dovolujeme se zeptat, pro koho je tedy vlastně tvořena honitba – pro lidi nebo pro zvěř? Pokud má být honitba funkční a splňovat všechny předpoklady hospodaření s přírodním produktem jménem zvěř, pak by přece měla být tvořena ve velikosti odpovídající potřebám převládajícího druhu zvěře v honitbě (drobná zvěř, srnčí zvěř, větší spárkatá zvěř) a navíc by honitba měla mít tvořeny logické přirozené hranice (dálnice, vodní toky, železniční koridory, …) a nejen od stolu nakreslené hranice v podobě čáry v mapě (typicky nelogická a nesmyslná hranice po okraji lesa).
Novela zákona nezasáhla do základního pravidla, že honitba je tvořena na základě vlastnictví honebních pozemků. Pokud bylo myslivecké hospodaření prováděno na základě dlouhodobé dobré spolupráce a komunikace mezi vlastníky a myslivci, snížení minimální výměry honitby nemusí nutně způsobovat, že dojde k jejich dělení. Pokud však myslivci s vlastníky nekomunikovali, nebo vlastníci záměrně či nevědomky přenesli svá práva na někoho jiného, může být situace obdobná, nebo i rozdílná. Pokud si myslivci s vlastníky dohodnou ponechání současného stavu, mají tu možnost i nyní.
Snížení stavů zvěře na míru tolerovaného poškození lesa však bude provedeno bez rozdílu držení a užívání honiteb a bez ohledu na velikost honiteb na území celé České republiky. A je třeba podotknout, že honitba je tvořena jako kompromis mezi potřebou lidí a zvěře. Zvěř je součást ekosystému krajiny a není možné ji nadřazovat nade vše ostatní. Nemůžeme adorovat potřebu zvěře například nad potřebu mít zdravý les, který odolá klimatické změně. Hnilobami zničené smrkové porosty se rozpadají jako dětská stavebnice, protože byly desítky let poškozovány loupáním jelení zvěří a dnes místo produkce kvalitního dříví, které je zdrojem trvanlivých výrobků, jenž vážou dlouhodobě uhlík, sklízíme jen nekvalitní vlákninu pro spalovny biomasy.
V souvislosti se snížením výměry honiteb jste ve svém rozhovoru uvedl, že „dosavadní systém založený na vůli vlastníků nefunguje“. Proč tedy na základě požadavků několika vlastníků, kteří chtějí mít vlastní honitbu a kvůli kterým možná dojde ke snížení výměry honitby, jste takto rozhodl, když systém založený na vůli vlastníků nefunguje?
Jak už jsem uvedl, snížení minimální výměry honiteb jsem po řadě jednání s vlastníky zejména lesů a některými nevládními organizacemi navrhl na jednání zástupců vládních koaličních stran a výsledkem byla podpora snížení minimální výměry na 250 hektarů souvislých honebních pozemků. Nejedná se o „požadavek několika vlastníků“ jak uvádíte. Jedná se kromě jiného o jasně formulované a na valné hromadě přijaté stanovisko SVOLu – tedy sdružení nestátních vlastníků lesů, které zastupuje naprostou většinu nestátních vlastníků lesů a má nepochybně odbornou kompetenci k integrovanému hospodaření s lesem a zvěří jakožto součástí ekosystému lesa. Podobně se vyjadřovala i řada dalších expertů.
Řada vlastnických a hospodařících subjektů požaduje po státu snížení škod zvěří, protože dosavadní systém selhal. Lov zvěře bude stanoven podle poškození lesa a uživatel honitby jej bude povinen splnit bez ohledu na velikost, držení a užívání honitby. Kritéria lovu si může uživatel honitby stanovit v dohodě s držitelem honitby, a přitom k lovu přistupovat podle pravidel správného mysliveckého hospodaření. Dosavadní nárůst početnosti zvěře, i když probíhá za současně platných pravidel, o dobrém mysliveckém hospodaření očividně nesvědčí.
A připomenu, co už jsem řekl, že dobrovolná a systematická činnost myslivců je podle mě mnohem efektivnější nástroj než regulace státem. Snížení regulace myslivosti státem se v novele objevuje v řadě míst s cílem co nejvíce napomoci možnosti využívat lokálních a regionálních potřeb pro hospodaření se zvěří a nestavět legislativní překážky například v podobě zakázaných způsobů lovu či různých povolovacích řízení.
Podle návrhu novely ZOM mají vlastníci pozemků nárok na povolenku k lovu s tím, že zároveň zaniká nárok na škody způsobené zvěří. Většina vlastníků ale své pozemky k zemědělskému hospodaření pronajímá, a tedy jim žádná škoda nemůže vzniknout. Proč je tedy v novele tento nárok zahrnut? Jak potom budou nově ošetřeny vztahy uživatelů honiteb s pachtýři zemědělských pozemků?
Možnost ochrany pozemků proti škodám zvěří cestou lovu na obhospodařovaných pozemcích je výsledkem koaličního jednání. V návrhu je povolenka nastavena pro hospodařící osobu. Vlastník pozemku si však může toto právo nárokovat v pachtovní smlouvě nebo dohodou. Cílem je prevence škod formou umožnění lovu hospodařících osob. To může v řadě případů uživateli honitby s lovem pomoci, přičemž ulovená zvěř stále patří uživateli honitby. Reálně tak může vzrůst počet osob, které budou zvěř lovit.
Očekával bych, že myslivci velkým hospodařícím subjektům a lesníkům umožní lov na jejich pozemcích za stanovených pravidel, o kterých by se domluvili. Tímto by se mohlo zamezit i vleklým dohadům o škodách, kdyby měl hospodařící subjekt možnost uchránit si své pozemky. Pokud toto někde nefunguje a myslivci neumožňují hospodařícím osobám lovit, musí přijít změna.
Jedním z dalších ožehavých bodů novely ZOM je úprava výčtu druhů zvěře. Podle vašich vyjádření je případná úprava výčtů druhů zvěře k jednání s MŽP. Co vás vede k tomu, aby byl seznam druhů zvěře, který je historicky opodstatněný, upravován? Respektive, proč se mají vyškrtávat některé druhy živočichů ze zvěře? Kdo se bude dále starat třeba o koroptve, tetřívky či tetřevy?
Ochranářské organizace nemají o tyto živočichy zájem, protože v nich nevidí ekonomický potenciál pro svou existenci, přitom myslivci se po desetiletí o tyto druhy starají na vlastní náklady a co je velmi důležité, bez potřeby tyto druhy lovit, jen z důvodu toho, že historicky bylo tyto druhy zvěří a myslivost vždy s těmito druhy hospodařila.
Snížení výčtu druhů zvěře na návrh některých organizací je výsledkem koaličního jednání. O konkrétním výčtu druhů, především ptáků, aktuálně jednáme s Ministerstvem životního prostředí. Společnost se vyvíjí, mění se přírodní prostředí a nemůžeme petrifikovat „historicky opodstatněné“ zvyklosti.
Uvedení vzácných a chráněných druhů na seznamu zvěře v zákoně o myslivosti je anachronismus, přetrvalo z doby, kde se ještě tyto druhy, jako třeba tetřev, lovily. Jejich uvedení na seznamu zvěře, a tedy zahrnutí do mysliveckého hospodaření, zakládá dvojkolejnost jejich správy, kde se často historické myslivecké pohledy liší od požadavků ochrany přírody. Management zmíněného tetřeva je dnes dominantně v rukou profesionálních organizací ochrany přírody – na správách národních parků apod.
V souvislosti s touto otázkou bychom rádi věděli, jak zajistíte, že v případě toho, že orgán ochrany přírody rozhodne o regulaci některého druhu živočicha, který je nyní zvěří, ale který již nadále nebude zvěří, aby nedocházelo ke konfliktům na lokální úrovni?
Příklad – orgán ochrany přírody rozhodne o regulaci druhu a touto regulací pověří nějakou skupinu osob, která se bude pohybovat v honitbách ozbrojena palnými zbraněmi. Tímto ale přece mohou vzniknout vážné konflikty, které bude muset řešit myslivecká stráž, případně Policie ČR.
Zároveň touto změnou výrazně ubíráte práva vlastníků pozemků, protože se po jejich pozemcích budou pohybovat ozbrojené osoby. Doposavad případnou regulaci prováděl uživatel honitby, který byl v přímém a dlouhodobém vztahu s vlastníky pozemků…
Podle dohody našeho ministerstva a Ministerstva životního prostředí, která byla uplatněna například pro regulaci problematických jedinců vlka, národní legislativa stanovuje legální způsob pro regulaci živočichů lovem prostřednictvím výkonu práva myslivosti v režimu zákona o myslivosti.
Ministerstvo zemědělství nemá do budoucna zájem na vytváření dvojkolejnosti systému a nového mechanismu pro regulaci. Zejména, pokud bude spojený s nákladem na státní rozpočet v podobě odstraňování jedinců živočichů za úplatu, když takové jedince mohou ulovit a následně třeba i zužitkovat uživatelé honiteb.
V budoucnu by potenciální regulaci jiných druhů hlavně u savců či ptáků, které nejsou uvedeny v zákoně o myslivosti jako zvěř, po povolení orgánů ochrany přírody prováděl uživatel honitby.
Při předchozí novele ZOM a i v poslední době byl a je zvýšený tlak na zákaz norování. Diskutoval jste tuto otázku se všemi zainteresovanými subjekty při projednávání novely ZOM? Jak se na případný zákaz norování díváte?
Rádi bychom znali odpověď z toho důvodu, abychom se mohli případně připravit na argumentaci, že MZe zakazuje norování a tím snižuje účinný boj proti invazním nepůvodním druhům (zejména psíka mývalovitého) a zároveň výrazně degraduje mysliveckou kynologii, kdy po staletí se šlechtila plemena psů právě pro tyto účely.
Je nutné zároveň dodat, že veškeré snahy pro zlepšení životního prostředí drobné zvěře a dalších živočichů (v návaznosti na dotační tituly SZP, kdy je trend podporovat meze, menší políčka atd.), jsou pak naprosto proklamativní a zbytečné, protože bez cílené redukce predátorů, kterým liška obecná podle vědeckých studií je, pak je taková ochrana naprosto zbytečná…
Vnímám toto téma jako velmi aktuální v poslední době. Mým zájmem, ale i zájmem koaličních zástupců, je neotvírat ho v legislativním procesu. Jedná se o citlivé téma a uvědomuji si, že regulace lišek a dalších například invazních nepůvodních druhů je důležitá, zejména s ohledem na šíření závažných onemocnění na člověka, například vzteklina, tasemnička liščí, prašivina. O případných změnách se proto rozhodne při projednávání návrhu novely v Poslanecké sněmovně, takže půjde o politické rozhodnutí
Česká myslivost byla zapsána jako první na světě na seznam národního kulturního dědictví, myslivci společně s hasiči a asi i fotbalisty patří k posledním velkým společenským složkám na českém venkově. Jakou roli toto hraje ve vašem rozhodování o dalším osudu ZOM?
Nemáte obavu, že se uvažovanými změnami rozbije tento venkovský fenomén a vážně se naruší jedna z posledních na venkově fungujících struktur?
Jak jsem již uvedl, záměrem státu je snížit škody způsobené zvěří. Tento cíl se shoduje s požadavky vlastníků pozemků, hospodařících subjektů a neziskových organizací, a to mysliveckých i ochranářských. Snížení stavů zvěře na míru tolerovaného poškození lesa však bude provedeno bez rozdílu držení a užívání honiteb a bez ohledu na velikost honiteb na území celé České republiky.
Změna ZOM nerozbije venkovský fenomén. Jak jsem uvedl opakovaně při jednání s ČMMJ, lidové myslivosti si vážím a budu ji vždy podporovat. Ani já nechci, aby nadále klesaly stavy myslivců. O honitby musí mít, kdo pečovat, jinak je celý zákon a novela odsouzena k nezdaru. Myslivecký fenomén může žít a rozvíjet se dále, ale nesmí se zakonzervovat v minulosti, která se nevrátí. Myslivecká pospolitost, tradice, zvyky a hlavně péče o honitbu, lov zvěře apod. mohou mít moderní podobu. To záleží na protagonistech tohoto procesu postupné změny.
Rozhodují o ZOM opravdu ti, kteří dlouhodobě myslivecky hospodaří anebo je brán v potaz více názor různých městských ochranářských skupin a v přírodě nehospodařících subjektů?
Považujete za dostatečné konzultace s největší mysliveckou organizaci Českomoravskou mysliveckou jednotou a domníváte se, že jste získal dostatečný přehled o tom, jak vlastně v praxi myslivci fungují? Dostaly se k vám dostatečně jasné a srozumitelné názory myslivců reprezentovaných touto organizací?
O ZOM, stejně jako o všech jiných zákonech, rozhodují veřejností zvolení zástupci. Nemohou o něm rozhodovat ti, kteří hospodaří se zvěří, stejně jako např. o horním zákonu nerozhodují ti, kteří těží uhlí.
Otázku novely ZOM konzultuji jak s ČMMJ, tak s dalšími myslivecky hospodařícími subjekty a mám také řadu podnětů z praxe, bohužel i negativních a netýkají se jenom jiných subjektů. Žijeme zkrátka v pestré společnosti, kde se určitou problematikou zabývá více subjektů a nejenom jeden velký, jak bylo zvykem před rokem 1989.
s poděkováním za rozhovor
připravil Jiří KASINA