Dobře si pamatuji na v pravdě prehistorický pomalý posun technologií spojený s růstem světelného výkonu. Ten šel bohužel ruku v ruce s nutností zvětšovat počet akumulátorů. Neúměrně se tím zvyšovala celková velikost svítilen i cena provozu. Teprve s příchodem kvalitních, mechanicky odolných, a vysoce výkonných produktů s LED diodami dostali myslivci do rukou nástroj, který se nedá s původní „baterkou“ ani v nejmenším porovnat.
Inovativní řešení
Vývoj loveckých svítilen sledoval od jejich prvopočátku několik základních linií. Kromě logického růstu světelného výkonu se jednalo o zvýšení celkové odolnosti, zjednodušení ovládání a vybavení doplňky. V poslední době se jedná o zjednodušení dobíjení zdrojů napájení a růst jejich kapacity, tedy prodloužení doby možného nasazení v terénu. O těchto aspektech se ale zmíníme podrobněji někdy příště.
V dnešním příspěvku bych našim myslivcům rád představil naprostou novinku. Jedná se o svítilnu, jejíž světelný kužel je generován bílým laserem s technologií LEP (laser excited phosphor). Z hlediska praktického použití to přináší některá, dosud nezvyklá specifika. Daný výrobek jsem proto přejímal k uživatelskému testu na jedné straně s očekáváním, na druhé straně se smíšenými pocity, jak se k uváděným parametrům z hlediska myslivecké praxe postavit.
Svítilna HT30R dosahuje při stále přijatelné velikosti famózního deklarovaného dosvitu 1500 metrů! Daní za to je ovšem velmi úzký kužel, jehož využití přináší drobné komplikace na krátké vzdálenosti. Jak jsem ale nakonec zjistil, s uvedenými parametry se dá naučit pracovat. MT30R nebude sice řešením pro každého, nicméně svoje příznivce si mezi myslivci bezesporu najde.
Rozměry a výkon laserem generovaného světelného kužele jsou tím, co nás doslova uhodí do očí ihned při první aktivací svítilny. I přes předchozí upozornění mě realita přece jen poněkud zaskočila, možná, že dokonce spíše ohromila. Zdroj světla totiž prořízne tmu doslova a do písmene „jako laser“. Obdobně koneckonců reagovali i někteří přátelé, které jsem požádal o nezávislý názor.
Po aktivaci svítilny se před námi rozestře spíše paprsek než klasický světelný kužel. Jeho průměr je ve třiceti metrech pouhých 150 centimetrů. Ve vzdálenosti 180 metrů je to asi 11 metrů. Pro pozorování prostornějších cílů to není zrovna ideál, nicméně pro nasvícení cíle ve velikosti divočáka plně vyhovuje. Výhody si naplno uvědomíme teprve v kombinaci s výkonnou optikou, pro jejíž zorné pole světlo cíl perfektně vykreslí.
Maximální vzdálenost, na kterou jsem mohl rozumně posoudit účinky paprsku, je 500 metrů. Přes údolí jsem posvítil na dům rodičů a po telefonu konzultoval výsledek. Šířka světleného kužele, který má již neostré okraje, se zde dala odhadnout na zhruba 25 m a podle subjektivního dojmu se ve světle dalo „běžně orientovat a pohybovat“.
Nevýhodou úzkého kužele v praxi je samozřejmě primární nalezení cíle. Ideální je, známe-li dobře daný terén a jsme-li se schopni orientovat podle známých bodů, případně obrazu v souběžně používaném pozorovacím přístroji (doporučuji víceméně jako nutnost). Používáme-li k tomu optiku s variabilním zvětšením, je dobré nejdříve nastavit nízkou hodnotu a zvěř identifikovat podle odrazu světel v paprsku. Teprve poté si cíl můžeme „přitáhnout“.
Kužel nám nasvítí danou scénu velmi intenzívně a v kombinaci s výkonnou optikou poskytuje perfektní noční pokoukání. Druhým pozitivem je i to, že na úzký proužek světla víceméně vůbec nereaguje okolní zvěř a ani nasvícené kusy nejeví žádnou známku výraznějšího neklidu.
Využití podobného zdroje osvětlení si proto dovoluji spatřovat především v oblasti detailnějšího obeznávání zvěře (v nezbytné kombinaci se slušným dalekohledem) a samozřejmě lovu v rámci zákonných limitů.
Porovnám-li s termovizním přístrojem, který nám nabídne perfektní plošnou představu o nočním dění kolem nás, poskytne svítilna, na rozdíl od něj, detailní obeznání pozorované zvěře, a to i na stěží uvěřitelné vzdálenosti.
HT30R v praxi
Vzhledem k výše naznačeným skutečnostem zvolím pro tentokrát lehce odlišný postup hodnocení a před technickými specifiky produktu dám po několika večerech strávených v terénu přednost spíše popisu reality a úvahám o filosofii použití podobného výrobku v praktické myslivosti.
Konkrétní poznatky z použití laserové svítilny HT30R si vám dovolím zprostředkovat na základě popisu jedné dlouhé noční čekané, na kterou jsem usedl na pařez na okraji úzké louky s výhledem 150 metrů jedním a 300 metrů druhým směrem. Táhlé údolíčko bylo naproti mému stanovišti zakončeno vysokou mezí ve vzdálenosti asi 100 metrů.
Kromě svítilny jsem používal pozorovací termovizní monokulár ThermTec Cyclops305 a puškohled Fomei se zvětšením 4,5-27x. Během čekané jsem měl v kladném i záporném slova smyslu možnost vyzkoušet snad všechny možné situace, které u nás mohou nastat.
Svítilnu jsem si umístil na odpovídající držák na dolní linii hlavně a pro oporu použil stabilní pirštok v provedení tripod. Bez této pomůcky nemá smysl na větší vzdálenosti svítilnu na zbrani používat, protože vyhledání cíle musí být opravdu precizní.
Jako první se mi ihned po příchodu zjevil menší zdroj tepelného záření ve vysoké trávě na koruně meze. V termu jsem nebyl schopen identifikovat, o jakou zvěř se jedná. Podle zkušeností jsem nicméně vyloučil spárkatou, zajíce i lišku. Protože nebyla ještě úplná tma, zorientoval jsem se dobře podle charakteristických vyšších bylin a aktivoval svítilnu. Paprsek v puškohledu vykreslil naprosto precizně bílomouratou kočku sedící ve vysoké trávě. Kočka se bohužel nacházela na koruně meze a výstřel na horizont by byl mimo veškeré myslivecké i bezpečnostní zásady.
Zhruba o padesát metrů dál se pod keřem nacházely další nenápadné zdroje tepla. Svítilna poodhalila dvě zalehlá srnčata, z nichž byly vidět pouze vztyčené hlavy a části krků. Paprsek perfektně prosvítil porost a troufnu si říct, že tolik detailů bych zřejmě neviděl ani za plného světla.
Jako další se na scénu dostavil, již za plné tmy, ve vzdálenosti 160 metrů dospělý srnec. Kombinace světla s výkonným puškohledem dovolila naprosto jasnou identifikaci pravidelného, perleného šesteráka a ukázala dokonce malý výrůstek fibropailomatózy na zadní straně krku.
Další kus srnčí zvěře se pohyboval v krajním bodě terénu, přes 300 m daleko. V termovizi jsem jej viděl jako ne zcela jasně identifikovatelný cíl. S baterkou a optikou byla identifikace naprosto jednoznačná, dokonce jsem i vytušil vyšší parůžky.
Bez jakýchkoliv problémů pak bylo nasvícení a dobré přečtení dalších kusů srnčího i zajíců ve vzdálenosti kolem 200 metrů.
Vrchol čekané měl teprve přijít, a to hned nadvakrát. Prvním byl kus černé o hmotnosti asi 60 kilogramů, který jsem pomocí termovize zachytil, když klusem přetahoval louku ve vzdálenosti od 120 po 170 metrů. Nakonec se zastavil na zarostlém úpatí meze. Teprve tady se mi jej podařilo zachytit do optiky a světelného kužele po rychlém odložení terma. Prvotní identifikace proběhla podle výrazného odrazu světel.
Černá na nasvícení vůbec nereagovala a dala se do pomalého kroku napříč zarostlým svahem. Pohyb jsem mohl v klidu kontrolovat, z cíle jsem nicméně viděl pouze posunující se hřbet. Střílet samozřejmě nebylo za dané situace možné. Otázkou zůstává teoretické použití termovizního zaměřovače. V každém případě by ukázal více než svítilna, nicméně výstřel do podobného porostu by mohl přinést nejasný výsledek.
Druhým vrcholem večera byl příchod lišky. Vytáhla mi bohužel na kontaktní vzdálenost z pruhu husté buřeně rostoucí v ose louky. Během pohybu v ní ji nedokázala odhalit ani termovize. Zřejmě poté, co mne navětřila, se začala svižně vzdalovat. Do světelného kužele jsem ji byl schopen zachytit jen na zlomek vteřiny, již v běhu. Zde se projevil jednoznačně výše zmíněný hendikep svítilny, kterým je nablízko extrémně úzký pruh světla. S termovizním zaměřovačem bych v tomto případě lišku velmi pravděpodobně ulovil.
Na závěr k popsaným zkušenostem ještě krátké shrnutí. Zvěř na světlo nijak výrazně nereaguje, což jsem si mohl ověřit opakovaným a dlouhodobým svícením na konkrétní kusy. Zvěř, která se nachází mimo světelný kužel, pak nereaguje vůbec a zůstává naprosto v klidu.
Světelný kužel je velmi intenzívní, úzký a jeho použití vyžaduje v kombinaci se zbraní do 50 metrů precizní přístup. Na větší vzdálenost přináší vysoká intenzita pouze jeden drobný problém, jímž je výrazný odraz na nečistotách v ovzduší. Když jsem se svítilnu pokusil použít během žní poblíž sečených polí, nebyla mi díky obilnému prachu téměř k ničemu. Podobný efekt si dovolím predikovat i v případě mlžných oparů. O klasické mlze ani nemluvím.
Bavíme-li se o intenzitě světla, musíme při souběžném použití optiky dát rovněž pozor na všechny předměty v bezprostředním okolí. Přejetí kužele přes větve nebo hustší trsy trávy nám téměř „vyrazí oko“.
Z hlediska manipulace se svítilnou není nezbytně nutný dálkový spínač. Svítilna je masívnější a delší (264 gramů, 17,9 cm délky), postačuje tedy pouhý magnetický držák pod hlaveň a šikovné natočení zadního konce svítilny s taktickým spínačem proti prstům ruky držící předpažbí kulovnice. Spínač je naprosto tichý a lze jej lehce zatlačit kupředu. Svítilnu jsem proto nosil připravenou i s držákem v batohu a teprve v okamžiku potřeby jsem ji snadno a okamžitě přiložil dolů k hlavni.
Vzhledem k úzkému kuželu jsem měl zprvu lehké obavy o to, jak se vzájemně porovná s osou optiky, a zda nebude nasvícený prostor mimo záměrnou soustavu. Byly bezpředmětné, pouze na opravdu velké vzdálenosti vidíme, že je kříž usazen asi v 1/3 průměru nasvětlené plochy, a ne ideálním na středu.
Stručné specifikace
Pro pořádek si dovoluji pro zájemce připojit ještě několik stručných technických specifikací. HT30R se (kromě velikosti) nijak dramaticky nevymyká ze standardu ostatních taktických „Fenixek“. Týká se to odolnosti, životnosti, napájení akumulátorem 21700 (v nouzi i typem 18650 při souběžném použití adaptéru), který je možné dobíjet přímo ve svítilně. Za tímto účelem disponuje svítilna krycí manžetou v podobě zdrsněného kroužku umístěného pod hlavou. Po jeho pootočení se zpřístupní klasický USB-C konektor.
Kromě maximálního režimu 500 lumenů (výdrž zdroje 2,5 hodiny) disponuje svítilna ještě stejně výkonným stroboskopem a slabší intenzitou nepřerušovaného světla 100 lumenů (7,25 hodiny). Laserový zdroj má udávanou životnost 50000 hodin. Přepínání mezi režimy lze realizovat pomocí drobného přepínacího tlačítka umístěného v zádi svítilny vedle taktického spínače.
Shrnutí a závěr
Fenix HT30R je z hlediska myslivosti produktem zcela novým a specifickým, dokonce velmi specifickým, a ne zrovna levným. Přesto jsem rád, že jsem se recenze ujal a s výrobkem se podrobněji seznámil. Jsem přesvědčený, že se mezi kolegy myslivci najde skupina uživatelů, kteří výjimečné parametry a specifika použití této svítilny ocení coby alternativu a doplněk k ostatním pomůckám určeným pro práci v nočních hodinách.
Jako její největší výhodu vidím nejen možnost nočního lovu, ale především detailního obeznání zvěře na střední a větší vzdálenosti, pochopitelně při souběžném použití výkonné optiky.
V souvislosti s tím mne, a to již u dříve testovaných modelů loveckých svítilen, napadla jedna zásadní myšlenka. Nedokázal by výrobce svítilen uživatelům nabídnout kromě zbraňových držáků také vhodný držák k běžným typům pozorovací optiky? Užití svítilen, nejen HT30R, by v ten moment dostalo z hlediska obeznávání zvěře naprosto jiný rozměr.
Použití svítilen coby efektivního doplňku při samotném zamíření na cíl a střelbě se dnes již stalo víceméně minulostí. Může za to především dostupnost jiných prostředků (termovize, digitální přístroje). Stále ovšem znám kolegy, kteří se od původního řešení zcela neodvrátili a důvod je jednoduchý – jedná se o myslivce, kteří se nočnímu lovu divočáků věnují pouze v ojedinělých případech. Investice do odpovídajícího zařízení pak u nich nemusí být ani tak o finančních možnostech, jako spíš o rozumně zdůvodnitelné položce rodinného rozpočtu. Svítilna jim na těch doslova pár vycházek za rok prostě a dobře stačí. Jednou z možností může být i HT30R. I mě přesvědčila, že by to se svítilnou „pořád ještě šlo“.
Přestože není prodejcem nabízena přímo jako lovecká, může být HT30R přijata pozitivně také těmi, kteří se nebojí střílet na větší vzdálenosti a pro sofistikovanější řešení v podobě zaměřovacích přístrojů se stále ještě nerozhoupali.
V každém případě musím na závěr znovu zdůraznit zcela zásadní poznámku – chceme-li se rozhodnut pro pořízení Fenix HT30R, počítejme s nutností vlastnit alespoň základní monokulární přístroj pro noční pozorování. Vyžaduje to přesnější lokalizace cíle v temné scenérii.
Josef DRMOTA