ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Říjen / 2023

Myslivost je víc než jen regulace zvěře

Myslivost 10/2023, str. 26  -kas-
Pod tímto mottem se konala tradiční, již šestnáctá mezinárodní konference 7. září na zámku v Židlochovicích. Pořadatelem je Středoevropský institut ekologie zvěře, z.ú. Brno ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství. V prostředí zámku se pravidelně každoročně scházejí zástupci mysliveckých organizací a subjektů z Česka, Slovenska, Rakouska, Německa a Švýcarska, aby prodiskutovali aktuální otázky týkající se vývoje a směřování myslivosti ve střední Evropě.
Letošní ročník měl kromě hlavního motta také nastolit diskuzi, jaké funkce má moderní společnost, co přináší pro společnost a jaká je pozice myslivosti vůči ostatním uživatelům krajiny.
Dalším z témat byla otázka loveckého tlaku na zvěř a zda lze i při stálém tlaku na zvyšování odstřelů dostatečně dbát na biologické potřeby zvěře.
Zmínila se také otázka šíření a zvyšování populace vlka.

20230907_091533-1.jpg
 
Konferenci za MZe zahájil již tradičně Martin Žižka. V jeho projevu také zaznělo: Jsem moc rád, že mohu zahájit již 16. ročník této konference, že se daří udržet tuto možnost komunikace nejbližších států na takto vysoké úrovni, vzájemně si vyměňovat informace a sdílet aktuální informace jak z oblasti běžného mysliveckého života, tak zejména z oblasti myslivecké legislativy.
Témata jsou vybrána opět velmi aktuální, všichni asi vnímáme a sledujeme, že v řadě států ve střední Evropě probíhá vlna úprav mysliveckých legislativ. O to více je potřeba vzájemně sdílet informace i zkušenosti. Cítíme silnou výzvu směrem k myslivosti jako nástroji pro regulace populací, ale je otázkou, zda i nadále bude myslivost hlavním nástrojem pro regulaci volně žijících živočichů, nebo zda bude částečně do budoucna nahrazována jinými mechanismy. Snahou některých ekologických či ochranářských subjektů a institucí je převzít péči o některé volně žijící druhy zvěře.
Neměli bychom ale zapomenout na přetrvávající problém afrického moru prasat, který se nám bohužel šíří Evropou, i na číhající hrozbu ptačí chřipky, která se už bohužel objevila i u savců a může být další velkou hrozbou pro myslivost. Doufejme, že budeme i do budoucna úspěšní a ohniska těchto nemocí budou úspěšně potlačována, nicméně je to boj na dlouhou dobu.
 
Českomoravskou mysliveckou jednotu zastupoval předseda Jiří Janota, který kromě diskuzních příspěvků během konference v úvodním vystoupení nastínil některé myšlenky: Ze strany myslivecké komunity řešíme dlouhodobě úbytek drobné zvěře, dodnes jsme nenašli lék na tento problém a myslím si, že ještě poměrně dost dlouho ho budeme hledat. Bude to nesmírně obtížný úkol.
Druhým významným problémem jsou stavy spárkaté zvěře v našich honitbách. Týká se to hlavně zvěře černé, sičí a daňčí. Zvláště problém s daňčí zvěří si myslivci zatím moc neuvědomují, přitom, jak já říkám, zvěř dančí je skokanem roku. A situace kolem stavů spárkaté zvěře se nám vrací v podobě negativního náhledu veřejnosti na nás myslivce.
Samozřejmě nemohu pominout problém šíření afrického moru prasat, máme momentálně dvě ohniska, otázkou je, kdy AMP přijde také z Maďarska nebo ze Slovenska. To, že mor prasat projde Evropou je téměř jistota, musíme se s tím vyrovnat.
Bohužel ale ne vždy se státní správa a odpovědné instituce snaží myslivcům vyjít vstříc. Myslivci mají třeba problém s odbytem zvěřiny v oblastech s morem prasat. Vedli jsme v poslední době intenzivní jednání, oslovili jsme vládní představitele a politiky, pevně věřím, že najdeme koncensus, aby se myslivcům v tomto směru uvolnily ruce. Není možné nechat odbyt zvěřiny v oblastech AMP pouze na myslivcích. Pokud myslivci nebudou moci zvěř volněji prodávat, tak ji střílet nebudou.
Doputovala k nám samozřejmě rozhodnutí EU o zákazu používání broků v místech vodních ploch a mokřadů. Je to nařízení, které je nutné respektovat, jako stát jsme toto rozhodnutí rozporovali, ale Evropa nás převálcovala, tak se s tím snažíme vyrovnávat. Ale dosud nemáme jednoznačné informace z Ministerstva životního prostředí, co vodním tokem je a jak se mají myslivci zachovat.
Co je důležité a je potřeba takové téma otevřít, to je spolupráce s ostatními hospodářskými subjekty, které hospodaří v krajině. Zde vidím zásadní rozkol, od myslivců se částečně odklánějí někteří správci lesa a také někteří zemědělci, začínají poukazovat, že myslivecké spolky jsou nefunkční. Že oni budou myslivecky hospodařit lépe, přitom velcí vlastníci lesa hospodaří stejně jako myslivecké spolky a stavy zvěře v jejich honitbách nejsou výrazně nižší. A tak vzniká někde osočování profesionálních myslivců, lesníků, zemědělců vůči myslivecké spolkové komunitě. Do hry k tomu vstupuje veřejnost. Diskuse nastává ohledně přikrmování zvěř, proč vlastně krmíme zvěř, když máme přemnožené stavy zvěře. Lidé to nechápou a média jim v tom ještě pomáhají. Je nám vytýkáno, že myslivci mohou za přemnožení zvěře a následné škody zvěře, že myslivci jsou vrahy zvěře. Ale přitom na jednu stranu společnost poukazuje, že málo střílíme a na druhou stranu nás haní, že zabíjíme zvěř. Myslím, že tu selhává role státu, který by měl obhajovat práci myslivců, ale i rybářů, zemědělců a lesníků v krajině. To považuji za závažný nedostatek. Nejsme schopni veřejnosti vysvětlit, že zvěř je národním bohatství a je že ji potřeba zachovávat a že zvěř nemá hranice a nemůže být omezována ze strany vlastníků.
 
Herbert Sieghartsleitner – prezident Ústřední organizace rakouských loveckých svazů a prezident Zemského loveckého svazu Horního Rakouska konstatoval ve svém projevu, že bychom si všichni měli uvědomit, že při argumentaci vůči veřejnosti se už bohužel většinou nejedná o odbornost, ale v podstatě myslivci čelí populistickým myšlenkám a neodborně podloženým názorům. Problém ale je, že jsme se jako myslivci zatím nenaučili s touto změnou pracovat.
Například je to vidět na diskuzi kolem narůstajících stavů spárkaté zvěře, kdy nejenže neumíme jednoduchým a pochopitelným způsobem veřejnosti vysvětlit, jak vývoje populací zvěře fungují, ale hlavně neumíme ukázat dostatečně jasně i na další příčiny stavu a neumíme upozornit jasně na další hospodáře v krajině a vliv jejich činnosti na stavy zvěře.
Ve společnosti je stále menší akceptace úlohy myslivců v současné krajině, a proto je hlavním úkolem myslivců pokusit se změnit názor nemyslivecké společnosti. Přitom ale nesmíme zapomínat, že nelze preferovat jen zájmy myslivecké a je třeba naše snahy sesouladit s jinými tlaky a názory na přírodu.
 
Wolfgang Heins – víceprezident Německého spolkového mysliveckého svazu a prezident Loveckého svazu Šlesvicka-Holštýnska podpořil myšlenku spolupráce a předávání zkušeností, ale zároveň upozornil na rozdílnost mysliveckého zákonodárství v jednotlivých středoevropských zemích. Například výhodou rakouských zemských svazů je to, že mají svěřenou část mysliveckého zákonodárství a myslivecké administrativy od státu, mohou tak lépe ovlivňovat vývoj myslivecké legislativy a mají proto i jiné možnosti než okolní státy.
Momentálně se v Německu snaží všemožné ekologické skupiny a organizace přisvojit právo rozhodovat o přírodě a myslivosti, vyvíjejí tlak na politiky, získávají vliv, přitom jsou ale jejich požadavky mnohdy zcela nereálné, a hlavně vůbec nevycházejí ze znalosti přírody a odbornosti, často je to jen aktivistický přístup. Společnost ale bohužel na toto slyší. Tyto organizace ale také oslovují a získávají na svoji stranu vlastníky pozemků, chtějí stále větší pravomoci za účelem vyšachování myslivců. Bohužel se ukazuje, že útoky na myslivce a myslivost už také vycházejí přímo od některých politiků, politických stran a vlád jednotlivých spolkových zemí.
Z odbornějších témat pak W. Heins zmínil stále aktuálnější problém fragmentace populací zvěře v moderní agrární krajině a v souvislosti s budováním sítě komunikací a s rozvojem městských aglomerací.
K šíření vlka a zvyšování jak jeho stavů, tak škod na hospodářských zvířatech se přednášející zcela jasně přiklonil ke změně pohledu na vlka ve smyslu co nejrychlejšího jednání o možnosti regulace stavů a stanovení jasného managementu.
 
Hubert Zeiler ze Štýrského loveckého svazu uvedl svůj projev myšlenkou, že zatímco se lidé ještě v nedávné minulosti přírody v podstatě báli a respektovali její zákonitosti a myslivci byli těmi, kterým bylo uznáváno právo pracovat se zvěří, dnes si společnost přírodu přivlastňuje, ztrácí před ní respekt a chce ji jen využívat ke své spokojenosti a užitku bez nějakého hlubšího respektování přírodních zákonitostí. Společnost si chce přírodu přizpůsobit svým představám, myslivci ztrácejí respekt jako ti, kteří přírodě rozumějí a my se takovýmto změnám neumíme přizpůsobit. Příkladem budiž třeba i to, že v celoevropské aktivitě na pomoc přírodě Nature Restoration se myslivci zcela vytratili, resp. většinová společnosti s myslivci v těchto aktivitách ani nepočítá.
Je tedy nanejvýš aktuální, abychom jako myslivci nejen vysvětlovali a argumentovali, ale abychom se pokusili jasně a pro společnost pochopitelně stanovit, kde je hranice mezi tím, kdo se o přírodu stará a pečuje a kdo přírodu jen využívá. Rozhodující práva by měli přednostně ti, kteří v přírodě hospodaří, pracují, přírodě aktivně pomáhají, oproti těm, kteří do přírody chodí jen jako hosté pro své vlastní potěšení a relax. Pozitivním příkladem ve Štýrsku je dlouhodobý projekt na oslovování a vzdělávání učitelů ze strany myslivců.
Z odbornějších pohledů pak přednášející apeloval na české myslivce, aby nedopustili možnost zmenšování honiteb, v rakouských zemích se naopak honitby snaží spojovat a spolupracovat ve větších celcích, neboť je to důležité z hlediska plánování a hospodaření nejen s populacemi spárkaté zvěře. Významná je ale také spolupráce a diskuze se státní správou a s dalšími jednotlivci a subjekty, kteří v přírodě hospodaří, jen v permanentní spolupráci a dialogu se dají najít výhodné kompromisy pro všechny, jen tak budou všichni spolupráci akceptovat. I v Rakousku jsou za stavy zvěře kromě myslivců zodpovědní zemědělci a lesníci, ale je třeba s nimi mluvit a jasně si vydiskutovat přístupy. Příkladem budiž třeba domluvy o způsobech a intervalech lovu, stejně tak jasné stanovení oblastí a míst, kde bude na zvěř vyvíjen lovecký tlak a kde naopak pro zvěř budou stanoveny klidové a odpočinkové zóny.
 
Součástí konference bylo také aktuálně zařazené téma vlk a přístup k němu. Zástupce Polovníckej komory SR Imrich Šuba uvedl příklady ze Slovenska, jakožto jediného státu, kde se vlk dlouhodobě lovil. V současnosti se diskutuje vůbec o počtu vlků, reálný stav je asi 600 až 800 vlků, v minulosti se každoročně lovilo 100 až 140 vlků, nyní se vlk už neloví, stavy a případy napadení hospodářských zvířat a lidí je stále zvyšují.
Vlk změnil chování, ztratil plachost a stejně tak jako medvědi se vlci lidí nebojí a naučili se žít mezi lidmi. A stejně tak jako medvědice medvíďata, tak i vlčí smečky mláďata vychovávají doslova mezi lidmi, bez respektu k lidem. Běžná jsou i napadení a usmrcení loveckých psů při naháňkách a dosledech. Alarmující je počet napadení člověka vlkem, jsou už i dva případy smrtelného napadení, Slovensko se už v počtu případů napadení vlkem dostalo na úroveň Rumunska, podstatně většího z hlediska rozlohy a i počtu vlků.
 
V další diskuzi kolem vlků z úst vícerých přítomných zaznělo, že je třeba změnit přístup k vlkovi, je třeba začít lovit a v některých spolkových zemích Rakouska a Německa se tak již děje a nebo se i připravuje. Vlky je třeba respektovat, ale také regulovat.
Naprosto nereálné jsou myšlenky ekologických aktivistů a ochránců přírody, že vlk pomůže v regulaci populací spárkaté zvěře a vyřeší situaci za myslivce. Nejenže je naprosto nesmyslné porovnávat počty ulovené zvěře vlky a myslivci, ale v oblastech výskytu vlků se podmínky pro lov zvěře jen a jen zhoršují, zvěř se chová jinak a hlavně se stává noční zvěří. Což je třeba problém v některých rakouských zemích, kde není uzákoněn noční lov pomocí noktovizních a termovizních přístrojů.
Stejně tak nesmyslná je představa, že vlci zabrání lovem černé zvěře dalšímu šíření afrického moru prasat.
Němečtí zástupci pak uvedli i další negativní souvislost s výskytem vlků, kdy jsou chovatelé hospodářských zvířat nuceni pro ochranu stád budovat vysoké ploty, které se stejně ale vlci dříve nebo později naučí překonávat. Ploty přispívají jen k další nechtěné fragmentaci krajiny a zmenšování plochy pro potřeby života spárkaté zvěře.
V podstatě všichni zúčastnění se na závěr shodli na deklaraci, prohlášení či závěru, že je třeba přistoupit ke změně názoru k šíření vlků, není možno to ale řešit jen na úrovni jednotlivých států, měl by se celoevropsky změnit status ochrany vlka, vlčí populace není nijak zásadně ohrožena a je třeba co nejdříve nastavit management vlka v rámci celé Evropy.
 
V dalších diskuzních příspěvcích zazněly i další podnětné myšlenky a názory, náměty nejen jak myslivost v současné společnosti obhajovat a jak společnost oslovovat, ale také jak spolupracovat s dalšími hospodáři v krajině. Myslivost už není nějaká samostatná či specifická aktivita pod vedením mysliveckých spolků a svazů, ale činnost, kterou myslivci musí ve vlastním zájmu a pro další budoucnost myslivosti vydiskutovat a sesouladit se zájmy většinové společnosti, přičemž ale nesmíme rezignovat na staletími prověřenou úlohu myslivců.
A právě k tomu, aby se to povedlo, je třeba si vyměňovat myšlenky a předávat zkušenosti přes hranice, k čemuž přispívají i každoroční židlochovické konference. A je trochu zarážející, že zástupců z české strany, funkcionářů, politiků a zástupců organizací a institucí majících ve své gesci, náplni a činnosti myslivost, je rok od roku méně…  

Zpracování dat...