Dodnes se o této trofeji vedou spory, kdo byl opravdu lovcem. Není jisté ani to, zda byl uloven ve volnosti nebo v malé oboře na krumlovském panství. Podle mechanického obrusu, na dvou místech lodyhy je patrné, že si jelen obrus pravděpodobně způsoboval ostrouháváním o žulové sloupy oborního plotu nebo o sloupy u krmelce. Tato trofej se více zviditelnila až po 207 letech, když byla uznána na berlínské výstavě v roce 1937 s bodovou hodnotou 246,40 podle metody prof. Nadlera, jako nejsilnější trofej jelena evropského na celém světě.
Shodou okolností na téže výstavě byla prezentována kolekce jeleních trofejí z obory Franze Vogta z Děčínského Sněžníku. V této kolekci trofejí byla dominantou trofej jelena uloveného Franzem Vogtem 21. 8. 1935. Trofej byla ohodnocena také metodou podle prof. Nadlera na 242,00 bodů. Přesto se tato trofej z důvodů popsaných v další části textu, nezařadila ani do okázalého katalogu Weidwerk der Welt.
Pověsti o dalších osudech této trofeje se šířily mezi myslivci po mnoho let, než se podařilo nalézt věrohodnou „stopu“, vedoucí k této, už historické trofeji.
Oborní chov jelení a srnčí zvěře na Děčínském Sněžníku
Oboru na Děčínském Sněžníku založil Franz Vogt v období let 1927 a 1928. Obora pro perspektivní chov jelení zvěře ale neměla optimální výměru, na ploše 150 ha se ale nabízela možnost zaměřit se více na šlechtění populace za účelem chovu silných jelenů s kapitálním parožím. Proto bylo prováděno křížení zvěře domácího původu se zvěří z pruského Slezska a ze Slavonie. Jelen, který se až dnes může nazývat legendárním, byl přivezen jako tříletý z pruského Slezska. Protože to byl jelen z vysoce kvalitního chovu, byl považován za nositele nejlepších genetických vlastností a i proto obdržel evidenční číslo „1“.
Franz Vogt se nezaměřil pouze na křížení, ale po řadě analýz potravy, trávicího traktu, pozorování pastevních cyklů jelení zvěře, pochopil, že dominantní význam má skladba potravy, množství a čas, v kterém konkrétní potravu jelení zvěř upřednostňuje.
Předkládání energeticky bohatého kvalitního krmiva v době, kdy to zvěř nejlépe využije, a křížení nepříbuzných linií jelení zvěře způsobilo nečekaný nárůst tělesné hmotnosti jelenů, laní i kolouchů a též bodových hodnot paroží. Zatímco v roce 1928 byla průměrná živá hmotnost jelenů 110 až 120 kg, za deset let racionální výživy a péče dosahovali jeleni živé hmotnosti 300 až 350 kg. V roce 1928 měly shozy čtyřletých jelenů hmotnost 3 až 3,5 kg, o devět let později jeleni nasazovali stejně staří jelení paroží o hmotnosti až 9 kg.
Nejsilnější trofej jelena, kterého Franz Vogt v oboře ulovil
Precizní chovatelská práce byla zaměřena na každoroční monitoring kvalitativních znaků jednotlivých jelenů, ale i laní a kolouchů Zjišťování přírůstu tělesné hmotnosti a hodnocení shozů byly cennou informací co v chovu zlepšit.
Preferovaný jelen číslo 1 byl zpočátku zklamáním, protože předpokládaný nadstandard tělesné hmotnosti a velikosti paroží zůstávaly za očekávaným efektem. Proto se krátkodobě stal jelenem, ke kterému se už neupínala taková pozornost, jako tomu bylo zpočátku. Až teprve v osmém roce se velikost trofeje stala něčím, co se neočekávalo, a proto se znovu stal jelen číslo 1 prioritou. V desátém roce nasadil jelen paroží nerovného dvaadvacateráka.
Franz Vogt zvažoval, zda bude přínosem jelena chovat ještě další dva nebo tři roky. Protože v malé oboře je zejména po říji velké nebezpečí, že dominantní jeleni budou atakováni mladšími jeleny, rozhodl, že jelena „nepustí“ do říje a raději jej v srpnu uloví, aby si při případných soubojích nepoškodil paroží. Po ulovení jelena byl přesvědčen, že to je vrchol chovatelské práce, který bude patřičně oceněn domácí a později i zahraniční mysliveckou veřejností.
Reakce na ulovení nezvykle silného jelena na sebe nenechaly dlouho čekat. Záhy po úspěšném lovu ocenil úlovek předseda Československé myslivecké jednoty prof. Ing. Antonín Dyk komentářem u fotografie na první straně Stráže myslivosti č. 19/1935: „
Jelen nerovný dvaadvacaterák, složený 21. srpna 1935 p. gen. ředitelem Fr. Vogtem v jeho oboře Sněžníku u Podmokel nad Labem. Váha paroží 14 kg, délka lodyh 116 a 112,8 cm, nadočnice 49 a 48,3 cm, obvod růží 32 a 32,8 cm, obvod lodyh 26 a 20,2 cm, objem nahoře 17,4 a 19,6 cm, bodů podle Nadlera 242 – stáří 10 roků. Podle udaných rozměrů a bodů je tento jelen světovým rekordem, k jehož složení p. úlovci gratulujeme tím radostněji, že tento jedinečný hajitelský úspěch slouží československé myslivosti k chloubě.“
Význam trofeje byl umocněn tím, že sám lovec byl autorem o rok později vydané publikace o racionální výživě jelení a srnčí zvěře
Neue Wege der Hege, v níž popsal vývoj paroží tohoto jelena od roku 1928, kdy mu byly tři roky, až do ulovení v roce 1935.
Trofej byla ohodnocena v Podmoklech nad Labem osm dnů po ulovení metodou podle prof. Nadlera za přítomnosti notáře. Hmotnost trofeje byla 14 kg. Tento chovatelský úspěch byl garancí úspěchu na připravované mezinárodní výstavě v Berlíně. Trofej byla proto předložena do Berlína v srpnu 1937 k ohodnocení mezinárodní komisí, v které byl také členem Ing. Jiří Sekera.
Náš uznávaný myslivecký odborník Ing. Jiří Sekera zdůraznil její význam na berlínské výstavě články ve Stráži myslivosti č. 21/1937: „…
Nejlepší jelen oborní pochází rovněž z Čech ze Sněžníku u Děčína, ulovený pěstitelem F. Vogtem s 242 body.“ A ani následně ve Stráži myslivosti č. 24/1937 nešetřil uznáním: „…
Chloubou a magnetem celé československé expozice jest … vkusně upravená kolekce jelenů pěstitele Vogta ze Sněžníku u Děčína.“
Proč se bodová hodnota trofeje jelena uloveného Franzem Vogtem v roce 1935 nezačlenila do katalogu výstavy a nebyla ani oficiálně oceněna některou z výstavních medailích, koluje mnoho verzí. Tou nejčastěji prezentovanou byl zásah vrchního říšského lovčího Hermana Göringa, který nedoporučil začlenit do zveřejňovaných souborů dat trofeje z Vogtovy obory, kde je zaveden výkrmový program, odlišný od přikrmování jelenů v divoce vedených chovech.
Aby Göring odvrátil podezření o jeho zasahování do hodnocení trofejí, a zejména do prezentace výsledků hodnocení, musel diplomaticky dát najevo zájem o všechny trofeje. To naznačuje zmínka jednatele ČSMJ Josefa Žalmana v článku ve Stráži myslivosti č. 23/1935: „…
po slavnostních řečech a fanfárách nastal rozchod a pan Reichsjägermeister odešel navštíviti v prvé řadě výstavy cizích států. Hezky dlouho se zdržel v exposici Československa … zvláštní pozorností jeho se těšila děčínská exposice Vogtova, demonstrující výsledky oborního krmení.“
Padesát let od ulovení jelena zdůraznil Ing. Josef Lochman, CSc., ve své monografii Jelení zvěř (1985) význam Vogtovy práce pro moderní chov jelení zvěře: „…
V československé expozici na této výstavě (v Berlíně – pozn. red.) byla ještě jedna zajímavost: bylo zde vystaveno paroží jelena ulovené v roce 1935 v oboře na Děčínském Sněžníku, ohodnocené na 242,0 bodů CIC (tato hodnota byla stanovena Nadlerovou metodou – pozn. red.). Šlo o špičkovou trofej z krmivářských pokusů Fr. Vogta.“
Pokud je známo, trofej, která se stala pro mnohé symbolem vlivu výživy na vývoj paroží, byla naposledy oficiálně vystavena na celostátní výstavě loveckých trofejí v Praze v roce 1938. Tam byla F. Vogtovi částečně napravena újma způsobená v Berlíně. Trofej jím uloveného jelena získala mezinárodní cenu za nejsilnějšího jelena a za správu obory byla udělena pěstitelská cena.
Návrat trofeje jelena po 88 letech do Čech
Návratu trofeje jelena Franze Vogta do Čech předcházelo mnoho let pátrání, kde se trofej nachází.
První stopy kde se toho času trofej nachází, jsou z roku 1959 (Vach). Mnoho dotazů, osobních jednání a korespondence bylo vynaloženo na zmapování „cesty“ trofeje, která se několikrát považovala za ztracenou a později zase za objevenou.
Významnou posilou pro pátrání po trofeji byl entuziasmus Ing. Davida Vacy, Ph.D., který v roce 2015 objevil trofej v Rakousku. Od té doby jsme ve dvou, a později s významnou pomocí předsedy ČMMJ Ing. Jiřího Janoty, řešili jak získat trofej zpět do Čech. Bylo připraveno několik verzí od uplatnění nároku na trofej původem z Čech až po výměnu za jinou trofej, případně trofeje. Tyto varianty se ale nesetkaly s pochopením u rakouských majitelů trofeje.
V souvislosti s připravovanou výstavou na oslavu 100 let výročí od založení jednotné myslivecké organizace v Československu vstoupil do našeho týmu Ing. Škopík, který využil znalost rakouské mentality a pomoci knížete J. Schwarzenberga při několika jednáních s majiteli hotelu, kde se trofej nacházela.
Nakonec se podařilo jednání uzavřít původně neplánovanou formou, a to zakoupením trofeje za cenu, která ale nebyla příliš reálná pro naše možnosti. Nakonec díky tomu, že se podařilo získat zájem Ing. Aloise Holíka a jeho manželky, manželů stejně zaměřených a zapálených jako náš tým, zrodila se naděje, že se obchodní transakce podaří.
A tak okamžik, kdy Ing. Jan Škopík překročil rakouskou hranici s trofejí Vogtova jelena do Čech, byl to pro naši pětici aktérů, takovým malým soukromým „státním svátkem“. Díky tomu, že jsme od prvního zájmu o trofej v roce 1959 až do návratu do Čech v roce 2023 neklesali na mysli a věřili, že se třeba stane zázrak, máme symbol Vogtovy racionální výživy spárkaté zvěře opět v Čechách.
Oficiální ohodnocení legendární trofeje Franze Vogta metodou CIC
Legendární trofej Franze Vogta byla ohodnocena před výstavou v Berlíně v roce 1937 Nadlerovou metodou.
V roce 1974, když byla součástí soukromého muzea na zámku ve Fuschlu u Salcburku, proběhlo její ohodnocení, jehož výsledek 254,57 bodu CIC je uveden v knize
Jagdschätze im Schloss Fuschl (1974). Bodování bylo neoficiální a jak se navíc ukázalo, měření základních charakteristik bylo provedeno podle metody CIC, zatímco subjektivní charakteristiky byly pojaty podle metody prof. Nadlera. Toto „hybridní“ ohodnocení je tudíž neplatné a nikde nemůže být prezentováno jako oficiální.
Podmínkou k tomu, aby významná trofej mohla být po letech důstojně zařazena do národních i mezinárodních tabulkových přehledů, bylo její ohodnocení certifikovanými hodnotiteli STJ Mezinárodní rady pro myslivost a ochranu zvěře (ITEB CIC) a třemi národními certifikovanými hodnotiteli CCM. K oficiálnímu ohodnocení došlo 14. srpna 2023 v Hotelu Svatý Hubert ve Zbraslavicích.
Před komisionálním ohodnocením byly ověřeny certifikované měřicí pomůcky. Trofej nevykazovala abnormální charakteristiky, a proto splňovala standard jeleního paroží, u kterého je možné uplatnit metodu CIC v plném rozsahu pro hodnocení paroží jelenů rodu
Cervus elaphus.
Hodnotitelská komise pracovala ve složení doc. Ing. Miloslav Vach, CSc. – certifikát 2014-STJ-004, doc. Ing. Josef Feuereisel, Ph.D. – certifikát 2014-STJ-027, Ing. David Vaca, Ph.D. – certifikát 2023-CCM-077, Ing. Jan Škopík – certifikát 2019-CCM-025, Ing. Alexander Sedláček, Ph.D. – certifikát 2023-CCM-061. Hodnocení byl přítomen také vlastník trofeje Ing. Alois Holík s manželkou Marií, kteří započali rekonstruovat na zámku ve Zbraslavicích síň Franze Vogta.
Průběh hodnocení byl natáčen a ze získaného materiálu bude sestříhán dokumentární film. Akce se zúčastnil též duchovní správce zbraslavické farnosti P. Damián Kristián Vrchovský, O. Praem, který trofeji požehnal.
Před hodnocením věnovali autor tohoto příspěvku, Ing. Vaca a Ing Škopík v krátkých proslovech pozornost osobě Franze Vogta, historii jeho obory v Děčínském Sněžníku, nejsilnější trofeji, jejímu objevení v Rakousku a všemu, co předcházelo jejímu získání. Ing. Holík poděkoval všem za spolupráci, vyjádřil radost z možnosti získat trofej do Česka a nastínil své další plány s expozicí Franze Vogta.
Poté se již přistoupilo k ohodnocení trofeje, které bylo provedeno dvakrát. Protože byla shoda v hodnotách, které nepřesahovaly povolenou toleranci, komise jednoznačně odsouhlasila výslednou hodnotu 250,09 bodu CIC (parametry jsou v připojené tabulce). Tato hodnota je už zapsána do národních a mezinárodních tabulkových přehledů.
Na závěr hodnocení bylo stanoveno, že trofej bude vystavena v Síni slávy Franze Vogta na zámku ve Zbraslavicích.
Kde a kdy bude trofej jelena uloveného F. Vogtem vystavena
Vlastník trofeje přislíbil zapůjčení trofeje k veřejnému vystavení u příležitosti významných událostí. Poprvé bude vystavena 4. listopadu 2023 na svatohubertské mši v Katedrále sv. Víta v Praze v rámci oslav 100 let výročí založení jednotné myslivecké organizace v Československu. Příští rok bude vystavena na výstavě Silva Regina v Brně (7. – 11. 4. 2023) a poté na mezinárodní výstavě myslivosti, rybářství, včelařství a pobytu v přírodě Natura Viva v Lysé nad Labem (23. – 26.5. 2023). Další veřejné prezentace již nejsou v plánu, ale trofej bude veřejně přístupná v rámci prohlídkového programu na zámku ve Zbraslavicích.
Je škoda, že legendární trofej musela čekat 88 let, než se dočkala veřejného uznání a zasloužené prezentace.
Čest památce Franzovi Vogtovi, který položil základy racionální výživy jelenovitých uznávané po celém světě.