Tak trochu mne překvapila změna vzhledu vítězných trofejí ZST, jak tomu došlo?
Oslovila mne Jana Kollandová, která měla informace zase od Soni Stančíkové, pro kterou jsem vytvářela malované dárkové talíře. Jana měla přání, že by se udělaly trofeje nové, tak trochu jinak, než jaké byly v minulosti, něco nového a také takového, aby si děti mohly trofej pověsit jako vzpomínku na zeď. Vcelku rychle jsme se domluvily na dřevěných deskách.
Prozraďte mi něco o vás? Jste v zeleném, tedy asi z myslivecké rodiny, ale kde se vzalo výtvarné nadání? Rodiče, předkové, …?
Pocházím od Příbrami a od malinka jsem vyrůstala v myslivecké rodině. Tatínek je myslivec. Studovala jsem střední uměleckou školu v Písku, propagační grafiku, jsem tím poznamenaná od dětství, babička mě k tomu tak trochu tlačila, je redaktorka, plus spisovatelka a spolu s mojí mamkou vydávaly Příbramský týdeník Periskop. Babička mne vozila po výstavách a návštěvách u grafiků a malířů, školila mne od malička.
A máte i myslivecké vzdělání?
Ano, mám, přešla jsem na myslivost, studovala jsem v Praze na Lesnické fakultě u doc. Harta. Zatím jsem to ale nedotáhla k inženýrskému titulu, protože přišla práce, děti, studium, ale v sobě nemám uzavřené, jednou bych to k titulu chtěla dotáhnout, ale momentálně opravdu není na studium čas. Bakaláře jsem dodělávala dálkově, pracovala jsem v záchranné stanice pro volně žijící živočichy v Hrachově, u pana Křížka. Odtamtud jsem přešla k LČR, tam jsem nebyla dlouho, neboť jsem šla na mateřskou.
Asi jste už jako malá ráda kreslila …
… no hlavně zvířata, my jsme taková zvířecí rodina, hlavně psy, neboť se věnujeme lovecké kynologii, a také koně, ty také máme dodnes. Čeho se, ale tak trochu bojím je malování nebo kreslení lidí, mám respekt, jak věrně zachytit tváře. Sice jsem na zakázku už lidi kreslila, ale přece jen se necítím zatím v tomto směru tak jistá. Ideální jsou pro mne zvířata, a hlavně zvěř.
A je z druhů u nás žijící zvěře některý, který jste ještě nenamalovala?
Zatím je spousta druhů, které jsou výtvarně teprve přede mnou, ale chystám se a chci výčet stále doplňovat. Hrnu to před sebou hlavně z časových důvodů, musím prioritně řešit jiné věci v životě. Například z druhů drobné zvěře jsem toho moc nedělala, přitom se mi drobná moc líbí a ráda bych ji ve svém výtvarném výčtu měla. Ze spárkaté mám už, ale asi opravdu všechny druhy, ta se mi jednak líbí, jednak je asi nejvíce žádaná, hlavně srnčí. Srnčího mám za sebou už nespočítaně zpodobnění. A srnčí se mi také nejvíce líbí a nejraději ji kreslím.
Jaký je z výtvarného pohledu rozdíl obtížnosti mezi srstnatou a pernatou?
Nejen já, ale asi i většina výtvarníků vám potvrdí, že lépe se maluje nebo kreslí srst. Peří má navíc kromě struktury i typickou barevnost pro druh a pohlaví, proto je třeba více nad výtvarným projevem přemýšlet, předem si nastudovat a na práci se jinak soustředit. A když tak přemýšlím, protože také ryji do shozů, tak i při rytí je lepší na práci srst než peří, tak i tam raději dělám srstnatou zvěř nebo psy.
Asi budu tipovat správně, že jste aktivní myslivec. Takže se hned zeptám, kde nalézáte inspiraci a zda jsou pro vás předlohou hlavně zážitky z přírody anebo hledáte inspiraci i někde jinde?
Pokud mám čas, tak je samozřejmě nejlepší mít zvěř napozorovanou přímo v přírodě. U výtvarníků je velmi dobře poznat, kdo nemá zvěř dostatečně nakoukanou. Inspirace může být jak z vlastních zážitků, tak ale třeba studuji chování zvěře z fotografií, protože moc rád fotím, nezastírám, že se ráda nechám inspirovat i snímky z knih, časopisů nebo v elektronických médiích. U psů je zase dobré, že je chováme doma. Prohlížím také fotografie fotografů, které znám a o kterých vím, že jsou myslivci nebo znalci přírody. Není možné ale snímek do detailu kopírovat, v kresbě a malbě by sice stejně asi nikdo nepoznal, že byla předlohou fotka. I tak se ale vždy fotografa zeptám a požádám o svolení.
Ze zaslaných snímků ale vycházím, pokud chce někdo vytvořit kresbu nebo malbu svého psa, pak musí zaslat kvalitní fotografii, nemluvě o tom, že je dneska mnoho plemen, často i málopočetných, logicky všechna plemena nemusím do detailu znát.
Ale zpět k otázce, když se najde čas, a já sedím na kazatelně anebo se najde čas jít na naháňku, to byste koukal, kolik inspirace se mi v hlavě uloží. Plno bych toho chtěla ztvárnit, ale ten čas momentálně jaksi chybí…
Takže nabízíte i tvorbu na zakázku, pošlu fotku mého jezevčíka a vy ho namalujete?
Ano, podle fotky určitě, to je nejlepší. Lidé si objednají fotku svého pejska, já jim ho zpodobním na zakázku se jménem i dalším popisem či textem. Hodně prací dělám k jubileu i s věnováním. Dělala jsem už i dárky na svatby, na jednu svatbu jsem třeba tvořila rytinu do parohu a na druhou stranu jsem vypisovala skoro všechny svatebčany, kteří se skládali na dar. To bylo náročné nacpat zezadu asi padesát jmen…
Co třeba jiné druhy živočichů než naše zvěř. Lákají vás? Láká vás exotika, sloni, opice?
Třeba až se nabažím české evropské fauny i flory, tak potom třeba na jiné druhy dojde, zatím mne exotika neláká. Ale baví mne třeba hmyz, když jsem pracovala v záchranné stanici, tak jsme tam dělali v rámci propagace trika, potisky na hrníčky, polštáře a plno dalších výtvorů mnoha druhů naší fauny i flóry.
Můžete uvést nějaký zajímavý druh živočicha, který jste dělala nebo něco neobvyklého, co po vás lidi chtěli namalovat?
Například jsem vytvářela dudka na polštář. Vymyslet se toho dá hodně. Víte, já to mám tak, že mne chytne nějaký styl tvorby, ten chvilku dělám se zápalem, než mě přestane bavit, pak zase přeskočím na něco jiného. Mám období, kdy hodně ryji do paroží, pak si musím odpočinout a začnu třeba malovat. Dělám taky grafiku, mám možnost vypalovat laserem do překližky. Když přijde období zkoušek loveckých psů, tak jsou oblíbené cedulky na krk s čísly, ale dělala jsem třeba z překližky vypalované poháry a ceny na výstavu foxteriérů. Baví mne ta různorodost a možnost střídat výtvarný projev.
Jsem naprostý výtvarný neumětel a neznalec, tak prosím zkuste stručně představit, jaké vlastně používáte výtvarné techniky…
Používám téměř všechny, vždy podle období, kdy mě co více baví. Teď jsem momentálně u malby, maluji hlavně na dřevo, používám akrylové barvy. Akryl má nevýhodu, že rychle schne oproti olejovým barvám, kde do díla člověk může ještě několik dní zasahovat. Na dřevě je potřeba, aby to uschlo hned, pak jsem schopna dílo odeslat objednateli do týdne.
Nedělám ale klasické krajiny, olej na plátno. Malba na dřevěné výřezy se mi líbí pro ten nepravidelný tvar, malba na dřevě vypadá moc hezky, lépe než strojený hranatý obraz. Mám ráda realismus, nemám nic přikreslovaného nebo že bych si něco domýšlela, dělám opravdu realisticky.
Před rokem jsem zase jela v malbě na textil, na to jsou potřeba zase jiné, speciální barvy. Přes zimu mne například chytla malba na porcelán, dělala jsem hodně ceny na naháňky, krále honu, upomínkové talíře. Kupuji k tomu speciálně určený porcelán, na který se motiv namaluje a pak se vše zapeče v troubě.
Když ryjete do shozů, tak ryjete čím?
V minulosti používali výtvarníci zubní vrtačku, já mám ruční hřídelovou brusku, je to vlastně takové jakoby větší pero do ruky. Práce s bruskou je ale omezená tím, že mi po hodině tak brní ruka, že musím přestat, nedá se pracovat celý večer. A navíc já nemohu večer dělat, abych nebudila děti. Takže pro matku na mateřské je opravdu lepší malba štětcem… Jedna malba akrylem trvá podle velikosti a propracovanosti kolem dvou, tří hodin, a je tichá, tedy ideální práce večer, když děti usnou a já mám klid na práci. Když už někdo chce paroh, tak to musím udělat, když děti nespí a k tomu potřebuji další osobu na hlídání. Takže, jak vidíte, tvorba a techniky výtvarníka se také překvapivě někdy odvíjí od věku dětí….
Ze začátku jsem nemohla pro rytí sehnat správné nástroje a vůbec shozy. Často ale zákazníci pošlou svůj vlastní paroh. To je ideální volba, nemusím shánět já, u nás v honitbách daňčí zvěř není, nemohu si nasbírat, takže musím kupovat, není to úplně levná záležitost. Se shozy mi ale pomáhá manžel, ten shozy řeže, dořezává a šroubuje k sobě, aby byly použitelné třeba na postavení na poličku nebo na pověšení. Dílenskou práci dělá manžel, já tvořím obraz.
Na laserové vypalování si zase musím kupovat překližky, laser má moje mamka ve firmě, která na něm vyrábí a já dělám pouze grafiku. Moje přání je, že bych si tam sama jezdila vypalovat, ale nemám na to čas. Takže dělám grafiku a posílám to mámě, která obsluhuje vypalovací stroj.
Zkoušela jste někdy udělat rytinu na pažbu zbraně nebo na nůž?
Někdo mě o to už žádal, ale já odmítla, na to se necítím. Třeba někdy, ale teď ne.
Oslovil vás někdo, abyste ilustrovala knížku nebo publikaci?
Už jsem ilustrovala texty díky tomu, že mamka měla s babičkou vydavatelství a vydávaly i noviny. Pár knížek jsem ilustrovala, ale byly to jednoduché kresby, ne s mysliveckou tématikou, většinou básně. Ale to bylo ještě v době, kdy jsem studovala na střední škole.
Kde se s vašimi pracemi můžeme veřejně setkat? Měla jste už třeba někde výstavu?
Zatím jsem nevystavovala, je to v přípravě. A momentálně si pohrávám s myšlenou, zda bych mohla tvořit na volné noze i po mateřské. Je to zatím jen myšlenka, je to v hlavě, ale zatím si nejsem jistá, zda by mě to uživilo. Určitě bych se výtvarné práci ráda do budoucna věnovala víc, uspořádat třeba výstavu nebo udělat si větší propagaci, ale zatím jsem v situaci, že si nemohu dovolit brát moc práce, protože na to časově nemám.
A co kdybych vám slíbil, že domluvím vaší první větší autorskou výstavu buď na výstavě Natura Viva v Lysé nad Labem a nebo v červnu na Ohradě při Národních mysliveckých slavnostech?
Myslím, že by to nebyl problém, když to vím rok dopředu. Zkusila bych si to zařídit tak, abych ve volných chvílích připravovala díla na výstavu. To mě totiž baví nejvíc, tvořit podle chuti, ne jen podle objednávek.
Jsou vaše díla už třeba i někde v zahraničí?
Nevím o tom, zatím asi ne, zatím jsou mé práce spíš po známých, pomalinku ale jistě se dostávají moje práce dál. Hodně se ke mně vrací ti, kteří už něco objednávali, jsou to známí známých, přijdou třeba i ti, kteří dostali má díla jako dárky a chtějí něco dalšího pro sebe anebo dárky pro své známé. Takže se klientela postupně vytváří, už občas předem vím, když mi pípne zpráva objednávky, co to asi bude za požadavek.
Je pro vás někdo inspirací? A jak to vidíte z hlediska konkurence v naší republice?
Z Čech se mi líbí práce Václava Nasvětila, inspirativní jsou také práce maďarských malířů, ti jsou šikovní. Necítím, že by měla být nějaká konkurence, pořád je místa dost, a hlavně každý má svůj styl a lidé by si měli najít, co se jim líbí nejvíc. Já nechci nikoho hanit, něco se mi líbí víc, něco míň, každý má svůj styl. Kdybychom dělali všichni stejně, tak je to o ničem.
Na závěr se s dovolením vrátím k vám jakožto myslivkyni. Máte vůbec čas jít do honitby? A pokud ano, máte touhu ulovit nějakou kapitální trofej? Nebo třeba je vaším snem lov v zahraničí?
Já jsem nikdy nebyla sběratel trofejí. Užívám si jen když můžu jít do lesa. Mám největší radost, když si vyfotím srnce, než potřebu lovit. Letos mám jednoho napískaného, ne vyfoceného. Máme pronajatou honitbu u nás hned za domem, manžel je v režijní honitbě, já jsem členem honitby pod kamýckou přehradou, kde loví můj tatínek. Tam jsou jeleni, tam ráda jezdím každý rok na jelení říji. Jen poslechnout, nepotřebuji lovit. Mám také ráda lov divokých prasat. A protože chováme lovecké psy, chodíme s nimi na naháňky, já ale vždy chodím se psy do leče.
A kdo pak doma připraví nějakou zvěřinovou pochoutku?
Oba, kdo má zrovna čas. U nás nic jiného než zvěřinu prakticky nejíme, i když občas si koupíme vepřové, bůček nebo krkovici, ale zvěřina je u nás prostě pořád. Hovězí občas také, ale to jen proto, protože strýc chová dobytek.