Umí všichni psi plavat?
Tvrzení „Každý pes umí plavat“ v zásadě není chybné. Nicméně ne každý pes chodí do vody rád a dobrovolně a ne každý pes je talentovaný plavec. Mnoho psů se vody vyloženě bojí a dokonce se vyhýbá i hrám na břehu. Na druhou stranu to neznamená, že pes, který rád plave, obecně miluje vše, co se týká vody. Mnohé „vodní krysy“ sice skočí do jakéhokoli rybníka, ale za deště je ven nedostanete a koupání ve vaně se pro ně rovná týrání.
Pohyb spojený s plaváním má každý pes v krvi. Je to součást jejich instinktu přežití. Mnoho psů začne pádlovat, jakmile je někdo drží nad vodní hladinou. Existují však i psi, kteří nejsou dobrými plavci nebo nemají vodu rádi. Špatnými plavci jsou především krátkonosá plemena s těžkou stavbou těla nebo krátkýma nohama. Patří mezi ně například buldoci a basetové, tam s nácvikem plavání jen velmi opatrně, naopak plemena šlechtěná pro vodní práce (retrívři, španělé, někteří ohaři) mívají k vodě kladný vztah a bývají dobrými plavci od přírody, i zde se ale najdou výjimky potvrzující pravidlo. Většinu psů ale můžeme naučit se vody nebát a rozvíjet plavecký styl.
Začněte na mělčině
Nenuťte svého psa hned do hluboké vody. Když psa učíte plavat, je nejlepší začít pomalu. Najděte si pro začátek mělčinu anebo třeba potok a nechte ho, aby sám určoval tempo, jak rychle se odváží do hloubky. Pozor si ze začátku dejte také na silnější proud. Mladému psu je třeba nechat trochu času, aby si na vodu zvyknul - součástí psí plavecké výuky je ukázat mu, že voda není děsivá. Při seznamování psa s vodou mu umožněte prozkoumat okolí, čuchat po břehu, ráchat se na mělčině. Nenuťte ho chodit někam, kde na to není připraven, jinak by si mohl vypěstovat nezdravý strach z vody. Pokud to jde, sundejte boty nebo nazujte holínky a vyrazte do vody s ním, broďte se a povzbuzujte ho, aby šel za vámi.
Pokud váš svěřenec přichází pobytu ve vodě na chuť, zkuste zamířit do hlubší vody. Opět můžete jít s ním. Jestliže jeho první plavecké pokusy připomínají kolesový parník, tj. pes hrabe předními a zadní jdou ke dnu, pomozte mu – podržte ho pod břichem, aby plaval rovně, většina psů na to rychle přijde. Nenoste psa v náručí do hloubky, nechte postup na něm. Pokud mu chcete házet aporty, vyvarujte se klacků, noste si s sebou hračku nebo dummy, klacky budoucímu loveckému psu neházíme nikdy, mohlo by se nám to vymstít na zkouškách, kde by pes tahal z vody klacky místo hledání kachen nebo plavání na volné hladině.
Na co si dát pozor?
Přestože psi umí přirozeně plavat, stále existuje riziko utonutí. Riziko pro psy mohou představovat tyto faktory: tekoucí voda s neznámými proudy, v zimě prolomení tenké vrstvy ledu na vodě, věk (staří hůře pohybliví psi nebo naopak štěňata), strmé nebo kluzké břehy. Také pozor na překážky pod hladinou (větve apod.), i když to jistě vypadá skvěle a je to fotogenické, raději nenecháváme psa skákat do neznámé vody s rozběhem – nechali byste to samé udělat své dítě? Pokud ne, nevystavujte riziku ani psa…
Jak na vodu připravovat budoucí lovce?
Prvotní zvykání si na vodu se neliší od štěňat a mladých psů jiných plemen, nicméně už u štěněte si můžeme nachystat základy pro budoucí trénink vodních disciplín. Lovecké psy seznamujeme s prací na tekoucí vodě již od útlého věku, pokud nám to dovolí počasí. Úplně první věc, kterou začneme krom samotného navykání na vodu formou hry, není nic jiného než základní poslušnost: ZŮSTAŇ, SEDNI, ČEKEJ a HLEDEJ, tedy z větší části práce na sebekontrole na suchu, ovšem ve velmi rušivém prostředí, tedy v blízkosti vody. Pro výcvik štěňat a mladých psů nám také pomůže vzít sebou zkušené psy, od kterých mladí chování u vody a ve vodě okoukají, takže máme vždy s sebou naše zkušené psy jako dobré vzory.
Mladý pes se tak naučí, že „sedni“ znamená zůstat na místě, čekat a sledovat, co se děje, trpělivě znovu a znovu čekat, a co je velmi důležité, zachovat klid, nekňučet! Pokud už máme vybudovánu důvěru ve vodu a pes plave, začneme si stavět aport z vody. Na vhodném místě se snadným vstupem pro mladého psa do vody proti proudu hodíme aport (dummy). Ideální je, když proud není tak silný, aby aport plaval pomalu. Jakmile je aport na úrovni psa, ten dostane povel, smí jít a aportovat. Tím se pomalu buduje pozornost mladého psa a zvětšují se vzdálenosti.
Jakmile je výcvik aportéra úspěšně dokončen, skládá se práce ve vodě z mnoha malých stavebních kamenů, které trénujeme jednotlivě a pak je po částech skládáme dohromady, aby tvořily ucelenou sekvenci, podobně jako puzzle. Zamysleme se nad tím, co všechno po svých psech požadujeme: čekat u nohy, dokud na ně nepřijde řada, být naprosto zticha, i když se střílí, sledovat vodní hladinu, kam spadl hozený aport/zvěř, vybíhat ideálně na povel, brát zvěř měkkou mordou, šikovně vylézt ven a nepustit u toho aport, neotřepávat se (mnoho psů aport položí, otřepe se a pak ho znovu vezme, což už je chyba), předsednutí, pouštění na povel (a pak už se mohou i oklepat).
A to je ta jednoduchá varianta, kdy pes vidí dopad aportu/zvěře. V praxi nám kachny spadnou na pevninu na druhé straně vody, uvíznou někde na břehu v kořenech stromů nebo v naplaveninách a nezřídka se také ponoří a zaštípnou do kořenů pod břehem. Teď to začíná být náročné a přesně to je pro nás a naše psy výzva a přesně to je úkol, který s našimi psy neustále trénujeme. Musíme tedy umět psy nasměrovat i na aport, který neviděli padat, prohledávat na povel rákosí a plavat na hladině a reagovat na povely dopředu a do stran…
Jak na to, si řekneme v dalším dílu našeho seriálu...
Lucie KOLOUCHOVÁ