Identifikační označování štěňat jako jedna z podmínek pro vystavení průkazu původu není žádnou novinkou a u loveckých plemen se provádí velmi dlouhou dobu. Původně bylo používáno tetování a čísla přidělovaly okresní myslivecké spolky. O něco později se přešlo na rozumnější způsob, tetovala se čísla zápisu, která přiděluje plemenná kniha. V době, kdy se začalo čipovat, požadovaly některé kluby stále jen tetování, některé přešly na čipování a řada klubů uznávala oba způsoby.
Od začátku roku 2020 platí zákonné ustanovení říkající, že
všichni psi musí být identifikačně označeni čipem, a to nejpozději do věku 3 měsíců, a to nejpozději v době, kdy odcházejí od chovatele k novému majiteli.
Kromě toho platí také pravidlo říkající, že
očkování proti vzteklině je považováno za platné pouze u psů identifikačně označených čipem.
Jedna věc je identifikační označení požadované zákonem a druhá identifikační označení týkající se vystavení průkazu původu. Ať se nám to líbí nebo ne, i v případě, kdy pro vystavení průkazu původu klub požaduje tetování, musí všechna štěňata podle zákona mít v době, kdy odchází od chovatele, čip. Čipování tedy lze považovat za základ identifikačního označování psů a případné tetování je jen klubovým doplňkem.
Občas se ale stane, že čip není čitelný. Může se jednat o vadu čipu nebo o jeho špatnou aplikaci, jejímž následkem je, že čip vypadne. Zažila jsem i případ, kdy jeden pes druhému při rvačce čip zničil. Lze také předpokládat, že existují jedinci, kteří čip vyloučí.
Je ale jedno, o který případ se jedná, stejně platí, že daný jedinec musí být znovu identifikačně označen. Jinak mu nebude platit vakcinace proti vzteklině, nebude připuštěn na zkoušky z výkonu a při případné kontrole například městskou policií bude mít jeho majitel, bez ohledu na to, zda se jedná o psa s průkazem původu nebo bez něj, problémy. I na výstavách se dělají namátkové kontroly. Případnému hříšníkovi by neplatilo výstavní ocenění.
Za připomenutí určitě stojí, že veterináři by měli při vakcinaci proti vzteklině čip zkontrolovat. Praktická zkušenost ale učí, že ne vždy to dělají.
Podle předpisů ČMKU řeší změnu identifikačního označení klub ve spolupráci s plemennou knihou. Záleží na předpisech klubu, jakým způsobem se postupuje. Většinou to funguje tak, že klub (osoba klubem pověřená) vystaví pro plemennou knihu potvrzení, že souhlasí se změnou identifikačního označení.
Veterinář psa přečipuje, kód s číslem čipu vlepí v průkazu původu do rubriky ostatní záznamy a majitel pošle plemenné knize oboustrannou kopii průkazu původu s novým číslem čipu + potvrzení klubu, že souhlasí se změnou identifikace.
Uvedený způsob je nejjednodušší. Některé kluby požadují při změně identifikačního označení přítomnost svého zástupce nebo vyjádření chovatele. Pokud by vzniklo podezření, že se nejedná o problém s čipem, ale o úmyslnou záměnu psa, může klub požadovat na náklady majitele ověření paternity.
Jak má majitel psa postupovat v případě, že je třeba změna identifikačního označení?
Pokud při očkování proti vzteklině, na zkouškách nebo při jiné kontrole není nalezen čip, obraťte se ještě na někoho jiného, kdo má čtečku, ať to ověří. Některé čtečky totiž nepřečtou všechny typy čipů a někdy se také čip zatoulá a bylo by nepříjemné nechat přečipovat psa, u kterého je kód čipu čitelný, jen ho někdo při kontrole nenašel.
Je-li čip opravdu nečitelný, pošlete chovatelskému klubu písemně nebo elektronicky žádost o změnu identifikačního označení
Od klubu dostanete pravidla, za jakých lze změnu identifikačního označení provést. Za jejich dodržení necháte psa nebo fenku znovu očipovat. Veterinář čipování potvrdí a kód nového čipu vlepí v průkazu původu do rubriky ostatní záznamy
Oboustrannou kopii průkazu původu + souhlas klubu se změnou identifikačního označení pošlete plemenné knize a klubu písemně nebo elektronicky
Identifikační označování psů má svá pravidla nejen v České republice, ale i v rámci Evropské unie. Dohodnuté je i místo, kam se čip aplikuje, tedy levá strana krku. Bez čipu nelze psovi vystavit pet pas a jak již bylo řečeno, bez čipu není platná vakcinace proti vzteklině.
Mnoha lidem se zdálo být tetování jednodušší. I tetování ale mělo své nevýhody. Z hlediska označovaného psa bylo bolestivější a řada chovatelů se obávala, že pokud bude umístěno v ušním boltci, dojde k poškození ušní chrupavky a následně ke změně nesení boltce.
I u tetování velmi záleželo na způsobu provedení a na typu použité tetovací barvy. I tetování, a to zvláště pokud bylo provedeno do předkolenní řasy, bývalo nečitelné a přetetovat psa nebylo a není nic jednoduchého. Určitě byla kontrola tetování například na zkouškách jednodušší a nějakou dobu trvalo, než si pořadatelé uvědomili, že opravdu je jejich povinností mít čtečku.
Prostě vše má své výhody i nevýhody. Podstatné asi je, že identifikační označení čipem není výmysl kynologických organizací, že vychází ze zákona a že s tím musí všichni chovatelé počítat.
Vladimíra TICHÁ
snímky Jan Tichý