Ze všech různých aspektů výcviku loveckých psů je způsobná chůze u nohy (vodění na řemeni či na volno) tím, kterému mnoho lidí nevěnuje potřebný čas.
Zdá se, že někteří lidé chůzi u nohy prostě nepovažují za prioritu – jistě, cvičit hledání, slídění, nahánění, barvu anebo aporty je přece mnohem zajímavější.
Jenže spořádaná chůze u nohy se nám hodí i v běžném životě, krom toho, že nám její nedotažení mnohdy pokazí známky na zkouškách a zkazí lovecké příležitosti, když nám pes zradí zvěř. Jak tedy na ni, ať už s vodítkem nebo bez něj?
Následující rady jsou psány s ohledem na mladé psy, ale u starších psů se zažitými nešvary doporučuji vrátit se k základům a používat velmi podobný postup.
Začínáme bez vodítka
Výcvik začněte v uzavřeném prostoru bez rušivých vlivů – ideální je chodba nebo klidný kout zahrady. Nejlepší doba je těsně před krmením.
Za předpokladu, že chcete, aby pes chodil po vaší levé ruce, držte v pravé ruce misku s krmením a klidně se psem jděte bez vodítka, přičemž si levou rukou poklepávejte na levou nohu. Zájem štěněte o potravu bude důvodem, aby vás následovalo.
V této fázi to psovi usnadněte a jemně ho pochvalte, když bude chodit v požadované pozici. Klíčem k úspěchu je zde časté střídání směru, abyste štěně nutili zábavnou formou držet se vedle vašeho levého kolena.
Úspěch odměňujte miskou s jídlem a tréninky udržujte krátké a pozitivní.
Přidejte povel K noze
Teprve poté, co štěně zvládne základy setrvání zhruba vedle vás, když si poklepete na nohu, je třeba zavést pokyn „k noze“ jako součást povelu (druhou částí je právě gesto, které už štěně zná). Nepoužívejte toto nové slovo přehnaně často, ale rozhodně ho použijte při každé změně směru. Pokud pes ztratí pozornost, zachrastěte miskou s jídlem a řekněte jeho jméno, po kterém následuje opakování povelu „k noze“.
Jakmile pes zvládne základy chůze u nohy bez vodítka a bez rušivých vlivů, je dobré začít měnit místo výcviku. Opět začněte velmi jednoduše a postupujte po malých krocích. Velmi užitečné mohou být ploty, zdi a jiné přírodní překážky, které štěně donutí držet se v blízkosti. Tím, že občas vykročíte do prostoru před štěně, mu také neustále opakujete, že je to váš prostor a štěně se v něm nemá motat.
Výcvik psa na vodítku
Možná vás překvapí, že se tento bod objeví až později, ale, podle mého názoru, je při výcviku vodění na řemeni nejlepší nespěchat se zaváděním vodítka. Nejprve nechte psa, aby si osvojil práci u nohy bez vodítka, kdy nebude myslet na cizí kus provazu na krku.
Opět platí, že doba jídla je ideální příležitostí k tomu, aby tato tréninková zkušenost byla pro štěně pozitivní. Použijte měkké a lehké vodítko, které odpovídá velikosti štěněte, a pro začátek nechte konec vodítka volně ležet na podlaze, zatímco budete provádět bez vodítka naučenou chůzi u nohy. Teprve později, když si pes na vodítko zvykne, si ho dáme přes rameno tak, jak ho budeme používat na zkouškách či v praxi.
Kde je nejlepší místo pro výcvik psa na vodítku?
Dokud psa s vodítkem neseznámíte, nemá smysl provádět výcvik na místě, kde by mohl být rozptylován. Štěňata mají totiž krátkou dobu pozornosti a jejich zvědavost může snadno narušit výcvik. Jakmile si pes na vodítko zvykne a dobře chodí u nohy, je možné začít zavádět nové proměnné, i když velmi postupně. Samozřejmě, že základy musí být opravdu položeny pevně, pes musí vědět, co to je K noze, což je důležité; pokud to štěně neví, jak má poznat, když dělá chybu? Trénink jde bezpochyby ruku v ruce se cvičením sebekontroly, těžko budete psa učit solidní chůzi u nohy, pokud nedokáže ovládnout nutkání honit vše, co se hýbe, zdravit kolemjdoucí nebo zkoumat věci okamžitě, jakmile je uvidí.
Odstraňování potravy
Jakmile se štěně spokojí s tím, že má vodítko kolem krku, pokračujte v krátkých základních cvičeních vodění v místech, ve kterých jste již pracovali, s krmivem v pravé ruce a vodítkem v levé, přičemž nezapomeňte používat řeč těla a změny směru, abyste štěně povzbudili, aby se na vás soustředilo a následovalo vás těsně za vaším levým kolenem.
Až si budete jisti, že to zvládnete po krátkou dobu, aniž by pes ztratil zájem, můžete se pokusit o totéž, ale bez misky s jídlem.
Budete potřebovat dost trpělivosti, protože štěně už pravděpodobně nebude tak pozorné, protože jídlo – jeho hlavní motivace – bylo z rovnice odstraněno.
Pokud štěně odbíhá do strany nebo táhne dopředu, krátce, ale prudce cukněte vodítkem, změňte směr a dejte psovi povel „k noze“. Tím upoutáte pozornost psa a připomenete mu, aby vás neustále sledoval.
Nezapomínejte na to, aby byla lekce pro psa zajímavá. Cvičení chůze na vodítku/u nohy může ze všech cviků loveckého výcviku mladého psa nejrychleji začít nudit.
Z tohoto důvodu již od útlého věku zařazujeme výcvik chůze u nohy do širšího cvičení. Zájem a stimulace, které poskytují tato další cvičení, ať už jde o základy práce v poli nebo aportu, postupně nahrazují jídlo jako odměnu, přičemž se vyhneme riziku, že se pes začne nudit – pokud bude vědět, že chůzi trénujeme před tím, než ho pustíme hledat v poli, bude pro něj odměnou samotné následující hledání.
Sundání vodítka
Vodítko nabízí příležitost vypilovat práci u nohy a skutečně zapracovat na tom, aby se pes držel u vás, aby měl tuto pozici zautomatizovanou.
Jakmile toho dosáhnete na základní úrovni, je čas přenést tyto dovednosti i na práci mimo vodítko: nejprve držíme oba konce vodítka a velkou smyčku umístíme nad hlavu psa, přičemž tímto způsobem procvičujeme to, co jsme se již naučili.
Pak jednoduše vodítko nechám viset před psem a pomalu vyrazíme, přičemž po celou dobu dbáme na to, aby pes neuhnul dopředu nebo do strany.
Pokud se pes nesoustředí na daný úkol nebo ho ve své blízkosti musíte držet neustálou korekcí, je pravděpodobné, že jste se příliš brzy přesunuli dál.
Zavádění rušivých prvků
Teprve když je pes pozorný na vodítku i mimo něj v prostoru bez rušivých vlivů, je třeba zavádět rušivé prvky – třeba staršího klidného psa v klidu odloženého poblíž místa, kde cvičíme.
Pokud štěně táhne směrem ke staršímu psovi, okřikněte ho, cukněte vodítkem a změňte směr. Na tomto postupu pracujte postupně po několik dní a úroveň odvádění pozornosti zvyšujte až poté, co budete mít pocit, že pes zvládl každou fázi postupně.
V další fázi mohou mít rozptýlení podobu míčků a aportů házených při chůzi se psem u nohy, nebo hospodářských zvířat, zvěře a jiných vzrušených psů. Zde se rychle projeví případné nedostatky ve výcviku.
Je velmi důležité, aby byl váš pes připraven, než se do takových situací dostane, proto zavádění rušivých prvků neuspěchejte, nejdříve vybudujte pevné základy – psi nejsou roboti a je třeba je učit a ukazovat jim, jak se co dělá.
Postupně zařazujte zvládnutou chůzi u nohy do dalšího cvičení, přidávejte k němu odložení jako nácvik šoulačky, odhazování aportů a posílání pro ně, případně odvolání od hozeného předmětu jako trénink sebekontroly a nevybíhání předčasně.
Pár tipů závěrem:
• Neoddělujte chůzi u nohy od ostatních cviků – mladí psi se rychle nudí.
• Nepostupujte příliš rychle mezi jednotlivými fázemi výcviku – příliš mnoho a příliš brzy nevyhnutelně vede k neúspěchu v dalším průběhu výcviku.
• Zůstaňte důslední – nedovolte psovi táhnout dopředu bez následků.
• Snažte se neuchylovat k používání postroje – místo toho řešte příčinu problému.
• Buďte trpěliví a zachovejte chladnou hlavu – tréninky musí být pozitivní.
• Neustálé opakování povelu způsobí, že pes bude méně reagovat.
Bc. Lucie KOLOUCHOVÁ
Ilustrační snímky autorka a J. Vogeltanz