Workshopu se účastnili zastupitelé obcí či měst, ale také zástupci krajských úřadů a obcí s rozšířenou působností, tedy ti, kteří problém s divočáky ve městech a obcích denně řeší. Na programu byly dvě přednášky a jedna exkurze do terénu, kde účastníci probírané viděli v praxi.
S legislativním pohledem na lov na nehonebním pozemku vystoupil zástupce Ministerstva zemědělství Ing. Lukáš Baumann. Připomněl definici nehonebních pozemků a postup podle § 41 odst. 1 zákona o myslivosti, tedy o řešení situace ať už na popud vlastníka dotčených pozemků, nebo z moci úřední, kdy je řešením pověřen buď uživatel nejbližší honitby, nebo v katastrálních územích, v nichž není žádný honební pozemek, loví na základě rozhodnutí státní správy myslivosti, tedy obce s rozšířenou působností, případně magistrátu, pověřené osoby splňující zákonné podmínky.
Do lovu na nehonebních pozemcích spadá také lov odchytem, tedy použití odchytových zařízení, kde nám kromě zákona o myslivosti pomáhá také platné nařízení Státní veterinární správy ohledně afrického moru prasat, které umožňuje (respektive nařizuje) v odchytových zařízeních usmrcovat odchycené kusy střelnou zbraní, a to i krátkou, a také povoluje k lovu použití noktovizorů. Vždy je ovšem třeba dbát v prvé řadě na bezpečnost případného lovu na nehonebních pozemcích, tedy o bezpečnou střelbu, ideálně do země či protisvahu a na omezení pohybu občanů v dané lokalitě. Pro vstup na nehonební pozemek za účelem lovu také musí lovec mít souhlas vlastníka pozemku.
Dalším problémem, který souvisí se zvýšeným výskytem prasete divokého v intravilánech našich obcí a měst, jsou vhodné podmínky pro výskyt této zvěře - tedy potravní nabídka a kryt. V mnoha obcích se prasata trvale zdržují na zarostlých neudržovaných parcelách plných náletových dřevin, kde mnohdy žijí divočáci celoročně a metají zde i selata. Odtud pak podnikají nájezdy na zahrádky a cesty mezi domy, kde jednak ryjí ve snaze najít bílkovinovou potravu, a jednak konzumují odpad, jako jsou spadaná jablka, komposty plné žížal a dalšího hmyzu a další druhy odpadu, patřících na skládku bioodpadu a ne za plot.
Ve většině případů pomůže právě vyčištění těchto problematických parcel a větší disciplinovanost občanů v nakládání s bioodpadem – ale v případě tvrdohlavých obyvatel obcí je to mnohdy řešení na dlouhé lokty, které častokrát vyřeší až správní řízení s orgánem spravujícím zemědělský půdní fond, kdy stav pozemku neodpovídá jeho určení (orná půda, trvalý travní porost) nebo s orgánem ochrany přírody, pokud se na neudržovaném pozemku vyskytují a z něj se šíří invazivní rostliny jako je křídlatka, bolševník nebo javor jasanolistý.
A zde se již dostáváme k tématu další přednášky, kterou měl Ing. Marek Klitsch z Lesů ČZU, a která se týkala eliminace, případně ideálně eradikace divokých prasat na nehonebních pozemcích. Ing. Klitsch hovořil o zkušenostech, získaných při odchytu divočáků za účelem telemetrického výzkumu jejich chování. Podle zjištění z dat ze sledovacích zařízení se průměrný divočák pohybuje většinu času na ploše asi 200 ha, tedy tvrzení o tom, jaké vzdálenosti prasata běžně urazí, není zcela pravdivé. Pokud není zvíře vyrušeno například při naháňce nebo psem, pohybuje se na poměrně malém prostoru.
Jak tedy prasata z tohoto prostoru dostat? Pokud si vezmeme základní faktory – tedy potravu, klid a absenci lovce, můžeme pracovat na snižování stavu poměrně efektivně. Je nutné omezit potravní nabídku, tedy vyřešit bioodpad a další odpad, dále odstranit klidové zarostlé zóny, případně prasata plašit pomocí pachových ohradníků, v případě vhodných lokalit na okraji obce nebo větších uzavřených pozemků (v Praze například motolská nemocnice) lze řešit lovem, na méně přehledných a bezpečných místech též odchytem.
Základními odchytovými zařízeními jsou kovové klece a pak různé druhy krytých lapáků. Výhodou klecí je snadná manipulace, jejich nevýhodami ale pak to, že se do nich většinou chytne jeden, dva kusy, které se následně ve stresu navíc zraňují o mříže. A navíc se také jedná pro laickou veřejnost o velmi nekonformní pohled, který neprospěje jak welfare zvěře, tak pověsti myslivců. Dalším řešením jsou dřevěné lapáky, které umožňují odchyt i celé skupiny prasat, zvěř se v nich cítí bezpečněji (pokud je v nich před odchytem dostatečně dlouho krmena) a v případě odchytu nedochází k poraněním, bezpečnější je i odlov.
Laickou veřejností mnohdy navrhované „uspání prasat a jejich převezení do přírody” odborníci vyvracejí – podle dat z telemetrie se vypuštěný jedinec poměrně rychle vrátí zpět a navíc se jedná o nákladnou záležitost, kde jen použitá uspávací látka stojí zhruba 4000 Kč, plus výjezd proškoleného veterináře s uspávací puškou. Zvěřina z takto uspaného prasete je navíc dalších 30 dní nepoživatelná. Odchycená zvířata je tedy ideální usmrtit na místě, neboť i převoz za účelem usmrcení jinde zvíře zbytečně stresuje.
Závěrem účastníci workshop vyrazili s Ing. Václavem Silovským z ČZU do terénu, aby se podívali jak na odchytovou klec, tak na různé modely dřevěného lapáku a seznámili se s jejich konstrukcí. Navštívený lapák v intravilánu obce Jevany se nachází na volné parcele přímo v zástavbě a již v něm byla odchycena jedna skupina divokých prasat. Konstrukce je přitom jednoduchá, celý lapák je rozložitelný a relativně skladný a dobře transportovatelný.
Problémy s divokými prasaty v intravilánech obcí a měst narůstají, je tedy dobré znát jak zákonné možnosti, tak praktická řešení této nepříjemné situace. Zároveň je také dobré vzdělávat laickou veřejnost co se týče střetů s divočáky a také s dalším důvodem jejich zvýšeného výskytu v obcích, tedy s narůstajícím rekreačním tlakem, kdy zvěř nemá klid tam, kde ho mívala a myslivci nemohou lovit ani na honebních pozemcích, protože je na nich neustálý pohyb pejskařů, jezdců na koních a rekreačních sportovců.
připravila Lucie KOLOUCHOVÁ