Kdy vás napadla myšlenka, že byste mohla cvičit psy na vyhledávání kůrovce?
To bylo Bibince půl roku, já jsem zrovna končila studium na České zemědělské univerzitě v Praze a přemýšlela jsem, co budu dělat dál. Byla jsem studentka u pana Pince, studovala jsem kynologii a pak reprodukční biotechnologii. Chtěla jsem jít na doktorandské studium a přemýšlela jsem, čím bych se mohla zabývat. Chtěla jsem pokračovat v metodě pachové identifikace, ale to bych dělala pořád to samé. Tak jsem se rozhodla najít něco nového...
Věděla jsem, že se psy se dá hledat všechno možné, ale zjistila jsem, že se dají hledat i brouci. Začala jsem pátrat o jaké brouky se jedná, narazila jsem na kůrovce a shodou okolností asi týden předtím, než jsem na tuto informaci narazila, byla v Čechách Anette Johansson, která se tím zabývala ve Švédsku. Tu jsem propásla, ale protože měla přednášku na Fakultě lesnické a dřevařské, tak jsem se byla poptat tehdejšího děkana, zda by mě tam nechtěli, protože mám mladého psa a chtěla bych se o takový výcvik taky pokusit.
Všechno tak hezky vyšlo, že ve škole byl projekt zrovna na kůrovce, na hledání se psem, a vlastně obecně byl velký výzkum na kůrovce. A jelikož se jim toto téma hodilo, vzali mě na doktorské studium.
A ve Švédsku na to přišla právě Anette Johansson?
Ano, přesně tak, už je to asi patnáct let. Bylo to osm let předtím, než jsem na to přišla já. Měla nápad, že by se mohl kůrovec hledat podle feromonů, spojila se s Fredrickem Schlyterem, to je vědec, který se zaobírá kůrovcem. Spolu vymysleli metodiku, která se osvědčila.
Vy jste začala u nás cvičit, zkoušet a teprve potom jste jela na kurz do Švédska?
Já jsem tam jela hned po nástupu na studia. To bylo Bibince 10 měsíců a jela jsem tam jen na 14 dní, abych zjistila, na co se psi cvičí, abych získala pachové vzorky, abych věděla, jak začít. Byl to extrémně rychlý kurz, ale snažila jsem se získat co nejvíce informací.
Po návratu do Čech jsem si začala trénovat sama. Všechno šlo hezky a za půl roku jsem jela znovu do Švédska na dva měsíce, to už jsme se věnovali přímo vyhledávání v lese.
V zimě nejsou kůrovci aktivní, tak se cvičí na syntetické feromony. Následně, když v dubnu a květnu létají, cvičí se už jenom na živého kůrovce, to už se syntetické feromony nepoužívají, protože je nemůžu donést do lesa, to bych navnadila právě kůrovce.
Ve Švédsku mají tuto metodu vyhledávání jako oficiální? V jakém rozsahu je tam tato metoda používána a jak velká je akceptance z hlediska lesnického? Kolik je vůbec ve Švédsku psů nebo lidí, kteří touto metodou vyhledávají kůrovce?
Švédové akceptují tuto metodu, ale mají výhodu v tom, že je tam hodně soukromých vlastníků, kteří si převážně tuto službu objednávají. Oficiálně je to služba lesníkům ve smyslu, že je soukromá firma, tu má Anette a vyškolila další lidi, je jich asi tak do dvaceti, kteří jsou po celém Švédsku a nabízejí tuto službu soukromým majitelům lesů. Ale vím, že prohledávali i národní parky.
Dá se tedy říci, že i ve Švédku mají oblasti postižené kůrovcem jako my?
Ano, mají to hodně podobné. Třeba v době, když jsem tam byla, tak v jednom národním parku nechtěli, aby se kácely stromy, ale aby zmonitorovali, kolik tam opravdu je napadených stromů kůrovcem. Ve švédských národních parcích, například o rozloze naší Šumavy, stromy nechávají stát.
V praxi to většinou pro soukromé majitele lesů funguje tak, že oni sice ví, že nějaký kůrovec existuje, ale dál už nemají více informací. Zavolají si tuto službu a Anette jim třeba řekne, máte tady dva napadené stromy, ty by bylo dobré zpracovat, ale jinak to není moc velký problém, tak by bylo dobré zkontrolovat porost zase za rok nebo za půl roku.
Jak dlouho vám s Bibi trval výcvik, nebo jak vůbec je složité psa na vyhledávání kůrovce vycvičit?
Dá se to naučit tak do roku a půl, nám to s Bibi trvalo o něco déle, protože jsem si všechno trénovala sama. Pouze jsem se ve Švédsku naučila, jak by bylo možné cvičit, ale jelikož jsem tady v Čechách neměla žádnou podporu, nikoho, s kým bych výcvik mohla konzultovat, tak jsem šla metodou pokus omyl a zkoušela, co funguje a co ne. Když jsem pak následně učila další týmy na vyhledávání, tak během roku a půl byli připraveni na reálnou práci.
Je ale dost těžké s tímto typem výcviku u nás začínat. Když potřebuji cvičit v lese na reálných stromech, tak nemůžu chodit pořád na stejné místo, pes už potom ví, že tam napadené stromy jsou. Musím tedy jít sama bez psa, najít stromy na nějakém novém místě, pak vezmu psa a jdu s ním cvičit. To mi vždy zabralo moc času, než jsem vyhledala napadená místa, abych si mohla psa vycvičit.
Pro další týmy v Čechách je to už jednodušší, protože můžu jít s Bibi, najdu napadené stromy pro výcvik ostatních. Je to rychlejší proces, než když jsem kůrovcem napadené stromy musela nejprve vyhledat bez psa.
Kolik týmů u nás v České republice je?
Je jich málo a všichni to dělají ve svém volném čase a vlastně z nadšení, protože lesníci nechtějí tuto službu platit, nechtějí zatím tuto metodu úplně akceptovat, moc nevěří, že něco takového funguje.
Měla jsem ve výcviku čtyři týmy a v reálu to provozuje jenom jeden, protože nikdo není schopen je zaplatit. Poslední dobou vlastně nedělám pravidelně vyhledávání už ani já, protože jsem ukončila studium ve škole. Když jsem byla ve škole, tak jsme ve školním lesním podniku hledali kůrovce, byly různé projekty, kde bylo potřeba kůrovce monitorovat. Ale jak jsem ve škole skončila, tak jsem sice k dispozici, ale není nikdo, kdo by byl ochoten si nás objednat a hlavně práci nějak normálně finančně ohodnotit. Vždyť jen dojíždění něco stojí a já se musím nějak uživit.
I když lesníci vidí, že je to efektivnější, než když kůrovce hledají lidé, přesto monitoring nechtějí?
Nechtějí. Byla jsem domluvená v jednom lese s panem lesníkem, ještě když byla Bibi ve výcviku, že mu tam zajdu, projdu úsek, označím stromy, a nic za to nechci, že mi jen zaplatí cesťák. Jela jsem tam jeden týden a když jsem se tam jela podívat za tři týdny, tak tam stromy stále stály a bylo jich mnohem víc. Ale i když ten pán, který je zapálený lesník, který opravdu má rád les, ví, že by se stromy měly včas zpracovat, tak bohužel kapacity mu na to nestačily.
Takže ani takový podnik jako jsou třeba městské lesy, nemá zájem, aby si zaplatil monitoring kůrovce? Vždyť včasným monitoringem a vytěžením jednotlivých napadených stromů by předešli velkým škodám…
Bohužel opravdu zájem není. Obrovská výhoda této metody přitom je, že Bibi zmonitoruje porost už v době, kdy kůrovec nalétává, ale člověk vidí napadení až když jsou na zemi po kůrovci napadané drtinky. Bibi napadený strom najde hned po náletu. Vždy ale funguje dvojí kontrola. Co označí pes, ještě zkontroluju já, stále je to „jen“ pes a může se stát chyba. Musí tam být viditelné známky pro mě, abych dokázala říct, zda je strom napadený nebo ne. Když u stromu stojím, tak vidím například drtinky na pavučině, potom podle toho řeknu ano nebo ne.
Našli jsme strom, kde jsem viděla jen dvě dírky od nalétlého kůrovce, ale Bibi mi ho značila. Šla jsem zkontrolovat strom za 14 dní a on napadený nebyl, známky počátečního náletu tam byly, ale strom se dokázal ubránit. To mi dokazuje, že opravdu pes dokáže najít strom ihned po prvním náletu. V případě takového nálezu si označím strom pro pozdější kontrolu, ale nepovažuji ho za napadený.
To i tak minimální příznak napadení stačí?
Ano, to je výhoda psů, že napadený strom najdou v začátku náletu. Nemá cenu se psem chodit hledat do kalamitního stavu, to už vidí i člověk. Největší výhodu má právě hledání úplně na začátku při prvním rojení, kdy nacházíme v lese jeden, dva stromy, víc jich tam není.
Já s Bibi nechodím jen po okrajích lesů nebo po očekávaných místech, kde se kůrovci nacházejí, ale my jdeme doprostřed lesa a tam také napadené stromy jsou. Psi jsou totiž nejúspěšnější právě v místech, kde se neočekává, že by tam kůrovec být mohl.
Když přijdete do lesa, kolik hektarů při jednom hledání dokážete projít?
Projdeme deset hektarů za hodinu. Když jsme skládali certifikaci, tak jsme prošli 80 hektarů za šest hodin. A to jsme si dávali i pauzy.
Můžete, prosím, popsat, jak hledání v praxi probíhá?
Já si nejdřív musím vytyčit prostor, ve kterém budu chodit, musím ho mít zanesený v mapě, protože se v lese dvakrát otočím, když ho neznám a už nevím, kde jsem. Mám vytyčenou oblast, kterou chci za den projít.
Dám feně GPS obojek, dám jí vestu a ona už ví, že bude hledat a vypustím ji do lesa. Většinou se snažím pokrýt celé vytyčené území, ale více sleduji ji, jak se chová a chodím za ní, kam mě vede, protože ona nejlíp ví, kde něco cítí a kde ne. Pokud nás někdo uvidí v lese, bude to vypadat, že jsme jen na procházce. Já jdu, pes jde, není to tak, že by celou dobu lítala v lese a něco viditelně hledala.
Ona když něco ucítí, tak jde a označí přímo konkrétní strom. Značí ho tak, že přijde ke stromu a zastaví se u něj a čeká na mě. Neštěká. Já to na ní poznám, to je jediná chvíle, kdy se zastaví, ona je jinak stále v pohybu.
Když strom najde, tak u něj stojí a upřeně na mě kouká, vyloženě ve smyslu tady něco mám, pojď se sem podívat. Já k ní přijdu, zkontroluji strom, a když zjistím, že je opravdu napadený, tak teprve Bibi dostává odměnu. Neodměňuji předtím, protože nevím, zda je strom napadený nebo ne.
Označím strom, zanesu do GPS a jdeme dál. Ale ještě předtím, než jdeme dál, zkontroluji ještě nejbližší stromy v okolí. To není tak, že pes značí každý strom, to ani není reálně možné. Ona označí jeden v ohnisku, já zkontroluji okolí a pošlu ji dál. Je možné, že o deset metrů dál budou další stromy, takže mi je označí. Značí mi tedy jednotlivá ohniska.
Co je ale myslím ještě důležité je to, že je schopná mi označit jeden zásadní problém po těžbě, kdy se napadené stromy sice vytěží včas, ale zůstávají tam větve nebo pařezy, Bibi totiž označuje i toto. Je velkou chybou, že po těžbě v lese zůstávají zbytky napadeného dřeva, což jen láká další brouky, kteří nalétnou na další stromy, které zbydou v lese. Takže je potřeba po těžbě úplně všechno odstranit.
Feromony nevydává ale jen kůrovec lýkožrout smrkový, má natolik specifický feromon, že pes to rozezná od feromonů ostatních kůrovců?
Bibi hledá jen lýkožrouta smrkového. Kůrovci mají sice stejné feromony, ale mají je v různých poměrech každý trochu jinak, aby se navzájem poznali, kdo je kdo. Psi to mají naučené tak, že opravdu najdou jen lýkožrouta smrkového. Může se stát, že na začátku výcviku označí jiný druh lýkožrouta, ale já se podívám a řeknu, že to není ono, a jdi dál. Když za to psa nebudu odměňovat, naučí se, že to nepřináší žádný benefit, tak proč by to značil.
I když v lese nebude žádný strom napadený kůrovcem, je potřeba ji za tu celodenní práci dát pomyslnou odměnu ve smyslu, dát tam nějaký marker, aby nebyla zklamaná?
Beru si s sebou feromony do lesa i v létě, kdyby se mi stalo, že tam nic není, můžu si udělat takové rychlé cvičení. Ale je to jenom tak, že mám napachovaný vatový tamponek, který někam schovám a ihned tam psa pošlu, odměním a dám pryč, abych nelákala další kůrovce.
Bibi je naučená, že máme hodinové pochůzky. Po jedné hodině jde na dvacet minut odpočívat do auta a jdeme pak zase na hodinu. Je zvyklá, že po hodině dostává odměnu, dostane hračku, pohrajeme si a tím se trochu uvolní. Už to je pro ni odměna. Ji to tak moc baví, že pro ni je odměna jen to, že může po lese běhat a může pracovat. Je to prostě pracovní pes, který to tak má. Ale kdyby nedostávala žádné pamlsky, tak by to určitě nedělala. Spíš chci říct, že i ten pohyb je nějaká forma odměny. Pes, který hledá kůrovce, musí být tak psychicky stabilní, aby vydržel i to, že nic nenajde. Trénink musí být vedený tak, aby ho pes zvládnul.
Máte vytipovaná vhodná plemena? A co plemena lovecká?
Nejvhodnější plemeno je střední velikosti, ať není ani malé, ani velké, musí být hlavně fyzicky zdatné. Určitě nejlepší by byl nějaký lovecký pes, ti mají skvělý čich, ale neměl by být lovecky vedený, protože by dal přednost své přirozenosti před hledáním brouků. Ono se těžko říká, které plemeno je nejvhodnější. Těžko říct, záleží jedinec od jedince.
Ani kolegyně ze Švédska nemá zkušenosti, která plemena jsou nejvhodnější?
Ona má belgické ovčáky jako já, má také holandské ovčáky, ti jsou podobní. Mluvily jsme o pracovních kokršpanělech, protože jsou rychlí a chtějí hledat, ale jsou malí, takže to je bude v terénu dost omezovat. Lovecká schopnost se dá přesměrovat na hledání kůrovce, ale pes by neměl mít zkušenost s loveckým výcvikem. Belgičtí ovčáci často loví, milují pohyb a chtěli by se tím pohybem dostat ke zvířeti, tak je vlastně jen potřeba přesměrovat tuto jejich touhu na hledání kůrovce.
Jak to děláte, když je „mimokůrovcová“ sezona, jak často se musí cvičit?
Když to pes umí, tak stačí cvičit jednou, dvakrát do týdne, asi tak deset dvacet minut. Pokud je pes v tréninku, tak spíš děláme kratší úseky, třeba pětiminutové, ale častěji. Takže třeba čtyřikrát do týdne. Po sezoně, když jsme fakt pracovali hodně, tak někdy na konci září jsme úplně skončili. Většinou jsem dávala pauzu do nového roku a v lednu jsme začínali trénovat.
Také záleží na počasí, protože, když jsou velké mrazy, nebudu vodit psa, aby někde čichal. Stačilo to jen trošku připomenout. Nemusí se čichat jen v lese, ale jde to i v interiérech. Stačí, ať pes používá nos a ať se naučí potřebnou výdrž v hledání. Pak už se to rychle přenese do lesa nebo jinam. Bibi to stačí připomenout v únoru, v březnu a v dubnu by mohla jít hledat hned do terénu.
Byla byste ochotná, kdyby byl zájem, cvičit, tak jako se cvičí lovečtí psi, vyloženě takzvaně na kšeft? Dokázala byste to?
Určitě. Já bych byla ráda, vždyť jsem trenérkou psů. Myslím, že je důležitá služba, která by se v Čechách měla využívat, bohužel ale zájem od majitelů lesů a lesníků chybí.
Mně by přišlo logické, kdyby třeba větším lesnické firmy měly takto vycvičeného psa…
To byl v podstatě takový plán, akorát to vždy ztroskotá na financích. Teď by to bylo potřeba, protože je relativně klid, vrchol kalamity je za námi a je potřeba uchránit zbývající plochy. Na monitoring by psi byli určitě využitelní.
Další výhoda je v tom, že když budeme mít psa vycvičeného na lýkožrouta smrkového, který třeba nebude nějakou dobu zapotřebí k monitoringu kůrovce, dá se přeučit na hledání čehokoliv jiného. Pes už ví, co má dělat, už má najetý nějaký systém a naučit další pachový vzorek, třeba dalšího brouka, to není problém. Takže by se dala rozšířit nabídka těchto psů, kteří už vycvičení jsou, jen by se jim přidal další pach. Jen je k tomu potřeba zkušený vůdce, protože už by pes označoval dva brouky. Záleželo by právě na zkušenosti člověka, který by řekl tento strom má tohoto brouka a tento toho druhého.
Myslíte si, že by mohl být pes specialista, který by byl naučený i třeba na pět druhů brouků?
Určitě. Bibi umí sedm pachů. My děláme nosework, to je sport, hledá skořici, pomeranč, od lýkožrouta má čtyři pachy, to jsou čtyři samostatné látky a pak ještě kvůli jednomu výzkumu jsem ji učila další chemickou látku. Umí tedy detekovat celkem sedm pachů.
Africký mor prasat je kousek vedle nás, psali jsme v časopisu i o vyhledávání kadáverů padlých na africký mor prasat. Je to stejná pachová práce?
Když Bibi hledá napadený strom kůrovcem, tak mi dost často značí patu stromu od napadaných drtinek. U afrického moru prasat by pes hledal kadaver na zemi, což je ve stejné výšce, jako hledá pachy Bibi. Tím pádem by to teoreticky mohla být stejná práce.
Jedná se ale o posouzení, jaký pach by bylo třeba hledat, zda zahnívající kadáver prasete, které padne na mor, má nějaký specifický pach. Já to v tuto chvíli nevím, ale vzhledem k tomu, že psi dokáží označit rakovinu, tak to asi nějakým způsobem funguje. Dodnes neví nikdo, jak to funguje, ale myslím, že zrovna u té rakoviny ještě stále není jasné, co vlastně psi značí. Nebo když se hledají ve věznicích pomocí psů ukryté telefony, tak se také zatím nezjistilo, co telefony vlastně vylučují, že je psi dokáží najít, a to i vypnuté telefony. Třeba u bankovek hledají podle pachu barvy.
Odjížděla jsem plná dojmů a nových poznání. Je až neskutečné, jak se vlastně dá využít nosová práce psů třeba právě při monitoringu kůrovce. Stejně tak je ale nepochopitelné, že ze strany majitelů lesů a lesníků vlastně není zájem, opravdu jsme tak bohatí, abychom nadále vydávali neskutečné finance na likvidaci kůrovcové kalamity, a přitom neměli drobné, na včasný monitoring?
připravila Marcela KASINOVÁ