Hlodavec původem z teplých oblastí řek Jižní Ameriky. V naší přírodě dosahují živé hmotnosti obvykle 6 až 7 kg, při dobrých potravních podmínkách do 10 kg. Velikost těla je 45 až 65 cm. Jsou typické oranžovými hlodáky a šupinatým ocasem s řídkými chlupy 30 až 45 cm dlouhým. Zrak nemají příliš dobrý, nebezpečí zachycují hlavně sluchem. V přírodě se dožívají asi tří let, v zajetí dokonce 10 až 15 roků. Průměrná roční úmrtnost nutrií bývá mezi 60 až 80 % a je ovlivňována parazitickými onemocněními.
Hlavní aktivita probíhá v noci, počátek aktivity přichází s klesající intenzitou světla. Do hnízda se vrací v druhé polovině noci při poklesu teplot.
Březost trvá asi 130 dnů, rodí se pět až sedm mláďat dosahujících pohlavní dospělosti ve čtyřech měsících. Mláďata se rodí velmi vyspělá, během 24 hodin začínají plavat a přijímají rostlinnou stravu. Laktace obvykle trvá čtyři až pět týdnů, z farem je ověřeno, že ji lze ukončit dříve. První říje nastává už dva až tři dny po porodu. Mladé samice jsou schopny reprodukce v osmi měsících, ale prakticky vstupují do reprodukce až po jednom roce věku. O reprodukčním potenciálu nutrií lze věcně použít přísloví – množí se jak králíci: Doba březosti, první plnohodnotná říje včetně schopnosti současné březosti i laktace je mezi oběma druhy shodná, jen počet mláďat je o něco menší.
Trávicí trakt nutrie je velmi účinný mikrobiálním trávením ve slepých střevech. Enzymatická aktivita mikroflóry umožňuje využít většinu běžné vegetace, a to i s vyšším podílem vlákniny.
Nutrie přežívají chladnou část roku na starých porostech, dužnatých zásobních částech rostlin včetně vodní vegetace i kůře stromů a keřů. Pokud silný mráz způsobí promrznutí půdy, živí se zmrzlými částmi rostlin, což způsobí závažné dietetické problémy. V takových podmínkách nízká teplota a snížený příjem živin vyčerpává energetické zásoby až tukové rezervy a kromě toho mráz způsobuje březím samicím potraty. V zimní době se aktivita přenáší do denní doby. Nutrie se už stačily naučit, že je to příležitost přikrmování lidmi.
Ve vegetačním období budou vyhledávat hlavně travní porosty, ale nezaváhají využít nabídky v zahradách. Nutrie denně sežerou až 25 % své tělesné hmotnosti. Je známo, že poškozují pozemky v blízkosti svých sídel intenzivním hrabáním. Při jejich schopnosti vytvořit nory a tunely 15 až 20 m dlouhé není konvenční plot pro nutrii překážkou. Z, osobního sdělení mám informaci, že dokáží vyhrabat tunely a díry takového rozsahu, že se do nich propadají zemědělské stroje. O narušení hrází nemluvě.
Podstatně větší vývojový model z konstrukční a vývojové kanceláře přírody, kapybara vodní, rovněž vyvinutý pro řeky Jižní Ameriky, kde (zatím, naštěstí) zůstal, má obdobné řezáky a umí se jimi, jak je známo ze zoologických zahrad, velmi tvrdě bránit. Původně predátorům, v chovech ošetřovatelům. Budeme-li chtít s nutrií přistiženou v zahradě zatočit pěkně „po bolševicku“, je třeba s její obranou kousnutím počítat. Kromě kousnutí hrozí zahradníkovi hájícímu svou úrodu postih podle zákona o týrání zvířat.
K setkání dojde nespíš ve večerních a nočních hodinách. Ve městech, kde jsou nutrie zvyklé na lidi, je můžeme spatřit v podstatě po celý den.
Kousnutí od nutrie není rozhodně žádné malé štípnutí. Řezáky jsou mohutné, dlouhé a čelisti účinně osvalené. Nutrie se pohybuje v prostředí potencionálně i reálně kontaminovaném velmi pestrou mikroflórou včetně patogenních streptokoků i stafylokoků a je vůči nim natolik zodpovědná, že poskytuje útulek v ústní dutině. Kromě okamžité desinfekce rány účinným přípravkem je rozumné bez prodlení vyhledat lékařské ošetření a prověřit očkování proti tetanu.
Myslivci mají možnost nutrii jakožto invazivní druh legálně usmrcovat. Pokud se myslivec rozhodne nutrii zpracovat, je vhodné chránit se rukavicemi a dodržovat pečlivou hygienu. Nepoživatelné zbytky vždy zakopat. Svalovina volně žijících nutrií je více prorostlá tukem než z faremních, velmi chutná, ideální úpravou je pečení. Jistě si vzpomeneme, že vedlejším produktem kožešinových chovů nutrií bylo jejich maso, propagované jakožto ideální pro nemocniční stravování.
Nutrie byla na našem území šlechtěna a byla zaregistrována tři plemena: standardní, moravská stříbrná a přeštická vícebarevná. Kromě nich existují ještě další barevné rázy, a tak se v přírodě občas setkáme s netradičně zbarvenou nutrií. Před asi dvaceti a více lety byly hitem kožešinových farem s vedlejší masnou užitkovostí. Stojí za zmínku, že: ... nejvyšší produkce kožek byla v 80. letech 20. stol., kdy Česká republika patřila k velmocím v chovu nutrií. Produkce dosahovala kolem 0,6 milionů kusů. Od 90. let počty zvířat stále klesají. (Agropress.cz, 10.2. 2017, Marcela Votrubová).
Považujeme za skutečnost, že současná populace je adaptovaná na středoevropské přírodní podmínky a stalo se tak po únicích jednotlivých zvířat z farem, hlavně po záměrném vypuštění spojeném s ukončením faremních chovů. „Import“ nutrií z podmínek původního rozšíření je nereálný.
Na rozdíl od jiných, tzv. kriticky ohrožených druhů živočichů, kteří se v naší přírodě k nadšení řady ekologických aktivistů a naivních obdivovatelů spontánně šíří a působí škody v řádech stovek milionů (vlk, vydra, bobr, kormorán), má nutrie skutečnou smůlu. Je zařazena mezi stovku evropsky nejnebezpečnějších invazních druhů. Jistý ironický až komický nadhled vyniká jako silný paradox v několika souvislostech. Předně, stejně jako zmíněné „kriticky ohrožené“ druhy nemá přirozeného predátora, má vysokou reprodukční schopnost i adaptabilitu na naše přírodní prostředí. Vyhovuje jí klima rovinatých teplejších částí republiky a na okolí velkých i menších toků i nádrží je to skutečně znát. Navíc jsme pro nutrie z dob socializmu připravili místy ideální životní prostředí v podobě zavlažovacích a hlavně dnes nevyužívaných a zanedbaných melioračních kanálů. Protože nutrie pochází z teplých destinací, je pro ně naše zima obdobím nouze. Lépe řečeno obdobím, kdy bez přikrmování může dojít k částečnému přirozenému poklesu populace. Ale ani to není jednoznačné. V horším případě oslabená populace snáze podlehne infekci chorob a invazím cizopasníků. Přirozeným regulačním faktorem by snad byly jenom hluboké dlouhotrvající mrazy, jichž se ale v posledních letech poněkud nedostává.
A zatímco „kriticky ohrožené druhy“ zákon zarputile a nerozumně brání a všelijaké ekologické organizace tyto druhy hájí a podporují, nutrie při potenciálně obdobném rozsahu škod smí být likvidována. Ale, ani to není jednoduché.
Jako nežádoucí invazivní druh sice nepožívá zákonné ochrany, ale i tak je legislativa jejího lovu či odchytu čili likvidace vcelku složitá. Při výskytu v honitbě ji může lovit každý myslivec, ovšem na základě povolení vystaveného mysliveckým hospodářem. Donedávna k tomu byla oprávněna jen myslivecká stráž nebo myslivecký hospodář samotný. Na nehonebním pozemku je to složitější, je třeba povolení správního orgánu.
Klasický lov střelnou zbraní sice není zákonem vyloučen, ale více se osvědčil odchyt. Nutrie jsou velmi přizpůsobivé a velmi rychle poznají nebezpečí na místech, kde se na ně vystřelilo. Do odchytových zařízení se naopak dají nalákat mnohdy celé rodinné skupiny. Obecně platí, že k utracení je kromě myslivce oprávněn už jen veterinární lékař.
Nebezpečné nemoci nutrií
Při kontaktu a manipulaci s nutriemi, a zvláště při nesmyslném a nezodpovědném obdivování a krmení nutrií ve městech, bychom si měli uvědomit, že nutrie jsou potenciálním přenašečem několika infekčních onemocnění přenosných na člověka.
Tularemie, nemoc rozšiřovaná značně odolnými bakteriemi Francisella tularensis, které si zachovávají životaschopnost po dobu čtyř až pěti měsíců v půdě či uhynulém zvířeti a mohou infikovat řadu bezobratlých živočichů i obratlovců. K onemocnění jsou vnímaví zejména zajíci, výčet dále uvádí většinu hlodavců žijících ve volné přírodě i okolí člověka. Přenašečem jsou i klíšťata. Nákazu může způsobit manipulace s odlovenými infikovanými zvířaty, požití nedostatečně tepelně upraveného masa, vdechnutí aerosolu či prachu ze slámy nebo sena kontaminovaného exkrementy, popř. kontaminovanou vodou.
Viditelným příznakem u zvířat je vždy ztráta plachosti či zhoršení pohyblivosti. Přenos na člověka může nastat vdechnutím, alimentární a kožní cestou (poranění i drobné oděrky). Společným znakem všech forem je horečka a celková slabost. Celkově se tularemie považuje za vysoce infekční.
Další nebezpečné onemocnění nutrií přenosné na člověka je leptospiróza. Původce je spirochéta Leptospira. Ve vlhkém a chladném prostředí mohou tyto bakterie přežívat až několik měsíců, jejich ideální prostředí je stojatá voda, především mělká jezera, rybníky atd. Nalézt je můžeme i v bahně. Leptospiróza je jedna z nejrozšířenějších zoonóz (nemoc přenosná mezi různými druhy zvířat i na člověka) i jedna z nejčastějších infekcí přenosných ze zvířete na člověka. Teoreticky si leptospirózu můžeme opatřit při pobytu v přírodě kontaktem s vodou, bahnem i vlhkou půdou, hlavně pokud máme na rukou oděrky, a napitím se vody z přírodního zdroje.
Leptospiry se do vodních zdrojů dostávají s močí hlodavců a některých domácích zvířat.
Lehčí forma onemocnění připomíná chřipku, těžší, nazývaná blaťácká horečka,se projevuje až 40 °C se zimnicí a třesavkou, nemocný trpí krutými bolestmi hlavy a svalů hlavně na zádech a lýtkách. Může se objevit vyrážka, většinou během prvních dvou dnů onemocnění. Jsou přítomny bolesti břicha a nevolnost, která může vést až ke zvracení.
Existuje i závažná forma až Weilova nemoc, připomínající žloutenku s narušením jater ledvin a krevní srážlivosti. Vyžaduje intenzivní léčbu v nemocnici.
Nicméně, tyto nemoci sice skutečně existují, ale rozhodně nepředstavují závažné riziko. V běžném životě ale postačí jako prevence dodržování základní hygieny a rozumné chování. K tomu ale patří vyhnout se jakýmkoliv dotykům nutrie, zvlášť, když jeví nápadnou ochotu přiblížit se člověku. Nutrie mohou lidé při krmení a obdivováním ve městech vyprovokovat k útoku kousnutím třeba i jen nenadálým nekoordinovaným pohybem.
Jako zvláštní bonus může nutrie přenášet salmonelózu (Salmonella typhi), stejně tak podmíněně choroboplodné Escherichia coli.
Cizopasníci nutrií
Vodní prostředí stojatých znečištěných vod je charakteristické řadou parazitů, napadajících zvířata i člověka. V původním prostředí nutrií teplého klimatu Jižní Ameriky je jich bezpočet a se závažným potenciálem. Populace u nás volně žijících nutrií zjevně cítila potřebu na tradici navázat a svým vzdáleným příbuzným v této věci rozhodně nedělá ostudu.
Dále jsou jen pro základní informaci uvedeni parazité zaznamenaní v ČR či Evropě, můžeme ale předpokládat, že v podmínkách oteplování a globálního pohybu lidí, zvířat a živočišných produktů budou naše nutrie natolik kolegiální, aby si opatřily aspoň některé z původních druhů parazitů. Ale opět, jako u bakteriálních onemocnění, riziko přenosu na člověka hrozí hlavně hazardujícím hlupákům při krmení nutrií ve městech a za závažnější možnost přenosu je možné považovat kontakt psa s kadáverem nebo útok na oslabené zvíře.
Uveďme tedy alespoň některé potenciální parazity našich nutrií.
Giardia lamblia až lamblióza, nejčastější protozoární (způsobená cizopasnými prvoky) průjmová nákaza v ČR.
Tasemnice Taenia spp. a Echinococcus multilocularis (měchožil bublinatý), kdy hlodavci jsou mezihostitelem a hostitelem pes či liška. I člověk. Také druhy rodu Trichostrongylus spp., měchožil.
Motolice Fasciola hepatica a F. gigantica (motolice jaterní a obrovská, závažný cizopasník získatelný z vodního prostředí, mezihostitelem jsou vodní plži). Dále Echinostoma revolutum.
Typickou hlístovou faunou (Nematoda) divokých nutrií jsou zejména háďátka Strongyloides myopotami, způsobující parazitickou dermatózu u člověka se svědivou vyrážkou, nebo podobné druhy S. stercoralis a S. fuelleborni. Dále rod Trichuris, tenkohlavec, nutrie má svého Trichuris myocastoris.
Capillaria hepatica, parazitická hlístice jater hlodavců přenosná na člověka.
Toxoplasma gondii, parazit přenosný na člověka způsobující toxoplazmózu.
Nutrie jsou silně zatíženy kokcidiemi rodu Eimeria a Cryptosporidium.
Bohužel, výzkumných prací týkajících se parazitů nutrií není nějaký závratný počet, nejnovější ucelené zajímavé údaje jsem čerpal z bakalářské práce Anny Klimešové, Střevní helminti nutrie říční v České republice, Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně, 2023.
Předmětem zkoumání popsaného v diplomové práci byly nálezy těchto parazitů. Pitvou: Strongyloides myopotami (Rhabditida, Strongyloididae), Trichostrongylus sp. (Strongylida, Trichostrongylidae), Trichuris myocastoris (Enoplida, Trichuridae), Echinostoma revolutum (Echinostomida, Echinostomatidae), Psilostomidae gen. sp. (Echinostomida) a Echinococcus multilocularis (Cyclophylliddea, Taenidae). Koprologickým rozborem: Strongyloides sp., Trichuris sp. a motolice. Byla potvrzena přítomnost kokcidií (Eimeria sp.) a měňavky Entamoeba sp.
Zmíněná diplomová práce uvádí 100% prevalenci cizopasníkem, háďátky Strongyloides myopotami, neboli je napadeno 100 % zkoumaných jedinců. Literatura také uvádí, že k přenosu na člověka skutečně stačí časté dotyky či kontakt s volně žijícími nutriemi. Reálné riziko přenosu nemocí a cizopasníků spočívá také ve společně sdíleném prostředí či výskytu s potkany a několika druhy myší.
V literárních zdrojích lze nalézt i možnost napadení nutrie svalovcem stočeným (Trichinela spiralis). Z myslivecky získané nutrie je proto lovec povinen před zužitkováním předat vzorek k vyšetření na svalovce.
Každý, kdo přichází do kontaktu s nutriemi, nejenom tedy myslivci, kteří mohou a měli by stavy nutrií regulovat, by si měl zodpovědět vcelku závažné dilema, zda je riziko spojené s možností přenosu nemocí, ale hlavně cizopasníků, na člověka úměrné vůči možnosti získání několika kilogramů masa?
Ochranu „kriticky ohrožených“ druhů i eliminaci invazních živočichů včetně nutrií doprovází mnoho byrokratických předpisů, ale přírodu nemůžeme řídit předpisy a nařízeními, to už rovnou dejme na břehy řek a rybníků cedulky Nutriím vstup zakázán a čekejme, že to pomůže. V okolí měst nebo přímo ve městech jsou nutrie předmětem obdivu a nekritického nadšení, nejen dětí. A jak je zvykem, upozornění na nevhodnost krmení či rizika kontaktu s nimi vyvolává velkou nevoli až agresivitu. Co s tím vším? Opravdu nevím.
Martin MOHELSKÝ