Využil jsem možnost v praxi otestovat jeden z nejkrásnějších nožů, který se mi kdy dostal do rukou. Jak nůž od pana Peremského v testu dopadl? Je to jen pastva pro oko, nebo i šikovný parťák pro nás lovce?
Jako fanoušek a také sběratel nožů vyráběných českými a slovenskými nožíři jsem s radostí přijal nabídku Pavla Peremského z Folknářů v Děčíně na praktické vyzkoušení a také vyhodnocení jeho nože Cu Mai.
Nůž mi dorazil domů v krásné elegantní dárkové kazetě, ve které byl bezpečně uložený v šedém molitanu. V kazetě samozřejmě nechyběl certifikát s popisem materiálů použitých na noži.
Když jsem nůž poprvé vybalil, doslova se mi rozzářili oči radostí nad tím, jak skvostně nůž vypadal. Nejen, že mě okamžitě zaujal neobvyklý tvar čepele a řešení rukojeti, ale především mě nadchla měděná kresba na bocích čepele. To je totiž něco, s čím se hned tak nesetkáte.
Fantastická měděná kresba a full tang konstrukce
Zpracování Cu Mai znamená, že se jedná o sendvičovou čepel, jejíž boky jsou řízeně vylepšené o měděnou kresbu. Tato kresba trochu připomíná vzor, který známe z damaškových ocelí, ale je mnohem výraznější. A Pavel Peremský je v Čechách jeden z mála nožířů (ne-li jediný), který technologii mědi (proto také v názvu Cu) zvládá řízeně. Tedy tak, aby vytvořila na bocích jeho nožů složitou, nebo řekněme bohatou kresbu. Výsledek vypadá fantasticky. Navíc je měď pohledově krásná i při pohledu na celou hranu full tang konstrukce.
A i to, že se jedná nůž s full tang konstrukcí (ocelová konstrukce, která plně prochází rukojetí nože), zde byla výborná volba. Rozhodně jí dávám přednost před konstrukcí tzv. na trn. Pokud si totiž u full tang varianty na lovu zničíte rukojeť, respektive v tomto případě střenky, pořád máte možnost část oceli pod rukojetí snadno obalit nějakým materiálem (látka, kůže apod.) a s nožem i v nouzových situacích nadále plnohodnotně pracovat. U „trnu“ máte smůlu a jediným řešením je usadit trn pod čepelí do nové rukojeti.
Sendvičová uhlíkovka s kávovým černěním
Ale zpět k našemu noži a konkrétně k jeho čepeli. Jak jádro, tak boky tzv. sendviče jsou vykované z nástrojové uhlíkovky s označením ČSN 1.2842. Jedná se o kvalitní houževnatou ocel, která se i při zakalení na v našem případě 60 HRC bude dobře brousit. Navíc ale udrží solidně dlouho ostří, jak jsem si při práci s nožem ověřil.
Na druhou stranu není tato ocel odolná vůči korozi, takže je obecně vzato třeba o ni pečovat. Nůž po práci se zvěřinou dobře otřít od barvy, vlhkosti a čas od času čepel přetřít vhodným olejem.
Testovaný nůž, který má mimochodem boky čepele chemicky leptané a navíc černěné v kávě, má celou čepel navíc ošetřenou kvalitní karnaubským voskem. Tím je minimálně dočasně čepel ošetřená proti korozi (a dokonce i měděnce), ale nesmíte při používání tohoto nože zapomínat na to, že fazetka čepele je holá. Takže alespoň tu udržet proti korozi musíte sami.
Poslouží i jako zárazák
Čepel s celkovou délkou 13 cm (dokáže tedy posloužit i jako zárazák) má klínový výbrus a tloušťka čepele na hřbetu je rovných 5 mm. Z toho je evidentní, že tenhle nůž vydrží i hrubší práci, což je žádoucí například pro rozlomení zámku střeleného kusu.
Byť věřím, že tento běžný úkon by nůž od pana Peremského zvládl, musím se přiznat, že jsem s ním tuto zkoušku, kterou jinak běžně dělám, tentokrát nepodstoupil, neboť mi bylo tohoto nádherného nože líto a nechtěl jsem ho trápit, abych nepoškodil výše zmíněné ošetření boků čepele. Jinak jsem ovšem nůž potrápil všemi možnými a řekněme běžnými způsoby, ale k tomu se ještě dostaneme.
Bezpečná čepel, která zvládá i jemné řezy
V rámci čepele musím ještě pochválit, jak kvalitně mi dorazil nůž nabroušený, protože s tím se nesetkávám úplně běžně. Při práci s nožem mě vyhovovala výška čepele (v nejvyšším bodě 4,2 cm), ale také tvar její spodní části, která výborně funguje jako záštita. Tím pádem jsem neměl strach ani z výrazně silových řezů.
Zajímavý je tvar hřbetu čepele, kdy je hrana pozvolna zkosená od rukojeti směrem ke špici zkosená, před kterou se zase jemně zvedá.
S nožem se mi tak výborně pracovalo jak při otevírání střelených kusů, tak při jejich stahování. A to i v případě prasat, jejichž škára často vyžaduje razantnější řez. Nůž výborně zvládal nejen silově náročnější řezy, ale také řezy jemné a citlivé. A není to dáno jen tvarem a kvalitou čepele a samotného ostří, ale i řešením rukojeti.
Střenky z 10 000 let starého dubu
Rukojeť, resp. střenky, je kapitola, kdy po testování nože musím pět chválu. Má délku 10,3 cm (tzn. délka celého nože je sympatických 23,3 cm) je jakoby stvořená přesně pro moji ruku, a přitom by zvládla pojmout ještě o kousek větší ruku. Výška je na středu 3,2 cm a na konci 3,8 cm. Má vynikající tvarování a tak se dá pohodlně pracovat i celé hodiny v kuse. Už dlouho mi rukojeť žádného nože tak dokonale nepadla do ruky. Na jedné straně mě limituje spodek čepele a na druhé zase koncová „hruška“. Paráda! Nikde nic netlačí, nepřebývá, ani nechybí a do toho je materiál střenek v dlani i na prstech příjemný.
Tipnete si, o jaký materiál se na střenkách jedná? Ono tmavé dřevo je stabilizovaný bahenní dub z Běloruska s definovaným stářím stromu 10 000 let. Nad ním sedí světlá parohovina z jelence běloocasého z Jižní Karolíny. Tento materiál našemu nožíři dodává jeho kamarád, lovec a především jeho stálý odběratel nožů z USA. Oba nýty na rukojeti jsou nerezové a jejich jednoduchost krásným střenkám vysloveně sluší svojí decentností.
Pro práci se zvěřinou perfektní
S tímto nožem jsem nejen rozrušoval ulovenou daňčí a srnčí zvěř, ale také tři prasata, testoval jsem ho ale i při krájení masa, zeleniny, ale i v rámci přípravy větví na oheň, včetně výroby chlupatých dřívek na podpal. Ač bych chtěl noži odhalit nějaké nedostatky, tak v tomto ohledu prostě nemám kde brát.
Vyvážený je výborně, není příliš těžký ani přes robustnost čepele (váží 255 gramů) a v ruce sedí opravdu skvěle. Tvar čepele, její délka, zpracování i design – to vše je zvládnuté na výbornou.
Bytelné a krásné pouzdro z masivní hověziny
Máme tu poctivý kus hověziny zpracovaný tak, abyste se nemuseli bát do něj nůž zastrčit i řekněme méně opatrně. Barevnost, stehy a dokonce i bezpečnostní spona, to vše je zvládnuté perfektně a navíc vysoce pohledně. Nůž v pouzdru sedí přesně, snad jen poutko na opasek by mohlo být o pár milimetrů vyšší, aby do něj sedl i jeden z mých vysokých kožených opasků, který rád do lesa nosím.
Na zadní straně pouzdra se mi líbí značka nožíře (najdeme ji i na čepeli), kterou v případě Pavla Peremského tvoří jeho podpis.
Tenhle nůž je skutečný skvost, který navíc v praxi báječně funguje a právě pro nás lovce je jako dělaný. Pokud si jej pořídíte, pak počítejte s tím, že jej budete kamarádům muset často ukazovat.
Až tak výjimečně nůž na pohled v reálu působí.
Vysoká cena, kterou si Cu Mai zaslouží
A když jsem se ještě jednou důkladně zamyslel nad jeho nedostatky, tak závěrem musím konstatovat, že jsem přece jen alespoň dva našel. Zaprvé – tenhle nůž je tak krásný, že vám bude líto s ním dělat některé řezové „prasárny“, které byste si s obyčejným nožem klidně dovolili. Jako v mém případě rozlomení zámku.
Druhý jeho nedostatek, který mu ale nemůžu v zásadě vyčítat, je jeho cena. Cu Mai od pana Peremského není vůbec levný, ne každý myslivec bude ochoten za nůž, byť prakticky dokonalý a vysoce neobvyklý, vynaložit peníze.
V každém případě jej mohu vřele doporučit, je to přesně ten nůž, který vám bude dělat radost ze všech úhlů pohledu a dělat parťáka po celý život.
Testoval Jiří LOUTHAN