Kdy a jak jste začal řešit problémy způsobené divokými zvířaty vstupujícími do městských oblastí?
Jsem vzděláním ornitolog, vystudoval jsem zootechniku. Jedním z mých prvních zaměstnání byla Ornitologická stanice Świdwie ve Štětíně. Ale myslivost mi vštípil už můj otec myslivec. Svou roli sehrála i fascinace úspěchy polských osobností jako jsou Włodzimierz Puchalski, geniální fotograf a lovec divoké zvěře, Tytus Karpowicz a mnoho dalších.
Moje práce a zájmy se vždy točily kolem zvířat a myslivosti. V roce 1999 jsem si zaregistroval přírodovědné aktivity a fotografické služby a v roce 2003 jsem je rozšířil o služby myslivecké, ze začátku to byla soukromá činnost, organizačně nesouvisející s Polským mysliveckým svazem, s tím jsem na profesionální úrovni začal pracovat až od února 2004.
A když se ukázalo, že ve Štětíně hledají někoho, kdo by se zabýval regulací divočáků, kterých bylo ve městě stále více, rozhodl jsem se toho ujmout. Divočáci se v místních parcích a městských lesích objevili kolem roku 1993 a dlouhá léta nebyl nikdo, kdo by se tímto problémem zabýval.
Okresní rada Polského mysliveckého svazu ve Štětíně se do roku 2018 domnívala, že absolutně žádný myslivec nemá ve městě právo používat zbraně a nemůže lovem snižovat počet zvěře v zastavěných oblastech. Snažil jsem se už tehdy vysvětlit, že by bylo možné vypracovat nějaké společné metody, jak nárůst stavů regulovat, ale vždy jsou k tomu potřeba myslivci.
Takže jsme se s polským svazem myslivců nedohodli na spolupráci, zůstal jsem sám a přitom jsem se musel vypořádat s obecně negativními názory na to, co jsem začal dělat.
Zajišťovali jsme jako firma na základě smlouvy službu pro město, hlavně odchyt divočáků, které jsme odváželi po odchycení za hranice města a jen občas probíhal odstřel podle zákona na ochranu zvířat. Od roku 2018, kdy již nebyl možný přesun divočáků v rámci Polska, jsme spoléhali především na odchyt a usmrcování v souladu s ustanoveními zákona.
Velmi důležitou otázkou je právní základ pro vaše jednání. Není třeba nejasnost právních regulí důvodem jisté neochoty ke spolupráci ze strany organizovaných polských myslivců?
Předpisy jsou celkem jasné, ale přitom ne zcela jasné. Provádíme usmrcování podle zákona na ochranu zvířat a odchyt a usmrcování podle zákona o myslivosti, protože tyto činnosti od roku 2018 zákon umožňuje. Podle předpisů musíte nejprve chytit divočáka a poté ho usmrtit v kleci. V praxi se ale podaří odchytit jen malou část divočáků a většina z nich dál ve městě ohrožuje obyvatele. Pak ale můžete využít zákon na ochranu zvířat, který stanoví, že agresivní zvířata, která mohou představovat hrozbu, mohou být usmrcena osobou legálně vlastnící střelnou zbraň. Důležité je, že zvíře vlastně nemusí útočit na člověka, stačí, že může způsobit nehodu nebo potenciálně zaútočit či vyvolat u lidí strach a paniku. Proti takovému zvířeti pak lze zakročit.
Jak jste vytipoval nejlepší metody této práce, třeba i včetně konstrukce odchytových zařízení?
Zpočátku jsem hledal informace v literatuře a našel jsem zmínky o prvních odchytových zařízeních z 60. let 20. století. Sloužily tehdy k odchytu divočáků a jejich chovu v zajetí do podzimu a zimy, poté byla zvířata opět vypuštěna do přírody. Byly to těžké konstrukce, měly obrovské padací dveře.
Naše první odchytové klece jsme zkonstruovali podle těch, které se používaly na OHZ Kliniska, tam byl lesníkem Zbyszek Smoczek, který nám ukázal v lesích trvale zakopané odchytové komory o délce 10 m. Divočáci v nich ulovení byli následně umístěni do obůrky, kde probíhaly lovy zahraničními lovci. Tomu je dnes už ale konec.
Jak se klece ve městech osvědčily?
Klece jsme zkonstruovali podle našeho nejlepšího přesvědčení, problém je ale v městských oblastech mnoho zvědavců, včetně odpůrců lovu a dokonce i odchytu. Takže jsme měli často klece poškozené, lidé dokonce chycené divočáky vypouštěli zase ven, byly protesty a i demonstrace.
Celkem se ze Štětína za 15 let odchytilo a vypustilo mimo město přibližně 3000 divočáků. Milníkem byla stavba přenosných klecí, jejichž díly lze operativně převážet na přívěsu za autem a smontovat na místě. Modulární pasti, v podstatě zvětšené klece na odchyt predátorů se ukázaly jako ještě lepší nápad. Jedná se o relativně malá zařízení, ale můžete do nich ulovit až 20 i více divočáků najednou, pokud bachyni se selaty a lončáky správně navnadíte a zařízení správně umístíte a nastavíte. Tento typ je vyroben z ocelové sítě, neváží příliš mnoho, dva lidé mohou naložit na přívěs, převézt a na vhodném místě relativně rychle nainstalovat.
Dnes divočáky chytáme a usmrcujeme na místě, smlouva naší firmy s městem obsahuje ustanovení o odchytu a i o možnosti usmrcování.
Tam, kde není možné postavit odchytové zařízení, provádíme redukční lov, kdy nám současné předpisy umožňují použití tlumičů hluku a termovizí. Tlumený výstřel nenarušuje noční ticho, je na něj mnohem méně stížností.
Základem je velmi dobrá spolupráce s policií, to nám dodává společenskou důvěryhodnost. V případě negativních výstupů od emotivních obyvatel policie okamžitě zchladí emoce, někdy nás dokonce musí do jisté míry i chránit.
Můžete prozradit nějaké detailnější informace a zkušenosti?
Dokud jsme pouze odchytávali, podařilo se nám odchytit asi jen 10 % bachyň, vzhledem k větší opatrnosti nevstoupily do odchytového zařízení. Tuto situaci změnilo povolení odstřelu, nyní už zregulujeme asi 40 % bachyní.
Hlídáme místa, odkud do městských částí divočáci přicházejí, jedná se hlavně o noční výpravy od 23 do 4 hodin a lov pomocí termovizí.
Možná může být překvapením, že používáme ráže 222 a 223 a poloplášťové střely. Výstřel je při použití tlumiče opravdu málo slyšet. Musíte být ale také velmi uvážliví a střelecky přesní. Ti, kteří si myslí, že je nutná k usmrcení divočáků ráže např. 30-06, by si měli uvědomit, co se stane, když taková střela mine cíl nebo kus prostřelí a letí dál. Střelba musí být s rozmyslem, musíte se dívat kolem sebe, v městských podmínkách je těžké „postavit“ klec s divočáky před něco, co může být absolutně bezpečnou dopadovou plochou pro střely. Trefit se vyžaduje hodně zkušeností a přesnosti.
Ukazuje se například, že nejlepší střela na divočáka je, když je zvíře zasaženo zezadu mírně bokem. Střela pak projde mezi žebry do komory a zvíře rychle zhasne. Musíte vědět, kde má divočák srdce, málokdo si uvědomuje, že je nízko, velmi blízko hrudní kosti.
Pokud je to možné, volíme také zásah na hlavu. Tento typ zásahu je logicky vítán v případě, že se ulovené kusy dodávají do výkupu.
V řadě měst ale momentálně není povoleno divočáky dávat do výkupu, musí se likvidovat v kafilériích. A v oblastech kontaminovaných africkým morem prasat musí být všechna mrtvá těla zlikvidována, i když by byla vyšetřena a zvířata byla moru prostá. Od srpna 2023, kdy AMP dorazil i do Štětína, provádíme tedy nadále redukční odstřel i odchyt s usmrcováním, ale už likvidujeme všechny kusy v kafilerii.
Vaše firma se zaměřuje jen na divočáky anebo i na jiné druhy zvěře a živočichů ve městě?
Problémy dělá třeba i jelení zvěř, nejčastěji asistujeme při střetech s autem, přijedeme na místo a zkrátíme utrpení zvířete. Ale často se stává, že tam stojí několik aut a přihlížející od nás očekávají resuscitaci sraženého jelena. Přibývá přecitlivělých lidí, kteří viděli ukázku záchrany jelena v televizi a očekávají, že to tak bude vždy. Když jim pak vysvětlíte, že je potřeba zraněné zvíře na místě usmrtit, začnou vás považovat za vraha. Podobné situace platí ale i pro další druhy jako jsou třeba lišky, kuny nebo mývalové.
Máme ve smlouvě s městem 24hodinovou pohotovost, odlovíme například lišku ze sklepa či schodiště nebo jezevce či jelena ze zahrady. Ve městě je hodně jezevců, zdejší lišky často trpí svrabem, musíme takto oslabené jedince utratit. Mýval je také čím dál tím větším problémem a v okolí Štětína je jich hodně. Pokud jsou chyceni, musí být utraceni, protože se jedná o invazivní druh.
Co je na vaší práci nejtěžší?
Vysvětlovat lidem, jaká je role myslivce v městském ekosystému, překonávat předsudky, bojovat s běžným stereotypem, že myslivci „střílí zvířata pro radost nebo koníčka“. Díky našim zkušenostem a znalostem si se zvířaty poradíme perfektně. Setkávám se s kolegy pracujícími v jiných městech a věříme, že kombinace odchytu, lovu a zásahů zachraňujících zvířata v městské džungli by mohla přinést mnoho pro zlepšení image myslivců. Mohlo by se ukázat, jak jsou myslivci i v městském prostředí nezbytní pro bezkonfliktní soužití zvířat a lidí, že jejich úlohou je udržovat zvířecí populaci ve správném poměru a zasahovat tam, kde se zvířata a lidé pletou navzájem do cesty.
Plánujeme společné semináře, přednášky a konference na popularizaci a vysvětlení tohoto tématu. Problémy se zvířaty ve městech budou jen přibývat, přibudou i nové druhy a problémy, včetně stále závažnějších případů souvisejících s vlky. To je složitější problém, protože vlci mají silnou mediálním ochranu médií. V takových situacích se hodí hlas odborníků, kteří mají znalosti, znají problém a umí ho vyřešit. Tuto roli podle mě mohou v budoucnu sehrát jen vzdělaní myslivci. Myslivost by se v budoucnu měla více zaměřit na snižování počtu zvířat i v urbanizovaných oblastech, kde lidé sami chtějí řešit problémy vyplývající ze soužití se zvířaty.
K vytvoření správného obrazu myslivců je ale potřeba vzdělání a odvážné jednání v situacích, kdy lidé vyhledávají pomoc myslivců.
Chybou by ale bylo, aby se pokoušeli eliminovat zvěř ve městě myslivci tak, jak se naučili při běžném lovu ve volné přírodě. Existuje mnoho právních překážek, kterými musíte projít, abyste to udělali správně, nabýt potřebné zkušenosti. Je proto lepší raději zavolat takové firmě, jaká je ta naše, která je na takové způsoby lovu, odchytu a usmrcování specializovaná a s vyškolenými zaměstnanci, která se tímto problémem ve vašem okolí zabývá. Díky našim zkušenostem jsme vyvinuli mnoho praktických řešení, rádi je poskytneme i ostatním zájemcům.
rozhovor připravil Dariusz GIZAK
S Ryszardem Czeraszkiewiczem
můžete nás kontaktovat e-mailem
na: lupczer@wp.pl.