Za 100 let časopisu bylo uveřejněno celkem 29 statí s hlavním tématem – slaniska pro zvěř, tj. jeden článek za 3,5 roku. V některém období bylo více článků za sebou, jindy bylo mnoho let bez slanisek. Jedno dlouhé období bez článků bylo v letech 1958 až 1977 a druhé mezi roky 1982 až 1996.
V první části uveřejněné v Myslivosti 3/2024 jsem si dovolil citovat články o slaniscích, které vyšly ve Stráži myslivosti do začátku II. světové války, nyní přikládám druhé pokračování článků o lizech a slaniscích, které vyšly v poválečném období.
Troufám si tvrdit, že téma minerálního zásobení organismu v rámci celoroční péče o zvěř je v současné krajině stále více důležité, a právě z historických statí a názorů se můžeme jen utvrdit, jak k tomuto tématu a zvěři přistupovat lépe.
Ing. Ondřej FALTUS
1948 Al. Mikula - Na jaře zvěři sůl!
Proč, jak a které zvěři? Než tyto otázky zodpovíme, řekněme si, že máme na mysli jen obyčejný chlorid sodný čili kuchyňskou sůl a různé její formy. Každý ví, že zvířecí organismus potřebuje vápník, fosfor a tak dále, že se tyto nerostné látky dávají jako posilovná přísada domácímu zvířectvu a že se tomuto po nich daří většinou dobře, tak pročpak je nevyzkusiti u zvěře?
Protože v našich honbištích nemáme solné prameny, jsme nuceni poskytovat sůl zvěři uměle. Na jaře se dává zvěři sůl zejména proto, aby po zimním období, na živiny chudším, mohla doplniti zásoby nerostných solí v těle, dále proto, že zmírňuje nežádoucí následky přechodu od suché stravy zimní k šťavnaté jarní, pak že zvyšuje chuť k jídlu, povzbuzuje trávení, zlepšuje výměnu látek a tím zdraví a odolnost zvěře a konečně, že jako pochutina zvěř láká a udržuje na stanovištích, kde je sůl podávána.
Zvýšený význam má předkládání soli tam, kde je půda a s ní vegetace na nerostné látky chudá, jakož i na stanovištích, kde hodláme zmírniti škody způsobené na lesních a polních kulturách.
Spotřeba soli se řídí jakostí paši, podle již klesá nebo stoupá, a stupňuje se za počasí suchého i mokrého. Proto je záhodno pečovati o zásobování zvěře solí po celý rok.
Z poznatků možno odvozovati, že není třeba býti příliš úzkostlivým v úpravě slanisk, ani v nárocích na jakost slínu a soli, ale že hlavní jest zvěři poskytnouti tuto pochutinu na vhodném místě ve vhodné formě a čase tak, aby ji zvěř sama jako pamlsek horlivě vyhledávala a uvykla si ji bráti.
V lese je zpravidla nejlepší a nejlevnější použiti jednoduchých dřevěných korýtek a umístiti je tam, kde se zvěř nejraději zdržuje, a to jak do míst letního, tak i zimního pobytu. Je dobře poříditi více slanisk pohromadě a v zimních stanovištích zvěře je umístiti v blízkosti krmelců.
Nejobvyklejším je pěchování soli s hlínou v poměru 1:5 až 1:4 do žlábků, při čemž hlína nemá obsahovati písek nebo větší kaménky.
Že slaniska dlužno zakládati v místech, kde má zvěř klid a kde je nablízku voda, a pečovati o jejich čistotu, hygienu a o včasné obnovování, vyplývá z povahy věci samotné. Je obecně známo, že vysoká a srnčí zvěř slaniska navštěvuje velmi ráda a sůl v každé formě horlivě bere. Mnozí však mají za to, že jde, pokud se týče požívání soli, jen o výsadu nebo vlastnost této zvěře. To je náhled mylný, neboť sůl, pokud je podávána ve vhodné formě, berou, jak již výše naznačeno, všechny druhy zvěře, které se vyskytují v našich polních a lesních honitbách (snad s výjimkou ptactva vodního a bahenního). Myslivci v lesích často využívají této záliby zvěře k tomu, aby pozdrželi ve svých revírech přebíhavé divočáky nebo upoutali na vhodných stanovištích přebíhající zvěř jelení. Vědí také, jak hodnotnou je sůl pro zajíce, bažanta a jak rád zapadá ke slanisku divoký holub.
Dosud nedosti oceněn jest význam soli v honitbách polních, ač také všechna polní zvěř včetně koroptve má tuto pochutinu ráda. A přece by se našlo i zde dosti vhodných míst pro slaniska. Zejména v blízkosti vody – polních studánek, struh, mokřisk apod. – by byla žádoucí. Vždyť i polní zvěř bývá po přestálém zimním období zesláblá a trpí při přechodu od zimní suché potravy k šťavnaté jarní zeleni zažívacími poruchami, která pomáhá mírniti sůl. Nezapomínejme tedy ani v polích z jara na sůl!
1953 J. Sekera - Postarejme se včas o letniny a lizy
Nejdůležitější pochutinou a zároveň kořením, ba životní potřebou veškeré srstnaté zvěře, je sůl. Sůl je nutno zvěři předkládat po celý rok jako prostředek podporující trávení. Podáváme-li ji v lizech, soliskách nebo slaniscích, tj. ve vhodně upravených korýtkách nebo v kůlech, nebo ji předkládáme v celých kusech jakožto kamennou sůl ve formě solných kamenů.
Průměrně počítáme na jeden kus ročně množství soli: pro zvěř srnčí 2 kg, daňčí 2 kg, mufloní a kamzičí 1,5 kg a pro zvěř jelení 3 kg.
Slaniska zřizujeme v pařezu, v kamenných nebo dřevěných korýtkách a dokonce v osikových kůlech, kde má zvěř kromě lizu i hryz.
Slaniska zakládáme na klidných místech, kde zvěř ráda přechází nebo kde pobývá a kde je podle možnosti rozhled. Zřizujeme je také v blízkosti krmelců. Korýtková slaniska vyhledávají též rádi divocí holubi, hlavně hřivnáči a hrdličky, kdežto slaniska kůlová vyhledávají zejména zajíci a divocí králíci.
1953 Zdeněk Kolář - Zvěř potřebuje sůl v každé roční době
V každé odborné myslivecké literatuře se sice uvádí, že zvěř sůl nutně potřebuje, přesto však je dosti rozšířeno mínění, že ji snad „potřebuje, ale nemusí mít“. Je zajímavé, že se setkáváme s tímto názorem často i v honitbách, kde je jinak postaráno o zvěř velmi dobře. A přece je sůl pro každý organismus naprosto nezbytná a vyhledává ji každá zvěř, počínajíc hřivnáčem a končíc zvěří jelení.
Sůl je důležitá pro správné trávení a zažívání potravy, poněvadž podporuje tvorbu kyseliny solné v žaludku a hydrokarbonátu sodného ve střevech, udržuje hladinu osmotické koncentrace krve na správné výši a reguluje svalovou činnost.
Není sice pravda, že by sůl sama měla přímý vliv na vývin paroží u zvěře spárkaté (nejde-li o speciální přípravky lizů), působí však na celkový tělesný stav a tím i nepřímo na vývin paroží. Kromě toho zvyšuje odolnost proti různým chorobám.
Nejčastěji se sůl podává zvěři v podobě lizů, dobře známých, bohužel již méně používaných. Z počátku se lizy často navětřují anýzovým olejem nebo fenyklem, aby je zvěř snadněji našla. Vhodnější však je umístit lizy k ochozům, krmelcům a na podobná místa, poněvadž navětření poměrně brzy vyprchává.
Za normálních okolností nezáleží, pro který druh lizů se rozhodneme, nutno si však uvědomit, že zvěř potřebuje sůl v každé roční době, nejen na jaře při výměně srsti a celkovém oslabení, a že lizy musí být proto doplňovány po celý rok. Jen tak je možno udržet zvěř silnou a zdravou při minimálních škodách na kulturních porostech a zároveň získávat hodnotné trofeje.
1955 Josef Vlastník - Dopřejte zvěři v honitbě dostatek soli
Víme, že spárkatá zvěř má ráda kuchyňskou sůl a že navštěvuje po celý rok umělé lizy. Někteří říkají, že zvěř vydrží zcela dobře i bez nich. Kdo však viděl, s jakou spokojeností stojí srnčí u lizu, jistě ji této dobroty dopřeje v plné míře.
V honitbě bývají různé lizy. Většinou to jsou dřevěná nebo betonová korýtka nebo vydlabané pařezy se slanou hlínou, velmi často zapadané jehličím nebo listím. Kromě lizů, které jsou pod střechou krmelců, mají všechny velkou nevýhodu, že se deštěm vymáčejí nebo že se kusová sůl rozpustí a liz ztrácí svůj účel.
Lizy stavíme na místa, kde má srnčí svá stávaniště, dále poblíž stálých srnčích ochozů a na podobná místa. Záleží na vtipu myslivce, aby je neumístil tam, kde zůstanou nepovšimnuty.
Abychom mohli kontrolovat, která zvěř lizy navštěvuje, zbavíme zem pod stříškou travního porostu a občas ji zkypříme. Víme, že to nebude pouze srnčí, ale i zajíci a králíci, kteří kůl lizu časem ohryžou, takže jej budeme muset vyměnit. Povrch soli najdeme rovněž popíchaný od ptáků.
1958 MVDr. Milan Lebeda - Nepřipustit hladovění zvěře
Rovněž solné hladovění působí velmi nepříznivě na organismus zvěře. Solemi zde rozumíme nejen kuchyňskou sůl, ale i vápník, fosfor, draslík, železo, jod aj. Tato skutečnost je myslivcům velmi dobře známa, a proto zakládají slaniska, do nichž se dává kromě kuchyňské soli i přísada minerálních směsí. Nedostatek minerálií způsobuje špatné zakládání kostry, křivici, lomivost kostí, potraty u samic, ztrátu pohlavního pudu, neplodnost, špatný vývin paroží a jiné vážné choroby ohrožující chov zvěře.
1977 Ing. Kliment Navrátil - Nezapomínejme na sůl pro zvěř
Základním výrobním prostředkem mysliveckého hospodaření je honitba. Zvěř je na honitbě jako na svém životním prostředí existenčně závislá, ať jde o honitbu polní, lesní, smíšenou nebo na vodních – rybničních plochách. Naší povinností je toto prostředí udržovat v takovém stavu, aby zvěři poskytovalo nejlepší životní podmínky.
V tomto směru nezapomínejme jak v lesních, tak i polních honitbách na předkládání soli zejména pro spárkatou zvěř. Sůl tvoří nezbytnou součást žaludečních šťáv a aktivuje krevní plazmu. Při nedostatku soli vznikají u zvěře zdravotní poruchy, stejně je tomu i při nadbytku soli, který působí na zvěř rovněž nepříznivě.
Sůl rozdrtíme a smícháme s prosetým jílem a nabijeme do slanisek. V současné době je možno zvěři předkládat i upravené medicinální lizy, které kromě soli obsahují též důležité minerální a dietetické příměsi, které zvěř nenachází v přírodě.
1982 František Burian - Pařezový liz
V praxi se nám osvědčil pařezový liz, upravený velmi rychle a jednoduše motorovou pilou, prostor pro sůl jsme vyřízli čtyřmi zápichovými řezy shora do potřebné hloubky a jedním zápichovým řezem z boku, vedeným mírně nahoru. To proto, aby dešťová voda mohla volně odtékat štěrbinou po pařezu a nedržela se v prostoru soli a nerozpouštěla ji. Pařez je asi 50 cm vysoký a prostor pro sůl má rozměry 22x22x15 cm. Vlivem prosakování soli vymizela vegetace u pařezu vlivem prosakování soli pařezem.
1996 Ing. Petr Babička – Nezapomínejme v honitbách na sůl
Není pochyb o tom, že sůl je nezbytný doplněk potravy zvláště u přežvýkavců. Od mládí se aktivně zabývám myslivostí a mimo to již dvacet let pracuji v zemědělství jako zootechnik. V červenci roku 1995 jsem získal nové praktické zkušenosti se solí u přežvýkavců. Od jara paseme stádo 80 dojnic venku, ve dne i v noci. Dojnice zaháníme pouze dvakrát denně na dojení a přikrmení zelenou pící. Kromě soli nepodáváme dobytku žádné jiné minerály. V červenci sůl náhle došla a celý měsíc jsme ji nesehnali. Vzniklá situace související se změnami chování dobytka byla velmi zajímavá a poučná.
Prvních čtrnáct dnů se neprojevily žádné změny chování. Ve třetím týdnu volně puštěné dojnice olizovaly na pastvině starou zeď od vepřína. Ve čtvrtém týdnu se dojnice při příchodu do kravína vrhaly na zdivo a o jetelinu neprojevovaly zájem. Zároveň i dojivost se začala snižovat a dobytek byl apatický.
Na konci čtvrtého týdne se nám sůl podařilo zajistit. Každé dojnici jsme jí dvakrát denně dali pět dekagramů. Již čtvrtý den dojnice přestaly olizovat zeď a zvýšil se příjem zelené píce na dvojnásobek. Zároveň i užitkovost se upravila.
Je možné, že dlouhodobá absence soli by mohla způsobiti úhyn některých kusů. U zvěře ve volné přírodě je takovéto konkrétní posouzení obtížně zjistitelné, není však pochyby o tom, že je to obdobné. Všeobecně se o významu soli ví, ale často se na ní zapomíná.
Z výše uvedeného pozorování vyplývá, že sůl je nutné podávat celoročně, protože je nepostradatelná z fyziologického hlediska. V létě je zřejmě spotřeba soli největší. Jsem přesvědčen o tom, že příjem soli u naší lovné zvěře je stejně důležitý jako u sledovaných dojnic. Vyplývá z toho, že srna nebo laň, která nemá přístup k soli, nemůže produkovat dostatek plnohodnotného mléka pro své mládě. Mládě je pak slabé, nemůže dostatečně vyrůst a ve velkém to znamená oslabení celé populace.
Každý myslivec by si měl uvědomit důležitost solisek a lesní zvěř zásobovat na více místech pravidelně. V naší smíšené honitbě o výměře 1100 ha je dvacet členů mysliveckého sdružení a každý má na starosti dvě soliska. Podle stupně zazvěření v honitbě by mělo u srnčí zvěře, která se vyskytuje prakticky ve všech honitbách, být solisek tolik, aby jedno připadalo na pět kusů jarního kmenového stavu.
1997 Ing. Jiří Černý - Nezapomínejme na sůl
Chtěl bych reagovat na článek „Nezapomínejme v honitbách na sůl! Od Ing. P. Babičky v čísle 2/96. Aby bylo předem zcela jasno, zdůrazňuji, že patřím mezi ty myslivce, kteří na předkládání soli nezapomínají a sůl vždy v krmelci mám. Jsem však také ochoten sledovat odbornou literaturu, leccos jsem přečetl, porovnával mezi jednotlivými autory a vlastními zkušenostmi z přírody.
V poslední „čtenářské sezoně“ (zimě) jsem byl zaujat dílem nedávno zemřelého A. B. Bubeníka „Ernährung, Verhalten und Umwelt des Schalenwildes“. Pro myslivce s chemickým vzděláním je to přímo „počtení“. Tento autor se problematice soli, sodíku a hospodaření s těmito látkami v těle spárkaté zvěře věnuje v několika kapitolách. Stručně shrnuto, říká asi toto.
Sůl je pro býložravce nepostradatelná. Tito jsou však prokazatelně schopni s ní velmi obezřetně hospodařit. Trvalým předkládáním se vyvolává mánie ji přijímat více než je nezbytné. Zvýšený příjem vyvolává vyšší potřebu vody a tu je zvěř zejména v zimě zvyklá krýt především z rostlinných tkání. To může v zimě vyvolat zvýšené nebezpečí ohryzu a loupání. S ohledem na laktaci a další procesy v průběhu roku je třeba lizy předkládat pouze v květnu a červnu a pak v září a říjnu.
Redakční poznámka ke článku Ing. Jiřího Černého od Doc. MVDr. Jaroslava Hintnause, CSc.: Každý praktik ví, že jelení zvěř loupe, ať se lizy předkládají nebo nepředkládají, že loupe a škodí ohryzem při nedostatku i nadbytku jak základních živin, tak všech dalších biologicky aktivních látek. A pracovníci v zemědělství vědí, že v zimním období více než 20 % chovů skotu trpí v zimně nedostatkem sodíku. Je-li jednou z podmínek přežití za zátěžových stavů (stresu) pro udržení osmotického tlaku a objemu cirkulující zpětná resorbce sodíku a vody v ledvinách anebo jejich zvýšený přívod do organismu, pak při současném stavu našich vědomostí o spárkaté zvěři jsou úvahy o škodlivosti soli pro les značně spekulativní. V každé oblasti a v každém ročním období můžeme pozorovat rozdílnou frekvenci a intenzitu škod na lesních porostech. Pokládat zvýšený zájem zvěře o sůl za náruživost je snad trochu nadnesené. Snad racionálnější by byl výklad zvýšené spotřeby soli jejím nedostatkem v organismu.
2002 Jan Sommer - Nezapomeňte! Na jaře sůl!
Zvěř potřebuje sůl v průběhu celého roku, ale hlavně na jaře. To proto, anebo právě proto, aby po zimních měsících, na živiny chudších, mohla doplnit zásoby nerostných solí v těle, dále proto, že snižuje nežádoucí následky přechodu od suché potravy zimní k šťavnaté jarní.
Dovoluji si zdůraznit, že zvěř bere sůl jen tolik, kolik potřebuje, sama tedy instinktivně pozná množství, které jí stačí a v dávkování si tedy nebere příklad z člověka. Zvýšený význam má předkládání soli tam, kde je půda a s ní celá vegetace chudá na nerostné látky, jakož i tam, kde hodláme zmírnit škody způsobované na lesních i polních kulturách.
Spotřeba soli se řídí jakostí paši, podle níž klesá nebo stoupá a stupňuje se za počasí suchého i mokrého. Proto je třeba pečovat o zásobování zvěře solí po celý rok - ale hlavně na jaře.
Jaká slaniska zřizovat? V lese je zpravidla nejefektivnější a nejlevnější použití jednoduchých dřevěných korýtek (žlábků). Tyto umístit tam, kde se zvěř nejraději zdržuje, a to jak do míst letního, tak i zimního pobytu.
Které zvěři je třeba sůl předkládat? Veškeré! Je všeobecně známo, že spárkatá zvěř navštěvuje slaniska velmi ráda a sůl v každé formě intenzivně bere. Také zajíc, který lízat "neumí" (nemá k tomu potřebný lízák) si velmi rád pochutnává na dřevěných, solí řádně prosáklých korýtkách, která pozvolna mizí a bývají doslova i s obsahem sežrána. Spárkatá zvěř tedy zužitkovává obsah a zajíc (i králík) nádobu. Zajíc ohlodává korýtka až tak druhým a třetím rokem, až když jsou pořádně solí prosáklá.
Mnoho myslivců se mýlí, když se domnívají, že jde, pokud se týče požívání soli, jen o výsadu nebo vlastnost zvěře spárkaté. To je názor mylný. Sůl, pokud je podávána ve vhodné formě, berou všechny druhy zvěře, které se vyskytují v lesních i polních honitbách, i když jsem nejednou pozoroval u korýtka i sluku, která snad zde hledala nějakou žížalu apod.
Jakou sůl zvěři podávat? Zvěři je možno předkládat sůl s míchanou se žlutou hlínou a také sůl samotnou a provádět to opět různým způsobem. Nejčastěji tak, že se solné kameny umísťují v pařezích (pokud možno zdravých), mezi dvojáky, sevřeny ve vidlice i jinak. Zde je na místě upozornit, že nezná-li zvěř tento způsob, zničí časem tyto solné hroudy déšť - pokud je ještě předtím nesesbírají lesní "mineralogové", lépe řečeno "lapkové", pro svá domácí zvířata. Je to způsob nehospodárný, nekontrolovatelný, neboť kusy soli zmizí často nezužitkované.
Velmi vhodnou a oblíbenou formou jsou lizy kůlové. Ať už pahýl stromku nebo kůl zaražený do země (vše oloupané) musí být svisle provrtaný, aby pojal bohatou nálož soli, a od něho šikmo dolů odbočující slabší vývrty rozdělené na všechny strany tak, aby silný roztok, který se tvoří působením vlhkosti, stékal po celé ploše kůlu k zemi.
A kde tedy slaniska zřizovat? Z poznatků možno říci, že není třeba být příliš opatrným v úpravě slanisk, ani v nárocích na jakost náplně, ale že je hlavní zvěři nabídnout tuto pochoutku jako životní nutnost na vhodném místě, ve vhodné formě a čase tak, aby je zvěř vyhledávala a zvykla si sůl brát. Je tedy jedno, zda slaniska zřídíme na kopci, u vody nebo jinde. Musí být ale přístupná, neboť hlavně v době jarní a v době říje jsou jakýmsi střediskem a dostaveníčkem, velmi ráda zde střídá a zdržuje. Pro jejich zakládání je tedy třeba vyhledávat lokality lidmi málo navštěvované, nejlépe ve vysokém porostu, na průsecích, poblíž ochozů a na oblíbených stávaništích a říjištích.
Vůbec není doceněn význam soli v polních honitbách, ač také všechna polní zvěř, včetně koroptví, má tuto pochutinu ráda.
2003 Jakub Zelený - Slané hryzy pro zajíce
Letos na jaře jsem si pročítal staré učebnice myslivosti. Byla to “Myslivecká péče o zvěř” a “Myslivecká zařízení v honitbách” od O.Kokeše. Autor zde vysvětluje důležitost soli pro zaječí zvěř a také způsob jejího podávání v hryzech nebo solnících. Rozhodl jsem se tedy, že tento způsob vyzkouším.
Vybral jsem vhodné osikové větve (dříví prý může být i vrbové, topolové, popřípadě i smrkové) silné asi 10 až 15 cm a nařezal je na délku asi 75 cm, tak aby po zatlučení vylézal hryz 0,5 m nad zem. Vyvrtal jsem do nich shora ve směru jejich os asi 10 až 20 cm dlouhou kapsu o průměru nejméně 2 cm. Tu jsem ještě spojil malými vyvrtanými kanálky, to aby sůl, která se nevsákne do dřeva, mohla proniknout na povrch hryzu, kterou zajíci dychtivě lížou. Takových solníků jsem zhotovil zatím deset a natloukl je různě po bražeckých lukách, lesích a do okolí krmelců v celkové ploše asi 3 km
2 (nehledě na to, kde zajíci mají ochozy) a to vše v MS Rozkoš u Náchoda.
Do každého z nich sypu obyčejnou kuchyňskou sůl a po vytlučení do honitby jsem je posypal hrstkou obilí, aby je zajíci dříve našli. Z počtu deseti kusů zmizely tři hryzy (někdo asi v lese nenašel dostatek dříví na topení) a jen jeden hryz zatím zajíci nenašli. Zbytek solníků, jak mi ukázal čerstvý sníh, rádi a často zajíci navštěvují. Nejdříve zajíci odhryzali měkkou kůru, do které se sůl překvapivě rychle dostala. V prosinci již zajíci pomalu ohryzávají i samotné dřevo, které prý časem zkoušou celé.
Tyto hryzy jsou podle mne vynikajícím zařízením, které zajícům umožňuje brát sůl. A to bez poškozování námi pracně zhotovených korýtek, jež zajíci rádi hlodají.
2008 Ctibor Babička, Jiří Hanák, Martin Knápek - Aplikace minerálních doplňků v slaniscích
Jednou u možností, jak aplikovat v honitbách minerální doplňková krmiva spárkaté zvěři je jejich vyložení v slaniscích. V každé honitbě jsou slaniska různých typů určitě vybudována a jejich síť je zpravidla trvale udržována.
V honitbě Vítějeves na Svitavsku byla minerální doplňková krmiva používána a vyložena srnčí zvěři zpočátku jen pomocí slanisek. Zde se začalo používat minerální doplňkové krmivo MKP C na úseku Štěrky před 12 lety a později postupně po celé honitbě. Již 7 let je v honitbě Vítějeves slanisko s minerálními doplňky umístěno u každého krmelce a navíc je po celé honitbě vybudována jejich souvislá síť. Tato slaniska jsou doplňována a udržována celoročně.
Zpočátku bylo využito běžných slanisek, kdy zde byla jen kamenná sůl umístěna do menších korýtek u krmelců. Korýtka byla doplněna minerálním doplňkovým krmivem MKP C a na ně byla umístěna kamenná sůl. Po zjištění, že srnčí zvěř bere takto předkládané minerální doplňkové krmivo, byla pak postupně v honitbě vybudovaná celá síť slanisek, většinou se stříškami. Například jen v úseku honitby Štěrky, kde aplikace minerálií byla započata prvně, je v současnosti na výměře 80 ha celkem 9 slanisek s mineráliemi a kusovou solí a v posledních letech je jen zde spotřebováno ročně 60 kg MKP C. Srnčí zvěř tato slaniska navštěvuje celoročně a zvlášť intenzivně je navštěvují srny v době laktace a kojení srnčat.
V honitbě Velké Losiny jsme také uvedený způsob vyzkoušeli v roce 2004 u jednoho krmelce, kdy po skončení přikrmování jadrným krmivem s 4% podílem MKP C v polovině dubna bylo do koryta vyloženo jen minerální doplňkové krmivo MKP C. Zpočátku je zvěř skoro nebrala, ale jakmile jsme krmivo posolili po povrchu několikamilimetrovou vrstvou běžné kuchyňské soli, tak je srnčí zvěř začala téměř ihned brát a po měsíci už bylo dáváno soli jen trochu a od konce června žádná. Srnčí zvěř brala koncentrát MKP C až do doby, kdy v polovině září bylo vyloženo opět jadrné krmivo s podílem MKP C.
U experimentálního krmelce byla v roce 2004 vybudována několik metrů od sebe dvě slaniska, kdy v jednom bylo vyloženo minerální krmivo MKP C zpočátku posypávané kuchyňskou solí a s vyloženou kamennou solí a v druhém slanisku byla jen kamenná sůl. Asi do dvou měsíců již brala srnčí zvěř jen ze slaniska, kde byly minerálie. Tato slaniska byla v provozu celoročně po dobu dvou let.
V roce 2006 pak byla nahrazena jiným typem slaniska, který jsme pracovně nazvali typ "sendvič" a bylo umístěno pod střechu experimentálního krmelce. Bylo to z důvodu, že začalo být ověřováno nové minerální doplňkové krmivo Premin Spárkatá zvěř, které obsahuje celkově v souhrnu téměř 50 % minerálií a je pro srnčí zvěř zpočátku asi hůře přijatelné v koncentrované podobě pro čtvrtinový podíl mletého vápence, respektive je potřeba dlouhodobější návyk. Bez problému od začátku byl minerální doplněk brán, když byl namíchán v poměru 1:1 se sypkou solí. Postupně lze obsah 1 díl soli snižovat na 2 a později 3 díly minerálií.
Rovněž zde se ukázalo, že je vhodnější takový typ slaniska doplňovat menším množstvím minerálií častěji. Pro kontrolu byla u tohoto slaniska (sendvič) udržována a pravidelně zametána zem v jeho okolí se strukturou jemného prachu, aby byly patrné stopy zvěře. Zajímalo nás totiž, kdy se srnami začnou chodit i jejich srnčata a také kdy začnou brát sůl s mineráliemi. Zjistili jsme podle stop a i přímých pozorování, že je to již dokonce od začátku července, krátce potom, kdy již pravidelně následují srnu.
Je patrné, že jakmile se naučí srnčí zvěř včetně srnčat takto vyložené minerálie brát, je to trvalé a celoročně a pravidelně se k slanisku vrací.
Na vybraných lokalitách mají zřízena slaniska s mineráliemi i v dalších honitbách v ČR. Je to vhodné zvláště z důvodu, že srnčí zvěř přijímá tímto způsobem potřebné minerálie celoročně. Zvláště důležité je to pro srny pro tvorbu kvalitního mléka a také srnčata pro podporu jejich růstu a vývoje kostry.
Nejvhodnější způsob je, když se srnčí zvěř naučí brát minerálie přímo a jak se ukazuje je to především při vyložení minerálního doplňku MKP C v kombinaci s kusovou solí. U minerálních doplňků s vyšším obsahem minerálií (řada Premin Spárkatá zvěř) trvá návyk, než jej začne zvěř brát bez přimíchané soli někdy více měsíců a jak bylo zjištěno, je to někdy zpočátku nárazově.
Srnčí (i ostatní spárkatou parohatou zvěř) je třeba braní postupně naučit až do doby, kdy minerální doplněk bere čistý anebo jen s malým obsahem soli. Doplňková krmiva Premin Spárkatá zvěř obsahují již ve svém obsahu 9 % soli. Čím méně přimíchávané soli (nebo žádnou), tím více minerálií zvěř vezme.
2015 Ing. Ondřej Faltus - Proč vyměnit sůl ve slaniscích za minerální krmivo
Každý myslivec ví, že musí mít a provozovat slaniska se solí. Sůl je celoročně k dispozici, aby ji mohla zvěř brát, když potřebuje. Sodík obsažený v soli je velice důležitý pro správnou činnost organismu. Stejně tak ale zvěř potřebuje i další živiny, jako vápník a fosfor, tedy hlavní minerály pro rozvoj kostry a růst paroží. Dále zvířata potřebují hořčík, stopové prvky popř. vitamíny. Sypká minerální krmiva určená jako náplň slanisek toto splňují. Zvěř má možnost získat minerální látky z rostlinné přirozené potravy. Tento zdroj je nejlepší, obsah minerálních látek v rostlinných pletivech ale závisí na obsahu minerálií v půdě. Dalšími způsoby, jak můžeme poskytnout zvěři minerální látky jsou nakoupená krmiva, která již minerály obsahují nebo minerální krmiva, která si myslivci zamíchají sami do své doma vyrobené krmné směsi. Poslední možností je využít sypká minerální krmiva, určená pro umístění do slanisek. Minerální krmiva do slanisek obsahují samozřejmě sůl, jako zdroj sodíku, dále z makroprvků vápník, fosfor a hořčík. Také stopové prvky - měď, mangan, zinek, selen, kobalt a jód.
Sůl je hlavním zdrojem sodíku i chloru. Po staletí je známo, že obsah sodíku v rostlinách je nízký, zvěř hledá jeho přirozené zdroje. Z tohoto důvodu se sůl zvěři předkládá a k tomu je levná. Podle mnoha vědeckých výzkumů je pravděpodobně sodík jediná minerální živina, u které tělo zvířete je schopné rozpoznat její deficit a hledat zdroje pro její doplnění. Také chutnost soli je její velice důležitou charakteristikou, protože mnoho ostatních minerálů chutné nejsou. Z tohoto důvodu se sůl velice často také používá i jako nosič pro zamíchání ostatních minerálních surovin. Zvěř bere minerálie ze slanisek za předpokladu, že má jejich deficit, především sodíku, jak již bylo zmíněno. Důležitým faktorem ovlivňujícím odběr minerálních látek je stres. Při zvýšeném stresu roste potřeba minerálií. Taktéž je větší potřeba v případě výskytu parazitů nebo nějaké infekce u zvěře. Praktické informace: Zpočátku dejte do slanisek menší množství, kontrolujte odběr minerálního krmiva ve slaniscích, jakmile zvěř začne pravidelně brát, slaniska doplňte větším množstvím, nedopusťte, aby minerální slanisko bylo někdy prázdné, provozujte dostatečný počet minerálních slanisek, musí mít k nim přístup všechna zvěř po celý rok, udržujte minerální krmiva ve slaniscích čistá od špíny a trusu. Minerální slaniska by měla být chráněna proti působení deště, aby nedocházelo v rychlému vyplavení živin, které by se mohly rozpustit. Typ a velikost minerálního slaniska musí vyhovovat druhu zvěře, které slaniska navštěvuje. Samci v době růstu paroží jsou na paroží v lýčí citliví a k nevhodně řešenému slanisku mohou odmítat chodit, aby si paroží neporanili. Chovatelé zvěře jak ve volných honitbách, tak v oborách, popř. na farmách nebo v zájmových chovech, musí vybudovat dostatečnou síť slanisek, kterou přizpůsobí dané lokalitě a potřebám zvěře. Používání minerálních krmiv ve slaniscích je nejjednodušším způsobem, jak poskytnou zvěři celý komplex minerálních živin a ještě k tomu celoročně.
2015 Ing. Ondřej Faltus - Slaniska pro zvěř
Minerální slaniska slouží k uložení sypkého minerálního krmiva pro samovolný odběr zvěří. Hlavním významem je volný celoroční příjem minerálních látek spárkatou zvěří. Minerální krmivo je určeno jako náplň do slanisek namísto kusové nebo lisované soli a mělo by být celoročně k dispozici. Kromě soli, která je samozřejmě součástí minerálního krmiva „Premin SLANISKO“, obsahuje toto minerální krmivo také vápník, fosfor a hořčík, tedy nutričně důležité prvky pro rozvoj kostry a paroží. Dále obsahuje nezbytné stopové prvky pro zajištění životních funkcí organismu.
V současné kulturní krajině je stále častěji zaznamenáván deficit minerálních látek pro spárkatou zvěř a jen s dostatkem minerálií může zvěř ukázat svůj genetický a trofejový potenciál. Zajištění neomezeného přístupu k minerálním živinám je proto důležité pro všechny druhy spárkaté zvěře. Rozhodující je také význam pro matky v době laktace a kojení mláďat.
Jakmile se spárkatá zvěř naučí minerální slanisko navštěvovat, má to většinou trvalý charakter a opakovaně se ke slanisku vrací a navštěvuje ho celoročně.
Naprostou nutností v chovu srnčí zvěře je vybudování souvislé a promyšleně rozmístěné sítě slanisek. Jejich počet by měl být přibližně jedno slanisko na 5 kusů srnčí zvěře, to odpovídá dnes obvykle nejčastější hustotě srnčí zvěře - přibližně jedno slanisko na 25 až 50 ha honební plochy. Je to důležité kvůli tomu, aby byla celoročně dostupná pro všechny kusy srnčí zvěře, zvláště pak ve vegetačním období, kdy je také srnčí zvěř rozptýlena a celé území je rozděleno na jednotlivá teritoria.
Typy slanisek vhodných k použití v dané honitbě jsou různé a záleží jen na uživateli honitby, jaký druh si vyrobí. Důležité je mít slaniska zastřešená, aby deštěm nedocházelo k rychlému vyplavování živin z minerálního krmiva.
Typ slanisek musí odpovídat druhu zvěře, pro který je určen. Stavebně slanisko nesmí limitovat především samčí parohatou zvěř, tedy aby se dostala ke krmivu ve slanisku s parožím vytlučeným, ale i rostoucím. U zastřešených slanisek stačí jejich doplňování dvakrát ročně - zjara a na podzim, je ale vhodné kontrolovat jejich obsah i v mezidobí mezi doplňováním, aby nedošlo ke spotřebování celého obsahu a slanisko nebylo prázdné.
Objem využitelného prostoru slaniska pro uložení minerálního krmiva by měl být takový, aby obsah vystačil na dobu do dalšího doplnění. To vychází ze znalosti spotřeby minerálního krmiva v dané lokalitě.
2016 Ing. Zdeněk Vala, PhD. - Instantní lizy pro zvěř – ideální náhrada kamenné soli v honitbách
Sůl má ve výživě zvěře nezastupitelnou úlohu. Zvěř ji velmi ráda vyhledává a také přijímá. V honitbě by ji měla mít k dispozici „ad-libitum“ na dostatečném počtu míst v průběhu celého roku.
Zvěři bývá předkládána v různých typech slanisek a v různých formách. Nejčastěji to je kamenná sůl nebo tzv. lisované solné kostky, buď čisté (NaCl), nebo s přídavkem různých makro i mikroprvků.
Dalším formou, se kterou se můžeme v praxi setkat, jsou instantní formy lizu. Jsou to sypká minerální krmiva, která po smíchání s vodou vytvrdnou a slouží k doplnění minerálních látek, včetně soli, podle individuálních potřeb jednotlivých druhů zvěře.
Postup přípravy je velmi jednoduchý. Dodávaná sypká směs se nasype do nějaké nádoby, nejlépe kbelíku. Přidává se voda, až vznikne kašovitá konzistence. Důležité je kašovitou hmotu důkladně promíchat tak, aby v ní nebyly hrudky, po dobu minimálně 2 až 3 min. Míchání jde velmi snadno za použití dostatečně pevné dřevěné laťky. Směs velmi dobře přijímá vodu a není nutné používat mechanizaci i při zpracování většího množství lizu (zkoušel jsem max. 10 kg).
Takto připravenou kašovitou hmotu je možné nalít do vhodné formy, korýtka nebo vydlabaného pařezu či jiného typu slaniska. Při testování jsem také zkoušel aplikovat kašovitou hmotu (hustější konzistence) přímo na neupravený povrch pařezu. V případě, že na tento druh slaniska není zvěř navyklá, výrobce doporučuje vložit do hmoty před vytvrdnutím kousek kamenné soli velikosti vejce, případně kousek soli, která se v honitbě běžně používá.
Instantní formy lizů jsou velmi dobře použitelné v myslivecké praxi. Srnčí zvěř je bez problému přijímala, tak jako dříve lisované kostky, které jsem ve slaniscích používal.
Mezi hlavní výhody požívání bych uvedl: 1. Možnost použít jakýkoliv typ slaniska (kašovitá hmota se přizpůsobí obsahu). 2. Ideální náhrada kamenné soli, případně lisovaných kostek v honitbách, zejména tam, kde se občas nějaká sůl ze slanisek „ztratí“. 3. Možnost „výroby“ menšího množství směsi, kterou lze aplikovat na více slanisek. 4. Doplnění případného deficitu makro a mikroprvků v přirozené potravě zvěře. Mezi hlavní nevýhody bych uvedl: 1. Vyšší pracnost při přípravě krmiva 2. Větší časová náročnost při přípravě krmiva.