Časopis Myslivost

 
Dostupné literární prameny a odborné publikace uvádí, že v počáteční fázi růstu nových parůžků se tvoří nejprve růže, a to včetně jejího optického vyklenutí do šířky, teprve poté začíná vyrůstat lodyha. Toto tvrzení bych chtěl na základě vlastních pozorování a poznatků vyvrátit a uvést na pravou míru. V této biologické oblasti je totiž vše mnohem složitější, než se uvádí a opakovaně paušalizuje.
 
Fyziologický vývoj růží
 
Teprve poté až nově založená lodyha, která roste ve stejné síle, jako je průměr pučnic, dosáhne určité délky, dochází k pozvolné tvorbě růže s viditelným stranovým vyklenutím. U srnců s dobrým parožním potenciálem mohou být růže opticky patrné již v časné fázi vývoje parůžků. Vlohy srnce k parožení pak hrají v tomto směru klíčovou roli!
U některých dobře parožících srnců se růže začínají vyvíjet velice brzy, většinou však v době, kdy lodyha dosáhne délky alespoň 5 cm, u některých jedinců individuálně pak až výšky slechů. Růže přirůstají a progresivně zesilují s růstem lodyh, a to až do doby, než parůžky získají definitivní tvar.
Tato skutečnost je opticky patrná na doprovodných snímcích, které jsou součástí tohoto článku. Zde je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že prezentovaný srnec zachycený na snímku disponuje fenomenálním potenciálem pro tvorbu silných a objemných růží. Z toho důvodu jsou růže opticky patrné již v časné fázi vývoje parůžků. Naopak u srnců s menším potenciálem pro jejich tvorbu mohou být růže vyhraňovány teprve v závěrečné fázi vývoje parůžků.
 
Perlení na parůžcích – mýty, dogmata a fakta
 
Další informací, kterou lze z literatury získat, je tvrzení, že lodyha má až do ukončení svého výškového růstu téměř hladký povrch bez perel a rýhování a perly se vytvářejí teprve v závěrečné fázi vývoje parůžků. V knize Abnormální parůžky od Ulricha Herbsta, která byla přeložena z německého originálu, je zachycen trojrozměrný obraz parůžků uhynulého srnce, které prošly sofistikovanou zobrazovací technikou počítačového tomografu (CT). V jednotlivých sekvencích je zde možné polotransparentně nahlédnout do nitra rostoucího parůžku a spatřit diferenciaci anatomické stavby a primárně pak struktury spongiózní (předkostní) tkáně v místě probíhající osifikace.
Tento experiment má z hlediska mysliveckého výzkumu a biologie parožení zajisté vysokou vypovídající hodnotu. Autor však na základě tohoto experimentu a několika autentických snímků učinil závěr a tvrdí, že: „Rostoucí parůžky mají do ukončení svého výškového růstu zcela hladký povrch a hrany a perly na lodyhách se tvoří až na samém konci vývoje parůžků“.
Tomuto tvrzení bych si však dovolil silně oponovat! Na základě ojedinělého experimentu nelze totiž učinit objektivní závěr a v oblasti biologie parožení ho paušalizovat.
Na základě rozsáhlé polymorfie srnčích parůžků, diametrálně odlišných genetických dispozic a individuálních schopností srnců produkovat různé typy a tvary parůžků, nelze tuto oblast zevšeobecnit. Parožení je ze všech produkčních schopností srnčí zvěře nejsložitějším a bezpochyby nejvýznamnějším biologickým úkazem, a to, co platí u jednoho srnce, nemusí platit u srnce druhého. U některého srnce se perly opticky objevují dříve, u jiného později a někteří srnci nemusí perly vyprodukovat vůbec. Lodyhy takových srnců jsou pak po vytlučení zcela hladké a většinou i výrazně světlejšího zbarvení. Tvorbu perel tedy ovlivňuje celá řada paralelně působících vnějších a vnitřních faktorů, které se mohou vzájemně ovlivňovat a podmiňovat. Proto zdůrazňuji, že tyto biologické aspekty se musí posuzovat v kontextu se všemi ostatními faktory!


 
Výsledky cíleného pozorování a monitoringu
 
Na základě svých pozorování a častých fyzických kontaktů s rostoucími parůžky srnců různých genetických dispozic a potenciálů, které jsem v průběhu svého privátního výzkumu odchoval, mohu konstatovat, že zejména perly se u dobře parožících srnců začínají objevovat již v časné fázi vývoje parůžků, tedy přibližně v době, kdy se z lodyhy začne oddělovat přední výsada.
Perly se s postupujícím růstem progresivně zvětšují, a to až do doby, než zcela dorostou a dotvoří se do konečné podoby. Čím větší schopností pro tvorbu bohatého a výrazného perlení srnec disponuje, tím rychleji se na ronících parůžcích perly objevují.
Tvrzení některých autorů, že perly a rýhy se tvoří až v závěrečné fázi vývoje parůžků, je tedy podle mých zjištění a zkušeností nesprávné a bylo nejspíše ovlivněno pozorováním jedinců, jejichž schopnost tvořit na lodyhách perly byla výrazně omezena! A autoři dalších odborných pojednání jen tyto informace přebírali bez znalosti vlastních konkrétních experimentů či pozorování…
 
Tvary a velikosti perel
 
Tvar, postavení a velikost perel jsou ovlivněny několika vzájemně se ovlivňujícími a podmiňujícími faktory. Každý srnec má geneticky daný vlastní typ perel, které se v průběhu jeho života (vlivem různých okolností) mohou měnit.
V letech špatných pro parožení může být produkce perel u srnce omezena či dokonce úplně zastavena. Naopak v letech dobrých pro parožení mohou být parůžky doslova poseté perlením. Ve svém chovu jsem pozoroval genetické linie srnců, kteří perly vůbec neprodukovali a v každém roce, bez ohledu na ostatní vlivy a faktory, měli parůžky vždy zcela hladké. Někteří z nich přitom ale dosahovali fenomenálních trofejových parametrů a významných bodových hodnot!
Tvary perel na parůžcích jsou různorodé a u každého srnce jiné a originální. Podle schopnosti srnce produkovat perly mohou na lodyhách vyrůstat rozmanité formy a útvary. Perla může mít podobu ostrého nebo tupého kužele různého postavení. Perly na lodyze mohou být drobné či opticky výrazné, po obvodu lodyhy nestejnoměrně roztroušené, samostatně postavené nebo srůstající v ploché atypické formy a útvary.
Srncům s dobrým potenciálem pro tvorbu perel mohou na lodyze vyrůstat přímo až bizarní, atypicky formované útvary perel, které mohou na lodyze vyrůstat v jednotlivých etážích. Největší perly a jejich nejhustší seskupení je vždy na vnitřní a zadní straně spodní části lodyhy, většinou podél cévních řečišť.


 
Fyziologická osifikace parůžků
 
Jakmile parůžek doroste do konečného tvaru, postupně zmineralizuje až do konců výsad. Směrem od pučnice k vrcholu se parůžek postupně vyztužuje minerálními látkami a primárně chrupavčitá tkáň se mění v tkáň kostní, čímž parůžek získává definitivní tvar a pevnost. Podélné rýhování na lodyhách, které může být u některých jedinců velmi výrazné, je v podstatě otiskem kdysi vyživujících cév.
Mezi vědci, kteří se v minulosti zabývali studiem osifikace paroží, existovaly dva různé názory. Jedna verze stála na tvrzení, že paroží se zpevňuje na základě chrupavčito-pojivovém tzn., že osifikaci paroží předchází vznik chrupavky. Druhý názor říká, že osifikace vzniká na podkladě pojivové tkáně, to znamená, že pojivová tkáň se mění přímo v kost.
Výsledky nejnovějších výzkumů svědčí spíše o tom, že v paroží probíhají oba typy osifikace. Embrionální tkáň prochází nejprve stádiem chrupavky a posléze stádiem osifikace.
Experimentálně bylo též prokázáno, že proces osifikace paroží se velmi podobá osifikaci patologické, která probíhá například při regeneraci zlomenin dlouhých kostí. Tyto vědecké práce jsou zvláště zajímavé ve světle výzkumů, které se zabývají stimulujícím vlivem traumatizace na rostoucím parožím (úmyslně způsobeným poraněním rostoucího parůžku).


 
Časový úsek mineralizace parůžků
 
V souvislosti s osifikací parůžků je dobré vědět, jak dlouhý je mineralizační interval od ukončení růstu parůžků do doby jejich vytlučení. Této otázce se žádná vědecká práce hlouběji nikdy nevěnovala.
Na základě mých cílených pozorování a zjištěných faktů mohu konstatovat, že délka mineralizace je v závislosti na síle vyprodukovaných parůžků a zdravotním stavu jedince individuálně značně rozdílná s diferencí i několika týdnů. Z toho důvodu nelze sestavit všeobecně platný manuál tak, aby byl platný pro všechny poměry a všechny parožící srnce. V této oblasti totiž významně záleží na parožním potenciálu jedince a schopnosti organismu transferovat (v rámci krevního oběhu a látkové výměny) minerální látky a přeměňovat je v parožní kostní tkáň. S touto skutečností významně souvisí i příjem potravy v době parožení, který je s růstem parůžků a mineralizací v přímé interakci.
Ve vztahu k mineralizaci paroží je také nutno přihlédnout ke skutečnosti, že čím hmotnatější parůžky srnec vyprodukuje, tím déle trvá celková mineralizace (vyztužování parůžků minerálními látky). Z toho důvodu nelze srovnávat například časový úsek mineralizace parůžků slabého šesteráka s časovým úsekem silného šesteráka, který svými trofejovými parametry dosáhl medailové hodnoty.
Na základě vlastních pozorování ale mohu konstatovat, že časový úsek mineralizace od ukončení růstu do doby vytlučení parůžků se pohybuje v závislosti na zdravotním stavu jedince a síle vyprodukovaných parůžků v průměru od 10 do 25 dnů.
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Privátní výzkum biologie srnčí zvěře