Pracoval jsem dvacet let na různých funkcích v lesnickém provozu a posledních téměř dvacet let jsem se živil jako odborný učitel na středních lesnických školách, z toho řadu let i jako učitel předmětu myslivost. V návrhu nového mysliveckého zákona mě proto kromě jiných pasáží zajímalo i řešení problematiky mysliveckého vzdělávání, hlavně pak otázka uznávání zkoušek ze středních, vyšších a vysokých škol za běžné myslivecké zkoušky, tj. zkoušky z myslivosti, zkoušky pro myslivecké hospodáře a vyšší odborné myslivecké zkoušky. Zde totiž dlouhodobě spatřuji jednu ze slabin současně platného zákona.
Domníval jsem se, že tento problém vyřeší osoby mnohem povolanější, navíc jsem návrhy nového zákona nějaký čas příliš nesledoval. Nyní jsem zjistil, že problematická pasáž vyřešena zřejmě nebyla a v téměř nezměněné podobě byla přenesena do návrhu zákona nového. Rozhodl jsem se proto, snad ne příliš pozdě, zareagovat a dovolit si na ona slabá místa upozornit tímto článkem.
Odkaz na uznávání školního studia (tehdy na hájenských a mysliveckých školách) jako náhrady zkoušek z myslivosti obsahuje již znění prvního poválečného mysliveckého zákona č.225/1947 Sb. Podobný princip obsahoval i zákon č.23/1962 Sb. Dosud platný zákon č.449/2001 Sb. pro nahrazení třech druhů mysliveckých zkoušek školními zkouškami používá formulaci:
„… složil zkoušku z myslivosti … nebo složil zkoušku z myslivosti na vysoké škole, na které je myslivost vyučovacím předmětem, nebo úspěšně ukončil studia na střední odborné škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem, … nebo složil vyšší odbornou mysliveckou zkoušku anebo složil zkoušku pro myslivecké hospodáře…“.
Návrh nového zákona pak užívá pro uznání zkoušky z myslivosti (ZM) a vyšší odborné myslivecké zkoušky (VOMZ) v § 47a odst. 11) jako i obdobně § 47 c odst.7) formulaci:
(11) U osob, které:
a) na vysoké škole vyučující předmět myslivost složily zkoušku z tohoto předmětu, nebo
b) absolvovaly povinný předmět myslivost na střední škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem,
se má za to, že složily zkoušku z myslivosti
(7) U osob, které
a) získaly vysokoškolské vzdělání se zaměřením na myslivost na vysoké škole vyučující předmět myslivost a během studia složily zkoušku z tohoto předmětu, nebo
b) absolvovaly studium na střední škole zakončené maturitní zkouškou z předmětu myslivost,
se má za to, že složily vyšší odbornou mysliveckou zkoušku,
V případě zkoušky pro myslivecké hospodáře (ZMH) pak návrh nového zákona užívá pak trochu odlišnou formulaci (omezující školy pouze na obor lesnictví, zemědělství, popř. myslivost):
(11) U osob, které:
a) získaly vysokoškolské vzdělání v bakalářském nebo magisterském studijním programu na vysoké škole v oboru zaměřeném na zemědělství, lesnictví nebo myslivost a během studia absolvovaly zkoušku z předmětu Myslivost, nebo
b) absolvovaly studium na střední škole nebo vyšší odborné škole ve studijním oboru zaměřeném na zemědělství, lesnictví, nebo myslivost, kde je myslivost povinným předmětem,
se má za to, že složily zkoušku pro myslivecké hospodáře.
V žádném případě nechci zpochybňovat potřebu absolvování výuky a zisk nezbytných vědomostí z myslivosti jako nedílné součásti vzdělání na lesnických školách, jakož i na některých oborech škol zemědělských a veterinárních. Naopak je považuji za nezbytné. Samozřejmě i chápu logiku uznávání porovnatelných školních zkoušek za adekvátní splnění běžných „občanských.“ Domnívám se však, že situace v myslivosti i ve školství se od poloviny minulého století, tedy za téměř osmdesát let dosti změnila a moderní zákon by měl reagovat na současnost.
Ponechám stranou uznání absolvování povinných vysokoškolských zkoušek, kde je z principu jistě požadováno dosažení porovnatelné úrovně se ZMH i s VOMZ, a školách vyšších odborných, kde situaci nemohu objektivně posoudit, a budu se zabývat pouze situací na středních školách.
K současné výuce myslivosti na středních lesnických školách.
Žáci předmět Myslivost studují pouze v jednom (obvykle třetím) ročníku školy s časovou dotací asi 60 hodin, tj. 2 hodin týdně včetně praktických cvičení. Rozsah studované látky tedy odpovídá spíše rozsahu ZM, nikoliv ZMH či VOMZ. Látka je obvykle vyučována podle jednotlivých kapitol stejně jako u zkoušek z myslivosti u k tomu pověřených organizací (tedy obsahově různého zaměření, zjednodušeně tradice-právo-zoologie-péče-kynologie-nemoci-střelectví-lovectví). Z tohoto důvodu se učitel obvykle snaží každou z kapitol prozkoušet minimálně jedenkrát, někdy i dvakrát ústně nebo písemným testem či tzv. poznávačkou. To znamená, že žák za pololetí získá asi 4 až 6 známek.
Ta tam je však doba, kdy prakticky každý žák byl ve škole proto, aby po skončení mohl vykonávat lesnickou profesi a známka z myslivosti byla pro něj prestižní záležitostí. V současnosti se po ukončení studia chce lesnictví věnovat jen asi 50 % žáků a myslivosti ještě mnohem méně.
Školy se snaží žáky si udržet a nerady riskují odchod žáka, při špatné známce si rodiče velmi často stěžují na množství látky, složitost výuky a postupy učitele. Schopnosti žáků jsou nyní mnohem nižší než před deseti, patnácti roky.
Učitelé většinou byli nuceni silně redukovat požadované znalosti, žáci jsou navíc obvykle spokojeni se známkou „dostatečně“ – dá se říci, že „žáci se nestydí neznat základní vědomosti svého zvoleného (!) oboru.“
Navíc jsou v současnosti do středního školství zahrnuty i učební obory, některé s povinnou výukou předmětu myslivost. Obvykle s výukou s nižší hodinovou dotací, a tím i rozsahem učiva i nižším procentem zájmu o myslivost. Podle dikce zákona jsou ovšem i tyto obory v souladu s „uznávacími“ paragrafy a po složení v tomto případě závěrečné učňovské zkoušky je i jejím absolventům přiznána vyšší myslivecká zkouška!
S tím vším se dnes musí vyrovnat řada kolegů a pevně věřím, že se jim stále daří držet vhodnými postupy výuku myslivosti na úrovni.
Největší problém se však skrývá v uvedených paragrafech o uznávání zkoušek. Pro vysvětlení uvedu možná výjimečný, přesto však zcela reálný příklad.
Žák střední školy s povinnou výukou předmětu Myslivost, o kterou nejeví zájem, se totiž nemusí myslivost skoro vůbec učit.
V prvním pololetí dostane ze všech zkoušení známku „nedostatečně (5)“, logicky ji dostane i na pololetním vysvědčení, ale nic se neděje – v pololetí se nepropadá a známka se do druhého pololetí nepřenáší.
I v druhém pololetí výuku ignoruje a znovu dostane například čtyřikrát „nedostatečně.“ Nyní stačí projevit zájem pouze o jednu z kapitol, třeba kynologii či střelectví, a naučit se na ně (např. poznávačku psích plemen či konstrukci a balistiku loveckých zbraní), aby dostal z přezkoušení známku „výborně (1).“
Známka na vysvědčení obvykle vzniká jako aritmetický, popřípadě vážený průměr – v tomto případě vychází 4,2. I když je možno známku ještě trochu ovlivnit, nebude moc kolegů, kteří si dovolí při tomto průměru dát na vysvědčení známku „nedostatečně“ a riskovat výhrady vedení školy, ale zejména stížnosti rodičů či kontrolu školní inspekce. Nebudou si proto „komplikovat život“ a raději žáka ohodnotí „dostatečně.“
Takže výsledek je ten, že máme žáka, který až na jednu z kapitol nemá o myslivosti v podstatě vůbec ponětí. Po čtyřech letech složí maturitní zkoušku, třeba i se samými „dostatečnými,“ tedy čtyřkami. Samotná maturita mu přitom jeho myslivecké znalosti, dnes by se řeklo kompetence, vůbec neovlivní, neboť mezi volitelné maturitní odborné předměty škola obvykle myslivost nezařazuje. Žák tím splňuje podmínky výše uvedených paragrafů a může ihned nárokovat u orgánu státní správy myslivosti vydání osvědčení o úspěšném absolvování nejen zkoušek z myslivosti, ale i zkoušek pro myslivecké hospodáře, a dokonce i zkoušek vyšších!!!
Byť si uvědomuji, že výše je uvedena krajní varianta příběhu, přesto se domnívám, že i jen částečné zneužití jmenovaných paragrafů silně degraduje hodnotu přiznaného mysliveckého vzdělání.
Jelikož konstruktivní kritika by měla zároveň přinášet i návrh, jak danou situaci vyřešit a napravit, dovoluji si proto předložit řešení:
1) Formulace příslušného paragrafu týkající se středních a vyšších odborných škol
… osoby, které … absolvovaly povinný předmět myslivost na střední škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem … by se měla vztahovat na uznání pouze základní zkoušky z myslivosti, přičemž formulace týkající se škol vysokých, kde úroveň vzdělání koresponduje s oběma vyššími stupni mysliveckých zkoušek tj.
… osoby, které … získaly vysokoškolské vzdělání se zaměřením na myslivost na vysoké škole vyučující předmět myslivost a během studia složily zkoušku z tohoto předmětu … by se měla nadále vztahovat kromě ZM i na zkoušku pro myslivecké hospodáře a vyšší odbornou zkoušku,
2) Absolvování předmětu myslivost je pro celkové vzdělání lesníků nezbytné, nemusí ovšem znamenat automatické vlastnictví loveckého lístku (svého času jsem s nadsázkou říkal, že nechci znát „dostatečného“ myslivce).
- automatický zisk zkoušek z myslivosti, a tím i loveckého lístku by měl být podmíněn např. maximálně známkou „dobře (3)“ na vysvědčení a absencí průměru hodnocení „nedostatečně (5)“ ve všech jednotlivých částech předmětu (v opačném případě by žák nezískal lovecký lístek a v případě potřeby v zaměstnání by jej musel dodatečně získat složením zkoušky pořádané např. OMS ČMMJ),
- nebo by absolvent předmětu myslivost i s hodnocením „dostatečně (4)“ (ukončení školy např. maturitou je víceméně pro zisk mysliveckého vzdělání bezvýznamné) pro uznání zkoušky z myslivosti a loveckého lístku musel na škole, ovšem mimo rámec školního hodnocení, absolvovat přezkoušení senátem obdobně jako u organizací pověřených pořádáním zkoušek např. OMS ČMMJ. Na škole, kde jsem učil, se tento způsob používal, bylo to ovšem bez opory v zákoně; žák mohl bez absolvování tohoto přezkoušení podle zákona po předložení vysvědčení s hodnocením předmětu myslivost a maturitního vysvědčení nárokovat u příslušného orgánu státní správy vydání loveckého lístku).
3) I na středních a vyšších odborných školách by se měla zachovat možnost získat studiem uznání zkoušek pro myslivecké hospodáře či vyšších odborných mysliveckých zkoušek. Formulace příslušného paragrafu týkající se středních a vyšších odborných škol
… osoby, které … absolvovaly povinný předmět myslivost na střední škole nebo vyšší odborné škole, na které je myslivost studijním oborem nebo povinným vyučovacím předmětem …by měla být doplněna o formulaci další podmínky pro uznání:
- buď studia předmětu myslivost (třeba i volitelného) i v dalším ročníku, jehož ŠVP (školní vzdělávací program) by rozšiřoval studovanou látku na úroveň potřeby ZMH a VOMZ (zisk těchto zkoušek by měl být podmíněn obdobně maximálně známkou „dobře (3)“ na vysvědčení a absencí průměru hodnocení „nedostatečně (5)“ ve všech jednotlivých částech předmětu),
- nebo absolvováním volitelného odborného maturitního předmětu Myslivost (pokud by jej škola mezi volitelné předměty zařadila, opět obdobně podmíněného maximálně známkou „dobře (3)“,
- nebo oběma těmito požadavky současně
Doufám, že jsem v tomto příspěvku dostatečně osvětlil problematiku uznávání studia na středních odborných školách jako náhrady obecného mysliveckého vzdělávání a upozornil na nebezpečí nežádoucího využití, a tím i hrozící degradace vzdělání v mysliveckém oboru.
Snad je ještě čas upravit návrh nového zákona či alespoň ovlivnit dikci zákona v následných vyhláškách, aby se uvedené formulace s malými změnami platné prakticky od poloviny minulého století mechanicky nepřenesly se svými mezerami do chystaného nového zákona a negativně neovlivňovaly jeho působení v následujících zřejmě několika desetiletích.
Ing. Bc. František ŠVAMBERK