A právě v zimě je ten čas, kdy mohou myslivci k lovu lišek využít umění vábení. O informace jsme požádali známého a zkušeného vábiče
Pavla Kumžáka, kterého jsme i pozvali před mikrofon našeho nového podcastu MysliHost. Takže tento rozhovor si můžete poslechnout i v audioverzi na platformě YouTube nebo Spotify, snadno najdete po zadání klíčového slova MysliHost.
Ve kterém období můžeme vábit lišky a lovit lišky pomocí vábení?
Lišky můžeme lovit pomocí vábení v podstatě po celý rok, ale zejména je pro to vhodné období kaňkování, tedy rozmnožování lišek, koncem ledna a začátkem první poloviny února. Ale bohužel k tomu nutně potřebujeme zimu, která se sice v polovině prosince dostavila, ale vypadá to, že nás bohužel zase spíš opustí.
Když chce někdo vábit a lovit lišky pomocí vábení, jak by si měl vybírat stanoviště. Tedy nejen kdy, ale i odkud je možné lišky vábit?
To je velice správná otázka, ale odpověď nebude tak jednoduchá. Vlastně to nejdůležitější při vábení nejen lišek, ale zejména lišek, je správný výběr stanoviště, k tomu musí mít myslivec jistou praxi a zkušenosti. Záleží na příchodu na stanoviště, na směru větru, zda budeme vábit z posedu, ze země atd. Jako první a nejdůležitější je respektovat směr větru, liška se primárně řídí čichem, a tak není možné přijít na stanoviště s tím, že čekáme příchod lišky např. z lesa a přitom vítr bude foukat přímo do lesa.
Je třeba mít vytipovaná stanoviště vyplývající z dlouhodobého pozorování chování lišek v honitbě, vytipovat ta místa, ke kterým je snadnější přístup. Na stanoviště je třeba přijít v klidu a včas a když zaujmeme místo, vydržet minimálně 30 až 40 minut v klidu, než začneme s jakoukoliv aktivitou vábení. Záleží i na oblečení odpovídající prostředí, kam si sedneme, není ani dobré si sednout na horizont nebo na otevřené prostranství. Je třeba si vždy sednout ke křoví, spíše raději do kraje křoví nebo jiného porostu, abychom měli vždy něco za sebou a byli perfektně kryti okolní vegetací.
Liška je velice chytrá šelma a má velmi bystré smysly, má ale i své pravidelné spády, které mění během roku třeba podle možností, kde získat potravu. Například nastane doba senosečí, tak liška jde přímo na posekanou kulturu, kde loví myši, hraboše a samozřejmě také hledá kadávery posečené zvěře.
A je vhodnější vábit na kraji lesa nebo někde u remízku v polích? Dokázal bys specifikovat takové podrobnosti?
Samozřejmě rozhraní pole les není úplně nejlepší nápad, protože jakmile začneme vábit, můžu s jistotou říct, že liška přijde lesem za nás, obejde nás, obejde celý remízek, dojde si pro vítr, aniž bychom o ní věděli a je v podstatě už předem zrazená. A až příště uslyší konkrétní zvuk vábničky, tak je to stejný efekt, jako bychom po ní vystřelili. Ona si velmi rychle spojí, že to není reálný zvuk a je to past od člověka a příště jsme bez šance tuto konkrétní lišku přivábit.
To jsi mi nahrál na upozornění, které říkáme při vystoupeních a ukázkách vábení. Každý myslivec by měl jít do honitby vábit, až když bude na vábení perfektně připraven.
Nejhorší je metoda pokus, omyl, ve smyslu ještě to sice moc neumím, ale už to zkusím. Tím lišky zrazujeme a říkáme jim, bacha, já se na vás chystám, tak sem nechoďte. Jednoznačně, kdo chce vábničku zvládnout, musí trpělivě a v podstatě neustále cvičit. Já třeba mám vábničky neustále u sebe, ale zdaleka vždycky nevábím.
Chce to nejen cvičit, ale také přemýšlet, vcítit se o kůže predátora, proč zrovna by na toto vábení měl teď a v tuto chvíli a na tomto místě přijít. Základem pro to je již zmíněný výběr stanoviště, a k tomu bych chtěl ještě dodat, že vhodné je i maskování. Vábničku ovládáme rukama a s nimi pohybujeme, světlá kůže rukou nás může zradit, stejně tak obličej, proto kromě záštity musím k maskování použít i rukavice a také maskování anebo zakrytí obličeje. Musíme ztížit naši identifikaci chytrému predátorovi co nejvíce je to možné, abych já viděl lišku dříve než ona rozpozná mne.
Ze země nebo z kazatelny?
To rozděluje vábiče a myslivce na dva tábory. Z posedu to samozřejmě lze, ale zpravidla je to vždy lepší ze země. Z posedu můžeme kromě lišky přivábit černou, může přijít mýval, jezevec, lasička, kuna, psík mývalovitý, ale liška je nejatraktivnější predátor, kterého lovíme a na tu je lepší stanoviště na zemi.
Ano, je třeba říci, že pokud vábíme z posedu, tak reakce lišek bývá velmi dobrá, ale jen do jisté vzdálenosti. Jak se liška začne přibližovat, tak rozeznává rozdíl zvuku z výšky a ze země. Nejde to nějak exaktně specifikovat, záleží na členitosti terénu, ale mám vyzkoušeno, na méně než sto metrů už liška dobře pozná, odkud zvuk přichází, zda shora a nebo ne.
Já proto v podstatě vábím jen ze země, za prvé mě to strašně baví a je to atraktivnější, za druhé je to účelnější a setkávám se s většími úspěchy než na posedu. Samozřejmě jsou lokality, na kterých to ze země nejde, takže musíme z posedu.
A když jsem zmínil tu vzdálenost, pod zmíněných sto metrů už není dobrý nápad používat vřeštidlo, ale dá se sáhnout po vábení hlasem ptáčka a po myškovačce.
Ráno nebo večer, přes noc nebo přes den?
Tak to je otázka, na kterou nejsem schopný dát relevantní odpověď a jsou opět proti sobě dva názory. Večer je liška víc hladová, vytahuje za potravou a lépe reaguje. Ráno už většinou něco ulovila, ale po celonočním shonu za potravou je unavenější a zase odpustí drobné nuance, nesrovnalosti ve vábení, takže ochotněji přichází. A taky ráno se nepohybuje tolik lidí v terénu jako třeba večer, kdy se setkávám běžně za tmy, když si už myslím, že je klid, třeba s pejskařem, který se vrací s pejskem z procházky.
Takže bych asi mohl konstatovat, ráno nebo večer je téměř jedno, obojí je dobře, ale absolutně nej top vábení je v noci. Ale samozřejmě na to potřebujeme vhodné počasí, například při prosincovém přídělu sněhu a mrazu jsem nevynechal ani jeden večer, ani jednu noc. Na sněhové pokrývce a v blízkosti vesnic anebo měst, kde je světelný smog, tak byl v podstatě celou noc den. Přitom predátoři jsou si v noci jistí, takže nádherně reagují, vy je dostatečně jasně vidíte, nepotřebujete ani noční vidění. To je nejlepší vábení, které bych doporučil.
Pojďme k zimnímu vábení lišek, do období kaňkování. Jaké používáš hlasy a co se dá použít z hlediska hlasového na přivábení lišky v tomto období?
Nejslyšitelnější hlas, který můžeme v době kaňkování, v druhé polovině ledna a první polovině února, použít, je štěkání lišáka. Čím je tužší zima, čím větší sněhová pokrývka a větší mráz, tak tím je vše intenzivnější. To se nám poslední roky bohužel ale spíše vyhýbá. Nejslyšitelnější hlas je štěkání lišáka, který jde a štěká. Jsou to zpravidla tři štěknutí ve třech sériích. Když kaňkování začíná a když končí, tak už to mohou být dvě štěknutí nebo dvě série, stejně tak čtyři série. To je hlas roztouženého lišáka, který hledá kaňkující lišku. Hledá lišku nebo pach, kterého bych se chytil a po něm dojde za liškou
01-Kankujici-lisak.m4a
Pak máme hlas, kterým se ozývá liška, když v podstatě vyjadřuje něco jako jsem tady, jsem říjná, jsem kaňkující, ozývám se svému okolí a jsem ve svém teritoriu.
02-Kankujici-rijna-liska.m4a
A pak také na vábničku můžeme imitovat hlas, který by se dal charakterizovat jako kňourání říjné feny. Je to podobné feně u psa, samozřejmě liška je menší, je to predátor, který žije v lese, ale hlas je velice podobný.
03-Knourani-rijne-lisci-feny.m4a
Můžeme slyšet ale ještě jeden hlas, který se překládá jako vytí a je to hlas, kterým si liška vyznačuje svoje teritorium.
04-Lisci-vyti-oznacovani-teritoria.m4a
Zejména v období kaňkování se dá využít zvuk, který je slyšet sice velice málo, ale je velice atraktivní, protože je to zvuk, kterým se ozývá liška těšně před kopulací nebo při kopulaci. Ale ne vždy je slyšet, ale když se trefíte do správného času a umíte dobře napodobit, tak je to z hlediska úspěšnosti přivábení lišáka v podstatě stoprocentní zvuk.
Myslím, že tento hlas slýchávám jednou, dvakrát za zimu. Skutečně není moc často slyšet, chce to být ve správný čas na správném místě.
05-Hlas-lisky-pri-kopulaci.m4a
Poslední hlas je tzv. skolení. Asi nejznámější hlas, který můžeme slyšet. Musím sám uznat, že to je hlas, který se v zimní krajině nese daleko a mnoho lidí se děsí, co vlastně slyší.
06-Skoleni-lisky.m4a
Zcela prakticky, na jakou vzdálenost lze v noci slyšet takové hlasy?
Musíme uvědomit, že záleží na klimatických podmínkách, jaká je teplota a směr větru. Když bude tichá mrazivá noc, zvuk se lépe ponese, jestliže bude foukat vítr, bude teplo, je to zase jinak. Nezapomeňme, že liška má daleko lepší sluch než my, to, co člověk dokáže identifikovat na deset metrů, tak ona slyší na padesát i osmdesát metrů a na sněhové pokrývce v mrazu liška spolehlivě zachytí zvuk vábničky i na tři stovky metrů a více.
Jsou třeba nějaké výzkumy, anebo i ty máš zkušenost, z jaké maximální vzdálenosti jsme schopni lišku vábením přilákat?
Švédští lovci, kteří zkoušejí a vyrábějí vábničky Nordic Predator, které zastupuji a jejich vábničky prodávám, udělali exaktní výzkum a mají zjištěno, že liška reaguje na vřeštění při dobrých klimatických zimních podmínkách až na 3,5 km. A protože jim to bylo málo, tak vyrobili zvětšenou verzi vřeštidla Nordic Predator Pretune, které je vyloženě vyvinuto na extra dlouhé vzdálenosti, a to je slyšet a je pro vábení použitelné až na vzdálenost na 5,5 km.
Pojďme v tom ročním období dál. Zima je za námi, lišky v norách vyvádí liščata. Jsi příznivcem lovu lišek v období vyvádění mláďat?
To je otázka na tělo. Samozřejmě víme všichni, jaké byly v dřívější době praktiky při tlumení lišek. Často dost nevybíravé, živolovné pasti, nášlapné pasti, trávení atd. I já jsem prodělal jistý vývoj, takže se musím přiznat, že dřív jsem lovil lišky celoročně, ale dnes už ne. V době vyvádění mláďat prostě nelovím, začnu lovit až liščata. Myslím, že většina myslivců by se na tom shodla. Nejsme jen lovci, ale jsme myslivci. Máma v období vyvádění mláďat by měla mít nárok na trochu klidu. U lišek na jejich tlumení máme celý rok, co jsme nestihli není podle mne na místě dohánět přímo v době vyvádění a péče o mláďata.
Jaké další hlasy a v kterém ročním období můžeme použít?
Vábení patří mezi lovy lestné, kdy se snažíme přelstít predátora nebo vábený objekt. Platí to pro veškerou zvěř, nejen pro lišky. Zvěř můžeme lovit celoročně, a kromě doby kaňkování je to o nutriční potřebě. Liška potřebuje lovit a živit se. Takže nejčastěji k vábení používáme myškovačky, vřeštidla, ptačí nářek, králičí nářek atd. Tyto hlasy můžeme používat celý rok, kromě doby kaňkování, to má liška rozmnožovací pudy a v tu dobu na potravu moc nehledí.
Protože se zúčastňuji mnoha mysliveckých akcí, kde prodávám vábničky, tak taky o vábení diskutuji s myslivci. A oni v podstatě neví, proč liška jakožto predátor reaguje konkrétně na zaječí vřeštidlo, kdy imitujeme nářek vřeštícího zajíce. Vždyť přece imitujeme zvuk, kdy zajíc smrtelně umírá, je to jeho nářek, tak proč liška přichází? V podstatě ona přichází se záměrem ulovenou kořist ukrást. Je to naprosto jednoduché.
Ale pak většina myslivců, lovců, fotografů naráží na problém, že vidí lišku, imitují vřeštění zajíce a ona vůbec nereaguje, nezajímá jí to a pokračuje pryč. Ptají se mne, co dělají špatně. To má ale jediný důvod, protože liška má záměr přijít, ukrást potravu, ale moc dobře ví, že se může dostat do konfrontace se silnějším predátorem a může to pro ni mít fatální následky. Pakliže to bude liška mladá, nebo liška, která není v dobé kondici, která je třeba nemocná, tak ona nepřijde na vábení, protože si prostě nevěří.
Jinak je ale vřeštící zajíc dobrý hlas na vábení?
07-Vresteni-zajice.m4a
Ano, určitě je, a i proto vábniček napodobujících tento hlas je vícero druhů. Často to ale není přímo napodobení vřeštícího zajíce, základem je to, aby to byl sice hlas podobný vřeštícímu zajíci, ale hlavně aby se vyjádřil úzkostlivý nářek, čím plačtivější a bolestivější, tím lépe. Hlasu musíme vdechnout život, fonetiku, přesvědčit predátora, že situace je opravdu vážná a bolestná. Takže dnes se používají různé typy vábniček, které se zvukem zajíce nemají tolik společného, ale predátor na ně přesto reaguje daleko lépe, protože je ve zvuku zosobněna dostatečně ta bolestnost.
Stejně tak se poslední dobou staly velmi atraktivními vábničky, které napodobují úzkostlivý ptačí nářek, přitom se ale nedá specifikovat, jakého druhu ptáka by to měl být hlas. Obecně je to nářek ptactva a liška si určitě moc neláme hlavu s tím, co je to za druh, stejně tak asi nemedituje, zda je to králík nebo zajíc, hlavní je pro ni úzkost, nářek, to, že je někde potrava, která by se dala možná snadno ukrást.
A nářek ptactva je dobrý ještě v jednom směru. Na hlas malého ptáčka si troufne jak lišče, tak mladá anebo nějak hendikepovaná liška.
Demel
08-narek-ptactva-Demel.m4a
Nordik Predator
09-Narek-ptactva-Nordik.m4a
Vím, protože jsme už mnohokrát vystupovali při různých ukázkách, že vysvětluješ, že kromě napodobování hlasů kořisti, také používáš doprovodné zvuky. Co se dá k vábení lišek použít za doprovodné zvuky?
Kdo se v lese pohyboval, zná různé situace a byl svědkem, kdy nějaký predátor ulovil kořist. Mnohdy z toho až běhá mráz po zádech. V přírodě se děje často něco stresujícího a na to reagují ostatní živočichové. Může to být sojka, kos, bažant, kachny, je to stresová situace, oni poznají, že loví predátor, oni na to reagují a varují okolí, že se něco děje a ať si dají ostatní pozor. To se dá využít k dokonalosti vábení v tom, že kromě zvuku na přilákání predátora, když skončím, tak použiji hlas toho živočicha, který varuje, že se něco děje. Mám třeba oblíbený doplňující hlas kosa anebo sojky. Kosa používám skoro nejradši a rád používám také hlas bažanta. Takže představme si, že jsem dovřeštěl jako umírající zajíc anebo předvedl ptačí nářek, hned mám při ruce vábničku kosa a naimituji hlas vzrušeného, po větvích poskakujícího vzrušeného kosa. Ano, odlétá, posedává na stromech okolo a varuje. Lze stejně tak použít kodrcání vyrušeného odlétajícího bažanta.
Vím, že se také dá použít k vábení lišek nářek srnčete…
Ano, je to hlas, na který lze velmi dobře přilákat lišku, ale hned říkám jedno velké ale. Liška ráda loví srnčata, nářek srnčete je pro lišku velice atraktivní, stejně tak pro divočáky, má ale to jeden háček. Tento zvuk je velice stresující pro matky srny. Proto hned připojuji prosbu, tento hlas prosím používejte jen velmi obezřetně a jen v ojedinělých případech. Jakmile zavábíte, přibíhají stresované srny, je to pro ně tak stimulujícím hlas, že přijdou mnohdy až doslova na dotek k vašemu stanovišti v kopřivách, jsou zmatené a vnáší se pak do celého okolí zbytečná nervozita a neklid.
Myslím, že to je ten příklad, kdy se dělíme na myslivce a lovce. Myslivec by měl vycítit okamžik, kdy takový hlas použít a kdy nepoužít, aby se nezneklidňovala populace srnčí zvěře a nepřinášel se další stres zvěři. My jako myslivci bychom měli především vnímat přírodu.
Většina myslivců zná, jak funguje vábení srnců. Někdy mladý srnec přibíhá zběsile, hned, ten starší obchází obezřetně na vítr. Jak je to s liškami? Dá se konstatovat, že mladá přiběhne hned, starší lišák zkušený obchází?
Ano, i u lišek jsou reakce v podstatě obdobné jako u srnců. Jsou lišky, které přibíhají přímo k vám a zběsile a jsou lišky, viděl jsem to několikrát na vlastní oči, že liška sice přijde, ale když si není úplně jistá, potřebuje se přesvědčit, přijde na kraj porostu, sleduje, co se děje, sedne si a dokáže tak sedět i více než čtvrt hodiny. Ona se nechce pustit do konfrontace s predátorem, musí zjistit, kdo tam loví, pokud si není jistá, odchází. V tom momentě je dobré ji nechat odejít, počkat pět minut a zkusit zavábit znovu třeba jiným hlasem.
Reakce lišek jsou ale velmi rozdílné, a to je na lovu vábením právě to krásné, dokonce se stává, a to je častá reakce, že zavábíte, liška se v dáli okamžitě zlomí, běží přímo na vás, v jisté vzdálenosti, právě tak oněch 80 až 100 metrů, začne uhýbat a nadcházet si vás. Ona ví, že tam někde něco je, nic ale zatím necítí, nic nevidí, neslyší, proto běží obloukem a snaží se dostat na vítr, aby zachytila pach toho, co se tam děje.
Liška patří k velice chytrým šelmám. Liška je symbolem jisté chytrosti a vystupuje i v pohádkách. Mohou tvoje zvukové ukázky, nejen vábení lišek, ale i jiných druhů, diváci někde slyšet?
Na našich stránkách mám nejen vlastní ukázky, ale i videa výrobců. Naživo se můžeme vidět na všech větších mysliveckých akcích. Rád nejen zvuky a druhy vábniček zájemcům předvedu, ale budu moc rád i za konzultace, jaké mají naši myslivci zkušenosti s vábením.
Pro vábení obzvlášť platí to, co už mi kdysi říkal můj profesor na lovectví, že člověk se učí celý život, aby na jeho sklonku zjistil, že neví vůbec nic. To platí dvojnásob u vábení, proto je pořád co se učit a zdokonalovat.
A já snad mohu dodat, že budeme mít dostatek příležitostí vábit a debatovat o vábení a slyšet i další vábiče, členy Klubu vábičů, při výstavách, ale také v dalších epizodách podcastu MysliHost, který naleznete na platformách YouTube a nebo Spotify.
připravil Jiří KASINA