O tomhle tématu část z těch, kteří se svými psy loví na naháňkách, nerada slyší, a část myslivecké veřejnosti o něm pro změnu stále ještě neslyšela vůbec. Problém tu ale je, byť počet úhynů na tuto chorobu je oproti smrtelným zraněním od divokých prasat malý. Bohužel ochrana proti Aujezskyho chorobě je stále jen v prevenci, proto je dobré znát největší rizika a netvářit se, že se nás to netýká…
Sezóna naháněk je v plném proudu, nejčastěji se na nich loví právě divoká prasata. Ta však mohou být nositeli Aujeszkyho choroby, která představuje smrtelné nebezpečí pro každého loveckého psa.
Známe to všichni – psi ženou prase, to po výstřelu padá a odkazuje, mnoho vůdců se kochá pohledem na to, jak si psi kořist poškubou, případně psi chvatují postřelené prase do příchodu vůdce, který jeho utrpení ukončí. Ale právě tady číhá nebezpečí.
Víc než 20 % divokých prasat má protilátky
Možná si ještě vzpomene na rok 2017, kdy probíhal monitoring této choroby, a odevzdávaly se vzorky barvy. Jeho cílem bylo zjištění přítomnost protilátek proti viru Aujeszkyho choroby u divokých prasat.
Ukázalo se, že více než pětina divočáků protilátky má, což ale pouze potvrzuje skutečnost, že se s tímto virem v průběhu svého života tato prasata setkala, neznamená to ale, že všechna sérologicky pozitivní prasata jsou nezbytně aktivními vylučovateli viru.
Průběh onemocnění u divokých prasat je často nenápadný, zvířata se zdají být zdravá, ale jsou latentně infikovaná, na chorobu uhynou pouze oslabení jedinci a malá selata.
Nákaza nejen při lovu
Riziko, že se pes přesto s přenašečem potká, tu ale je a ti, kteří loví se psy, by si ho měli být vědomi. A nejen oni. Data za rok 2023 nejsou zatím k dispozici (ale autorka článku o několika úhynech ví), v roce 2022 kromě loveckých psů (jagdteriér, štýrská braka, německý křepelák) uhynul labradorský retrívr z Ústeckého kraje, který se při běžném venčení pravděpodobně dostal do kontaktu s uhynulým nakaženým divočákem. Riziko je tu tedy i pro laickou veřejnost (a o důvod víc nenechat zvíře pobíhat bez dozoru, tedy mimo vliv vůdce).
Jak se Aujeszkyho choroba přenáší?
Původcem Aujeszkyho choroby, kterou v roce 1902 poprvé popsal maďarský veterinář Aladár Aujeszky, je herpes virus (konkrétně Suides Herpesvirus 1, SuHV 1). K infekci jsou náchylná zejména prasata, ale také psi, kočky, přežvýkavci, hlodavci a zajíci.
Virus mohou přenášet pouze prasata, všechny ostatní druhy zvířat jsou tzv. koncovými hostiteli, kteří se nakazí, ale virus nepřenášejí. U těchto "konečných hostitelů" je onemocnění vždy smrtelné. Neexistují zatím žádné možnosti léčby. Lidé nejsou vůči viru vnímaví.
Psi se obvykle nakazí perorálním požitím viru. K tomu dochází, když pes pozře orgány obsahující virus, například kadávery divokých prasat, olízne barvu nebo sliny, ale také prostřednictvím ranek na sliznici ústní dutiny psa, například když pes drží postřelené prase. Patogen může být zavlečen také přes ránu po kousnutí divočákem.
Nejčastěji se virus vyskytuje u prasete v nervové tkáni, lymfatická tkáň, na sliznici ryje a ve vnitřnostech.
Příznaky Aujeszkyho choroby
Virus postihuje centrální nervový systém. První příznaky se objevují již po jednom až čtyřech dnech. Podobají se příznakům vztekliny, proto je Aujeszkyho choroba známá také jako pseudovzteklina. Pes se chová omámeně, nekoordinovaně se pohybuje a nemá chuť k jídlu. Příležitostně se u psa projevuje také nervózní neklid a častěji kňučí a štěká. Na rozdíl od vztekliny se však nevyskytuje žádná agrese.
S postupujícím onemocněním se objevují dýchací potíže, potíže s polykáním, zvýšená tvorba slin a zvracení. Zvláště nápadné je silné svědění na čenichu a končetinách, které může vést až k sebepoškozování.
Ke konci se postižení psi uklidní, ztratí vědomí a uhynou. Aujeszkyho choroba je vždy smrtelná, k úhynu dochází jeden až dva dny po objevení prvních příznaků.
Neexistuje žádná léčba ani vakcína
Není znám případ, kdy by se podařilo nakaženého psa vyléčit. V současné době neexistuje ani žádné očkování proti viru pro psy. Inaktivovaná vakcína používaná u domácích prasat není pro psy povolena a není účinná. Naočkovaní psi sice vytvářejí protilátky proti viru, ale ty nemohou dostatečně rychle působit, protože se virus velmi rychle šíří centrálním nervovým systémem a v případě infekce se dostává do mozku. Kromě toho je nakažlivost loveckých psů tak nízká, že žádná farmaceutická společnost nehodlá zatím investovat peníze do této oblasti výzkumu.
Ochrana proti Aujeszkyho chorobě?
Zbývá nám tedy minimalizovat co nejvíc riziko nákazy – což je zvláště těžké pro ty, kteří se psy loví. Abyste alespoň omezili jiné možnosti nákazy, neměli byste svého psa nikdy krmit syrovou zvěřinou z divočáka. Při teplotě 80 °C virus zahyne již po osmi minutách, proto pokud chcete zvěřinou z divočáka krmit, uvařte ho.
Psi, u kterých to není nutné v rámci lovu, by se měli ideálně měli vyhýbat kontaktu s divokými prasaty. Není tedy nutné nechat každého psa na honě či naháňce, ať si zhaslé prase poškube, po ulovení prasete je dobré psy od něj co nejrychleji odvolat.
Zdá se ale, že neonemocní ani každý pes, který byl s nakaženým prasetem v kontaktu – jsou známy případy, kdy u jednoho kusu bylo několik psů – jeden uhynul na Aujezskyho chorobu, další se nenakazili. Zda to souvisí s imunitou (naháňkoví psi ji mají častěji oslabenou kvůli fyzické zátěži a stresu) nebo zda hraje roli jiný faktor, se zatím neví, momentálně tedy se psy hrajeme ruskou ruletu.
Není také znám případ, kdy by onemocněl pes po dosledu, zde je množství barvy patrně malé, i zde ale doporučujeme omezit kontakt psa s kusem a s barvou, pokud je to samozřejmě možné.
Při podezření na nákazu se vždy poraďte s veterinárním lékařem a informujte veterinární ordinaci (svědění, změna chování, nepřijímání potravy, zvracení, paralýza apod.). Pokud by se choroba prokázala, zvažte okamžité ukončení utrpení svého psa…
Co musí vzít v úvahu chovatelé prasat, kteří jsou zároveň myslivci?
Virus Aujeszkyho choroby představuje vážné riziko nejen pro lovecké psy a toulavé psy a kočky. Stále častější volný chov prasat, který je z hlediska dobrých životních podmínek zvířat velmi vítaný, představuje rovněž riziko nákazy domácích prasat virem Aujeszkyho choroby.
Česká republika má zatím status země prosté Aujezskyho choroby v chovech domácích prasat. Pokud jsme ale kromě chovatelů také myslivci, nutné je důsledné dodržování hygieny na farmě, dodržování opatření biologické bezpečnosti. Do ubikací s domácími prasaty nevstupujeme v oblečení a botech, ve kterých lovíme, divoká prasata nebouráme tam, kde chováme domácí prasata, dbáme zvýšené opatrnosti při likvidaci kadáverů – tato opatření bychom měli koneckonců dodržovat i v souvislosti s africkým morem prasat.
Jako myslivci musíme mít na paměti, že stále platí následující: účinný lov divočáků je možný pouze s použitím vhodného loveckého psa, ať už se jedná o honiče v leči nebo barváře při dosledu. Dodržováním výše uvedených doporučení však lze riziko snížit na minimum!
Závěrem – případů úhynů na Aujezskyho chorobu je opravdu málo na to, kolik naháněk ročně probíhá, není tedy třeba přehnaně panikařit, dobré ale je o riziku vědět a nechodit mu až příliš naproti…
Lucie KOLOUCHOVÁ