Vím, že se dotknu citlivého místa mnohých konzervativních myslivců, ale například ve světle hrozby šíření afrického moru prasat a nutného co nejefektivnějšího a nejrychlejšího snížení stavů černé zvěře opravdu mohou ony tak ve všech pádech často skloňované tradice přispět ke zhoršení lokálních problémů a tím ohrozit myslivost a její jméno u veřejnosti možná více, než účelový a efektivní lov zbraněmi, které starším myslivcům prý připomínají „kulomet“ …
Lokální vysoké počty spárkaté zvěře, zejména pak černé, v kontextu s ohrožením domácích chovů prasat africkým morem prasat, jsou totiž skutečnosti, které myslivce staví do až společensky obtížné pozice. Zvyšují se škody na polích a zemědělských pozemcích, ale i soukromých zahradách. Přibývá nebezpečných či dokonce tragických autonehod se zvěří. Ohrožováni jsou nejen lidé a jejich psi při procházkách lesem, ale dokonce dochází k drzým výpadům ničeho se jich nebojících divočáků do vesnic a i hustě obydlených měst.
S africkým morem prasat souvisí hrozba jeho přenosu černou zvěří v souvislosti s následnou nutnosti masivního vybíjení chovů domácích prasat a vznikem obrovské hospodářské škody.
Nikomu z praktických myslivců není asi třeba vysvětlovat, že oproti většinou dosti naivním představám veřejnosti se černá jako vysoce inteligentní a neskutečně adaptabilní zvěř redukuje dosti obtížně. V obydlených aglomeracích je to, co se týče bezpečnosti, předpisů či legislativy, zvláště svízelné, až někdy skoro dokonce nemožné.
Ale i v běžných volných honitbách odlovit dostatečný počet kusů černé zvěře nebývá zrovna snadné. Zkrátka dostat divočáky, vylézající z hustých neprostupných křovisek či lánů kukuřice povětšinou v noci „na mušku“ bývá nemalý problém. Každý ulovený kus může znamenat desítky a desítky hodin dlouhého čekání na posedu.
Divočáci prostě dostatečně blízko nepřijdou nebo je ve větší vzdálenosti ani nezaznamenáte. Pokud ano, v běžné optice nejste schopni „něco tam v dáli na kraji lesa“ identifikovat. Tedy ne dostatečně na to, abyste si dovolili zmáčknout spoušť a vypustit někam smrtící střelu.
S klasickými puškohledy lze lovit v noci převážně jen za měsíčních nocí a tomu též odpovídá chabý výsledek. Ten nijak výrazně nezlepšily ani rozličné druhy „nasvícení“, užití čím dále kvalitnějších svítilen s osvitem i přes sto metrů a dokonce i opatřených různými barevnými filtry. Reakce nijak hloupých divokých prasat bývá okamžitá - útěk tak rychlý, že již nebývá moc času k nutnému rozeznání „přečtení zvěře“ a výběru kusu zvěře k ulovení, natož pak zamíření, které zajistí správné umístění rány.
Optimálním řešením k lovu černé zvěře se ukazuje využití termovize. První termovizní zaměřovače byly nejen drahé a ne zrovna dostupné, to se ale v poslední době, díky technickému pokroku, zásadně změnilo a právě termovizní zaměřovače jsou tím, co situaci a lovecké možnosti zásadně mění.
Řešením termovize
Termovize se jeví, zvláště v případě střelby na živé cíle ve větších vzdálenostech, skoro až jako zázrak. Kdo do těch nejnovějších přístrojů třeba nikdy „nenakouknul“, tak by ani nevěřil, jaké skýtají možnosti, jak dokonalý obraz a možnost i na opravdu velkou dálku zaznamenat, identifikovat a též i zasáhnout cíl, poskytují.
Já tu svou vybíral poměrně dlouho. Jednak to není nijak malá investice a levná záležitost, a jednak muselo zvolené řešení vyhovovat mým představám a potřebám. Hned jsem zavrhl ty největší termovize a rozhodně ne pouze kvůli jejich ceně. Mám na mysli takové typy a značky, které sice poskytují asi nejkvalitnější obraz a top rozlišení i v mnohasetmetrových vzdálenostech, ale jsou poměrně velké. Pro dalekou střelbu už musí mít lovec tu nejstabilnější pozici, čili vleže s opravdu dobrou oporou, ale takové podmínky má člověk v praxi v přírodě jen málokdy. Ta nejstabilnější eventualita bude obvykle maximálně někde na posedu, popřípadě při pohybu terénem nanejvýš s chabou oporou někde o strom. To pak dá střelec přednost více kompaktní o něco menší variantě přístroje. Tedy preferuji optiku, kterou nejen unesu, ale zbraň s ní je ještě potřebně ovladatelná s možností nahození a rychlé rány i vstoje bez opory. Aby to tedy vlastně byla „taktická puška“, ne těžká, objemná už značně neforemná a neflexibilní odstřelovačka. Z hlediska praktického lovu není třeba zbraň, za kterou se vlastně dá jen ležet, ale v případě nutnosti se moci pohybovat i pár kilometrů po lese a mít takovouto zbraň na nosném řemeni v ponosu a být stále nachystán k okamžitému pohotovému výstřelu.
Dalším faktorem výběru byl integrovaný laserový dálkoměr, protože bez toho se většinou jen špatně vzdálenost cíle odhaduje a je obtížné odhadnout nutnost korekce záměrného bodu. Také jsem zvažoval a dával důraz na potřebnou odolnost, kupříkladu aby byly bateriové články umístěny příčně, ne ve směru střelby, čili aby byl elektronický mechanizmus méně senzitivní na zpětný ráz zbraně.
Geni InfiRay
Mně osobně vyšel vítězně termovizní puškohled Geni GL35R od InfiRay. Kompaktní, odolný, s požadovaným dálkoměrem. Navíc s možností nastavení osnovy MilDot pro korekci na větší dálku, pokud není již cíl v tzv. ONV (míněno nástřel na 50 metrů, kdy je pak asi až do 170 metrů pak výšková odchylka dráhy střely v reálu zanedbatelná). Tedy přístroj se schopností více než dobré identifikace zvěře a v případě myslivosti dobrého umístění rány do 200 až 250 metrů.
Už zpočátku uživatel ocení především jednoduchost a rychlost ovládání. Vše totiž probíhá přes pouhá čtyři tlačítka umístěná nahoře v řadě za sebou, která jsou navíc jasně na pohmat odlišená a intuitivní. Kladnou devizou je poměrně jednoduchá orientace při výběru funkcí v menu, což vše lze navíc provádět jednou rukou, bez nutnosti odlícení zbraně. Díky tomuto řešení ovládání je také prakticky vyloučen nechtěný kontakt ovládacích prvků přístroje s výstrojí střelce nebo s okolní vegetací, což je u některých přístrojů s ovládáním přes různá kruhová točítka (umístěná zpravidla na levé straně) dosti problémem, protože ty dokážou zapříčinit např. nechtěnou změnu zvětšení a rychlý výstřel tak může být někdy i zcela znemožněn.
I přes zmíněnou jednoduchost této termovize jsem nejen její sehnání, ale i „profikompletaci“ se zbraní a základní nastřelení svěřil Jaroslavu Pekaříkovi z prodejny zbraní ALFAPROJ.
České „áerko“
Nehovořili jsme zatím ale o výběru zbraně. Moje volba padla na známou českou pušku VAR s kompromisní délkou hlavně 16,5“ a stoupáním 1:11 na bázi pístové konstrukce AR15. Přednostmi je zde nejen zpracování se vskutku minimálními vůlemi, ale i kupříkladu precizní hlaveň od Lothar Walther v kan
ilovaném provedení. Obvyklé není ani provedení závorníku v tvrdochromu, na nosiči závorníku je technický diamant. Hmotnost a zpětný ráz je zde navíc nižší než u konkurenčních samonabíjecích pušek této ráže. Zbraň je totiž v „plnotučném“ náboji 308 Winchester (tedy 7,62x51 NATO).
Tyto pušky pan Vosátka začal vyrábět od roku 2016 v ráži, kdy se střela jen tak neodchýlí vlivem větru nebo kontaktem s vegetací v průběhu letu. Výhodou také je, že toto střelivo je nejen „logisticky“ dostupné, ale též dává možnost výběru z nesmírné škály všech možných druhů laborací a střel, než kterákoliv jiná ráže.
Zvolený semiautomat, tedy samonabíjecí provedení, dává šanci k rychlému opakování výstřelů, takže schopnost zásahu i vícečetného cíle, což zrovna v případě lovu černé zvěře může být nemalou výhodou. Jedná se tedy o možnost zásahu i více kusů zvěře i při respektování legislativy limitující tři náboje – u samonabíjecí zbraně plnění dvou nábojů do zásobníku a popřípadě jednoho do komory. Součástí kompletu je velmi účinný tlumič stejné firmy, čili VAR, který je mimochodem opatřen důmyslnou rychlomontáží a jeho instalace na úsťovou brzdu trvá ani ne dvě sekundy.
Kladivo na divočáky
Pro tento „noční set“ a popsané účely byl též vybrán příslušný, co nejvíce specifickým potřebám odpovídající náboj. Také zde jsem se rozhodl pro pušku vybrat náboje domácí provenience Sellier & Bellot. Dal jsem na své velmi zkušené kolegy, kteří opravdu intenzivně loví, a kteří nedají dopustit na náboje XRG a TXRG Blue se střelou 11,7 a 10,7 g. Já osobně vybral nejnovější TXRG, která je sice o celý gram lehčí, než její předchůdkyně, ale díky moderní konstrukci střely má lepší balistické vlastnosti při lovu na delší vzdálenosti. Plastový hrot střely také vylepšil deformační schopnost projektilu při nárazu do biologické tkáně, a to i s klesající rychlostí, tedy na delší vzdálenost. Má i velmi dobrou zastavující schopnost, tedy po zásahu zvěř zůstává „v ohni“, nebo odchází jen blízko od nástřelu, zvěř velmi dobře barví a rychle zhasíná.
Díky materiálu a konstrukci střela drží směr, nefragmentuje, nerozpadá se, a to ani po střetu s kostí, je tedy i velmi šetrná ke zvěřině.
Noční set
Tento „noční zbraňový set“ je ještě doplněn zásobníky a mobilními opěrnými pomůckami - jak klasickou dvojnožkou Harris na rychlomontáži, tak i stabilizačním výsuvným tripodem, sloužícím pro zvýšení šance dobrého zamíření a zásahu v terénu ve vyšších střeleckých polohách, tj. stoj, klek, sed.
Dalším, a to možná nejpodstatnějším příslušenstvím, jsou záložní baterie pro pohon termovizního zaměřovače a pochopitelně nabíječky - jak ze sítě doma, tak třeba i v autě. Všechna zařízení nehledě na typ a značku jsou „žroutem“ energie, zvláště pak pokud pracujete intenzivně s funkcemi a často využíváte laserový dálkoměr, navíc se nápor na kapacitu znásobí za chladného počasí či v mrazu.
Proti tradicím či pro ně?
Co říci na závěr? Některým, zvláště pak těm dříve narozeným myslivcům, zřejmě bude „proti srsti“ užití podobné zbraně - už slyším, jak mnozí, kteří dočetli až sem křičí pohoršeně „Proboha, kam ta myslivost spěje, to snad nakonec budou lovit samopalem či kulometem!“.
Ale omyl, pánové. Za prvé je nutné respektovat pokrok a možnosti moderní technologie. Úplně si dokážu představit, že v dávných dobách tradiční myslivci odsuzovali někoho, kdo si vzal namísto do té doby užívané předovky, mnohem efektivnější, zezadu nabíjenou pušku. A o něco později třeba odsuzovali pro nedodržování tradic ty, kteří si na zbraň dali nějakou optiku „jak vojenští odstřelovači“.
Ale já v případě tohoto „loveckého setu“ vlastně nemluvím o klasickém lovu a ani nechci takovouto sestavu doporučovat pro „klasický“ lov. Mnou popsaný set je jakýsi účelový prostředek pro doslovné hašení myslivcům už někdy „přes hlavu přerůstající“ situace ohledně přemnožení a škod černé zvěře, kombinované aktuálně ještě s nanejvýš reálným rizikem dalšího šíření prasečího moru. Nechci přivolávat situaci, aby jednou myslivost neutrpěla fiasko právě tím, že veřejnost včetně politiků bude mít škod a nákazy dost a přijdou taková opatření, která mohou být pro tradiční myslivost doslova likvidační. A nebo snad chceme, aby za nás myslivce regulovaly stavy zvěře státní ozbrojené složky nebo najmutí „profesionální lovci“?
Abychom do budoucna měli myslivost takovou jako dnes, je nepochybně nutné občas v rámci individuálního, veskrze účelového lovu, užít co nejefektivnější prostředky, i když pro někoho trochu neobvyklé.
I já chci tradice udržovat, chci, abychom i v budoucnu mohli vzít krásně zapažbenou klasickou loveckou pušku a sejít se v tom nejtradičnějším duchu na nějaké myslivecké akci a s malebnou kulisou nástupů v zelených hubertusech, za zvuku borlice a štěkajících psů. Abychom mohli vůbec dostat za nějakých třeba deset dvacet let šanci tradice s ostatními myslivci ještě dodržovat.
Pavel ČERNÝ