Nastal podzim, lovecká sezóna vrcholí dobou společných lovů. Společné lovy jsou dnes ve zdrcující většině zaměřené na spárkatou, takže naháňky nebo naháňky se slíděním.
Společné lovy se vyznačují tím, že střílíme rychle, na rychle se pohybující zvěř na krátkou až střední vzdálenost. To klade velké nároky na střelce, který se musí rychle rozhodnout (lovná zvěř ano/ne = vystřelit/nevystřelit) a rychle správně zamířit.
Pro tento způsob lovu jsou vhodné vícehlavňové kulovnice, a je jedno, zda se jedná o kozlice expresky, nebo u kulové dvojáky s hlavněmi vedle sebe. S opakovací kulovnicí máte pohotově ještě o pár ran víc, pokud máte kulovnici se zásobníkem, tak je vaše palebná kapacita limitovaná jen počtem zásobníků, které si koupíte. Výhodou je opakovací kulovnice s přímotažným závěrem, kdy jste schopní „sypat to tam jako mlynář do složení“, ale i klasická opakovačka s válcovým odsuvným závěrem vás dokáže dostat do křesla pro krále honu. Záleží jen na tom, jak to se zbraní umíte.
Na úspěchu se podílí i ráže (je dobře si najít přiměřenou rovnováhu mezi účinným dostřelem, účinností v cíli a zpětným rázem), ale zejména zaměřovač.
Tady máte dvě volby - kolimátor nebo zaměřovací dalekohled. Čím je vaše honitba zarostlejší, tím menší zvětšení stačí. V lesní honitbě je kolimátor král (a dá se s ním účinně střílet až na 100 metrů), čím víc je polí nebo volných luk, tím roste převaha zaměřovacího dalekohledu.
Kdo chodí na naháňky pravidelně a často, pořídí si na ně naháňkový zaměřovací dalekohled. Není to tak dlouho, co jsem testoval asi nejpokročilejší naháňkový dalekohled dneška, Swarovski řady Z8i+ (tedy s osminásobným rozsahem zoomu), který se kromě jiného vyznačuje velkým zorným polem a velkou tolerancí na vzdálenost oka od okuláru. Zaměřovače jsou v řadě Z8i+ hned dva. Z8i+ 1-8x24 a 0,75-6x20.
Ten první bude v lesní honitbě nebo v terénu s vyšším podílem remízků a křovisek na hranici univerzálního zaměřovače (a přiznám se, prostě mě nadchnul k nekritičnosti), ten druhý je specialista speciálně naháňkový, jehož minimální zvětšení je ve skutečnosti zmenšením, ale vyznačuje se ještě větším zorným polem a nabízí opravdu unikátní přehled o dění v okolí.
Oba mají jen jednu výraznou slabinu – cenu. Prostě když někdo umí udělat nejlepší kus v dané kategorii, tak si ho taky nechá zaplatit. Takže o nich sním a šetřím (a asi ještě nějakou dobu budu).
Na letošním veletrhu IWA 2024 jsem si všiml na opravdu velkém stánku firmy americké firmy Sightmark nové řady zaměřovacích dalekohledů Presidio (španělsky Presdio = předsednictvo, vedení). Sightmark sídlí v Texasu a tam se nemluví anglicky, ale Tex Mex, a pokud si neumíte španělsky aspoň kýchnout, tak nejste Texasan.
Jedním z vystavených zaměřovacích dalekohledů byl i naháňkový zaměřovací dalekohled 1-6x24 HDR, který jsem nyní laskavostí dovozce, firmy Zbraně Šubrt České Budějovice, měl možnost otestovat.
Písmena HDR v označení nemají vztah k použitému optickému sklu ale znamenají Hunter Dot Reticle, což není nic jiného než klasické silné trámky s nitkami a tečkou uprostřed. Zaměřovač je postaven na 30mm tubusu, vlastní optický průměr je objektivu je 24 mm. Konstrukce je klasická. Střední stavba v sobě na levé straně (z pohledu střelce) obsahuje bateriovou šachtu pro baterii CR 2032 a kroužek regulace přisvícení záměrného bodu, nahoře je pod šroubovací čepičkou stavítko svislé rektifikace a napravo je opět pod šroubovací krytkou stavítko vodorovné rektifikace. Celá střední stavba je rozměrově skromná, 69 x 48 mm a 49 mm je také největší rozměr okuláru. Kroužek dioptrické korekce je na zadní straně okuláru.
Celek je matně černý, s černým lesklým lakem vytištěným logem výrobce a názvem řady.
První dojem z celého zaměřovače je lehkost, skoro až křehkost. K tomu se pojí atypický design zdrsnění ovládacích ploch stavění zvětšení i krytek, úchopové plochy mají na pohled podobu ozubených koleček se šikmým ozubením. Jen víčko bateriové šachty je na obvodu zdrsněné klasickou křížovou rybinou.
Součástí balení jsou i odpružené krytky objektivu i okuláru. Jsou sice neprůhledné, ale to mi osobně nevadí, odpor pružinek je tak akorát a polohy jsou jisté. Kromě krytek je přibalená i páčka rychlého ovládání zvětšení a červík, kterým lze otvor v nose stavěcího kroužku zaslepit, pokud nechcete páčku používat.
První pohled do puškohledu je trochu překvapivý. Záměrný obrazec tvoří tečka mezi nitkami a trámky a působí hodně jemně. Trámky a vůbec všechny prvky záměrné osnovy jsou hodně jemné, trámky mají tloušťku 0,25 MOA (tj. asi 7,5 mm na 100 metrů), tečka má průměr 0,2 MOA (asi 6 mm na 100 metrů. Prostor mezi trámky je 20 MOA, tj. asi 60 cm na 100 metrů, jinými slovy od středu k trámku je to asi 30 cm na 100 metrů. To vše platí při šestinásobném zvětšení, protože záměrný obrazec je ve druhé rovině zobrazení. Jako celek mi to spíš připomíná nějaký jednoduchý záměrný obrazec pro nějakou vojenskou útočnou pušku, tomu ostatně odpovídá i ta mezera mezi trámky, která slouží k odhadu vzdálenosti cíle (60 cm je standardně bráno za šířku mužských ramen).
Záměrný bod je přisvícený v šesti stupních, od opravdu velmi jemného přísvitu pro noční lov až po poměrně výrazné přisvícení. Mezi jednotlivými stupni jasu je poloha „vypnuto“.
Rozsah rektifikace je docela úctyhodných 415 cm, to je dar 30mm tubusu. Seřizování je po ½ MOA, tj. krok je 14,8 mm na 100 metrech. To je sice víc, než dnes běžně používané kroky ¼ MOA nebo 0,1 dílce (1 cm na 100 metrech), ale pro potřeby střelby na naháňkách a loveckou střelbu na v českých honitbách běžné vzdálenosti (do 200 metrů) to bohatě stačí, mechanika je robustnější a při nastřelování necvakáte točítkem jako řehtačkou.
Pojďme nyní k optickým vlastnostem. Přenos světla, tzv. světelnou propustnost, testuji už léta pomocí testovacího obrazce ISO 12233. Používám přitom jako etalon svůj starý dalekohled Leupold 10x50 Tactical, jehož vlastnosti mám laboratorně proměřené. Zaměřovačem i dalekohledem pozoruji při nastupujícím večeru testovací obrazec a zkoumám, kdy mi šrafy ve zkušebních políčkách splynou do šedi. Podle odstupu mezi oběma přístroji pak usuzuji na propustnost zkoumaného přístroje. Abych se vyrovnal s rozdílným zvětšením zaměřovače a dalekohledu, nastavil jsem na zaměřovači zvětšení mírně pod 5x, abych měl u obou přístrojů stejnou velikost výstupní pupily (přesně bych měl nastavit zvětšení na 4,8x, taková značka na stavítku není, tak jsem krejčovským metrem změřil rozsah mezi zvětšeními 4x a 5x, z toho jsem vypočetl polohu pro 4,8x tu jsem se snažil nastavit).
Zaměřovač skončil asi 5 minut po dalekohledu. To by odpovídalo světelné propustnosti někde kolem 87 %. U naháňkové optiky to považuji za dostatečnou hodnotu.
Ohledně korekce optických vad zaměřovač nemá významné vady, ačkoliv lehounkou soudkovou vadu na okraji zorného pole najdete. Ale musíte hledat a vědět, co hledáte. Obraz je ostrý až k okrajům. Barevné podání je věrné, i když možná trochu plošší. Podíl by na tom mohlo mít i to, že kontrast se mi zdá být méně tvrdý. Naopak, zaskočila mě kvalita korekce fázového posuvu, aberace (žluté nebo modré „svatozáře“ na kontrastních hranách obrazu) jsou potlačené opravdu na minimum.
Následují moje improvizované klimatické testy. Důkladně na radiátoru topení nahřátý zaměřovací dalekohled jsem vystavil odstřikující vodě ve sprchovém koutu, pak jsem ho chladil ledničce a mrazil v mrazáku a zkoumal těsnost a funkci. Sightmark Presidio 1-6x24 HDR byl těsný, vlhkost dovnitř nepronikla. Ale už když jsem vyndával zaměřovač ze sprchového kouta, překvapilo mě, jak moc měl smáčivý povrch. Co mě překvapilo dvojnásob byl pohled na vnější povrch čoček. Byly skoro suché. Copak v případě objektivu, ten je poměrně hluboko „utopený“ v tubusu; to chrání čočky před postříkáním. Ale voda se při sebemenším pohybu sdružila do velkých kapek a skutálela se dolů, pryč ze zorného pole. Nedalo mi to a potrápil jsem objektiv ještě jednou, stříknutím vody z rosítka na květiny přímo na objektiv. Zase to samé – stačil lehký pohyb a voda byla dole. To samé platilo o čočce objektivu, která ani zdaleka tak utopená není.
Při promrznutí zatuhl kroužek dioptrické korekce a ruka v pletené rukavici na něm beznadějně klouzala, ale holou rukou si říci dal. Kroužek seřizování zvětšení při promrznutí také zatuhl, i tady ruka v rukavici klouzala, ale opření prstů o nos na kroužku pomohlo, ale měl jsem pocit, zda již nechci po zaměřovači trochu moc. Prostě na hraně.
Seřizování jasu bylo také tuhé, holou rukou byl funkční, pletená rukavice klouzala. Seřizování prvků bylo tuhé i za tepla, to vnímám u nového dalekohledu jako plus. Podchlazení tuhost ještě zvýraznilo, ale nevyřadilo zaměřovač z funkce.
Poslední etapa testu je kontrola mechaniky seřizování nastřelení. Jako první krok protočím stavítka od jedné meze do druhé a pak je vrátím na střed (jedno úplné otočení stavítka přesune záměrný bod o 30 MOA). Upnu zaměřovací dalekohled do jednoduchého přípravku tak, aby záměrný bod ležel na nějakém výrazném vzdáleném objektu. Nyní pomocí stavítek opíšu napřed „krabičku“, tj. napřed otočím vodorovným stavítkem o jednu úplnou otáčku doprava. Pak následuje stejný počet kroků směrem dolů. Pak znovu jednou dokola doleva vodorovným stavítkem, nakonec jednou dokola svislým stavítkem nahoru. Záměrný bod má skončit tam, kde jsme začali. Přesně. A skončil. Pokud jsem byl někde kolem středu, vracel se přesně. V těsné blízkosti dolní a levé krajní polohy skončila krabička s rozdílem jednoho kroku stavění, při opakovaných pokusech někdy ano, jindy ne. S tím jsem se občas potkal i u „panských“ značek, v blízkosti krajní polohy prostě mechanismy zlobí a je udělat vše proto, abyste se jim vyhnuli. Ostatně, při takhle velkém rozsahu stavění (rektifikace) byste neměli mít problém se mezím vyhnout.
Zkusil jsem ještě v blízkosti střední polohy opakované posuny o 10 kliků nahoru a zase zpět, 10x. To samé ve vodorovné ose. Chtěl jsem, aby se nasčítaly případné vůle v mechanismu. Nenasčítaly se, asi tam nejsou.
Vlastní seřizování je jednoduché. Rozsah rektifikace (seřizování) je docela úctyhodný. Sejměte krytku a otáčením stavítka nastavte správnou polohu záměrného bodu. Nakonec, když se nastřelení hotovo, vyšroubujte šroubek s jednoduchou drážkou na horní ploše stavítka, zvedněte bubínek a nastavte nulovou značku na bubínku proti značce na těle věžičky. Drážka se tváří jako mincovní, ale je široká 1,6 mm, což nepasuje na žádnou českou minci. Koruna je tlustá 1,85 mm. 1 euro cent, 2 euro centy, 5 euro centů mají tloušťku 1,69 mm a taky nepasují. Strejda Google mi prozradil, že americký cent (penny) je silný 1,52 mm a deseticent (dime) 1,35 mm. Takže je to jasné, drážka je určená pro americký trh (když už Sightmark sídlí v Texasu).
Dovolte mi nyní několik subjektivních dojmů z testu. Zdrsnění na úchopových plochách ovládacích prvků je efektní, originální, ale není z nejúčinnějších. Za tepla je funkční, za chladu je na hraně a je třeba sundat rukavici. Snad by se to v praxi zlepšilo s časem, až se ovládací prvky trochu zaběhnou.
Tak trochu jsem byl zaskočen jemným křížem. Neměl jsem možnost zaměřovač otestovat na kulovnici na střelnici s běžícím kancem, ale snažil jsem se sledovat pohyblivé síle alespoň nasucho, bez střelby. Musel jsem si zvyknout, hodně záleží na sžití se zbraní, ale za chvíli to šlo velice dobře. A moc hezky by se tímhle obrazce střílely normální mířené rány na krátké a střední vzdálenosti.
Hodně příjemné jsou klapkové krytky, opět se jedná o americkou klasiku. Když si zvyknete, je jejich používání příjemné, na těle zaměřovače drží jen třením, ale je to zjevně dostatečné.
Chválím kryt bateriové šachty, je dobře ovladatelný a snadno se nasazuje.
Dovolte mi nyní shrnout vše výše uvedené. Sightmark Presidio 1-6x24 HDR je tak trochu netypický naháňkový speciál. Je to prostě „el Americano“ a v Americe se naháňky příliš často nepořádají. Záměrný kříž se od těch „čistokrevně evropských“ liší, ale funkční je, zcela nepochybně. Zorné pole není tak veliké jako u „swarováku“ Z8i+ (omlouvám se, nejsem schopný tenhle zaměřovač vyhnat z mysli a bojím se, že vyhánění bude ještě dlouho trvat), ale je přiměřené a nemám problém ani při plném 6x zvětšení, střílet s otevřenýma očima. Ale to je moje osobní specifikum, patřím k těm šťastným asi 10 až 15 procentům populace, která si umí „oddělit oči“.
Přisvícení záměrného obrazce nemá automatické vypínání po delší době beze změny intenzity jasu. To je něco, co bych u soudobého zaměřovače očekával skoro automaticky, ale možná je to reflexe amerického původu (Američané nesmí ve většině států Unie lovit déle než 1 hodinu po západu slunce). Ale žít se s tím dá a šest stupňů jasu mi stačí.
Chválím optickou kvalitu zaměřovače, hlavně je podařená korekce (odstranění „duchů“ na kontrastních hranách). Není to „swarovák“, „cajska“ nebo „lejka“, to jsou optiky jiné cenové kategorie, s tím nic nenaděláte, ve své střední kategorii je to ale hodně dobrý obraz.
Takže pokud bych hledal něco jednoduchého, třeba na pracovní pušku „do traktoru“, nebo univerzál na záložní zbraň či ekonomickou optiku pro začínajícího myslivce, nebo taky pokud bych se chystal na expedici, kde půjdu pěšky a daleko, tak bych o Sightmark Presidio 1-6x24 klidně uvažoval.
Ing. Martin HELEBRANT
