Moje první reakce byla:
„Vždyť jste před nedávnem představili NL Pure 8x32. Pecka, ale taky si ji necháte zaplatit. A když už, tak bych spíš uvažoval o 10x42. Nesyp sůl do mých ran, prostě na něj teď nemám. Šetřím si, nemám.“
Zdeněk se zasmál a vytáhl nevelké pouzdérko ze syntetického ripstopu. Zvědavost zafungovala. Uvnitř bylo malý dalekohled, takové koukátko, se zeleným povrchem, ale tak nějak nemyslivecky zeleným.
„MY Junior, pro mláďata.“ Během diskuse o hlavním tématu setkání jsem koukal do koukátka. Výsledek byl ten, že jsem si hned řekl o možnost na testování.
Uplynulo pár týdnů, byl říjen, přišel konec seriálu závodů Běžící kňour MMXXIV, jel jsem do Kroměříže na závod a cestou volám Zdeňkovi. Slovo dalo slovo, byli jsme na stejné dálnici, jen v opačných směrech, a tak jsme se setkali „kdesi na půl cesty“ na pumpě a Zdeněk mi dal nevelkou bílou krabičku s nápisem Generation Nature, uvnitř byl dalekohled MY Junior.
Nechci teď mluvit o vlastním závodu ve střelbě na běžícího kance, letošní sezóna mi moc nevyšla. K závodu byl ještě závod doprovodný, malorážkou na gongy. A ty nejvzdálenější byly opravdu malé. Sáhl jsem tedy v autě do krabičky a vzal si Juniora, abych na zásahy spolehlivě viděl. Díky své barvě MY Junior nebyl v mé ruce k přehlédnutí. Pár kolegů si jej půjčilo. Nesetkal jsem se s negativním ohlasem. Kdo ho vzal do ruky, byl překvapený, jak pěkný obraz tak malý optický přístroj nabízel. Vraceli ho neradi.
Takže jsem se rozhodl pro úplnou tradiční baterii svých testů, jako kdybych zkoumal normální loveckou optiku. Napřed ale popis.
My Junior je binokulár klasické konstrukce s hranolovým systémem Schmidt – Pechan, s jedním centrálním můstkem. Můstek dělá dojem hodně velké robustnosti, ale je to klam daný celkově malými rozměry. Vzadu na středu můstku je ostřicí knoflík.
Okuláry mají výsuvné očnice, ale chybí zde možnost dioptrické korekce mezi očima. Celý povrch pokrývá měkký syntetický plast s tmavšími designovými vložkami.
My Junior se nabízí buď v ledovcové modré (glacier blue) nebo v zelené z džungle (jungle green). Na stranách, uvnitř tmavších vložek, je designové zvýraznění mělkými linkami, které možná částečně přispívají i k lepším úchopovým vlastnostem. Okuláry jsou chráněny prostou dvojitou krytkou.
Jako první krok jsem udělal své klimatické testy. Dalekohled jsem ohřál na okenním parapetu, pověsil na poličku ve sprchovém koutu a osprchoval se. Odražená voda mohla dopadat na dalekohled, stejně tak vzduch plně nasycený vodními parami se mohl snažit proniknout dovnitř přístroje. Podíval jsem se na chování kuliček vody na vnějším povrchu čoček. Swarovski má obecně velmi dobré vodoodpudivé vrstvy a My Junior není výjimkou. Voda na čočkách se rychle druží do kuliček a stačí velmi malý otřes, aby kuličky spadly z čočky dolů.
Následně jsem dal dalekohled do chladničky. Pokud by vlhký vzduch pronikl dovnitř, voda by zkondenzovala, a to by bylo v zorném poli vidět. Pak jsem přendal dalekohled do mrazáku a nechal promrznout.
Po vyjmutí jsem zkusil, zda jsou výsuvné očnice a knoflík ostření funkční. Byly. Lehce zatuhly, ale pohybovat se s nimi bez potíží dalo. Překvapivé bylo, že navzdory poctivé půlhodině v mrazáku se povrch dalekohledu (na rozdíl od povrchu čoček) docela tvrdošíjně odmítal ojínit a když jsem ho vzal do ruky, po chvíli jsem měl skoro pocit, že je teplý. Povrchový plast je prostě velmi dobrý tepelný izolant. Nenapadá mě, kdy jsem se naposledy s takhle „teplým“ povrchem setkal. Ale je to hodně příjemné a věřím, že dětským rukám to bude příjemné dvojnásob.
Nyní jsem se začal věnovat optickým vlastnostem. První, co mě zajímalo, byla světelná propustnost, kterou jsem testoval pomocí etalonu, svého dalekohledu Leupold 10x50 Tactical. Jeho vlastnosti mám pečlivě zmapované a proměřené. Pozoruji oběma přístroji (etalonem a zkoumaným dalekohledem) zkušební obrazec ISO 12233 a jak se pomalu začne stmívat, sleduji, kdy mi zmizí šrafování. Podle posunu ztráty kresby v čase pak usuzuji na světelnou propustnost zkoumaného přístroje. Není to úplně jednoznačné, na čitelnost obrazu má vliv i spousta dalších aspektů, zejména průměr výstupní pupily a kontrast, ale přesto si myslím, že dokážu po těch letech odhadnout světelnou propustnost docela přesně.
MY Junior vydržel o dobrých 5 minut déle než Leupold, to mi naznačilo propustnost někde kolem 90 %. Webové stránky výrobce uvádí 89 %, takže experiment souhlasí s teorií. Výsledek sám o sobě je to velmi slušný.
Obraz nemá žádnou zjevnou optickou vadu, ani poduškovou, ani soudkovou. Také korekce fázovaného posunu je na velmi dobré úrovni, aberace je prakticky neznatelná a je jen na úplném okraji obrazu. Obraz je ostrý až do okrajů.
Co je výjimečné, to je mimořádná hloubka ostrosti. To jsem si uvědomil už v Kroměříži, kde byl závod postavený z gongů postavených po deseti metrech od 40 do 90 metrů. A gongy byly v obrazu ostré od nějakých 60 metrů až do 90. Tahle mimořádná hloubka ostrosti znamená, že nepotřebujete příliš často přeostřovat. Díky ní vám také nechybí dioptrická korekce.
Barevné podání a kontrast také nemají chybu. Obraz je barevně přirozený a velmi věrný. Dokonce bych řekl, že je přirozenější, než jaký má vlajková loď Swarovski NL Pure. Ačkoliv se vyrábí v Asii (Junior je první Swarovski, který se nerodí v Absamu), jeho vývoj proběhl na stolech a v počítačích konstruktérů Swarovski v Tyrolích. Není to tedy něco, co by firma vybrala z katalogu asijské továrny a nechala na to natisknout svoje logo. Prostě MY Junior je opticky plnohodnotný Swarovski, žádné „béčko“ a jestli je tohle někde znát, je to na obraze, za který by se nemusel stydět jakýkoliv lovecký binokulár.
Dovolte mi nyní několik subjektivních pocitů. Vím, že se budu opakovat, ale nepřestával mě překvapovat a těšit kontrast mezi malými rozměry přístroje a jeho optickou výkonností. Chybějící dioptrická korekce mi nevadila, ostatně MY Junior je určen dětem a u těch nebývá velký rozdíl mezi pravým a levým okem. Děti jsou mladé a zdravé. Protože MY Junior má výsuvné očnice, není problém řešit případnou dioptrickou korekci brýlemi.
Velká hloubka ostrosti je pecka, která výrazně zrychluje a zjednodušuje používání dalekohledu.
Co mě opravdu nadchlo, je cílevědomé přiblížení dalekohledu dětskému uživateli. Ostřicí knoflík nese symbol kytičky a horského vrcholu, které naznačují, kam se otáčí kolečkem pro zaostření na blízké a vzdálené předměty. Rozměry jsou přizpůsobené menší dětské ruce a tomu odpovídá i barevnost.
Po straně transportní krabice je malá přihrádka, ve které je uložen komiksový návod a malý sešitek na poznámky. Návod k obsluze je řešen formou komiksu, kde správné zacházení s dalekohledem vysvětluje sova (asi moudrá). Vštěpuje uživateli všechny podstatné zásady pro práci s dalekohledem, zejména potřebu nastavit správně rozteč mezi tubusy, udržovat dalekohled čistý a používat krytky. To jsou věci, kde mnohdy tápe i dospělý. Ta samá sova je i na obrázku na vnitřní straně příklopu transportní krabice.
Měkká brašna z plátěného syntetického ripstopu je dvojvrstvá (takže chrání dalekohled při nárazech) a má jak nosný popruh umožňující nesení přes rameno, tak poutko, které umožní nošení na opasku. Nosný popruh samotného dalekohledu je syntetický, barevně ladí s dalekohledem. Jeho délka se reguluje prostou smyčkou s třecí přezkou.
MY Junior mi přinesl vzpomínky na mého tatínka, který byl celý život dobrý myslivec a k myslivosti přivedl i mě. Maminka tvrdí, že jsem uměl stáhnout zajíce dřív, než jsem začal chodit do školy. S tátou jsem chodil do lesa, co pamatuji. K tátovi myslivci neoddělitelně patřil zeissův dalekohled 7x50 s dálkoměrnou stupnicí, původně snad patřil německému válečnému námořnictvu, měl na sobě říšskou orlici nad písmenem M a stupnice měla divné cejchování, teprve později jsem jistil, že asi byla ve fathomech – námořní dálkové míře (1,8288 metru = 6 stop).
Nevím kolik let mi bylo, snad 6 nebo 7, když táta přinesl můj dalekohled. Byla to obzorka 6x30, dělala se pro armádu, byla použitá. Oba dalekohledy bohužel zmizely s dalšími mysliveckými památkami, když nám vykradli chatu.
S dalekohledem jsem se stal tátovým loveckým parťákem. Táta mě učil číst zvěř, odhadovat věk, sledovat její chování a když jsme našli a našoulali, zašeptal: „Uši.“ To byl pokyn odložit dalekohled a ucpat si před výstřelem uši.
Všechny tyhle vzpomínky se mi vrátily, když jsem zkoumal MY Junior. Považuji za skvělý nápad, že tak špičkový výrobce optiky, jakým Swarovski bezesporu je, se rozhodl udělat dětský dalekohled. Za dvojnásob skvělé považuji, že je to opticky opravdu kvalitní dalekohled, a přitom je za cenu, která není úplně odstrašující (pod 15 000 Kč.) Dalekohled pomůže dítě přivést k lásce k přírodě, získáte jím pozorovatele a kolegu a třeba se nakonec i sejdete na myslivecké cestě životem. Láska k přírodě a myslivecká etika se nejlépe formují již v útlém věku.
MY Junior je podle mě bezvadná pomůcka, navíc v kvalitě, která nevylučuje jeho použití v běžné myslivecké praxi. V tomto smyslu mě fascinuje, že konstruktéři z Absamu dokázali najít cestu, jak splnit tak protichůdná zadání. Vše, co je třeba udělat pro přípravu dalekohledu k použití, je vymyšleno tak, aby to zvládlo dítě. Žádné komplikované provlékání, šroubování, jen prosté smyčky a trojzubce, nosný popruh jako obyčejná, snadno nastavitelná smyčka, kdo to nedá na první dobrou, moudrá sova mu napoví, jak se to má udělat. Jsem nadšený, že v království současné lovecké optiky někdo myslí na děti. Tak na ně myslete také, děti jsou naděje a příslib toho lepšího do budoucnosti. Swarovski MY Junior jim určitě rozzáří oči.
A tak si neodpustím na závěr:
„Rolničky, rolničky, kdopak vám dal hlas? Swarováček maličký těší všechny z nás.“