Může blíže specifikovat honitbu, kde jste srnce ulovil?
Srnce jsem ulovil ve společenstevní honitbě Mysliveckého spolku Veselka u Rovenska pod Troskami. Pracuji jako lesník sice jinde, ale tam jsem doma a provozuji tam myslivost odmalička. K myslivosti mne vedl táta, je myslivecký hospodář, děda je bývalý předseda, já jsem tam řádným členem.
V minulosti tam prý byli i jiní dobří srnci…
Ano, je to oblast, kde bylo v minulosti uloveno více medailových srnců. Já mám uloveného vloni srnce 112 b. CIC, stejně tak mají medailové srnce i někteří současní i bývalí členové spolku a i myslivci ve vedlejších honitbách.
A stručná charakteristika honitby?
Je to smíšená honitba, spíše louky, remízky a zhruba 350 ha lesa, celkem 1097 ha, nadmořská výška je kolem 350 m.n.m. Skrze naši honitbu protéká potok Veselka, jak plyne z názvu mysliveckého spolku. Srnčí je tam hlavní zvěří, začíná se tam občas objevovat daňčí, jako asi všude i černá, která je u nás ale nenormovaná. Ročně se střílí do čtyřiceti kusů srnčí zvěře.
Úživnost je tam vynikající, hlavně louky, kolem místních silniček jsou vysázené jabloně a jiné plodonosné dřeviny, v oblasti je vícero ovocnářů, sady mají velkou úživnost. Důležité za zmínku stojí také to, že se lokalita nachází na opuko-vápencovém podloží. Svoji roli určitě hraje i členitost krajiny, plodiny na polích se nepěstují v nějakých velkých lánech, nemáme tam ani nějaké velké ztráty na srnčatech, protože se vojtěšky a pícniny nijak velkoplošně nesekají, spíše se odchovává dobytek na pastvinách. Srny jsou ve výborném stavu co se týče hmotnatosti a vyspělosti, vodí běžně dvě srnčata, a když jedno, tak ale pořádné. Srnčata mají většinou 10 až 13 kg.
Věnujete se ve spolku průběrnému lovu srn a srnčat?
Určitě, vyhledáváme přestárlé srny, když se najde občas, spíš v lesních komplexech, slabé srnče, tak je snaha ho co nejdříve odlovit. S lovem holé zvěře nečekáme na konec doby lovu, začínáme vždy hned v září, dokud zvěř není v zimních tlupách a dokud není problém s rozeznáním slabých srnčat a srn vzhledem k přebarvování. A silné zdravé srny jsou základem pro silné srnce.
Jakým způsobem pečujete o srnčí, jaká je zimní péče, přikrmování?
Každý člen má svůj úsek, svoje krmelce, přikrmujeme v zimním období oves, máme koupené minerální kostky, seno v posledních mírných zimách srnčí moc nebere.
Máte střečkovitost? Odčervujete?
Opravdu jen výjimečně, proto ani nemusíme odčervovat.
Jste ale v turisticky exponované oblastí. Jak je to s klidem v honitbě?
I když jsme v Českém ráji, tak to takový problém s rušením není, tlak se soustřeďuje na Trosky a další turistické cíle, které jsou naštěstí mimo naši honitbu. A jelikož jsou u nás větší polnosti členěné remízy, zvěř se má kde schovat a vylézá brzo, nevychází jen za tmy jako v některých jiných honitbách. Hlavním faktorem je tedy pro zvěř klid v naší honitbě. A výhodou je i to, že nemáme v honitbě žádnou hlavní silnici, jen takové ty místní mezi vesnicemi. Bohužel nám ale hrozí, že by mohla plánovaná dálnice Turnov Hradec rozetnout honitbu vedví.
Pojďme ale k vašemu kapitálnímu srnci. Zkuste popsat, jak jste ho lovil?
Možnost lovu srnce jsem dostal k třicetinám. Cením si toho, že jsem si ho obeznal já sám, vůbec o něm nikdo ve spolku nevěděl, ani z předešlých let. Nikdo toho srnce nikdy neviděl. Já jsem jeden večer sednul do auta, tátovi jsem řekl, že se jen jedu podívat po srncích. Byl to týden v půlce května.
Sedl jsem na kazatelnu, kde vím, že srnci vycházejí. Za asi půl hodiny se najednou vyloupnul z meze srnec, měl jsem ho asi na 200 metrů. Nedokázal jsem ho přesně přečíst, ale že je velký a bude to asi zlatý srnec, to jsem viděl.
Tak jsem potichu slezl, sedl do auta a jel pro tátu domů. Pomalu jsme došli na místo, ale už se šeřilo, takže už moc vidět nebylo, ale viděli jsme ho znovu na těch asi 200 metrů. Táta také potvrdil, že je silný, nejspíš ve zlatě, ale nechali jsme srnce být, už se lovit nedalo.
Já musel druhý den do práce, takže srnec byl týden bez nějakého dozoru.
A nikomu jste to neřekl, jen tátovi?
Jasně, nijak jsme se o srnci nebavili. Ale pak jsem na víkend jel domů a šel jsem se na místo podívat znovu. Protože jsem měl srnce k jubileu a většinou jubilea u nás ve spolku dodržujeme, tak každý respektoval, že jsem si vybral místo, kde bych chtěl ulovit srnce, nikdo jiný tam nechodil.
Sednul jsem si k mezi, kde srnec vylézal. Nic, nic, už zapadalo slunko, pořád nic. Tak jsem šel šoulat, najednou vidím srnu a za ní stál srnec. Kouknu, velké paroží, říkám, to jsi ty. Ale byl zase asi na 200 metrů. A tak jsem se snažil opatrně přiblížit. Když jsem byl asi na 160 metrů, rozložil jsem si čtyřnožku, položil kulovnici Sauer 202 osmičku, a už na mě srnec koukal. Naštěstí se otočil na široko, zamířím, bác.
Srnec koukal, v puškohledu jsem viděl, jak to šlo lehce nad něj. Ale srnec koukal dál. Tak jsem rychle přebil a znovu mířím, bác, srnec se složil v ohni. Asi nikdy v životě jsem se tak rozrušením neklepal! Možná, když jsem začínal.
Nechal jsem takovou tu povinnou pětiminutovku, ještě jsem byl stejně celý rozklepaný. Pak jdu k srnci, když jsem k němu přišel, viděl jsem tu sílu, co má vlastně na hlavě, tak jsem se rozklepal znovu. Na tu chvíli nikdy nezapomenu. Po chvíli rozjímání jsem vzdal poctu zvěři, dal poslední hryz, tátovi jsem hned volal, byl zrovna v práci. Následovalo oplombování, vyvržení a upaloval jsem za tátou do práce. Ten, když srnce viděl, jen koukal a pronesl, že takového srnce už asi nikdy nestřelím.
Jen na doplnění, srnec je tříletý, měl výkupní hmotnost 19 kg, živou hmotnost mohla být tak asi 27 kg, ulovený 23. 5. 2024
Kolik jste za svůj život střelil srnců?
Je mi hloupé, že si je přesně nepočítám, evidenci nevedu, zatím mám asi čtyřicet srnců, kromě tohoto takový průměr. Ale u nás jsou i raritní srnci, to i díky plotům kolem sadů, vloni jsem dokonce ulovil i parukáče, ale ne nějakého velkého.
Jak na váš úspěch reagovali ostatní členové spolku? Kdy a jak jste jim srnce ukázal?
Máme skupinový Whatsappový chat, takže fotka jim přiletěla, samozřejmě zablikal nespočet přání Lovu zdar. Srnce jsem jim ukázal na mých narozeninách v myslivecké chatě. Srnce jsme oslavili a já myslím, že mi ho nezávidí ze sdružení nikdo, vždy přejeme tomu, kdo si střelí srnce, a to nejen k narozeninám. A u nás má v povolence každý všechny věkovky, každý si může střelit v podstatě to, co se mu líbí.
Ještě k srncům u vás v honitbě. Máte nějaká pravidla průběrného odstřelu? Jak si s ostatními členy domlouváte kritéria na odstřel srnců, podle paroží, soustředíte se na knoflíkáče?
U nás žádná kritéria nejsou, když uvidíte nějakou jedničku, knoflíkáče, tak je ne povinnost, ale vědomí potřeby odlovit ho. Samozřejmě nebudu střílet nějakého patnáctikilového knoflíkáče ročka. Táta jakožto hospodář zadá jedničky, dvojky, trojky, počty kusů, co se má odstřílet, a to se snažíme dodržet, všichni se snažíme dbát na chovnou hodnotu, nestřílíme žádné dvouleté šesteráky. Jak říkám, jsou tam dobří srnci, fakt dbáme na chovnou hodnotu. A tak i když přijedou nějací hosté poplatkově, tak se přebírá dost, nedovolíme střelit vysoké dvouleté nadějné šesteráky. V případě mého rekordního srnce jsem opravdu netušil, že by mohl mít tak málo let, asi by někdo mohl spekulovat, co by mohl mít na hlavě v pěti letech, ale srnec do budoucna díky sadům a plotům kolem nich možná neměl velkou šanci, že dožije vyššího věku.
Takže jak je vidět, kapitální srnec se objeví i v normální běžné honitbě, dlouhodobě ale asi kvalita srnčí zvěře na Semilsku vyplývá z prostředí, klidu, členitosti prostředí, úživnosti, nejsou tam žádné důležité silnice, prostě Semilsko je z hlediska kvality srnčí zvěře vyhlášené. A nezbytným předpokladem jsou také rozumní a zodpovědní myslivci, kteří hospodaří dlouhodobě s citem pro zvěř.
A tak snad na závěr, na který asi většina čtenářů čeká.
Srnec byl oficiálně obodován hodnotitelskou komisí a zapsán do seznamu význačných trofejí CIC, hodnotitelskou tabulku se všemi údaji přikládáme.
Hodnotou 183,7 b. CIC se srnec zařadil na čtvrté místo v historickém přehledu srnčích trofejí v rámci naší republiky.
A máme příslib, že budeme moci vystavit trofej na výstavě Natura Viva 2025.
připravili Jiří KASINA a Miloš FISCHER