ePrivacy and GPDR Cookie Consent by TermsFeed Generator

Časopis Myslivost

Prosinec / 2024

Na pár slov s vítězkou Memoriálu Karla Podhajského

Myslivost 12/2024, str. 50  Jiří Kasina
Tento rozhovor proběhl před kamerami studia podcastu MysliHost a ve skutečnosti jsem měl mít hosty dva. Při některých soutěžích totiž někde vyhrávají dvojice, a to nejen ve sportu, ale také v kynologii. V minulém čísle Myslivosti byly zveřejněny výsledky naší vrcholné kynologické soutěže – Memoriálu Karla Podhajského a na nejvyšším stupínku se umístil krátkosrstý ohař Haky z Jasánků, kterého vedla Ing. Pavla Lhotáková. Společně získali 473 bodů ve druhé ceně, byli oceněni za nejlepší práci v lese. A ač nemohl Haky do studia, začali jsme rozhovor právě informacemi o něm.
 
Zkuste, prosím, Hakyho čtenářům Myslivosti představit?
Haky je třiapůlletý pes, německý krátkosrstý ohař. Jeho chovatel je náš kamarád Roman Buchcar a když se rozhodl, že nakreje fenu Ethel od Tekly mým chovným psem Bakem z Otěšína, rozhodli jsme se, že si vezmu štěně. Fena je velice kvalitní, tak jsem předpokládala, že by z toho mohlo vzejít opět něco kvalitního, což se povedlo.
Haky je velmi temperamentní pes, poměrně složitý na výcvik, protože energie je v něm opravdu hodně. Občas jsme se spolu bojovali, kdo zvítězí, ale nakonec jsme se vždycky nějak domluvili.

IMG_20220807_134116.jpg
 
Vždycky záleží na souladu vůdce a psa, takže jaké přednosti byste u Hakyho zvýraznila?
Přednosti jsou určitě polní práce, pes je rychlý, vytrvalý, dobře vystavuje, má dobrý nos, pole ho evidentně baví. Asi to je právě to, co bych z jeho vlastností vyzdvihla.
 
Možná trochu paradoxně byl oceněn za nejlepší práci v lese…
Myslím, že les je hodně o výcvikových disciplínách, které musíte psa naučit, vlohy se tam nemusí projevit tolik. Pes musí mít ochotu k lišce, k aportování, zvládat barvy, ale všechno se to dá docela dobře naučit.

457456534_823681319945422_5499882024021200951_n.jpg

Vraťme se zpátky k memoriálu. Při kterých disciplínách byl z vašeho pohledu úplně bezproblémový a fungoval perfektně a oslnil svými výkony a kde naopak jste měla trochu obavu, aby vše splnil přesně podle zkušebního řádu?

Perfektní byl právě na poli, kdy od nominace až po Memoriál Karla Podhajského vždy na poli podal vyrovnaný výkon a nikde nebyl žádný problém. Kdežto na vodě jsme problém měli a to přímo v ochotě na hlubokou vodu, která nás srazila do druhé ceny. Při výcviku jsme jednou měli při ochotě menší nehodu a od té doby byla ochota k práci ve vodě nevyzpytatelná. Jednou ji udělal vynikající, podruhé to nebylo nic moc, takže ve mně obava byla.
 
Mám to chápat tak, že nemá moc rád vodu?
To ne, on vodu miluje, ale disciplínu, kdy pes dvě minuty musí plavat na hladině, aniž by tam něco bylo, nikdy asi pořádně nepochopil. Jinak vodu má velice rád, už chodí na kachny, je to velice dobrý lovec, takže není problém v tom, že by neměl rád vodu, ale problém je ve výcviku a jeho pochopení.
 
Sportovec, když se připravuje na olympiádu, tak má na přípravu čtyři roky, dává si postupné cíle. Jak dlouho se dá na takovou soutěž připravovat se psem? Co jste pilovali opakovaně anebo pečlivěji?
Já se snažím nechat psa do jednoho roku žít svým životem, aby měl nějaké dětství, piluje se jen poslušnost, pole, hledání, aby se hlavně dostal do zvěře. Většinou v roce začínám dělat aport a pokračuju postupně, zkoušky vloh, podzimní zkoušky, lesní, vodní, takže disciplíny se učí postupně. Samozřejmě pak už se piluje spíše jen to, kde vůdce vidí, že jsou nějaké rezervy. Ale po celou dobu výcviku se mu člověk musí věnovat v celé šíři disciplín a vážností.
 
Které disciplíny jste se tedy nejvíce obávala?
Já té ochoty, protože jsem věděla, že tam máme společně problém, který jsem nedokázala pořádně odstranit. Takže jednou dostal z ochoty čtyřku, podruhé trojku a bohužel na Memoriálu Karla Podhajského dostal dvojku a tím jsme se dostal do druhé ceny.
 
Jaké soutěže jste předtím prošli?
S Hakym jsme prošli od zkoušek vloh, přes podzimní zkoušky, lesní zkoušky, vodní práci, všestranné zkoušky, pak jsme absolvovali Memoriál J. Kobzy u Plzně a další soutěže. Pak přišly všestranné zkoušky v Chanovicích, kde se nám povedlo získat vysoký počet bodů a tím pádem se Haky dostal mezi 36 nominovaných psů na Memoriál Richarda Knolla. Na nominaci skončil na třetím místě a pokračovali jsme dál. Letos absolvoval ještě Memoriál Františka Vojtěcha a Memoriál Jindřicha Steinitze, což jsou nejvyšší soutěže u německých krátkosrstých ohařů.
 
Máme doma také psy, nehraju si na kynologa, ale vím, že i pes reaguje na prostředí. Má i takový špičkový pes jako je Haky před vrcholnou soutěží nějakou nervozitu? Případně jak reaguje na tu situaci, kdy je tam spoustu jiných psů? A býváte hodně nervózní i Vy sama?
Určitě ano, čím víc jste nervózní vy, tak tím víc je nervózní i pes, protože to z vás cítí. Postupem času, kdy pes absolvuje několik soutěží a zkoušek se tím socializuje a potom už mu nepřijde atmosféra před soutěží tak divná, jako když jde poprvé.
 
Jak vyjádříte Hakymu vaši spokojenost? Když udělá něco dobře, podrbete ho za uchem pořádně nebo dostane odměnu?
On na odměny moc není, takže většinou ho stačí pohladit, pochválit slovně, ale vyloženě že by dostával nějaké pamlsky, to ani ne. Občas piškoty, ty má rád.
 
Ale vidí spokojenost ve vaší tváři…
Tak to ano, to je asi hlavní.
 
462125221_1109906967307107_8862074944227968155_n.jpg

Vy jste byla poprvé na Memoriálu Karla Podhajského?

Letos jsem byla podruhé. Poprvé to bylo v roce 2011 a bylo to s dědou Hakyho – Finem  z Bachlu.
 
Určitě jste se byla i na jiných memoriálech podívat. Jak byste hodnotila letošní memoriál z pohledu vůdce?
Já myslím, že organizačně bylo vše dobře připravené, nikde nevznikl žádný chaos nebo že by člověk nevěděl, kam se má přesunout. Honitby byly dobře připravené, jak v lese, na vodě, tak na poli. Jediné, co nás, ale i ostatní vůdce překvapilo, byl zákaz vzít si vlastního střelce na pole. Asi nejen já jsem se s tím setkala poprvé a ohlasy u vůdců byly hodně negativní.
 
To předtím na memoriálech nebylo? Zkuste, prosím, trochu více popsat, v čem byl problém…
Ještě jsem to nikde nezažila, střelci samozřejmě stříleli dobře, ale podle mě to nestačí. Musíte mít střelce, který ví, kdy má střílet. Pes vždycky musí dohledat zvěř, kterou střelec střelí. Když máte střelce, který sám psy vodí, je to určitě lepší, má s tím zkušenosti. Domluvíte se, jak a kdy má střílet, kdy ne a ještě když Vás oba zná je to obrovské plus. Je smůla, když cvičíte tři nebo čtyři roky, konečně se dostanete až na takovou vrcholnou soutěž a kvůli, nechci říci chybě střelce, skončíte. Střelec to myslí kolikrát dobře, ale může nastat situace, kdy to psovi tak zkomplikujete, že pak dostane 0 už nemáte šanci se dopracovat k nějakému slušnému výsledku.
 
Tak to se přiznám, že by mě ani nenapadlo, že i toto může ovlivnit výkon a následné hodnocení psa. Cítím, že to není z Vaší strany kritika, ale spíše povzdech. Přitom ale letošním pořadatelem Memoriálu Karla Podhajského byl OMS Jičín, memoriál probíhal v Dobré vodě u Hořic, a pokud vím, jsou tam zkušení kynologičtí pořadatelé.
Určitě souhlasím, nemůžu vytknout vůbec nic, porosty, všechno tam bylo pro psy ideální, vše dobře připravené, vše dobře zazvěřené, nikdo si nemůže stěžovat, že by neměl zvěř nebo že by měl málo zvěře, takže po této stránce vše absolutně v pořádku. Proč jsme si nemohli vzít vlastního střelce byla věc jiná, která s organizací nesouvisela. Hlavně nikdo vlastně nevěděl, proč k této situaci došlo, když všude je to běžná věc. Možná měl pořadatel vůdcům celou situaci alespoň vysvětlit.
 
Pojďme ale také k vám osobně. Mohu se zeptat na povolání? Pokud vím, tak jste z Písecka…
Ne, já pocházím od Hořovic, z vesnice Podluhy, je to oblast Brd a do Písku jsem se dostala přes partnera, se kterým žiji již několik let. Můj tatínek má firmu na CNC obrábění, takže dělám v rodinné firmě.
 
Takže jste technicky zaměřená?
Ne, v podstatě dělám v kanceláři, fakturace a další ekonomické záležitosti.
 
Pojďme ke kynologii, máte teď krátkosrstého ohaře, kolikátý je to váš pes?
To asi ani nespočítám, ne, že by jich bylo tak moc, ale už si to nepamatuji. Prvního psa jsem si pořídila maďarského ohaře a v podstatě na sport. Hodně jsem běhala a chtěla jsem psa, abych nemusela běhat sama. Pak jsem se chytla myslivosti a kynologie mě začala bavit. Měla jsem asi 15 psů, v minulosti jsem nějaké psy vycvičila, pak prodala, nebo někomu psa vycvičila, udělala zkoušky a pes se pak vrátil zpátky k majiteli. Nejsem žádný profesionální drezér, dělám to jen proto, že mě to baví. Poslední dobou si spíš pořídím štěně, snažím se s ním udělat co nejvíce zkoušek a pak je převeden do praxe.

IMG-20240901-WA0014.jpg
 
Vaše láska ke kynologii prýští z rodinných tradic? Máte v rodině myslivce?
Maminky tatínek byl myslivec, ale zemřel když mi bylo asi šest let, takže jsme se moc nepoznali. Ale vím, že také choval NKO, takže možná někde se to tam pak projevilo v budoucnu.
 
Když jste vystřídala více psů a plemen, tak kraťasové jsou opravdu ti špičkoví atleti z hlediska kynologie? Jsou opravdu nejlepší?
Každý na to má asi názor jiný. Já jsem měla maďarského ohaře, drátosrstého německého ohaře, cvičila jsem i výmarské ohaře, malého münsterlanda atd. Ale v podstatě kraťas mi vždy vzešel jako nejlepší pes. Němečtí krátkosrstí ohaři jsou všestranní psi, velice chuťoví na práci a jelikož je vždycky převádím do praxe, tak mám pak s nimi mnoho zážitků. A nestalo se mi, že by pes nedělal, prostě byl vždy dobrý jak na poli, tak v lese i ve vodě. Samozřejmě některý víc, některý méně.
 
 
Když říkáte převádím do praxe, takže asi cvičíte psy i kamarádům, známým nebo jiným myslivcům?
Dělávala jsem to, ale v poslední době na to není čas a jsem ráda, že se věnuji jednomu psovi nebo dvěma, které mám doma. Ale vždycky se snažím se psem udělat zkoušky a potom s ním lovím. Takže společně pokračujeme dál.
 
Když lovíte, jste členkou nějakého mysliveckého spolku?
Jsem členkou mysliveckého spolku jak na Hořovicku, tak na Písecku a hlavně těm píseckým přesněji MS Tálín bych ráda poděkovala, protože díky nim mám dobré zázemí, kde můžu cvičit. Máme pole, vodu, les, je tam hodně kynologů, takže mají pochopení, že máte psa a potřebujete s ním chodit a cvičit. Bez patřičného zázemí a pochopení okolí to dneska opravdu nejde.
 
Výcvik na drobnou zvěř je ale dnes asi obecně problém?
Dneska je to opravdu problém, drobné zvěře je málo a když chcete cvičit na vyšší úrovni, tak musíte chovat doma minimálně bažanty, abyste si je mohl pouštět. Někdo chová pro výcvik i králíky. Prostě musíte si pomoci, protože kdyby se pes měl vycvičit jen ve volné honitbě, tak to už ani není možné. U nás na Písecku je drobné zvěře opravdu málo, máme sice hodně rybníků, kde se dělají kachny, ale drobné divoké zvěře je už kolem nás jen zřídka.
 
Když cvičíte, tak jste zastáncem tvrdšího výcviku nebo přátelského? Prozradíte nějaké výcvikové fígle.
Každý má nějaké fígle, řadu toho odkoukáte, když se pohybujete mezi kynology. Já nejsem zastáncem přátelského cvičení, protože to je jako s malými dětmi. Pes vás jako vůdce slovně nepochopí, podle mě parforce být musí, ale mělo by to být vždy vyvážené a rozumné. Nikdy jsem nepotřebovala ostnaté obojky a další věci. Výcvik mi trvá sice déle, ale výsledek se vždy dostaví.
 
Konzultujete vaše výcvikové metody s dalšími kynology, se staršími zkušenějšími chlapy, kteří už vedli možná násobně více psů než vy?
Určitě ano. Mezi mé konzultanty patří hlavně Roman Buchcar, Honza Šlouf nebo Radek Dufek, který vyhrál Memoriál Karla Podhájského dvakrát. Když máme nějaký problém, tak si voláme a snažíme se jeden druhému poradit, co by se dalo, nedalo, jaké máme zkušenosti. Samozřejmě každý během výcviku narazí na řadu problémů, každý pes je jiný. Takže to konzultujeme a myslím, že se snažíme vzájemně si pomoci.
 
Fungují mezi kynology přátelské vztahy?
Určitě. Rivalita určitě je, ale nejde o nic zásadního. Je hezké, když vyhrajete, ale nezískáte tím nic zcela výjimečného, je dobré zůstat nohama na zemi. Myslím, že většina kynologů se snaží mezi sebou komunikovat a pomáhat si.
 
Jak na vás jako na mladou ženskou koukají starší chlapi, která jim leze do revíru s výcvikem? Narážíte na to někdy?
Určitě ano a dost často. Ale myslím, že teď už to není zas tak ojedinělý případ jako třeba před těmi patnácti lety, kdy jsem většinou byla jako žena mezi chlapy opravdu sama. Dnes se žen mezi kynology, ale obecně i mezi myslivci, objevuje stále víc. A z kynologie se stává mnohem více sport, ne všichni vůdci jsou myslivci.
 
Sama jste zmínila, že jste si na začátku pořídila maďara a dneska plno mladých slečen si pořizuje právě maďary nebo výmaráky. A mám sám zkušenosti, že právě psi jsou často přechodovým můstkem, aby se i ženy začaly věnovat myslivosti.
Ano, jsou to módní plemena a je jen dobře, pokud se mladá slečna přiblíží k myslivosti přes psa. Když vidíte, že některé aktivity týkající se myslivosti psa baví, snažíte se pro něj hledat i další nové aktivity a pak už k myslivosti zbývá jen krok.
 
A co Haky, kolik bude mít štěňat?
Tak to uvidíme, zda o něj bude zájem. Dnes je chovných psů poměrně dost.
 
Je to pořád mladý pes na vrcholu sil, plánujete nějaké další soutěže?
Uvažuji, že bych nějakou soutěž zkusila třeba na Slovensku. Problém je ale ten, že já to nevydržím, pes už je nyní v praxi, chodí na hony a těžko říct, zda se mi po sezoně ještě bude chtít vrátit ho zase zpátky do zkouškové formy, protože samozřejmě je to velký rozdíl. Haky je velký lovec, jeho vrozená chuť lovit se mu ještě znásobí, takže uvidíme.
 
Když jste zmínila zkouškovou formu, ta se vytváří nejen pravidelným výcvikem, ale třeba souvisí i s tím, jak ho krmíte, jakou má péči, režim dne atd.?
To asi ne, s tím to tolik nesouvisí, ale když psa převedete do praxe a necháte ho chodit na hony, tak mu leccos povolíte a na zkouškách po něm chcete zpět nějaká pravidla…Například aby zvěř nechtěl lovit. Kdežto v praxi naopak potřebujete, aby pes zvěř lovit chtěl.
 
Já dávám jako příklad, že je krásné, že třeba při vodních disciplínách je na zkouškách vyžadováno při předávání kachny pořádné dosednutí. Ale my přece psy trénujeme pro loveckou praxi, je opravdu potřeba, aby při běžném honu opravdu předpisově dosednul? Potřebujeme přece hlavně to, aby kachnu hlavně přinesl…
Já ale trvám, aby si pes při honu sedl a musí si sednout i ve vodě. Psi rychle poznají, že mu kachnu vezmete hned a za chvíli vám pustí kachnu pod nohy a běží pro další. Já se snažím toto eliminovat, chci po něm, aby přišel, sednul si a až mu třeba kachnu vezmu, může jít zpět na vodu a hledat další kachny. Pro mě je to důležitá věc, aby si sednul. Jestli sedí úplně nebo má cm od země, to už je jedno, ale vyžaduji i při honech, aby dodržoval nějaká pravidla.
 
Plánujete nějakého dalšího psa nebo fenku a budete dál cvičit a jaké plemeno?
Určitě plánuju, ráda bych si už po novém roce pořídila nějaké štěně. Doma máme Hakyho a jeho otce, kterému je už 11,5 roku. Zatím funguje v pohodě. Určitě to bude zase NKO, kraťas prostě u mě zvítězil a asi už nechci jiné plemeno.
 
Do kolika let může být krátkosrstý ohař na špičkové kynologické úrovni? Do kolika let by mohl vyhrát ohař Podhájského z hlediska věku?
To je asi různé, ale podle mých zkušeností je pes na vrcholu ve čtyřech, pěti letech. Samozřejmě další roky už má leccos zažité, špatně se to třeba odstraňuje nebo předělává a už ani nemá moc význam ho trápit dál a dál. Takže myslím si, tak ty čtyři, maximálně pět let a pak už by měl jít do praxe.
 
Já vám moc děkuji, že jste přišla na popovídání a přeji vám, abychom se setkali třeba někdy při dalším rozhovoru po dalším vítězném memoriálu. Už to sice nebude s Hakym, ale třeba to štěně, které si chcete pořídit, bude nadané všemi vlohami, perfektní na výcvik a vrcholný memoriál přece může vůdce vyhrát na rozdíl od psa vícekrát…
 
 

Zpracování dat...