Řada lidí si možná ani neuvědomí, že i v Šárce myslivci loví? Představte prosím honitbu, odkud kam sahá a jak je veliká?
Honitba Šárka se táhne podél Evropské ulice až k Ruzyni, na severní straně k Nebušicům a k Horoměřicům a pak dolů východně až k Podbabě a téměř na břeh Vltavy, hranici zde tvoří železniční trať z Prahy do Děčína. Málokdo ví, že i na sídlišti Baba, tam kde na skále nad řekou stojí stejnojmenná zřícenina s nádherným výhledem na Prahu, můžeme lovit divočáky. Součástí honitby, která má rozlohu 575 ha jsou i plochy kolem nádrže Džbán, svahy nad Jenerálkou a pod Matějem po obou stranách údolí Tiché Šárky.
Kolik členů má váš spolek?
Ve spolku je nás dvacet, máme tříčlenný výbor, já jsem finanční hospodář, máme samozřejmě mysliveckého hospodáře a předsedu spolku. Ve spolku funguji částečně i jako jednatel a zastupuji spolek při jednáních a prezentaci spolku.
Vlastně se ani nedivím, protože vím, že pracujete na státní správě, sice na Praze 2, nemáte přímo na starost myslivost, ale díky tomu, že máte zkušenosti s jednáním s orgány státní správy, tak zastupujete i honitbu Šárka.
Ano, ve svém zaměstnání mám na starost ochranu přírody a ochranu zemědělského půdního fondu. Ale už se mi několikrát vyplatila znalost některých paragrafů a zkušenosti s jednáním s veřejností, hlavně v okamžiku reagování na stížnosti veřejnosti vůči nám myslivcům.
Jaké druhy zvěře máte v honitbě normovány, či spíše bych se mohl asi zeptat, které druhy zvěře tam můžeme potkat?
Ze spárkaté máme normovaný chov pouze srnčí zvěře. Drtivou většinou našeho lovu představují divoká prasata, ta musíme řešit dennodenně. Z drobné je zde zajíc a bažant, můžeme občas vidět koroptve, sluky a další zajímavé druhy živočichů. Šárka je totiž, co se týče biotopů nesmírně pestrá. Jsou zde lesy ve všech možných vývojových stádiích, jehličnaté, listnaté, máme tam staré sady, louky, myslivecká políčka, takže drobné se u nás daří dobře. V okamžiku, kdybychom se nezaměřili jen na zvěř, ale celkově na živočichy, tak je zde velké druhové množství ptactva a i hmyzu. Moje manželka před léty dělala bakalářskou práci na sledování hmyzu právě v Šárce, vybrala si tam několik lokalit a zjistila, že druhové zastoupení hmyzu je zde velice pestré.
Nakonec i proto máme v honitbě několik míst, které podléhají různému režimu ochrany přírody. Sice nás to nijak zásadně neomezuje ve výkonu práva myslivosti, ale musíme některé naše aktivity konzultovat s magistrátem hlavního města Prahy, který je pro nás příslušným orgánem státní správy myslivosti.
Kolik lovíte divočáků a kolik srnčího?
Srnčího lovíme ročně většinou kolem osmi kusů, divočáků podstatně více, zvláště teď poslední rok je velmi úspěšný. Abychom zmírnili škody a přírůsty do dalších let, máme už naloveno přez 120 kusů, v předchozích letech to bylo kolem 50 kusů. Máme nového mysliveckého hospodáře, který se velmi angažuje, abychom stavy černé zvěře snížili a eliminovali tak potenciální škody. Debatovali jsme, zda uspořádat ještě v lednu nějakou rychlou natláčku, ale nakonec jsme od toho upustili. Všechny společné lovecké akce v Šárce jsou riskantní, a víme, že bachyně jsou již plné, tak jsme od natláčky nakonec raději upustili s tím se každý vynasnaží o to víc při individuálním lovu.
A těch 120 kusů je uloveno na společných lovech anebo individuálně?
Absolutní většina individuálně, letos jsme měli jen dva společné lovy. Na prvním se nepodařilo ulovit nic. Jsme městská honitba s neustálým pohybem lidí, a tak i nejlepší příprava může přijít vniveč. Jeden den prasata obeznáte, ale ráno tam vyrazí někdo se psem nebo běžec s čelovkou a prasata odtáhnou a nevidíte ani chlup. Den před první naháňkou prasata byla, druhý den z jedné leče zmizela a v druhé nebylo možné střílet kvůli neukázněným návštěvníkům. Na druhé naháňce se už naštěstí povedlo a ulovili jsme ve třiceti lidech 12 divočáků.
Musí být problém zorganizovat takovou naháňku v tak navštěvovaném místě…
Lidé nechtějí respektovat omezení ani varování, i když dáte cedule, tak se stane, že stojíte na střeleckém štontu, už čekáte, že vyběhne divočák, ale z houští se vynoří paní s jezevčíkem. A to přitom dáváme vědět dlouhodobě dopředu, máme informace na sociálních sítích a vyvěšujeme na všech přístupových cestách cedule. Letos jsme si i zkusili vyžádat součinnost městské policie, kdy na přístupových cestách byl strážník, ale bylo nám řečeno, že ani on nemůže lidi odklonit, pouze doporučovat, aby dál nechodili. Někteří návštěvníci dokonce ani policistu nerespektovali a pokračovali dál.
Právě při letošní první naháňce jsme z leče vyhnali rudl prasat, který šel přímo na střelce. Ti na ně viděli dobře, ale za prasaty na cestě se procházely dvě maminky s kočárky. Takže nám proběhlo osm prasat bez rány. Potom je už zbytečné říkat, že přece musely zaregistrovat u cesty výstražné cedule…
A určitě jste navíc často označování za zelené vrahy nebo zelené magory…
Setkáváme se s tím. Spousta lidí vůbec netuší, že v Šárce se také vykonává právo myslivosti a že jsou tam divočáci. Jiní zase vůbec netuší, jak myslivost ve skutečnosti funguje. Mají představu, že jde o zaměstnání a jsme za to placení. V revíru trávím velikou část svého volného času a myslivost je mou velikou vášní, ale stále je to volnočasová aktivita a potřebuju chodit do práce a nějak se živit. Nemám službu, abych musel vyrazit kdykoliv a stejně tak všichni moji kolegové.
Střety s veřejností jsou jistě i při individuálních lovech. Máte kazatelny a posedy, ale často i individuální lov musí být obtížný? Provozujete vůbec noční lovy?
To je absolutní většina našeho odstřelu, individuální lovy hodně pozdě v noci. Pokud není vysloveně hnusné počasí, tak lidé jsou v té Šárce kdykoliv a většinou to chce sedět dlouho do noci, až se zvěř uklidní a teprve vyjde. Kazatelny je potřeba mít zamčené, protože se nám opakovaně stávalo, že na kazatelně přespával bezdomovec nebo jsme tam nalezli odpadky, lahve od alkoholu nebo i injekční jehly. Takže před zasednutím na kazatelnu nejprve baterkou pozorně prohlédnout a až potom bezpečně sednout. Žebříky neuchráníte, ty ale zase tolik nelákají k přespání, spíše na ně lidé lezou ze zvědavosti se podívat, takže se musíme snažit je udržovat v pořádku, aby nedošlo k nějakému úrazu.
Je vůbec v Šárce možné zřídit u kazatelny vnadiště? Používáte to?
Využíváme, ale v co možná těch nejvíce zapadlých a nepřístupných místech. Ale i na těchto místech potom z fotopasti zjistíte, že tam projde pejskař, houbař nebo běžec. Velmi to ovlivnil covid, kdy lidé mohli chodit pouze do přírody, ale raději chodili mimo cesty, aby se nepotkávali navzájem. Covid přinesl neskutečný tlak lidí na les a přírodu. Spousta z nich jej vidí pouze jako tělocvičnu, park pro vyběhání psů a nějaký ohled na zvěř nebo na myslivce, to bere málokdo. Proto se tomu snažíme přizpůsobit tím, že vždy musíme dbát o co největší bezpečnost lovu. Opravdu střílíme jenom z lovných zařízení do míst, kde víme, že je bezpečná střelba, že se nemůže střela nikam odrazit. Vždycky říkám, ono není problém prasata v Šárce najít, problém je dostat je tam, kde se dá bezpečně střílet. Pravidelně řešíme podněty, ať tlumíme divočáky přímo na místech, kde vznikají škody, ale tam je mnohdy nemožné právě kvůli bezpečnosti. Málokdo z laické veřejnosti si uvědomuje, na jak obrovskou vzdálenost může být kule z lovecké kulovnice smrtící.
Zatím jsme nemluvili o honebních pozemcích. Jaká je struktura vlastníků?
Pozemky jsou magistrátní, hospodaří na nich Lesy hlavního města Prahy, v honitbě je ale i spousta soukromých vlastníků.
Jak s vlastníky vycházíte? Nedávno jsem četl, že tak, jak se pravidelně v Šárce hraje Prodaná nevěsta pod širým nebem, tak jeden rok bylo představení ohrožené, protože louka, kde se opera hraje, byla zrytá prasaty.
Ano, to byl velký problém. Operní představení totiž vždycky naplánují do starého sadu jabloní a švestek na období, kdy ovoce dozrává. Tak aby tam prasata nechodila!? Už předchozí rok jsme drželi několik dní předtím hlídky a každý večer tam byl někdo. Divočáky se nám tak v dané lokalitě podařilo uhlídat. V širším měřítku je to ovšem téměř nemožné. Laická veřejnost si neuvědomuje jak moc je černá zvěř přizpůsobivá, chytrá, a kolik škod během chvilky dokáže nadělat jedna tlupa za jednu noc.
Základ je s vlastníky pozemků mít dobré kontakty. Máme třeba jednu paní, která nám pravidelně volá, hlásí, když divočáci přijdou, ať se tam jdeme sednout. Když má poryto, tak tam jde někdo s hráběmi a uhrabe jí to a pravidelně dostává kus zvěřiny, aby byla spokojená a vztahy dobré.
V Šárce jsem strávil mládí, vždy tam byla celá řada sportovních aktivit, chodí tam školy, exkurze, různé výlety důchodců. Nahlašuje vám vůbec někdo takové akce předem?
Ve valné většině ne. My musíme všechny společné lovy nebo akce, předem hlásit, vyvěšujeme cedule, dáváme na sociální sítě, ale naopak nám takové akce nikdo nehlásí. Například se stalo, že OMS Prahy 5 a 6 u nás pořádal řádně ohlášené kynologické zkoušky a přes natažené vlečky jim naplánovali orientační běh.
Stal se nám před třemi nebo čtyřmi lety incident, kdy jsme měli nástup na řádně ohlášený společný lov, najednou přijela reportérka s kameramanem z televize a že by s námi chtěli jít do leče. Tehdejší hospodář jí sdělil, že do leče je s sebou vzít nemůžeme, kvůli jejich bezpečnosti a ať dorazí až na výřad. Myslím si, že to slečnu reportérku neuspokojilo a bohužel se nám stejný den stalo, že skupina učitelek s dětmi ze základní školy na vycházce při pohledu na nastoupenou řadu střelců si řekli ať děti vidí něco nového a zavedli je rovnou mezi střelce.. A tak eště ten den vyšla reportáž „Myslivci stříleli divočáky a kolem pobíhaly děti!“ Celá záležitost se eště dlouho řešila na sociálních sítích, kde jsme se to snažili vysvětlit a dát do kontextu.
Abychom nebyli jen negativní, jsou nějaké pozitivní příklady? Třeba za vámi přijde učitelka základní školy nebo mateřské školy, my bychom rádi s dětmi přišli se podívat do Šárky, ukažte nám, jak to tady funguje, jaká jsou tu zvířátka?
Odchováváme si vlastní bažantí zvěř pro vypouštění a k tomu vždy přizýváme místní mateřské školky, děti se můžou podívat na bažantí slepice, vždycky v bedně zůstane nějaké peříčko, které si můžou vzít. Mám pro děti připravené i povídání o myslivosti, o ochraně přírody a o bažantí zvěři. Je to z toho pěkná akce. Účastní se vždy i zástupci Praha 6, domlouváme se aktuálně s místostarostkou pro školství paní Ing. Čapkovou, že bychom navštěvovali jako myslivci i některé další školy. V současné době domlouváme besedu o myslivosti se základní školou Na Dlouhém Lánu.
Říkal jste, že máte 20 členů. Jsou většinou místní? V Praze je přece celá řada myslivců, kteří nejsou zařazeni v honitbě. Berete nové členy jenom z blízkého okolí Prahy 6?
Nemusí být nutně z blízkého okolí, ale jinak platí, že jsme všichni z Prahy. Potřebujeme členy, kteří v honitbě budou aktivně, ne někoho, kdo jednou, dvakrát za měsíc si půjde sednout na krmeliště a z brigád a povinností se vyplatí. To nepotřebujeme. Jako spolek řešíme ten samý problém jako všude, že většina členů jsou staršího věku a už méně aktivní. Takže přijímáme, ale vybíráme si. Případně se s lidmi snažíme nějakým způsobem seznámit. Zveme na hony, dáváme možnost se aktivně účastnit brigád. Nově máme systém možnosti koupě povolenek, ať máme šanci zjistit, jak daný člověk funguje. V Šárce pro nějakého neukázněného bouchala absolutně není místo, to by byla cesta do záhuby.
Máte nějaké zvěřní políčko?
Máme dvě zvěřní políčka, kde se snažíme plodiny obměňovat. Loni se nám úplně nevydařila kukuřice, tak letos vysadíme hrách. Před lety byla zajímavá myšlenka, která bohužel nevyšla a to zkusit topinambury, což je velmi zajímavá rostlina, ale nebylo to možné kvůli dohledu památkové péče. Topinambur nám nedovolili, jelikož to není původní rostlina, ať tam prý dáme kukuřici.
Jinak děláme brigády velmi často, revitalizujeme louky po škodách. V okamžiku, kdy se nikam nedá poslat mechanizace, tak tam jdeme s hráběmi.
Určitě v honitbě musí být plno lišek, toulaví psi nebo bezprizorní kočky. Navíc v Šárce teče Šárecký potok, takže asi i bobr, vydra, mýval…
Všechny druhy máme, bobra sice nemáme potvrzeného na Šáreckém potoku, ale jsou jistí na Džbáně i na Vltavě. Tam už jsme několik ohlodaných stromů našli. Zatím se tu kupodivu nerozšířily nutrie, to nás překvapuje, protože jinak po celé Vltavě se jim daří. Lišek je tu spousta, stejně tak jezevců, mývala jsem osobně ještě neviděl, ale vím, že kolegové ano.
Co se týče psů na volno, tak to je velký problém. Už jsem zažil i okamžik, kdy jsem si myslel, že v jedenáct v noci v pozorováku sleduji na louce lišku a po deseti minutách přiběhl člověk, volající psa na volno. Každý rok řešíme množství srnčí a drobné zvěře stržené od psů. Samozřejmě se snažíme vysvětlovat, že psi nemají běhat na volno, kvůli bezpečnosti psa i zvěře. Lidem říkáme, že v tom křoví vedle cesty mohou být zalehlí divočáci, kteří by mohli psa napadnout, ale je to většinou marné. Už jsem dostal i odpověď, že přeháním a Alík je hodný a on si chce s tou srnkou jen hrát a nemyslí to špatně.
A tak závěr děkuji za příjemné popovídání a přeji vám, abyste v Šárce mohli jako myslivci fungovat pokud možno v co největší pohodě. A vyjadřuji vám obdiv za to, že k výkonu práva myslivosti, na rozdíl od mnoha jiných honiteb v republice ve volné krajině, potřebujete hodně asertivity, hodně pochopení a vědomí bezpečnosti druhých. Jsem moc rád, že jsme představili honitbu, o které možná řada Pražanů ani neví.
Připravil Jiří KASINA
Rozhovor si také můžete poslechnout na YouTube a Spotify v rámci podcastů MysliHost
https://youtu.be/kpkEKeCaT44