Schopnost srnců biologické reprodukce
Vzhledem k periodické činnosti pohlavních žláz jsou srnci schopni rozmnožování kromě krátkého období koncem zimy a počátkem jara (leden až březen) téměř po celý rok. Jejich pohlavní žlázy jsou aktivní přibližně od dubna do konce prosince, tedy v době, kdy probíhá fyziologická spermiogeneze. Doba říje však závisí na aktivitě pohlavních žláz srn, jejich činnost je časově omezenější a podstatně kratší. Srny jsou tedy skutečným „spouštěcím mechanismem“ říje, ony určují její dobu a průběh.
Faktory ovlivňující říjnost srn
Začátek pohlavní aktivity srn spadá s časovými a místními rozdíly přibližně do druhé poloviny července a první poloviny srpna. V této době dozrávají a ve vaječnících srn se uvolňují vajíčka a dochází k ovulaci.
Mezi myslivci se traduje, že nejdříve říjí mladé nevodící srny (čiplenky) a jako poslední staré vodící srny. Po dlouholetém sledování časového průběhu reprodukce v závislosti na věku srny mohu konstatovat, že se vyskytuje řada odchylek od tradovaného standardu. Mnohokrát jsem ve svém chovu pozoroval, jak starší vodící srna byla pokládána srncem dříve než nevodící čiplenka, což by mělo být podle literatury přesně naopak. Časový rozdíl byl až 12 dnů!
Změna chování srnců v říji
V závislosti na ovulaci dochází u srn k aktivaci činnosti pohlavních žláz, jejichž produkty upozorňují srnce, že nadešel „pravý čas“ říje. Chování srnců se v té době začíná výrazně měnit - jsou neklidní, intenzivně strouhají a hrabánkují. Aktivněji si označují hranice svých teritorií čelními pachovými žlázami, aby ostatním srncům dali najevo, kdo je tady pánem a kdo se „postará“ o místní srny a nové potomstvo.
Dostane-li se srnec při hledání říjné srny na území jiného srnce, dochází často k jejich fyzickému kontaktu, přičemž se jeden či druhý srnec snaží zahnat svého soka. Tyto projevy jsou pro srnce typické a podobají se soubojům při obhajování teritoria v jarním období. Skutečnost, že domovské okrsky srn zasahují většinou do několika letních stávanišť teritoriálních srnců umožňuje srnám, vybrat si srnce, tedy otce svého budoucího potomstva.
Charakteristické znaky chování srny před pokládáním
Nalezne-li srnec říjnou srnu, začne ji vzápětí pronásledovat a honit. Srna, u níž ovulace ještě není na vrcholu, srnci uniká a často se velkými oblouky vrací na své stávaniště a někdy zaběhne i do teritoria jiného sousedního srnce. Srnec se jí snaží nadběhnout a zahnat zpět.
V této fázi říje je vzdálenost mezi srncem a srnou poměrně veliká. Toto honění je charakteristické chování říjného páru, které předchází kopulačnímu aktu (pokládání) a pro myslivce je spolehlivou indicií, že v honitbě začíná srnčí říje.
Honění nemá přesný řád, jak se myslivci dříve domnívali. Srnec honí srnu nejčastěji v kruzích, oválech či „osmičkách“ podobající se geometrickým útvarům. Poloměr těchto obrazců může na počátku říje dosahovat několik desítek metrů.
Srnec při honění srny intenzivně supí a srna píská. Někdy můžeme pozorovat i násilné projevy srnce, vzrušeného pohlavním pudem, vůči srně, případně i vůči jejím potomkům. Ve výjimečných případech jsou srnčata srncem tolerována a následují říjný pár při honění.
Divoké honění je občas vystřídáno klidným pastvením srny i srnce, někdy i se zalehnutím.
V této počáteční fázi říje, která trvá přibližně jeden až dva dny, se nenechá srna pokládat, protože její ovulace ještě nedostoupila vrcholu.
Rozmnožovací pud srny na vrcholu říje je zřejmě silnější než pud mateřský, což nám umožňuje sledovat chování srny k jejím potomkům. Při milostných hrách se srncem srna dočasně zcela ignoruje naříkavé pískání srnčete. Několikrát jsem pozoroval, jak srna svá srnčata v době říje odkládá, nekojí je a dokonce je od sebe i odhání.
Vrchol ovulace – pokládání srny
V druhé fázi srnčí říje, jakmile je uvolněné vajíčko schopné oplození, začíná srna postupně zvolňovat tempo úniků, až nakonec běží volným klusem. Srna začíná běhat v menším prostoru a poloměry oblouků jejího běhu se postupně zmenšují, takže nakonec může obíhat pouze malý keř, strom, ostrůvek vyšší travní vegetace apod.
V poslední fázi, kdy je ovulace na samém vrcholu, již srnec běhá těsně za srnou a větrníkem se dotýká svírky, aby zjistil stav říjnosti srny. Je to doba, kdy nadešel pravý čas pokládání, a srna je fyziologicky schopna a hlavně ochotna se pářit.
Během pozvolného klusu náhle před srncem zastaví a dochází k pokládání. Kopulační akt je velmi krátký, podle mých pozorování trvá přibližně tři až sedm vteřin.
Pokládání se po krátkých přestávkách periodicky opakuje, v mezičase se zvěř paství nebo zaléhá a odpočívá.
Vzhledem k omezené době říjnosti srny, v závislosti na délce celé říje, která trvá přibližně 4 týdny, je srnec schopen pokládat přibližně tři až pět srn, které žijí nejblíže jeho teritoriu. Srnec zůstává u jedné srny většinou tři až šest dnů. Jakmile říjnost srny přestává být intenzivní, pobyt srnce se zkracuje a odchází hledat jinou říjnou srnu.
Faktory ovlivňující začátek, délku a průběh říje
Průběh srnčí říje, její začátek a délku, dokáže výrazně ovlivnit počasí, nadmořská výška, geografická poloha a řada dalších faktorů, jako je populační hustota srnčí zvěře, poměr pohlaví, věková struktura a jiné místně působící faktory. V níže položených oblastech začíná říje dříve než v oblastech horských. Za chladného a deštivého počasí není říje z pohledu pozorovatele tak výrazná a intenzivní jako například za teplého, slunného a bezvětrného počasí.
Fyziologická délka březosti
Během říje dojde k oplodnění jednoho či dvou, méně často tří vajíček. Zcela vzácně bývá oplodněn i větší počet vajíček.
Oplodněná vajíčka sestoupí vejcovodem do dělohy, kde se ze zárodku vyvíjejí plody. Pokud byla srna oplodněna v letní říji, její celková březost trvá přibližně 9,5 měsíce.
Jestliže srna nebyla během letní říje oplodněna, žluté tělísko ve vaječníku zaniká a k ovulaci znovu dojde zpravidla koncem listopadu až v průběhu prosince. Dochází tak k náhradní říji, v jejímž průběhu může být srna také oplodněna. V této době můžeme v honitbách pozorovat u srnčí zvěře neklid a občasné honění, často spojené s pokládáním.
Utajená březivost aneb latentní pauza
V souvislosti s výzkumem biologie srnčí zvěře byla v oblasti březosti srn zjištěna zvláštnost, kdy u srn, které jsou oplodněny během letní říje, se vývin oplozeného vajíčka zastaví, zárodek je v děloze až do konce podzimu pouze nepatrně vyživován a až koncem podzimu dojde vlivem hormonu produkovanému hypofýzou k uhnízdění zárodku ve výstelce dělohy. Teprve poté, většinou od konce prosince, pokračuje vývoj plodu intenzivněji a má inkubační dobu přibližně pět měsíců. Této přestávce ve vývinu zárodku se říká utajená březivost, resp. latentní pauza.
V počáteční fázi utajené březosti má srnčí zárodek zpočátku velikosti špendlíkové hlavičky, koncem latence je velký asi jako malé zrnko hrachu.
Obdobný jev byl zjištěn také u jiných savců, např. u některých lasicovitých šelem či medvěda.
Časové disproporce v oblasti reprodukce
Podle výsledků výzkumu dojde u většiny srn k oplodnění během letní říje. Srnám oplodněným v průběhu náhradní říje na podzim se začne zárodek vyvíjet bezprostředně po pokládání, a to buď s výrazně zkrácenou či zcela vynechanou utajenou březostí, přičemž tyto srny kladou srnčata ve stejné době jako srny oplodněné v létě.
Náhradní říje se většinou zúčastňují roční nebo dvouletí srnci, kteří ještě neshodili parůžky a disponují životaschopnými spermiemi. Dokonce bylo ověřeno, že srnec dokáže úspěšně oplodnit srnu i po shození parůžků.
Toto tvrzení mohu potvrdit pozorováním jednoho z mnou chovaných srnců, který ve věku dvou let úspěšně pokládal srnu těsně po shození parůžků 15. prosince a srna přivedla na svět 17. května dvě srnčata, takže plody se v jejím těle vyvíjely přesně pět měsíců.
Význam utajené březosti
Jaký význam má utajená březost? Velký! U srnčí zvěře probíhá říje v letním čase, tedy v době dostatku přirozené potravy.
Srnci mohou v té době dohnat ztráty na tělesné hmotnosti vzniklé během říje podzimní intenzivní pastvou až do příchodu zimy a dostatečně se zregenerovat.
U srn zajišťuje latence vytvoření rezervních látek ještě před dobou intenzivního vývoje plodu.
Období kladení srnčat také díky tomu nespadá do průběhu zimy, jak by jinak bylo při odpovídající délce březosti bez latence, ale do jarních měsíců, tedy do doby hojnosti kvalitní přirozené potravy, kdy se srna dokáže vyrovnat s kladením a energeticky náročnou výživou srnčete.
Úbytek tělesné hmotnosti srnce po říji
Při této příležitosti chci připomenout úbytek tělesné hmotnosti srnce ke konci říje. Obecně je známo, že vyříjený srnec ztrácí na celkové hmotnosti, což dokládá nízká hmotnost srnců ulovených v tomto období. Kolik kilogramů ale ztratí srnec v průběhu říje?
Tato měření jsem provedl u jednoho z mnou chovaných srnců zjištěním jeho hmotnosti před říjí a těsně po jejím skončení. Srnec toho roku pokládal dvě srny. Zjištěná tělesná hmotnost před říjí (15. 7. 2007) byla 28 kg, na konci říje (20.8.) 21 kg. Tento srnec tedy ztratil během pěti týdnů 7 kg, což představuje čtvrtinu jeho celkové tělesné hmotnosti!
Kladení srnčat
Ke kladení vyhledává srna klidné a ničím nerušené místo, odkud odhání svá loňská srnčata a ostatní srnčí zvěř, vyskytující se poblíž. Nejčastěji klade vleže, někdy též vestoje.
Srnčata klade v krátkých intervalech tak, že doba vypuzování plodu od prvních známek neklidu až po kladení posledního srnčete trvá přibližně dvě až tři hodiny.
V průběhu kladení srna opakovaně vstává a zaléhá, přičemž někdy hlasitě naříká.
Po bezprostředním vyklouznutí srnčete ze svírky srna začne srnče zpravidla ve stoje nebo ještě vleže čistit lízákem, a to nejdříve na hlavě, na zadečku a v okolí pupeční šňůry a posléze na celém těle, takže srnčata jsou brzy očištěna a oschnou.
Krátce po kladení odcházejí z dělohy srny také plodové obaly a placenta, kterou srna obvykle rozžvýká a pozře. Některé literární prameny poukazují na to, že tyto placenta a plodový obal údajně obsahují látky, které zastavují krvácení z rodidel. Pokud se však srně kladoucí v zajetí obaly a placenta odstraní a zabrání se jejich pozření, nemívá to žádné nepříznivé následky. Je pravděpodobné, že odstranění zbytků po kladení má pouze pudový charakter a funguje jako „zametání stop“ před predátory.
Tvrdí se též, že pozření plodových obalů podporuje laktaci což je z mého pohledu taktéž spíše jen zakořeněný mýtus. V dalším díle o reprodukci srnčí zvěře doložím rozsáhlou obrazovou formou fyziologický porod srny a další nové biologické skutečnosti s touto problematikou spojené.
Životaschopnost srnčat po kladení
Bezprostředně po kladení se srnčata snaží najít vemínko a většinou během jedné hodiny poprvé sají mateřské mléko. Důležité je to, že první frakcí mateřského mléka je tzv. mlezivo (kolostrum), kterým srna předává srnčeti nespočet důležitých látek. Kromě vitamínů, minerálů, stopových prvků a důležitých bílkovin obsahuje mlezivo i další velmi důležité látky, které mají mimořádný význam při tvorbě imunitního systému srnčete. Kolostrum obsahuje například imunoglobuliny, které jsou nezbytné pro obranu proti virům a bakteriím. Růstové faktory obsažené v mlezivu také stimulují růst ochranných sliznic ve střevech srnčete a také pomáhají vytvářet rozmanitý a zdravý mikrobiom celého trávicího traktu srnčete.
Obecně vzato, kolostrum se tvoří u všech savců a pomáhá mláďatům přežít kritické období po porodu, kdy ještě nemají potřebné protilátky a na nové prostředí se teprve adaptují.
Po uplynutí krátké doby od kladení (maximálně do dvou hodin) jsou již srnčata schopna za matčina hlasitého povzbuzování a fyzické pomoci větrníkem postavit se a vrávoravě odejít na nedaleké místo, kde je srna poprvé odloží a na krátkou dobu opustí.
Od prvních chvil života srna srnčatům masíruje lízákem oblast podbřišku a čistí jim okolí konečníku a močových vývodů. Tuto masáž srna provádí po dobu, dokud srnčata sají mateřské mléko a jejich trus ještě není pevněji utvářen.
Srna svá srnčata v pravidelných intervalech kojí. Dorozumívá se s nimi jemným pískáním. Kojení je zpočátku častější, později srna kojí srnčata jen v určitou denní dobu. V druhém týdnu života srnčata již matku poprvé provázejí na kratších procházkách.
Etologické faktory
Srna od počátku srnčata odkládá, zpravidla každé na jiném místě, avšak nedaleko od sebe, a sama nikdy nezaléhá přímo u nich. Jedná se o pudovou ochranu – srna se snaží, aby srnčata snadno nenalezli predátoři.
V prvních dnech života srnče není schopné rychlého běhu, a pokud cítí nebezpečí, instinktivně se přitiskne k zemi a téměř strnule leží. K maskování před predátory mu napomáhá skvrnité zbarvení. Teprve později při spatření nebo vycítění nebezpečí srnče prchá.
Srna se vždy zdržuje nedaleko srnčat, a jsou-li ohrožena či napadena, reaguje na jejich nářek, ihned přiskakuje a podle svých možností je brání. Proti lišce dokáže srnčata svými ostrými spárky ubránit, ale proti černé zvěři nebo fyzicky silnějším a větším predátorům její síly již nestačí.
Největší ztráty na srnčatech však nezpůsobují predátoři, ale člověk, zejména velkoplošným zemědělským hospodařením. Současná moderní sklízecí technika se širokozáběrovými rotačními stroji a vysokou pojezdovou rychlostí vykoná při jarní senoseči své. V některých lokalitách tak padne za oběť podstatná část celkového ročního přírůstku srnčat.
Přechod výživy srnčat na rostlinnou potravu
Srnče, které přichází na svět s úplným mléčným chrupem, začíná v průběhu druhého týdne života zcela spontánně přijímat rostlinou potravu, která se stává od třetího měsíce života převážnou součástí jeho výživy.
Ke konci podzimu srna kojí již nepravidelně, zcela výjimečně může kojit až do konce listopadu. Ve svém chovu jsem pozoroval srnu, u které probíhala laktace až do konce kalendářního roku, a srnčeti, které nebylo o mnoho menší než biologická matka, dala ještě napít. V drtivé většině případů však srna ukončuje laktaci v období září říjen, kdy jsou srnčata již přeorientována na příjem pevné rostlinné vegetace a jejich předžaludky a celý složitý zažívací systém se fyziologicky přizpůsobuje na příjem zelené šťavnaté vegetace.
Srnčata žijí ve společnosti matky do následujícího roku, tedy do doby, kdy klade jejich mladší sourozence. Také ještě poté bývají loňská srnčata téměř celý rok v užším kontaktu s matkou, než s ostatní zvěří, což platí i o srnčatech samičího pohlaví v době pohlavní dospělosti, kdy již vodí vlastní srnčata.
Poměr pohlaví kladených srnčat a reprodukční věk srny
Srnčata přicházejí na svět v poměru pohlaví přibližně 1:1. Odchylky jsou samozřejmě možné, ve svém fotoarchivu mám obrazově zdokumentovanou srnu, která kladla a vodila tři srnčata samčího pohlaví a naproti tomu jinou srnu, která vodila tři srnčata samičího pohlaví. V každoročních přírůstcích chovu srnčí zvěře je však možno počítat se stejným zastoupením srnčat obou pohlaví.
U srnčí zvěře je přírodou dána poměrně vysoká dynamičnost a reprodukční schopnost. Srny jsou plodné do nejvyššího věku. Srna, která nebyla oplodněna v letní či podzimní náhradní říji, je velmi řídkým jevem. Například Hübner (1937, in Nečas,1963) neobjevil při pitvách 100 srn jediný případ neoplozené srny.
Případ „záchrany“ srnčete
Před mnoha lety mi v polovině května přinesl „laický zachránce“ srnče ve velmi zuboženém stavu a požádal mě, abych je vzal do své péče. Vysvětlil mi, že nejprve chtěl o srnče pečovat sám, ale z časových a prostorových důvodů to nebylo možné. Útulky a záchranné stanice byly tou dobou plné a odmítaly srnče ve večerních hodinách přijmout.
Jednalo se o zcela zesláblého srnečka ve věku přibližně tří dnů. Úvaha o jeho vrácení na místo nálezu byla již bezpředmětná. Jelikož mnou chovaná srna Zuzana v té době vodila přibližně stejně staré srnče, využil jsem chvíle, kdy svého potomka odložila do vysoké trávy a nalezence jí podstrčil. Myslel jsem si, že srnu takto obelstím a srnče přijme za své.
Srneček v domnění, že se jedná o biologickou matku, k srně s vypětím všech sil přiskočil a snažil se sát mléko. Srna ho začala masírovat lízákem a provádět nezbytné očistné úkony. V domnění, že srna srnče přijala, jsem odešel domů. Druhý den ráno jsem srnče nalezl již zhaslé. Mělo zlomený zadní běh a bylo celé potlučené. Srna pravděpodobně podle pachu, počtu či jiných senzorických indicií, vyhodnotila, že srnče není její a v průběhu noci srnče utloukla pravděpodobně předními běhy.
Osvěta o srnčatech
Popsaný příběh by měl sloužit jako ponaučení, že není správné brát tato, ale i jiná mláďata do rukou a snažit se je „zachránit“. Potřebná osvěta v této oblasti stále vázne a veřejnost stále věří mýtu, že odložené srnče či mládě jiného druhu zvěře jeho matka opustila, a je proto třeba je za každou cenu zachránit. Možná jen málokdo ví, že srnče do věku přibližně dvou týdnů se nedokáže samo vyprázdnit, takže úlohu srny musí převzít jeho „zachránce“ a vlhkým hadříkem, vatou či prstem pravidelně masírovat močové a rektální ústrojí, aby se srnče vyprázdnilo. Z časových, prostorových či jiných důvodů se proto málokomu podaří srnče staré několik dní úspěšně odchovat.
A pokud se jedná o srnečka, objeví se zákonitě další problémy. Po dosažení pohlavní dospělosti se stane srneček agresivním a svého chovatele a členy jeho rodiny začne fyzicky napadat, byť by byl do té doby sebevíce v kontaktu s chovatelem. Zpravidla jedinou cestou je pak jeho doživotní separace nebo utracení, mladý srnec si totiž naprosto logicky a zákonitě s dospíváním začíná vytvářet své teritorium. Raději tedy ani nebudu spekulovat, jaký je osud nespočtu srnčat, která každoročně skončí v záchranných stanicích…
Každoročně mi lidé nosili srnčata, která v přírodě „ukradli“ biologickým matkám a kterým již nebylo kvůli jejich celkovému vyčerpání a zuboženému stavu pomoci. Je proto dobře, že se při mnoha příležitostech, na mnoha mysliveckých akcích, dětských dnech anebo při přednáškách a návštěvách myslivců ve školách stále a opakovaně zdůrazňuje nevhodnost laické „záchrany srnčat“. Ke zbytečným ztrátám na mladé srnčí zvěři totiž bohužel dochází kromě ztrát při sečení také z obyčejné lidské neznalosti…
Pavel SCHERER
člen Ústřední hodnotitelské komise trofejí a Klubu autorů
Závěry, poznatky a empirické zkušenosti z privátního výzkumu biologie srnčí zvěře