Prase divoké je jedním z druhů spárkaté zvěře, které se dokázaly výborně adaptovat na podmínky kulturní krajiny a veškeré změny, které přináší lidské hospodaření.
S populačním nárůstem však souvisí i narůst konfliktů v různých formách. Jedná se nejčastěji o poškození zemědělských plodin, vyrývání sazenic v lesích, ničení oplocenek, kolize s dopravními prostředky anebo plíživé šíření afrického moru prasat.
Stále častěji se také setkáváme s přímou konfrontací lidí a divočáků.
V současné době s ohledem na početnost černé zvěře již není možné hovořit o zodpovědném hospodaření, které se mnohdy soustřeďuje jen na snahy o redukci populací.
Pracujeme však s černou zvěří správně a opravdu využíváme poznatky nesčetných výzkumů, které byly na téma reprodukce a hospodaření s divočáky v minulosti zpracovány?
Anebo se opíráme o stále opakované, avšak nepodložené informace, jak s černou zvěří pracovat?
Na tyto otázky není možné jednoduše odpovědět. Základní vztahy reprodukce a populační dynamiky však byly v minulosti jasně definovány a my se je pokusíme přiblížit v následujícím textu.
Početnost prasete divokého ve střední Evropě
Výchozím bodem pro management každého druhu zvěře je jeho početnost, od čehož se následně odvíjí nutnost intenzity lovu a redukce populace nebo naopak podpora druhu. K podpoře populací by nyní mělo docházet především v případě zvěře drobné. V případě černé zvěře není podpora populací nutná, jelikož již nyní černá nachází v současné krajině vše, co k životu a úspěšné reprodukci potřebuje.
Divočákům vyhovuje nynější zemědělské hospodaření. Zároveň spokojeně nacházejí potravu i v průběhu mimovegetačního období, kterou jim předkládáme my myslivci, byť je tato péče se současnými cíli redukce populací neslučitelná.
Černé zvěři nabízí prostřený stůl i sama příroda. Dubové a bukové lesy plodí mnohem častěji a s neporovnatelně vyšší intenzitou, než tomu bylo dříve.
I to se samozřejmě projevuje na fyzické kondici divočáků a na zvýšené reprodukční schopnosti.
Populační expanzi nezažíváme pouze v České republice. Velmi podobně jsou na tom i v okolních státech. Stále ale v pomyslném „chovu“ černé zvěře vedeme a první příčku úspěšně hájíme po dobu posledních více než dvaceti let.
V posledních letech lovíme přibližně 25 divočáků na plochu 1000 ha honitby. Naposledy nás ve výši lovu předčili Němci, a to v období 2000 až 2003. Tehdy jsme však lovili „pouhých“ asi 11 divočáků na 1000 ha, zatímco Němci 15 kusů černé zvěře. To je ale dávná minulost. Lov prasat divokých se neustále zvyšuje, ale k redukci populace nedochází.
Co tedy děláme špatně, když lov neustále navyšujeme, ale v populaci zvěře se naše zvýšená aktivita poklesem neprojevuje?
Myslivecký přístup k hospodaření s divočáky
Hospodaření s každým druhem zvěře či jiného volně žijícího živočicha by mělo vždy vycházet z detailních znalostí o jeho biologii, etologii a ekologii, o které by se stejně tak měla opírat i ochrana živočichů. Ne vždy tomu tak je, byť máme do značné míry dostatek vědecky podložených dat, zpracovaných na základě rozsáhlých výzkumů, realizovaných především v sousedních státech (zejména v Německu).
Pokud se podíváme do celosvětové databáze vědeckých publikací a do klíčových slov vyhledávání zadáme kombinaci slov odpovídajících anglickému ekvivalentu „prase divoké“ a „reprodukce“, vyskočí na nás více než 500 výsledků!
Místo aplikace výsledků výzkumu do myslivecké praxe se však mnohdy řídíme donekonečna opakovanými mýty, často popisovanými ve starší literatuře, které však nejsou založeny na rozsáhlých analýzách reprodukčních orgánů černé zvěře a empirických výsledcích. Opírají se pouze o lokální, často subjektivní zkušenosti tehdejších autorů. Nelze vyloučit, že popisované poznatky mohly v minulosti i zčásti platit, a to z důvodu neporovnatelného způsobu zemědělského hospodaření s jinou strukturou pěstovaných plodin. Zároveň byla úživnost razantně snížena nízkou frekvencí semenných roků dubu a buku. V neposlední řadě se v krajině nenacházela myslivecká vnadiště, často se značným množstvím krmiva různé kvality. A zároveň, populace divočáků byla na pouhém zlomku nynějších hodnot!
Jaké jsou tedy ty stále aktuálně proklamované zásady „mysliveckého“ hospodaření s černou zvěří, se kterými se v praxi setkáváme a které jsou často prezentovány i mysliveckými odborníky?
Zde jsou zmíněné alespoň některé z nich:
Černá zvěř dosahuje reprodukční schopnosti až ve druhém roce života
Za současný populační nárůst může nerespektování role starších a mohutných kňourů a bachyní, kterých je v populaci nedostatek (zejména kňourů)
Starší kňouři se v období chrutí připojují k tlupám bachyní, od kterých odhánějí lončáky, čímž nedochází k páření lončáků nejenom s dospělými bachyněmi, ale ani s mladými bachyňkami
Tělesně subtilnější lončačky neunesou velké kňoury, a tudíž nejsou oplozeny – což významnou měrou snižuje přírůst
Těchto velmi rozšířených mýtů je bezpochyby mnohem více a nemá smysl zde uvádět všechny z nich. Pokud bychom tyto často rozšířené myslivecké zásady shrnuli, vychází nám z toho jeden hlavní princip, a to je nelov dospělých bachyní, resp. všech věkových kategorií, které jsou reprodukčně aktivní.
Ostatně ulovení bachyně, ať již během naháňky či na samostatném lovu, je považováno v mnoha honitbách za nemalý myslivecký prohřešek, který může skončit i odebráním povolenky na následující myslivecký rok nebo velkou interní pokutou.
Obdobně je mnohdy argumentováno rozbitím sociální struktury, která má mít opět za následek zvýšenou reprodukci.
Jak se však k těmto donekonečna opakovaným tvrzením staví výsledky středoevropského výzkumu?
Pohlavní dospělost a reprodukce mladých bachyněk
Jak jsme již popisovali výše, reprodukční schopností černé zvěře se v nedávné minulosti zabývaly desítky či spíše nižší stovky studií renomovaných vědců převážně z Německa, Francie nebo Polska, ale i z dalších států Evropy. Hlavní výsledky z těchto regionů se věnují především popsání tzv. prahové hmotnosti jedinců černé zvěře, tedy živé hmotnosti jedince, při které dosahují selata s různou pravděpodobností pohlavní dospělosti.
V případě divočáků není pohlavní dospělost přímo vázána na věk jedince, jak je tomu u jiných druhů volně žijících kopytníků, ale na fyzickou vyspělost, která je odrazem úživnosti krajiny, resp. množstvím dostupné, třeba i myslivci předkládané potravy. Současná krajina s dostatkem zdrojů tak dává populaci černé zvěři signál k akceleraci populační dynamiky.
Prokázání vlivu prahové hmotnosti na reprodukci černé zvěře popisují vědecké práce, zveřejněné již na konci minulého století (např. Pépin a kol., 1987; Mauget a Pépin, 1991). Nemělo by se tedy jednat o překvapivé informace.
Jedna z posledních studií, popisující prahovou hmotnost, byla publikována v roce 2021 v severním Německu. Z výsledků je patrné, že přibližně polovina bachyněk je pohlavně dospělá již při dosažení živé hmotnosti asi 30 kg. Této hmotnosti odpovídá v zájmové oblasti provedeného výzkumu věk přibližně 10 měsíců (viz. uvedený graf).
Prahová hmotnost je však velmi individuální. Některé bachyňky mohou dosahovat pohlavní dospělosti již při hmotnosti 16 kg, jedná se však o naprosté výjimky. Naopak, pokud bachyňky dosáhnou 40 kg, je jich pohlavně dospělých již více než 90 % (Maistrelli a kol., 2021).
Obdobně provedených studií je ovšem více a například Gethöffer a kol. (2007) udává vysokou pravděpodobnost (asi 80 %) dosažení pohlavní dospělosti bachyněk o živé hmotnosti 20 kg.
Obdobně jsou na tom i kňourci, kteří pohlavně dospívají dokonce o něco dříve než bachyňky. Tuto situaci je ostatně možné demonstrovat například i na chovech domácích prasat. Kňourci mohou za podmínek omezeného pohybu a dostatku potravy být pohlavně dospělí již ve třech měsících.
Ve středoevropských podmínkách se tedy do chrutí během standardního období listopadu až prosince zapojuje
a je oplozeno 60 až 70 % selat bachyněk, což zjistila např. Gethöffer a kol., (2007) podrobnou analýzou celkem 1757 reprodukčních orgánů ulovených divočáků v západním Německu v krajině s vysokou úživností.
Důležité je zde zdůraznit oplození takto vysokého procenta selat bachyněk v populaci bez ohledu na sociální strukturu a přítomnost dospělých jedinců. Později narozené bachyňky a současně i ty, které žijí v méně úživných regionech (například ve vyšších nadmořských výškách) jsou následně oplodněny během jarních až letních měsíců, čemuž odpovídají podzimní vrhy selátek.
Tento jev v populaci ovšem není tak častý, jak by se mohlo zdát, jelikož pozdní selata metaná nezkušenými bachyňkami v horší fyzické kondici mají velmi vysokou mortalitu. Současně zde hraje roli i vysoká embryonální mortalita, která se u selat bachyněk pohybuje v řádu nižších desítek procent. Bachyňky tedy mohou zabřeznout, avšak následně nevodí.
Reprodukce a sociální struktura
Přeceňovaná role sociální struktury tlupy a důraz na vedoucí roli starších bachyní může být vysvětlen do jisté míry rozdílností mezi úživností lokalit, a tedy jiným věkem selat a lončáků, kteří se po dosažení prahové hmotnosti zapojují do reprodukce v různém prostředí.
V méně úživných lokalitách se bachyňky ve věku selete do reprodukce nezapojí jednoduše proto, protože dosáhnou prahové hmotnosti výrazně později, zpravidla až ve druhém roce života.
Chybně zdůrazňovanou roli sociální struktury je však možné objasnit i jinak, a to velmi snadno, na základě exaktně doložených faktů z oblasti biologie černé zvěře.
Co je tedy z hlediska reprodukce důležité u divočáků?
Bachyně jsou
polyestrální. Pokud tedy nejsou v průběhu chrutí z jakéhokoliv důvodu oplodněny, estrální cyklus, trvající 21 dní, se opakuje, a to až do doby, než k oplodnění dojde. Opakované teorie o přítomnosti dospělých kňourů v tlupě černé zvěře během říje, kteří mají zabránit oplodnění mladých bachyněk, tedy nemůže odpovídat praxi, jelikož by kňouři museli být s tlupou nepřetržitě po celý rok. Přitom opakovaně zdokumentované chování starších kňourů je samotářské.
Je tedy nepochybné, že i role dospělých kňourů byla v minulosti přeceňována. Starší literatura ji zdůrazňuje a uvádí, že se k tlupám připojují v období chrutí, kdy odhánějí další kňoury.
Sociální struktura černé zvěře je však proměnlivá. Divočáci nejsou teritoriální. Tlupa se skládá z několika jedinců, v našich podmínkách spíše desítek. Ti bývají příbuzní, ovšem pokud je struktura narušena lovem, mohou tlupy běžně tvořit i nepříbuzní jedinci, kteří se k tlupám připojují.
Dospělí a silní kňouři se v hlavním období chrutí skutečně k tlupám připojují. Pohybují se však mezi více tlupami s dospělými bachyněmi, což bylo prokázáno tzv.
multipaternitou, kterou lze volně přeložit jako „víceotcovství“. Selata ve vrhu jedné bachyně tak mohou mít více rozdílných otců. Bachyně se běžně mohou v krátkém časovém úseku chrutí pářit s více kňoury, kteří se mezi tlupami pohybují (Keuling a kol., 2017). Efekt multipaternity pak může mít přímý přínos pro populaci, který spočívá ve zvyšování genetické diverzity potomstva a zmírňování efektu příbuzenského křížení, a to zejména u mladých bachyněk, které mohou být oplodněny svými sourozenci.
Uplatnění biologických zákonitostí v praxi
Na základě vývoje lovu černé zvěře v České republice je zřejmé, že současný myslivecký přístup s minimem lovu dospělých bachyní nevede ke snížení populace, ba právě naopak. To ostatně potvrzují i vědecky podložená zjištění, která prokazatelně poukazují na velmi brzké dosažení pohlavní dospělosti mladých bachyněk
a jejich zapojení do reprodukce bez ohledu na zastoupení dospělých jedinců v populaci.
Následné zabřeznutí bachyněk ve věku selete pak detailně hodnotí studie, které dohromady analyzovaly desetitisíce reprodukčních orgánů divočáků různého věku napříč Evropou. Tyto studie se v obecném trendu jasně shodují na vstupu selat bachyněk do reprodukce, a tedy na jejich zabřeznutí po dosažení prahové hmotnosti. Nejedná se o pozorování zvěře či názory autorů, ale o faktické poznatky, podložené daty.
Je zřejmé, že evoluční cíl černé zvěře je jasný - snaha o zachování druhu, a tedy zvyšování početnosti.
I přes dostatek konzistentních poznatků se tato zjištění často nepromítnou do běžného mysliveckého hospodaření a stále se setkáváme s tolikrát vyvráceným názorem.
Ano, v některých případech mladé bachyňky nezabřeznou. Zároveň mají obecně menší počet zárodků, zatížených vysokou mortalitou již ve stádiu embrya a následně i neporovnatelně vyšší mortalitu selat, o která se nedokáží postarat tak, jako starší bachyně.
I v pokročilém jarním období zároveň můžeme vidět starší bachyni se selátky a kolem ní jednu, dvě bachyně lončačky, které selata nemají. To může opět na první pohled podporovat zažitou teorii přeceňované sociální struktury. Tyto bachyňky se s ohledem na jejich fyzickou kondici dostávají do chrutí v měsících březnu a dubnu. Následuje období březosti, které u divočáků trvá přibližně 115 až 118 dní, tedy necelé čtyři měsíce. Bachyňky pak vrhají zpravidla 2 až 4 selátka v letních měsících, podle zabřeznutí, například v červenci či srpnu, a do té doby se může mylně zdát, jak sociální struktura úspěšně zamezila jejich zabřeznutí. Poté je možné potkávat tlupu bachyně a lončaček s různě starými selaty, s čímž se bezpochyby setkal každý aktivní myslivec.
Jak tedy černou zvěř regulovat?
V podstatě jediným efektivním nástrojem, je plánovitý lov dospělých bachyní, resp. lov reprodukčně aktivních bachyní ve všech věkových kategoriích. Pokud si namlouváme něco jiného a bachyně nelovíme, jednoduše dosáhnout redukce nechceme. Nezaštiťujme se vědecky opakovaně vyvrácenými mýty o efektu sociální a věkové struktury černé zvěře na snižování populace, neboť tím pouze poukazujeme na svoji neznalost.
A kdy starší bachyně lovit?
Prakticky jediným možným obdobím je podzim, kdy jsou selata již odrostlá a bachyně ještě nejsou březí. V případě ulovení bachyně se při současné populační hustotě černé zvěře snadno připojí k jiné tlupě.
Samotné zachování sociální struktury hraje roli v behaviorální ekologii (tzn. trvalost rodinných tlup, předávání zkušeností, antipredačního chování atd.), ale bez redukce pohlavně aktivních samic (všech kategorií) se v současné době neobejdeme.
Výsledky desítek studií jsou jednotné
Ing. Jan CUKOR, Ph.D.,
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
a Česká zemědělská univerzita v Praze
Ing. Miloš JEŽEK, Ph.D.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
Příspěvek vznikl za podpory projektu TACR TQ03000038.
Seznam citované literatury je k dispozici u autorů článku.
Závislost dosažení pohlavní dospělosti bachyněk na věku (vlevo) a tělesné hmotnosti (vpravo).