Časopis Myslivost

Silniční provoz v České republice každoročně čelí tisícům kolizí mezi motorovými vozidly a volně žijící zvěří. Tyto střety mívají nejen závažné následky na zdraví a život lidí, ale rovněž právní, ekologické, etické i ekonomické dopady. Tak jako každý rok se na podzim a na začátku zimy s časnějším soumrakem a špatnou viditelností objevují v médiích zprávy o častých střetech se zvěří na silnicích, mnohdy se závažnými následky na majetku i životech.
Přestože se jedná bohužel o relativně časté případy, právní rámec, který se na tuto problematiku vztahuje, zůstává pro mnoho účastníků – řidiče, myslivce, policii i státní správu – nejednoznačný, roztříštěný nebo málo srozumitelný.
Zejména pro uživatele honitby, tedy myslivecké spolky či jednotlivé držitele výkonu práva myslivosti, je nutné znát přesné povinnosti a správné administrativní postupy v případech, kdy jsou policií kontaktováni kvůli sražené nebo nalezené uhynulé zvěři na silnici, případně v její blízkosti. Tento článek proto podává podrobný návod, jak postupovat podle aktuálně platné legislativy, jak zvěř evidovat, využít nebo zlikvidovat, včetně zvláštního režimu pro černou zvěř (divočáky) v souvislosti s africkým morem prasat (AMP).
Text rovněž obsahuje citace relevantních právních ustanovení (zejména ze zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZoM“, veterinárního zákona č. 166/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „VZ“ a trestního zákoníku č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „TZ“,) a odkazy na judikaturu, která pomáhá vykládat problematická místa praxe.


 
Právní status zvěře v českém právním řádu
 
Zvěř jako součást volné přírody nemá v českém právním řádu status věci v běžném slova smyslu. Podle ust. § 2 písm. b) ZoM, je zvěř definována jako „obnovitelné přírodní bohatství představované populacemi druhů volně žijících živočichů uvedených v písmenech c) a d)“ ZoM. Tato definice neznamená, že by zvěř byla „vlastněna“ nějakou osobou. Naopak, podle principu „res nullius“ není volně žijící zvěř do okamžiku ulovení, odchytu nebo nálezu jejího úhynu ve vlastnictví žádného subjektu.
Jakmile však dojde k jejímu ulovení nebo úhynu, stává se zvěř majetkem uživatele honitby podle ust. § 2 písm. h) ZoM, tj. „právem myslivosti je souhrn práv a povinností zvěř chránit, cílevědomě chovat, lovit, přivlastňovat si ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož i užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků…….“
Tento okamžik je klíčový – práva k uhynulé zvěři totiž nemá nikdo jiný než ten, komu připadne podle pravidel mysliveckého práva. To platí i pro případy, kdy zvěř uhyne mimo území honitby, například na pozemní komunikaci, podle ust. § 43 odst. 3 ZoM připadá v takových případech uhynulá zvěř uživateli nejbližší honitby, tj. „Zvěř mrtvá, která byla jinak nalezena na nehonebních pozemcích, náleží uživateli nejbližší honitby….“.
Z toho vyplývá, že jakýkoli zásah do těla uhynulé zvěře osobou, která není oprávněným uživatelem honitby, je právně nepřípustný. Přisvojení si zvěřiny může být dokonce trestné podle ust. § 304 TZ definuje čin neoprávněného odnětí zvěře jako pytláctví, které může být potrestáno peněžitým trestem, zákazem činnosti, nebo dokonce odnětím svobody.
 
Povinnosti řidiče při střetu se zvěří
 
V okamžiku, kdy dojde ke srážce vozidla se zvěří, musí řidič především dbát o svou bezpečnost a bezpečnost silničního provozu. Podle ust. § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, je povinen zastavit vozidlo a předejít dalšímu ohrožení ostatních účastníků provozu; zajistit místo nehody (např. výstražným trojúhelníkem); neprodleně ohlásit událost Policii ČR, pokud došlo k újmě na zdraví, škodě na majetku třetích osob nebo životního prostředí (např. sražení zvěře).
Důležité je, že řidič nesmí manipulovat s uhynulým zvířetem, odnášet jej ani jakkoli přemisťovat. Takové jednání může být považováno za přestupek proti ZoM nebo dokonce za pytláctví. Tato povinnost platí bez ohledu na to, zda se jedná o zajíce, srnce, divočáka nebo jelení zvěř.
Povinnost volat policii po střetu se zvěří se dovozuje z ust. § 47 odst. 2 písm. c), kde je řeč o škodě na majetku třetí osoby.  Volně žijící zvěř není „věcí ničí“, ale podle ust. § 2 písm. h) ZoM je majetkem uživatele honitby, při splnění zákonných podmínek. Pokud ji tedy řidič srazí, vzniká škoda na cizím majetku. To je zákonný důvod, proč musí policii přivolat.
Častým omylem veřejnosti je domněnka, že Policii ČR není třeba volat, pokud škoda nepřesáhne určitou hranici (např. 200 000 Kč, dříve 100 000 Kč). Tento limit se však vztahuje pouze na dopravní nehody mezi vozidly, kdy nevznikla škoda na majetku třetí osoby.
V případě střetu se zvěří se jedná vždy o škodu na cizím majetku – tedy na majetku uživatele honitby – a Policii ČR je proto nutné událost ohlásit bez ohledu na výši škody či zranění osob.
Je však třeba rozlišit mezi oznámením události a fyzickým výjezdem policie. Podle aktuální metodiky Policie ČR a nového postupu platného od roku 2025 mohou policisté na místo nepřijet.
Ani v takovém případě se však nejedná o „neohlášenou“ událost – řidič musí nehodu alespoň nahlásit (např. telefonicky, elektronicky nebo u nejbližší služebny), aby byla zapsána a bylo možné ji doložit pro účely pojištění a myslivecké evidence. Policie by ale měla po oznámení události kontaktovat zástupce uživatele honitby.
Pokud Policie přijede k místu srážky se zvěří po svém příjezdu zajistí dokumentaci místa střetu a kontaktuje příslušného uživatele honitby, aby zajistil odvoz nebo další opatření. Je-li řidič pojištěn havarijně, je zápis o střetu se zvěří obvykle podmínkou pro pojistné plnění.


 
Postup Policie ČR po oznámení střetu se zvěří
 
Po oznámení střetu se zvěří Policie ČR událost přijme a vyhodnotí, zda je nezbytný fyzický výjezd hlídky na místo. Policie je povinna událost evidovat a zaznamenat, a to i v případech, kdy na místo nevyjede.
V ostatních případech policie může událost vyřešit na dálku – telefonickým záznamem nebo elektronickým protokolem, který slouží jako podklad pro pojišťovnu. Řidič může být vyzván, aby pořídil fotodokumentaci místa (poškození vozidla, zvíře, dopravní situace).
Pokud Policie ČR po oznámení srážky vozidla se zvěří vyhodnotí situaci a přijede, pořídí fotodokumentaci a sepíše protokol; identifikuje druh sražené zvěře; ověří, zda zvíře zůstalo na místě, nebo uteklo (zraněné); kontaktuje příslušného uživatele honitby, který má povinnost se o zvěř postarat; v případě potřeby zajistí místo pro šetření veterinární správě, např. u černé zvěře kvůli AMP.
Zákon policistům neumožňuje s uhynulým kusem jakkoli nakládat – nemohou jej převézt, nabídnout řidiči, zlikvidovat ani rozdělit.
 
Povinnosti uživatele nejbližší honitby
 
Jakmile je myslivec (zástupce uživatele honitby) kontaktován policií, musí se dostavit na místo střetu se zvěří a zajistit převzetí uhynulé zvěře podle ustanovení § 43 odst. 3 ZoM, kontrolu druhu, pohlaví a věku kusu a jeho zařazení do evidence, odvoz z místa a následné rozhodnutí o využití (neopomenout ust. § 49 odst. 1 ZoM) nebo likvidaci, odběr vzorků, pokud se jedná o černou zvěř (divočáka), v souladu s veterinárními předpisy.
Při nálezu sražené zvěře mimo honitbu platí, že zvěř připadá tomu uživateli, jehož honitba je nejbližší místu nálezu. Nehraje roli, že se zvíře pohybovalo mimo své přirozené teritorium – zákon takové situace řeší jednoznačně.
Myslivec je také povinen vést záznam o převzetí zvěře v evidenci honitby, informovat příslušnou obec s rozšířenou působností (pokud to vyžaduje lokalita a druh zvěře, např. druhy zvěře, které nelze lovit podle mezinárodních smluv nebo zvláště chránění živočichové podle zvláštních právních předpisů), zabezpečit, že se se zvěří nenaloží v rozporu s veterinárním zákonem.
V případě, že se uživatel honitby odmítne o uhynulý kus postarat, může být vyzván k nápravě. Porušení této povinnosti může vést k sankcím podle ust. § 63 a 64 ZoM.
 
Hygienická pravidla a možnosti využití zvěřiny
 
Zvěřina z volně žijící zvěře podléhá při uvádění do oběhu přísné hygienické kontrole. Pokud však slouží výhradně k vlastní spotřebě uživatele honitby, není nutné provádět veterinární vyšetření, ledaže by byly zjevné známky onemocnění.
Podle vyhlášky č. 289/2007 Sb., o veterinárních a hygienických požadavcích na živočišné produkty, které nejsou upraveny přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, ve znění pozdějších předpisů platí, že volně žijící zvěř ulovená nebo nalezená mrtvá, která nevykazuje známky onemocnění nebo rozkladu a která není určena pro tržní uvádění do oběhu, může být zpracována pro vlastní spotřebu myslivcem.
V případě, že je zvěř výrazně poškozena (např. rozbitý hrudník, rozdrcená pánev, kontaminace provozními kapalinami z vozidla), je nutná její likvidace prostřednictvím asanační služby. Taková zvěř se považuje za vedlejší produkt živočišného původu kategorie 1 nebo 2 ve smyslu nařízení (ES) č. 1069/2009.
 
Specifický režim u divočáků – AMP
 
Nejdůležitější výjimkou z běžného postupu je nález uhynulé černé zvěře – divočáka. Zde vstupují do hry zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči, a metodické pokyny Státní veterinární správy.
Podle ust. § 5 VZ je myslivec povinen nahlásit nález uhynulého divočáka místně příslušné Krajské veterinární správě a učinit veškerá zákonná opatření.
Nesplnění těchto povinností může být kvalifikováno jako přestupek podle ust. § 71 až 74 VZ.
 
Administrativní kroky a evidence
 
Uživatel honitby má podle vyhlášky č. 244/2002 Sb. a podle ust. 38 ZoM povinnost vést „evidenční knihu honitby“, do níž se kromě jiných údajů zapisuje druh a pohlaví zvěře, místo, datum a čas nálezu, způsob úhynu (např. sraženo vozidlem), rozhodnutí o využití (vlastní spotřeba / likvidace / znehodnocení), evidenci o odebraných vzorcích na AMP, v případě trofejní zvěře také zvláštní záznam o jejím znehodnocení či využití.
Evidence je přístupná orgánu státní správy myslivosti, který ji kontroluje při pravidelných ročních přehledech. Nevedení evidence může být posuzováno jako porušení mysliveckého hospodaření.
 
Právní a trestní odpovědnost při neoprávněném nakládání se zvěří
 
Případy, kdy řidič nebo jiná osoba po střetu se zvěří samovolně odveze uhynulé zvíře bez souhlasu Policie ČR nebo uživatele honitby, nejsou výjimečné. Často jsou motivovány snahou využít zvěřinu, trofej nebo jen neznalostí právních předpisů.
Podle ust. § 304 zákona č. 40/2009 Sb., TZ, se takové jednání kvalifikuje jako pytláctví, tj. „Kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“
Nejvyšší soud rozhodl v případu řidiče, který naložil srnce do auta po střetu. Soud konstatoval, že i v případě zjevného úhynu zvěře po srážce se jedná o neoprávněné přisvojení, pokud k tomu nedal souhlas uživatel honitby.
 
Prevence střetů
 
Účinnou prevencí nehod se zvěří je kombinace technických opatření, edukace a legislativního rámce např. instalace dopravního značení (značka „Zvěř“), využití pachových ohradníků a elektronických odpuzovačů, ekodukty a podchody pro migraci zvěře, pravidelný monitoring pohybu zvěře pomocí fotopastí a hlášení.
Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ukládá správcům komunikací povinnost zajišťovat bezpečnost provozu. Pokud dojde ke škodě kvůli dlouhodobě neoznačenému úseku se zvýšeným výskytem zvěře, může se jednat o porušení prevenční povinnosti.

Závěr a doporučení
 
Střet se zvěří na silnici není pouze dopravní událostí, je to situace, která má právní, správní, hygienické, ekologické a společenské důsledky. Při správném přístupu všech aktérů, tj. řidiče, Policie ČR, myslivce, veterinární správy a obcí lze tyto případy řešit rychle, bezpečně a v souladu se zákonem.

Mezi klíčová doporučení lze uvést zejména:
Řidičům: Neodvážet zvěř, vždy volat Policii ČR, požadovat záznam o nehodě.
Myslivcům: Převzít uhynulou zvěř, vést řádnou evidenci, odebírat vzorky AMP, respektovat veterinární zákon.
Policii ČR: Rychle informovat myslivce, dokumentovat událost, neumožňovat odvoz zvěře.
Státní správě: Podpořit digitalizaci evidence, vytvořit jednotné metodiky, školit účastníky systému.
Při naplnění těchto principů bude systém zvládání sražené zvěře na silnicích funkční, transparentní a snižující rizika pro lidi, zvěř i společnost.
 
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
autor působí jako lektor a zkušební komisař ČMMJ
člen právní komise ČMMJ a pracovní skupiny ČMMJ
k tvorbě zákona o myslivosti
působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
člen organizace BCWF - Kanada, člen SPZ - Slovensko
advokát – Specialis s.r.o., advokátní kancelář,
www.specialis.cz, myslivost@specialis.cz