Liwa je oáza ležící při jižní hranici Spojených arabských Emirátů se Saúdskou Arábií, jihojihovýchodně od Abú Dhabí, na severním okraji pouště Rub-Al-Chálí, čtvrté největší pouště na světě. Písečnou pouští se táhne srpeček osídlení, vymezený shluky datlových palem. Mezi nimi je asi 50 sídel, z nichž jen 39 je trvale osídlených. Počty obyvatel se odhadují na 30 až 150 tisíc obyvatel. Tato největší oáza ve Spojených Arabských Emirátech měří asi 100 x 350 km, ke břehu Perského zálivu je to asi 90 km.
Bojnice jsou lázeňské město ve středním Slovensku. Leží v údolí řeky Nitry, kousek od Prievidze, se kterou tvoří s přimhouřením oka dvojměstí. Je tu kouzelný zámek, který si mimo jiné zahrál i ve filmu Šíleně smutná princezna. Je tu Národná zoologicá zahrada (prý nejstarší, největší, nejhezčí a vůbec nejlepší na Slovensku. Město obklopují Strážovské vrchy, Malá Fatra, Vtáčnik, Magura, všechna tahle půvabná místa mají bojničané do 20 km. K české hranici je to zhruba 90 km. V Bojnicích žije necelých 5500 obyvatel.
Tato dvě místa spojuje firma Liwa Arms Slovakia, s.r.o., jedna z nejmenších a nejmladších zbrojovek v Evropě. Jejím vlastníkem je Liwa Arms z Abu Dhabi (též Abu Zabí) ve Spojených Arabských Emirátech, s menšinovým podílem slovenského partnera. Vznikla v roce 2019, sídlila napřed v rozsáhlém průmyslovém parku v Dubnici nad Váhom, letos v květnu se přestěhovala do Bojnic, do vlastního. Jejich cílem je vyrábět kvalitní lovecké a sportovní zbraně Jejich první zbraní je opakovací kulovnice s válcovým odsuvným závěrem Z20 Chayeh, psali jsme o ní již v Myslivosti 5/2024.
Měl jsem možnost navštívit výrobce v jeho novém sídle a současně si vyzkoušet i jeho novou zbraň, malorážku Z22 Saktoon (mimochodem slovo
saktoon v arabštině znamená malorážka). Dovolte mi podělit se s vámi moje dojmy.
Především, Liwa Arms Slovakia je zatím opravdu malá zbrojovka, roční produkce je mezi 3 až 3,5 tisíce zbraní a má vcelku očekávatelně vzestupnou tendenci. Nové sídlo je na první pohled nepříliš rozsáhlé, výrobní zázemí není nijak veliké, ale stačí, v objektu je jak vlastní výroba, nebo spíš montáž, výroba je totiž z velké části mozaiková, tak i administrativní zázemí.
Ačkoliv nový areál není ani zdaleka kompletní, základ již v něm je, zejména velmi přesné měřicí přístroje, sloužící hlavně ke vstupní i výstupní kontrole. Zároveň se zde instalovaly stroje pro vybrané povrchové úpravy (omílací bubny). Vidět vznik nové výrobní linky je určitě zajímavá zkušenost, viděl jsem něco podobného dohromady asi třikrát nebo čtyřikrát v životě. Co mi připadá jako symptomatické, společné nově vznikajícím výrobám, je přísná účelnost, snaha o příjemné pracovní prostředí a velmi usilovná snaha o pořádek a čistotu.
Ale pojďme k samotné malorážce. Podobně jako u kulovnice Chayeh na první pohled zaujme hlaviště pažby s rozměrným otvorem přibližně trojúhelníkového tvaru. Ten otvor není určen pro palec, není to thumbhole pažba, otvor je designovým podpisem, značkou zbraní Liwa. Samotný systém tvoří pouzdro závěru s pouzdrem spoušťového mechanismu, hlaveň a závěr.
Závěr je válcový odsuvný, se dvěma uzamykacími ozuby v přední části. K tomu jsou dva symetricky umístěné vyhazovače. Závěr je veden na vnějším průměru svého těla, na způsob remingtonova závěru.
Zajímavostí konstrukce je tzv. plovoucí zásobník. Ani u špičkových sportovních zbraní není úplně vyloučené, že při nabíjení náboj vyskočí ze zásobníku v nějaké nestandardní poloze a při zasouvání do hlavně dojde k mírnému poškození střely o hranu nábojiště nebo nábojové komory. Důsledky pro opravdu přesnou střelbu jsou jednoznačně záporné.
Konstruktéři Saktoonu proto vymysleli plovoucí zásobník. Při závěru v zadní poloze je zásobník vysunutý vzhůru a náboj se dostane prakticky přímo do osy hlavně a tím v podstatě zcela odstraní riziko poškození střely. Při nabíjení sběrací hřeben závěru napřed zasune náboj do hlavně, ten opustí vývodky zásobníku a jak se závěr pohybuje dál dopředu, výstupek na spodní straně závěru stlačí zásobník dolů. Tím se uvolní prostor pro otočení závěru a ten se uzamkne.
Zásobníky Saktoon jsou plastové, jednořadé, zatím jsou dispozici zatím na 5 nábojů a jsou unikátní, v jiné zbrani nefungují. Ale v Saktoonu fungují zásobníky do malorážek CZ z Uherského brodu, jak kovové, tak plastové, s kapacitou 5 i 10 nábojů. Záchyt zásobníku je ovládán malou páčkou před přední hranou zásobníkové šachty, zásobník se uvolní jejím stlačením dozadu.
To není ale vše, co konstruktéři Saktoonu pro přesnost udělali. Spojení pouzdra závěru s hlavní je řešeno patentovaným způsobem tak, že je snadné nastavit závěrovou vůli. To opět přispívá k rovnoměrnějšímu vývinu rány a zlepšuje v konečném důsledku přesnost střelby. Základní nastavení je podle nábojů RWS R50, ale pokud si zákazník určí jiné, lze zbraň nastavit na náboje podle jeho přání (např. Eley, Lapua, …). Nastavení není složité, v principu se jedná o stavitelné dorazy v pouzdře závěru a převlečnou matici, ale přece jenom je to činnost, kterou musí provádět odborník, znalý puškař.
Saktoon je jako většina soudobých zbraní modulární konstrukce. To znamená, že může být vybavena buď spoušťovým mechanismem s jednouchým nebo dvojitým odporem. Výměna opět není určena uživateli, musí ji udělat tovární specialista, ale uživatel si při objednávce může říci, jakou spoušť chce. Uživatelsky je seřizovatelný odpor spouště, z továrny zbraň odchází s jednoduchým odporem odpálení 10 Newton, u spouště s dvojitým odporem je to 3 Newtony namáčknutí a odpálení opět 10 Newton.
Hlaveň může být teoreticky libovolně dlouhá. Liwa Arms kupuje hlavňovinu od předního evropského výrobce Lothara Waltera a lze objednat cokoliv, ale jsou dvě základní provedení: lovecká hlaveň nebo těžká varmintová hlaveň, obě verze mají standardní stoupání vývrtu 406 mm. Délky hlavní jsou 24“ (61 cm).
Lovecká hlaveň má na ústí závit ½ x 20 UNF, těžká varmintová hlaveň je bez závitu. Varmintové hlavně jsou hladké, lovecké hlavně mají otevřená stavitelná mířidla LPA se světlovodnými vlákny (červené v mušce, zelená vlákna v hledí).
Na pouzdře závěru je 11mm (klasická „brněnka“) montážní lišta, na objednávku ale může mít Saktoon na pouzdře závěru MilStd 1913 Picatinny Rail (pikašínu).
Saktoon má na pravé straně pouzdra závěru malou páčku pojistky. Pojistka má jen dvě polohy, odjišťuje se pohybem páčky vzad. Polohy jsou jisté a zřetelné, nestalo se mi, že by pojistka zůstala v mezipoloze. Na levé straně pouzdra závěru je obdélníkové tlačítko záchytu závěru. Po jeho stlačení je možné závěr vyjmout. Závěr sám není rozebíratelný.
Pažba je z ořechového dřeva, trochu netradičních tvarů. Ve sportovním provedení s pažbou s trojúhelníkovým otvorem v hlavišti, která je svojí geometrií blízká americké pažbě (přímá, hlaviště bez lícnice). Předpažbí je oblé, rovné a malou plochou na spodku.
Lovecká verze má bavorskou pažbu s jednoduchou lícnicí a oblým předpažbím s malým náznakem „tulipánu“. Úchopové plochy jsou zdrsněné poměrně jemnou, ale příjemně účinnou kosočtverečnou rybinou. Na pažbě jsou poutka na nosný řemen.
V době, kdy jsem byl v Bojnicích se připravovala ještě nová verze s pažbou z uhlíkového (karbonového) kompozitu, dnes je již údajně na skladě, ale nemám s ní zkušenosti.
Po procházce po výrobních prostorách a povídání v jednací místnosti v sídle firmy jsme se vypravili na místní střelnici. K dispozici jsem měl kromě Varmintu a lovecké verze ještě loveckou verzi s hlavní prodlouženou na 71 cm osazenou otevřenými mířidly LPA. Tohle není standardní verze, ale našel se zákazník z arabského světa, který si objednal speciální sérii Saktoonů s prodlouženou hlavní. Na Blízkém a Středním Východě je populární sportovní střelba malorážkou na větší vzdálenosti (100 a více metrů) s otevřenými mířidly. Delší hlaveň znamená delší záměrnou, a tedy větší přesnost. Mimochodem, malorážku s velmi dlouhou hlavní dělala svého času i Česká Zbrojovka Uherský Brod, model CZ 455 Jaguar, která měla hlaveň dlouhou dokonce 76 cm.
Byl krásný letní den, tak akorát na to, aby bylo příjemné teplo, přitom se vzduch netetelil. Přiznám se, že jako první jsem sáhl po „dlouhém“ Saktoonu. Už dlouho jsem nestřílel přes otevřená mířidla a byl jsem hodně zvědavý, zda to ještě umím. Střílel jsem vsedě, s oporou o blok měkkého plastu, terč byl 50 metrů vzdálený, náboje byly RWS R50. Kolega stál u pozorovacího dalekohledu. Opřel jsem se do pažby, srovnal si mířidla a pomalu je přesouval na záměrný bod. První rána byla trochu vysoko, ale pro zjištění rozptylu nestálo za námahu přestavovat mířidla. Deset ran se vešlo do čtverečku 2x2 cm, přitom šest z nich bylo v prostoru sotva polovičním. Kdybych řekl, že mě to nepotěšilo, lhal bych. Naopak. Možná dokážete nastřílet lépe, znám takové střelce, ale pro mě to byla nástřelka plná radosti.
A radostem toho dne nebyl ještě konec. Převzal jsem Saktoona ve varmintovém provedení s těžkou hlavní, osazeného zaměřovacím dalekohledem Meopta ZD 4-16x44 RD. Malorážka byla nastřelená nahrubo na 50 metrů, ale zpychnul jsem. Přesunul jsem se na stometrový stav, kde byl další terč. Vím, že propad malorážkového náboje je asi 20 cm mezi 50 a 100 metry. Srovnal jsem si paralaxu, nacvakal asi 20 cm a namířil na díru, která již v terči byla po kulovnici předchozího střelce. Nebylo to dokonalé, byl jsem o asi 4,5 cm níž, ale bylo to dobré. Vystřílel jsem tedy s takto nastavenou zbraní další tři rány a vytvořil jsem nástřelku o rozměru asi 1x15, cm. Ten den mi to prostě padalo.
Když jsem nabíjel poslední, pátý náboj ze zásobníku, kolega u pozorovacího monokuláru se zeptal: „Dáš ju?“ Sklonil jsem se k pušce. Kousek od shluku děr seděla na terči moucha. Vetší než normální, ale menší než plně vyvinutá masařka. Jsem ve věku, kdy výzvy se neodmítají – opakování se nemusíte dočkat. „Nevím, zkusím.“
Přeměřil jsem přesazení záměrného bodu na stupnici záměrného obrazce a posadil zvolené místo na mouchu. Poprvé jsem mířil až jsem přemířil. Zvedl jsem hlavu a znovu se rozdýchal. Zapřel jsem pažbu do ramene, najel zvoleným bodem na mouchu a stiskl jemně spoušť. Malorážka nekope, ale přece jenom, na chviličku ztratíte cíl z pohledu. Od kolegy u monkuláru se ozvalo: „Boha jeho, dal ju.“ Z druhé strany, kde byl další střelec s monokulárem se ozvalo: „Ty kokos, ozaj.“ Slovenština je krásný jazyk a úspěch v zahraničí hřeje dvojnásob. Zabít mouchu jednou ranou na sto metrů se mi podařilo v životě poprvé.
Došli jsme k terči, kde kousek od shluku původních čtyř děr byla jedna vedle a kolem ní rozprsknuté sluníčko – pozůstatky mouchy. Tohle je rána, na kterou nezapomenu, co živ budu. Vím, že je to tak trochu náhoda, ty čtyři předchozí rány jasně ukazují, že jsem mouchu v klidu mohl minout. Malorážka má na 100 metrů nějaký rozptyl, jednoznačně větší, než jsou muší rozměry. Ale přece jenom si myslím, že jsem k tomu zásahu pořádně přispěl. Vzpomněl jsem si na spoustu ran, které téhle předcházely a taky na tátu a jeho první lekce ve střelbě a poslal mu do nebeského revíru tiché poděkování.
Nebyl to ale konec střeleckého odpoledne. Zkoušeli jsme ledaccos, další velmi příjemný zážitek byla střelba „dlouhým“ Saktoonem s otevřenými mířidly na 100 metrů. Střílel jsem na velký balvan u dopadiště a po několika zkusmých ranách jsem se našel. Na balvanu jsem udělal moc hezký flek tak 5-6 cm v průměru. A dařilo se mi i s loveckým Saktoonem se standardní hlavní 61 cm a otevřenými mířidly. Prostě mi to ten den padalo.
Dovolte mi teď opustit bojnickou střelnici a shrnout moje zkušenosti s malorážkou LIWA Z22 Saktoon. Navzdory tomu, že Liwa Arms Slovakia je velmi mladá zbrojovka, soudím, že Saktoon je velmi vydařená malorážka. Rozměry pažby mi sedly dobře do ramene, ale jsem konfekční postava, takže mě to nepřekvapilo.
S potěšením musím říci, že chod všech tří zbraní byl „jako na hedvábném šátku“ – hladký, přiměřeně tuhý, jak se novou zbraň sluší a patří. Během celého odpoledního střílení se nestalo, že došlo k nepodání náboje nebo jakékoliv jiné zádržce. Plovoucí zásobník tedy zjevně funguje.
Stejně tak příjemný byl chod spoušťových mechanismů, ačkoliv jsem trochu litoval, že všechny byly s jednoduchým odporem. Spouští s dvojitým odporem je dnes jako šafránu, už se to tak nenosí, ale myslím, že pořád je ještě nějaké, ne úplně malé množství nás „dinosaurů“, kteří jim dáváme přednost.
Zpracování je kvalitní, pažba „s dírou“ mi nevadila, naopak, s těžkou varmintovou hlavní byl Saktoon příjemně vyvážený jako lehce těžký na hlaveň. Uvítal bych pažbu se stavitelnou lícnicí, případně i délkou pažby, ale věřím, že to bude jen otázka času.
Přesnost (s kvalitním střelivem, stříleli jsme RWS R50, které patří mezi špičku dnes prodávaných nábojů) byla velmi, ale velmi uspokojivá, velkou radost mi udělalo střílení s otevřenými mířidly.
Určitým negativem je vyšší cena, na úrovni kvalitní kulovnice. Na druhou stranu, malorážku neustřílíte, hlaveň je při malé trošce péče skoro věčná, malorážku si kupujete na celý život. Viděno zorným úhlem životnosti zbraně proto není cena kritickým faktorem.
Liwa Arms, s.r.o. je mladá firma, která stojí na kapitálu ze Spojených Arabských Emirátů. To jí dává stabilitu a v rámci Evropy to není tak úplně mimořádné. Například německý Merkel a C. G. Haenel ze Suhlu je vlastně kapitálovou skupinou Caracal, také ze Spojených Emirátů a není to tak dlouho, co v tisku probleskly zprávy a spolupráci mezi mateřskými Caracalem a Liwou.
Tak či onak, zbraně Liwa jsou zbraně splňující evropské požadavky na kvalitu. Pokud tedy chcete mít malorážku se sportovním potenciálem, nechcete z nějakého důvodu velkosériovou malorážku a zároveň máte pocit, že nemusíte mít úplně „olympijský brus“, je Liwa 22 Saktoon zajímavou volbou.
Ing. Martin HELEBRANT