Prosinec je bílé tajemství vykouzlené nad samým ránem z podivného čarování šedivých mraků. Měkká peřina pokryla jak mávnutím proutku křupavý lem zamrzlých kaluží, pevnou kůru zmrazků v kolejích vyježděných cest i rudou nádheru namrzlých šípkových bobulí lemujících meze pod lesem. A pomalé svítání přicházející váhavě po dlouhé noci ještě prohlubuje sílu předvánočního kouzla.
Po náročném roce plném shonů vše tiše usíná. Také nepokojná duše člověka na chvíli ustrne, ukolébána podmanivou atmosférou svátečního času. Ustrne a vzpomíná. Vzpomíná a hodnotí. Hodnotí a činí nová předsevzetí. I do zatvrzelých srdcí se pozvolna vkrádá pochopení a láska.
Pak stejná ruka, která doma jedli svátečně odívá do pestrosti, nachystá bohatou nadílku také čtyřnohým přátelům v lesích. Tam, kam vede klikaté písmo vetkané desítkami tlapek do bílého koberce. Jsou přece Vánoce, čas klidu, míru, pohody, štědrosti a lásky…
Tak tedy - hodně štěstí všem!
Poslední měsíc kalendářního roku se vyznačuje jistou letargií, tichem a strnulým očekáváním. Může za to nejen příchod skutečné zimy s prvními trvalými sněhovými srážkami a mrazy, ale také dlouhé noci, kdy se celé přírodě žalostně nedostává slunečního svitu.
Na dané skutečnosti reagují i volně žijící druhy živočichů. Po usilovném shonu za potravou, kterým byl charakteristický celý podzim, přechází většina z nich do klidového režimu. Uchylují se do odlehlých míst, kde nachází závětří a ochranu před mrazivým větrem.
Klid je pro zvěř právě nyní zcela zásadní. Většinu hodin tráví spánkem nebo odpočinkem. Je to dáno zejména vnitřní potřebou úzkostlivě šetřit veškeré zdroje energie nashromážděné v tukových zásobách organismu. Chceme-li právě nyní pro zvěř něco opravdu dobrého udělat, pracujme s nemyslivci ve svém okolí. Vysvětleme jim, že by se měli zdaleka vyhnout místům, kde by se se zvěří mohli setkat.
Přestože zasněžená volná krajina láká a patří zdánlivě všem, měli by si uvědomit, že patří především volně žijícím živočichům, kteří na ni mají přirozený nárok. Jsou zde doma a stejně jako my lidé vyžadují vlastní soukromí. Vjezd na běžkách, skútrech či rušení pobíhajícími psy je výrazným narušením intimity a bezpečí jejich domova. Alespoň nyní, v době Adventu a přicházejících Vánoc, kdy jsou lidé schopni alespoň jednou v roce naslouchat přáním a potřebám ostatních, by měli být ochotni pochopit i potřeby zvěře.
O důležitosti předchozích informací svědčí následující malý příklad, který snad pochopí každý. Necháme-li zvěř v klidu v leže odpočívat, označíme spotřebu její energie číslem 1. Jakmile ji však necháme hnát i po krátkou dobu psem, roste její energetická spotřeba radikálně. Poběží-li do svahu v hlubokém sněhu, dosáhne toto číslo neuvěřitelné hodnoty 80! K vyčerpání energie se přidá navíc přehřátí a zrychlené dýchání mrazivého vzduchu, které může mít stejně jako u člověka za následek akutní zápal plic končicí nezřídka smrtí.
U všech měsíců jsem po celý rok hledal typickou barvu, zvuk a vůni. O zvukových projevech prosincové krajiny jsme si již mnohé naznačili. Patří k nim především zimní ticho.
Barvou prosince by se mohla zdát barva bílá, barva čerstvě napadaného sněhu. Je to ovšem pravda pouze částečně. S posledním měsícem bych spíše pocitově spojil různé odstíny šedi. Je to koneckonců dáno i staroslovanským původem jeho jména pocházejícího od slova „sinat“, tedy zblednout, zešednout, zamodrat.
Proč právě tohle slovo mohlo dát jméno prosinci? Nu přece nízko stojící, blednoucí Slunce jen stěží „prosiná“ přes jinovatkou oděné větve stromů. Vždyť i v pravém poledni se světlo s obtížemi prokousává cáry mlhy povalující se nad krajem. Možná to není pravda a jedná se jen o další slovní hříčku úžasné češtiny. Je to ale verze velmi poetická. A nejen citlivé myslivecké srdce cítí, že by na tom mohl být malý kus pravdy.
Prosinec je typickou dobou myslivecké péče o zvěř. Přestože by většina druhů současné klimatické poměry bez problémů existenčně zvládla, usnadní jim rozumně vedené přikrmování přežití zimních měsíců, a především zmenší škody, které by zvěř napáchala na svojí přirozené potravě. V lesích ji tvoří především kůra, letorosty a pupeny stromů i keřů, kulturních a hospodářsky pěstovaných nevyjímaje.
Přikrmování zvěře musí sledovat přirozené cykly, které se v přírodě odehrávají a na které je adaptován zažívací trakt živočichů. S příchodem zimy je již v krajině spotřebována většina energeticky bohatých zdrojů, kterými jsou různé plody. U krmelců proto dávky obilovin postupně doplní seno a letnina tvořená nařezanými a ve snopcích usušenými svazky letorostů listnatých dřevin, maliníku, kopřiv, natě topinamburu a jeřabin.
Prosincové týdny jsou nejen týdny péče, ale i týdny lovu. Přestože i dnes probíhají klasické hony na zajíce a bažanty, jsou jejich úlovky víceméně symbolické a akce jsou spíše společenskými událostmi. Významné jsou ovšem naháňky na černou zvěř a lišky, protože významně přispívají k redukci jejich početního stavu v krajině. Jsou proto důležitým nástrojem pro udržení přirozené rovnováhy v ní. Můžeme-li tedy vůbec v souvislosti se současnou zemědělsko-lesohospodářskou krajinou o nějaké přirozenosti vůbec mluvit…
I v době mrazu a sněhu se setkáme s projevy života. Čas lásky se dostavuje k hojně rozšířené zvěři – divokým prasatům. K tlupám bachyní a selat se připojí statní kanci, kteří velmi urputně zápolí o přízeň. Při soubojích používají vzhůru zahnuté páráky, kterými dokáží sokům zasadit hluboké rány. Toto namlouvání, označované jako chrutí, je pro nezasvěcené návštěvníky přírody nenápadné. Jediným projevem, na který mohou narazit, jsou zvuky typické i pro domácí prasata - kvičení a zuřivé chrochtání, které s přicházející tmou zaznívá z blízkých houštin.
Již klasickou mysliveckou tradicí jsou vánoční vycházky organizované v doprovodu dětí a přátel. Myslivci při nich zvěři přilepšují něčím zvláštním. Vždy se ale musí jednat o přirozenou potravu. Do korýtek krmelců patří pouze naše domácí ovoce, mrkev, řepa nebo brambory. Občas máme snahu přidat něco navíc, například pečivo. Budiž, ale musí být pouze v malých dávkách, dobře usušené, bez plísní a nakrájené na drobnější kousky. V žádném případě nesmí jít o pečivo sladké nebo dochucované. Stejně tak zdánlivě dobrosrdečné podělení se o vánoční cukroví je pro zvěř spíše podáním jedu než přátelskou pomocí.
Každý opravdový myslivec se koncem prosince ohlédne alespoň v krátkosti časem nazpět, hodnotí a přemýšlí. O tom, co se podařilo, na co je hrdý, i o tom, co se mohlo povést lépe. Také ovšem plánuje. Nechci říct, že činí předsevzetí. Na předsevzetí už tolik nevěřím. S tím, jak roky běží, a zkušenosti přibývají, dobře vím, že jen malá část z nich přežije další měsíc. Slovo plán je zřejmě lepší. Předsevzetí lze totiž pouze dodržet nebo porušit. S plánem se dá naproti tomu pracovat a lze jej průběžně upravit.
Přeji vám proto všem, abyste plánovali s rozumem, rozvahou a zodpovědností. Tak, abyste svoje plány nemuseli upravovat až příliš radikálně. A především vám všem přeji, abyste v ohlédnutí za rokem právě uplynulým nenacházeli ve svých životech příliš černých míst.
Do roku 2026 přeji s úctou a pokorou všem klid, mír, pohodu, zkrátka je to NEJ. Myslivcům, zvěři i celé české myslivosti…
Josef DRMOTA