Teprve v roce 1946 doktor Karel Kostoň ve Stráži Myslivosti ve článku „Co jsou naši světlí a tmaví tchoři?“ pokládá otázku:
„Žije plavý asijský Eversmannův tchoř také u nás?“ A také na ni odpovídá:
„Je jasno nad pochybu, že plavý stepní tchoř Eversmannův žije i v rovinách a podhůří úvalů dolnomoravského a dyjsko-svrateckého“, a že se tím
„obohacuje seznam naší zvířeny o zajímavého, typického a jak se ukázalo i poměrně u nás rozšířeného nového ssavce.“
Jeho zkoumání sbírek tchořů, které v roce 1948 ještě velmi detailně popsal v odborném časopise Práce moravskoslezské akademie věd přírodních, teprve v polovině 20. století ukázalo, že v našich krajinách žijí dva druhy tchořů.
Jak se mohlo stát, že si toho do té doby toho nikdo nevšiml?
Asi hlavním důvodem je podobnost tchořů a zároveň velká variabilita ve zbarvení srsti u obou druhů. Někteří myslivci si odlišností mezi jednotlivými tchoři všímali a nazývali jednoho tchoř žabák a druhého tchoř myšák, nebo také mlynář. Zpětně byly muzejní a sbírkové materiály přeurčeny a tchoř stepní se stal oficiálně druhem naší fauny.
Dnes, o osmdesát let později, se můžeme opět ptát, zda žije plavý Eversmannův tchoř také u nás. Bohužel tentokrát to nebude z neznalosti obou druhů, ale protože populace tchoře stepního během několika desítek let dramaticky poklesla a je v kritickém stavu. Tento druh, dříve podle Kostroně
„běžně obývaje otevřenou zemědělskou krajinu nížin Moravy i Čech“, se z naší krajiny rychle vytrácí.
Bohužel tchoř stepní uniká pozornosti zoologů, protože metody na monitoring savců jsou v případě tohoto v polích skrytě žijícího druhu neefektivní. Záznamy vedené v Nálezové databázi ochrany přírody (tzv. NDOP, vedená Agenturou ochrany přírody a krajiny) mají charakter náhodného sběru: náhodná pozorování nebo nález uhynulého jedince na silnici. Z tohoto důvodu je takových záznamů velmi málo, od roku 2000 se jedná o nula až tři záznamy ročně.
Myslivecké statistiky nerozlišovaly a stále nerozlišují naše dva druhy tchořů. Roční výkazy o honitbách, stavu a lovu zvěře v ČR uvádí stavy pro oba druhy dohromady. V posledních letech se odhad pohybuje okolo osmi tisíc, až na výjimky ale vše bude připadat na tchoře tmavého.
Úlovky obou druhů (podle ročních výkazů) jsou v posledních dvaceti letech minimální, pohybují se v řádu jedinců za rok. Zde je na místě upozornit, že tchoř stepní dnes patří mezi druhy zvěře, které nelze lovit (tchoř stepní je jmenován v odstavci c, paragrafu 2 Zákona o myslivosti).
I ve střední Evropě tak může v dnešní době žít šelma, o které se toho ví velmi málo. Chybí základní data o tom, kde u nás ještě žije a kde ne, nic se neví o jejích počtech. Proč vymizela a co ji ohrožuje, lze jen usuzovat na základě obecných změn v hospodaření v naší zemědělské krajině (zcelování polí, zemědělské postřiky a dramatický úbytek jeho kořisti).
Fotopasti poodkrývají život tchořů
V současnosti už naštěstí máme moderní techniku, a již také víme, jak ji použít pro studium tohoto velmi vzácného savce.
Jedním z důležitých nástrojů jsou fotopasti zaznamenávající krátká videa, která můžeme analyzovat do detailů. Díky tomu začínáme získávat vědecká data a odkrýváme drobné střípky z jeho života.
Tchoř stepní žije na stepích, polích, loukách, pastvinách, čili v otevřené krajině. Na jižní Moravě jsme ho zaznamenali zatím zejména na polích. Zdá se, že dokáže žít či alespoň přežívat i v tak nehostinném prostředí jako jsou velkolány. Musí zde překonávat monotónnost prostředí a jednotvárnou kořist, chemické prostředky používané v zemědělství, i pojezd velké techniky.
I když z takového prostředí máme záznamy o výskytu, je otázkou, jak se v takovém prostředí daří celé populaci, a zda jim takové prostředí stačí. Tyto otázky bude nutné teprve odpovědět.
Naše záznamy ze Znojemska ukazují, že oba druhy tchořů se mohou vyskytovat i v katastru jedné obce.
Česká republika patří do území, kde se oba druhy tchořů vyskytují sympatricky, tedy pospolu. Tchoř stepní obývá především Asii a na západě zasahuje až do střední Evropy. Tchoř tmavý se oddělil od tchoře stepního zhruba před jedním milionem let a je evropským druhem. Abychom doplnili informace o rodu tchoř, latinsky
Putorius, v severní Americe ještě žije třetí druh tchoře, tchoř černonohý.
Tchoř tmavý se drží více lesních biotopů, okolo vod a v blízkosti lidských obydlí. Na některých fotopastech jsme však zaznamenali oba druhy, v krajině se tedy potkávají. I když genetické studie např. z Maďarska ukazují, že dochází ke křížení obou druhů, hybridních jedinců je v populacích velmi málo.
Podobně, jako ostatní druhy žijící v otevřené krajině, tchoř stepní odpočívá a spí převážně v podzemních norách. Vědecká literatura uvádí, že tchoř stepní využívá zejména nory své kořisti. Z vlastních dat zatím nevíme, nakolik využívá nory své kořisti a nakolik si hrabe své. Ze záběrů z fotopastí víme že podzemní nory využívají a hrabáním si nory upravují.
A co tchoř stepní loví?
Je specialistou na středně velké hlodavce. Výrazný úbytek jeho kořisti v naší zemědělské krajině byl pravděpodobně jednou z hlavních příčin, proč u nás mizí. Radikálně se zmenšily populace syslů a křečků, tedy druhů, které by měly být základem jeho potravy.
Kořist si nosí do své nory, a tak díky fotopastem umístěným u nor máme první informace, čím se tchoř v dnešní jihomoravské krajině živí. Dosud jsme zachytili tchoře s myšicí, hrabošem, křečkem a syslem.
Tchoři stepní žijí samotářsky, samci i samice. Podle výzkumů v zajetí se samice do říje dostávají na konci března a říje trvá až do úspěšného páření. Ve volné přírodě mají tchoři stepní mláďata jen jednou do roka.
S pomocí fotopasti na jižní Moravě se nám podařilo natočit světově unikátní záběry páření těchto šelem ve volné přírodě. Přestože je tchoř stepní aktivní převážně v nočních hodinách, tentokrát byla dvojice při samotném aktu aktivní za denního světla, a tak jsou záběry barevné a umožnily nádherný vhled do chování tohoto skrytě žijícího savce. Díky barevným záběrům bylo možné podle rozdílné obličejové masky samce a samici rozlišit a zpětně analyzovat chování obou jedinců v průběhu dvou měsíců sledování.
U sledované nory byli v průběhu dvouměsíčního sledování několikrát samostatně zaznamenáni samec i samice. Samec byl několikrát zachycen, jak intenzivně vyhrabává z nory zeminu a rozšiřuje ji. Výhrab u vchodu se postupně navyšoval a rozšiřoval.
Samec také noru po celé období pravidelně kontroloval, pečlivě čichal v okolí nory. Pravděpodobně tak sledoval, v jakém stavu říje samice je. Dvě hodiny před pářením, které jsme na fotopasti zachytili, samec do nory tahal seschlou vegetaci, kterou posbíral z blízkého okolí vchodu.
Samotné páření tchořů přerušovaně trvalo více než hodinu a půl. Probíhalo na povrchu přímo před vchodem do nory. Typicky pro kunovité šelmy, se samec zakusoval do šíje samice, čímž si ji přidržoval a také stimuloval ovulaci. Ovulace, tedy uvolnění zralého vajíčka z vaječníku, u těchto šelem není spontánní, ale vyvolaná právě samotným aktem páření. V poslední fázi samec hlídal u vchodu, aby samice neodešla jinam a nedostal se k ní konkurent. Samice byla schovaná v noře a když z nory vylezla ven, samec ji opakovaně chytil za šíji, případně jinde pokud byla rychlá, například za ocas, a odtáhl ji zpět do nory.
Závěrem
V rámci našeho výzkumného projektu budeme ve sledování tchořů stepních pokračovat i v následujících letech. Pokud víte o výskytu tchoře ve vaší honitbě, dejte nám vědět, budeme moc rádi za informace. Těchto šelem už je u nás pravděpodobně velice málo, a tak je každý záznam důležitý. Zprávu nám můžete napsat na email
katerina.polednikova@alkawildlife.eu.
Pojďme si proto ještě napsat, jak se tchoř stepní rozpozná od tchoře tmavého. Pro oba druhy tchořů je typická černobílá, obličejová maska, a protože je poměrně variabilní, nelze podle masky oba druhy odlišit.
Tchoř světlý má protáhlejší tvar těla, tchoř tmavý je zavalitější.
Tchoř stepní má světlejší zbarvení srsti, žlutá podsada více prosvítá přes tmavé pesíky. Jednotlivé části těla – záda, šíje a břicho – ale vykazují určitou variabilitu v odstínech, a to u obou druhů, obecně u tchoře stepního převládají světlé odstíny a u tchoře tmavého tmavší.
Oba druhy mají tmavě hnědé až černé nohy a konec ocasu.
Asi nejjasnějším znakem pro odlišení je kořen ocasu, který je v případě tchoře stepního světlého zbarvení, přechod světlé a tmavé části bývá dobře vidět.
Lukáš POLEDNÍK a Kateřina POLEDNÍKOVÁ
Záběry tchořů z fotopastí je možné vidět na Youtube videích v Playlistu „Neznámý tchoř stepní“ (https://youtube.com/playlist?list=PLLQHIEu6FtULW8zTKX5app6NcSzhhh1W1&si=ngG7zb6D108FtKAh), či se dají vyhledat heslem #tchoř.
Článek je výsledkem práce na projektech financovaných se státní podporou TAČR (SQ01010252, program Prostředí pro život 2), Ministerstva životního prostředí (010/32/24) a AOPK ČR.