Jak vznikl nápad na postavení nové kapličky zasvěcené našemu mysliveckému patronovi?
J.V.: Před dvěma lety jsem na svých pozemcích, kde zemědělsky hospodařím, vybudoval menší rybník. Delší dobu jsem cítil jistý dluh vůči babičce, která byla hodně věřící, která mě vedla k víře, ale také k zemědělství a ke vztahu k půdě, tak jsem se rozhodl, že u nového rybníka postavím kapličku. A protože jsem myslivec a jsem přesvědčen, že naše honitba je jedna z nekrásnějších honiteb na okrese Příbram, navíc v tom místě je přirozené centrum jeleního říjiště, tak logicky musí být kaplička zasvěcena sv. Hubertovi. Tady je totiž hlavní říjiště, kam se stahuje jelení zvěř z dalekého okolí.
Kapličku jsem financoval a postavil ve spolupráci s mysliveckým spolkem a spolkem dobrovolných hasičů Kosobudy. V loňském roce jsme postavili základ kapličky, letos dostavěli a ještě v srpnu, než začne jelení říje, ji vysvětili.
V kapličce je velmi hezký výjev Vidění sv. Huberta. Čí je to dílo?
J.V.: Reliéf vytvořil z umělého kamene Martin Roháček z Lipnice nad Sázavou. Výklenek v čelní straně kapličky kryje umělecky zpracovaná mříž, kterou vytvořil jeden z našich členů, předseda honebního společenstva Jarda Hůla. Mimochodem, on je také autorem zajímavé kazatelny „na kuří nožce“ u Podmok, která byla vyobrazená v Myslivosti a je zahrnuta též v souboru fotografií nové knihy Posedy.
Předpokládám, že se u kapličky budou konat začátky a konce společných mysliveckých akcí a jiné události…
J.V.: Určitě ano, je to totiž moc hezké místo, už při vysvěcení se pozvaným hostům umístění kapličky moc líbilo. Mši sloužil otec Quirin z premonstrátského kláštera v Milevsku, který pochovával v únoru mého tátu. Zúčastnili se jí dobrovolní hasiči z Kosobud, z Klučenic, členové MS Krásná Hora-Krašovice, další myslivci a občané z okolí, rytířský řád sv. Huberta z Rožmberka, který vedl velmistr tohoto řádu Roman Urbanec, kancléř řádu pan Kloboučník a další členové řádu. Hudební doprovod zajišťovali Povltavští trubači. Václav Svoboda předvedl ukázky vábení jelenů a ostatní zvěře, zahrála i dechovka, byla to prostě taková malá myslivecká slavnost zakončená o půlnoci národní písní „Sokolíci“.
S dovolením bych přešel k mysliveckému spolku a zmínce o centru jelení říje, což mne trochu překvapilo…
J.V.: Ano, opravdu jsme v oblasti, kde se vyskytuje jelení zvěř, přímo v honitbě jsou celoročně většinou jen laně, ale o jelení říji sem přicházejí i starší jeleni. V minulosti se tu lovili slušní jeleni, v roce 2012 jsem tu ulovil šestadvacateráka, neměl bohužel dostatečnou délku a byl oceněn na 196 bodů CIC.
A vy jste klasická společenstevní honitba?
R.H.: Ano, rozloha honitby je 2100 ha, členů máme 40 a tak jako asi ve většině honiteb je věkový průměr kolem 62 let. Podstatná většina jsou místní, hodně lidí je důchodového věku, ale naštěstí v posledních letech přibývají mladí adepti, většinou jsou to kluci myslivců, z rodiny, mají už k myslivosti nějaký vztah.
V 70. letech se místní spolek sloučil s klučenickým spolkem, od roku 1983 jsme se sloučili s Krásnou Horou, Krašovicemi a Zadním Chlumem.
Jste v klasické turistické oblasti blízko Orlíku, sám jsem sem kdysi jako student jezdil, máte problémy s turisty a rekreanty?
O.R.: Je pravda, že všechny oblasti kolem Orlického jezera jsou turisticky atraktivní, ano, občas když člověk sedí večer na kazatelně, tak se objeví turisti, některé oblasti jsou navštěvované více, to už známe, ale nějaké vážnější problémy nebo konflikty nemáme. Možná je to ale i trochu tím, že naše honitba nezasahuje až na břeh jezera, se sousední honitbou nás dělí silnice mezi Krásnou Horou a Podmoky.
Než přejdeme ke zvěři, jaká je spolupráce s obcí a dalšími spolky a subjekty?
R.H.: Spolupracujeme dobře jak s obecními úřady, tak se školou, hasiči, dobrá je také spolupráce se zemědělským družstvem. Základem je konstruktivní a rovná spolupráce, děláme také brigády a jiné akce. Jeden náš člen založil kroužek mladých myslivců a už druhým rokem pořádají dětské letní tábory na naší myslivecké chatě, letos tam bylo přes čtyřicet dětí.
Dělali jsme hodně dlouho myslivecké plesy, ale teď už je pořádají další sdružení a spolky. My máme jednu velkou naháňku, ve které partnerky myslivců jdou s honci do leče a pomáhají nahánět zvěř. My tomu říkáme babská naháňka, ze které se již stala tradice a všichni se na ni těší. Následně na poslední leči, kam přijede muzika, uděláme tombolu a účast je tak 120 až 130 lidí.
My si vše děláme v podstatě sami, takže vlastně ani nevnímáme a nepotřebujeme pomoc okresního mysliveckého spolku, přitom jsme v podstatě všichni členové ČMMJ.
Teď jsme zrekonstruovali naši mysliveckou chatu, máte brokovou i kulovou střelnici. Zkusili jsme úspěšně žádat o dotace, neříkám, že hodně, ale dostali jsme. Předloni jsme například pro brokovou střelnici pořídili pět automatů na baterku, nemusíme ručně natahovat, to je paráda.
A je z vašeho pohledu administrace dotací složitá?
R.H.: Vzhledem k tomu, že máme známé, kteří nám s dotacemi pomohli, tak to bylo jednoduché, ale kdybychom to měli dělat sami, tak nevím. Myslím, že zrovna z tohoto úhlu pohledu by obecně myslivcům ve spolcích pomohla větší podpora a spolupráce ze strany okresních mysliveckých spolků.
Pojďme tedy už konečně ke zvěři v honitbě…
O.R.: Jsme smíšená honitba, z celkové rozlohy 2100 ha máme 612 ha lesa. V 70. letech tu převládal zajíc, bažant, králík, koroptev. V 70. letech přišla myxomatóza, králík vymizel, začal mizet i bažant a zajíc a jako všude jinde začala převládat černá zvěř. V roce 1985 přišla vysoká a teď převládá daňčí zvěř. Loni jsme slovili 165 kusů daňčí zvěře, 28 kusů vysoké a 12 kusů srnčího. Předloni jsme ulovili 90 divočáků, vloni už jen 22 kusů, sáhli jsme docela razantně do bachyní, protože nechceme mít škody a problémy s družstvy, tak se stav snad opravdu snížil. Ale to může být jen dočasné, protože sousedíme s velkou soukromou honitbou Schwarzenberga, tam je hlavním zájmem černá zvěř a klidně může přijít sem k nám více kusů černé zvěře a budeme mít zase problém se škodami. Obecně, co si budeme namlouvat, normované stavy veškeré zvěře jsou jen pro papír, realita bývá jiná…
Takže, prosím, zkuste stručně informace o dalších druzích zvěře.
O.R.: Tak třeba daňčí zvěř – normováno máme 10 kusů, ale ve skutečnosti je tu kolem 200 kusů. Loni jsme měli slovených 28 trofejových daňků, z toho jedna trofej byla stříbrná a sedm bronzových.
Jelení zvěře nám tu přechází kolem šedesáti sedmdesáti kusů, jeleni přicházejí na říji, bohužel trofejově šli jeleni hodně dolů, protože se v okolních honitbách střílí vše, co má trochu něco na hlavě, pryč je doba, kdy tu Jirka Veselý ulovil toho velkého jelena, dneska převládají pěti šestiletí jeleni, o chovu jelení zvěře se tady nedá mluvit. Jak zvěř migruje a přechází, už se jeleni nenechají dorůst. Poslední bronzoví jeleni se tu ulovili před třemi lety, dneska se pod tlakem, že je zvěře hodně a je třeba ji eliminovat, střílí v okolí vše.
A srnčí zvěř? To je trofejově opravdu jen průměr.
Když tu máte tolik daňků, sledujete averzi daňků vůči srnčímu?
O.R.: Já myslím, že nám daňčí spíše vytlačuje černou. Je zajímavé, že sousedi mají hodně černé zvěře, ale zase podstatně méně daňčí. Vysvětlujeme si to tím, že daňčí zvěř je hodně hlučná, což podle mého názoru černou vyrušuje a zneklidňuje.
Jaké děláte opatření pro zvěř? Políčka, ozeleňování, napajedla, zimní přikrmování?
R.H.: Myslivecká políčka máme, Jirka pěstuje brambory, tak je musíme hlídat, stejně tak jako zasetou kukuřici, pěstovanou ZD, do vzejití, dále instalujeme plašiče, oplocujeme lesy a školky, a to vše, abychom eliminovali škody. Nějaká další speciální opatření nemáme. Každý člen má svůj krmelec, přikrmuje, kupujeme jádro, seno si každý musí obstarat sám, samozřejmostí je sůl.
Řešíte škody zvěří se zemědělci?
R.H.: Je tu víc zemědělsky hospodařících subjektů, hlavní je bývalé JZD, pak je tu několik soukromníků jako tady Jirka Veselý. Škody jsme zatím vždy vyřešili nějakou tou zvěřinou, začíná ale přituhovat.
Sice nám novela spadla pod stůl, ale co říkáte na argument, že majitelé pozemků a na nich hospodařící zemědělci by měli mít posílena práva vůči myslivcům?
O.R: Stejně tak jako Jirka, nebo náš další člen, který střílí s námi, mají všichni možnost se podílet na výkonu práva myslivosti a možností a práv mají dostatek. Škody jsou, ale kde je hranice už neúnosných škod, zvěř přece musí být z něčeho živa. Důležitá je ale rozumná domluva z obou stran, nejde všechno ohlídat. Například máme zkušenosti, že zvěř nejde tolik do vousaté pšenice.
Také je potřeba se domluvit, kam se naseje pro zvěř atraktivní plodina, jak z hlediska potravy anebo krytu, a zemědělec by měl vědět, která to je.
Pokud převažuje vysoký porost, do kterého se stáhne veškerá zvěř, jak pak máte po velkou část roku lovit, když nemáte větší šanci.
připravil Jiří Kasina