Psi jsou ve svém chování velmi předvídatelní. Ano, už slyším váš ironický smích… Předvídatelní? Můj retrívr, který se minulé úterý rozhodl, že louže jsou vlastně portály do jiné dimenze? Můj setr, který najednou zapomněl význam slova „zůstaň“, když se tři pole dál objevil bažant?“
Většina majitelů loveckých psů má pocit, že žije se čtyřnohými tornády zahalenými do kožešinových kabátů, poháněnými nevysvětlitelnou kombinací selektivního sluchu a děsivé schopnosti najít jedinou chcíplou rybu na břehu obrovského rybníka… Jenže… Co když ten chaos není náhodný? Co když je v něm vzorec... jen jste ho ještě neobjevili?
Co kdybych vám řekla, že váš „nevyzpytatelný“ lovecký pes ve skutečnosti uskutečňuje scénář, který si sám napsal – a že se nechová špatně, aby vás naštval, ale chová se přesně tak, jak mu to dovolíte. Nebo jak byl vycvičen. Nebo jak jste se vzájemně špatně pochopili.
Každý lovecký pes, od andělského zlatého retrívra po rozpustilého teriéra, funguje podle překvapivě logického systému. Přemýšlejte o tom takto: plemenné vlastnosti vašeho psa jsou jako základy domu, ale jeho individuální zvyky a naučené chování jsou místnosti, nábytek a malé, osobité doplňky, které z něj dělají jeho jedinečný domov. Krásná pravda je, že předvídatelnost není o dokonalosti. Je o možnostech. Kdo dokáže něco předvídat, může to plánovat. A kdo plánuje, může s tím pracovat, místo aby proti tomu neustále bojoval.
Typickými případy jsou klasické zoomies aneb záchvaty šílenství před večeří. Tento náhlý příval energie přesně 45 minut před jídlem není náhodné vzrušení – je to naučené chování. Váš pes prokoukl vaši rutinu lépe než vy. Pokud váš obvykle poslušný pes „zapomene“ ve psím parku na váš povel, také nejde o vzdor, ale o přetížení okolím. Příliš mnoho pachů, zvuků a podnětů vytváří předvídatelný vzorec rozptýlení. Pokud se váš pes o víkendových ránech chová obzvláště tvrdohlavě, zamyslete se nad tím, jak se cítíte vy. Psi jsou jako zrcadla – pokud jste pomalejší a nerozhodní, budou také takoví.
Kdyby váš pes měl deník, bylo by to jeho tělo. Musíte se jen naučit jeho jazyk. Každý lovecký pes si vyvine svůj vlastní jedinečný slovník signálů – malé signály, které oznamují jeho záměry hlasitěji než startovní výstřel. Trik spočívá v tom, rozpoznat je, než se promění v činy. Vezměme si například olizování pysků. Většina lidí si myslí, že je to známka hladu nebo žízně, ale v loveckém světě je to často signál stresu. Rychlé olizování si pysků před aportováním? Váš pes vám možná dává najevo, že si není zcela jistý vaším povelem. Řešením není tlačit na něj více, ale ustoupit o krok zpět a znovu si vybudovat důvěru.
Dalším fascinujícím náznakem je tvar očí. Oči psa mění svůj tvar v závislosti na jeho emocích. Jemné mandlové oči signalizují spokojenost a soustředění. Velké kulaté oči? To může znamenat stres nebo přetížení. Šilhající oči často znamenají, že se váš pes chce vyhnout konfliktu nebo tlaku. A o řeči ocasu ani nemluvě – to je jako číst signální vlajky. Vztyčený, ztuhlý prut není vždy známkou radosti; může také signalizovat vzrušení a potenciální reaktivitu. Hluboké, uvolněné vrtění může působit méně nadšeně, ale často naznačuje vyrovnanější, lépe trénovatelnou povahu.
Kouzlo vzniká, když si všimnete individuálních zvláštností svého psa. Možná váš kokršpaněl lehce cuká levým uchem, než se rozhodne utéct. Možná se ramena vašeho ohaře zvláštním způsobem napnou, když se chystá ke sprintu na svobodu. A teď to začíná být opravdu zajímavé. Váš kokršpaněl není „zlobivý“, když běhá v podrostu jako by sledoval neviditelnou mapu pokladu – pouze se řídí genetickým programem, který se vyvinul po generace a který říká: „Prohledej terén, najdi zvěř a vyplaš ji.“ Porozumění plemenným vlastnostem neznamená omlouvat chování; jde o to pracovat s přirozenými instinkty, místo aby se proti nim neustále bojovalo. Pointer, který zkamení uprostřed kroku, není tvrdohlavý – dělá přesně to, k čemu ho staletí selektivního chovu vyvinula. Retrívr, který chce všechno nosit v tlamě, není otravný – je doslova naprogramován k tomu, aby měl něco mezi zuby. Tajemství spočívá v tom, tyto instinkty nasměrovat, místo aby se potlačovaly.
Ale zde je klíčový bod: plemenné vlastnosti jsou pouze výchozím bodem. Osobnost, zkušenosti a naučené chování vašeho psa doplňují tyto genetické základy a vytvářejí něco zcela jedinečného. Dva ohaři ze stejného vrhu mohou mít zcela odlišné vzorce chování, protože se naučili různé věci o světě. Z tohoto důvodu jsou standardizované přístupy k výcviku často neúčinné. Necvičíte pouze plemeno, ale jedince, který náhodou patří k tomuto plemeni.
Učme se tedy poznávat vzorce chování, podporovat pokrok a těšit se z malých úspěchů, které vedou k velkým změnám. Tato tréninková filozofie vychází z předpokladu, že každý pes s vámi již komunikuje. Pouze používá jazyk, který možná ještě neovládáte plynule. K tomu, abyste porozuměli svému loveckému psu jako knize, nepotřebujete žádné mystické spojení ani schopnost být „přirozeným“ vůdcem smečky. Jde prostě o to, všímat si malých detailů – opravdu si jich všímat – takových, které většina z nás ve svém hektickém životě přehlíží. Jde o to, všimnout si nepatrné změny v postoji psa, která nastane tři sekundy předtím, než uvidí veverku. Jde o to, uvědomit si, že jeho „protivné“ chování ve čtvrtek odpoledne dokonale souvisí s tím, že je den vývozu odpadků a on ví, že přijedou popeláři.
Radost nespočívá v tom, mít bezchybného loveckého psa (i když to je pěkný bonus, když se to podaří). Radost spočívá v momentech, kdy si najednou uvědomíte, že jste chování viděli nastupovat, když rozpoznáte ten nepatrný signál a v pravý okamžik zareagujete přesně správným způsobem. Takže – pozorujte a učte se!
Lucie KOLOUCHOVÁ