vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Co v prosinci, myslivče...?

Jan SOMMER
Prosinec je takový zvláštní měsíc. Ačkoliv má 31 dní, přece uteče daleko rychleji, než třeba takový, o mnoho kratší únor. To proto, že prosinec přináší myslivci mnoho radosti, rozptýlení, a že je také hodně zkrácen vánočními svátky a slavným posledním dnem roku.
Pro myslivce býval prosinec měsícem nejradostnějším. Tím nechci říci, že snad dnes není. Po pravdě musím přiznat, že většině myslivců už nepřináší takovou možnost přehlídky výsledků pilné práce, když každý udělal tečku za mysliveckým rokem, a s novou chutí začínal rok nový, od kterého si sliboval ještě více, než právě od toho uplynulého. Měl radost proto, že se myslivecky vyžil, dělalo mu potěšení, že působil radost i druhým, ať již pozváním na hony, při družném posezení nebo nějakým tím darovaným ušákem nebo pěkně vybarveným kohoutem.
    Dnes není prosinec pro myslivce tím štědrým měsícem, jakým býval. Dnes je měsícem starostí a práce. Zvěře je málo, to všichni víme, ale ne všichni si to přiznáváme. Jedni z touhy po větším odstřelu, druzí proto, že neměli možnost poznat naše honitby, revíry v době optimálního zazvěření a proto nemohou věc správně posuzovat.
    Velmi často se oháníme výsledky odstřelů z let 60. a pozdějších a mluvíme o tisících zajíců, desetitisících bažantů na výřadech. Ale ještě jsme si nespočítali dnešní stavy drobné zvěře, které jsou přímo žalující a nevyvodili z tohoto zjištění plynoucí důsledky.
    O příčinách bylo již mnoho namluveno, napsáno, mnoho naslibováno - a jak vypadá praxe? Nejsem škarohlíd, ale myslím, že dosavadními "metodami" zvěři k rozmnožení nepomůžeme. To je, prosím, můj osobní názor.
     A protože měsíc prosinec je pro stavy zvěře rozhodující, pokusím se v krátkosti upozornit na úkoly myslivců právě v tomto měsíci. Pokládám je za vysoce důležité a rozhodující pro příští vývoj naší myslivosti.
     Jsem plně přesvědčen, že by se každý myslivecký hospodář dopustil závažné chyby, kdyby si neudělal bilanci odstřelu již začátkem prosince. Dělat tuto až v lednu, kdy mnohdy "dílo zkázy" je již vykonáno, by nebylo nic platné. Myslivecký hospodář, který hospodaří podle předem stanoveného plánu odstřelu, jak pro zvěř spárkatou, tak drobnou, musí již v prosinci vědět, smí-li ještě pořádat společné lovy a v jakém rozsahu. Či má-li odstřel užitkové zvěře úplně zastavit, případně se postarat o doplnění zimního stavu. To si, podle mne, musí uvědomit dříve, než opravdu bude pozdě. Je to těžké rozhodování, jsou-li za dveřmi vánoce a s nimi tolik různých povinností. Tam by bylo třeba dát zajíce, za náhradu škod, jinde zase odměnu za různé služby vykonané pro myslivost, tomu udělat přátelskou radost k svátkům apod... Ale kde tu zvěř vzít, když jí není? To jsou starosti, které pochopí jen myslivecký hospodář.
     Lovy na drobnou zvěř si může dovolit jen ten, kdo šetřil na dobu pozdější a nestřílel hned první den povoleného odstřelu ze strachu, aby snad něco neustřelil soused.
     Bývávalo tradičním zvykem, že na Štědrý den byly pořádány menší honky na drobnou zvěř. Bylo to prý krásné. Myslivec doma nepřekážel, vyběhal se, vyvětral, vytrávil a ke štědrovečerní hostině zasedal spokojený a slavnostně naladěný, pokud nepřišel domů s "bžundou". Nevím jak vy, ale já osobně bych se nepřimlouval o zachování této tradice. Ano, vyjděte si do honitby v tento den, ale s nějakou tou dobrotou pro strádající zvěř a účel bude splněn i s poděkováním.
     Myslivecký hospodář se již postaral o dostatek krmení v letních měsících a v prosinci, podle potřeby, už přikrmuje. Postaral se o krmelce pro spárkatou, pro zajíce, pořídil nebo opravil zásypy pro bažanty a koroptve a pokud tak neučinil, nužno mu to připsat jako vážný nedostatek.
     To jsou již méně příjemné povinnosti, ale daly by se při tolika myslivcích krásně a lehce zvládnout, kdyby právě někteří myslivci, kteří nejvíc sháněli pozvání na společné lovy se dobrovolně přihlásili k této tak důležité práci, alespoň s poloviční chutí, s jakou se nutili do lovů.
     Předvánoční doba se znamenitě hodí pro společné lovy na lišky, na prasata divoká na další zvěř, která nám v revírech dělá značné škody. Při této příležitosti si myslivecký hospodář může ověřit skutečný zimní stav zvěře, což je velmi důležité, jak pro systém přikrmování, tak i pro ochranu, ale hlavně pro budoucí rok, pro plánování odstřelu veškeré užitkové zvěře.
     Nesmíme zapomínat, že předvánoční doba přímo láká do honiteb pytláky všeho druhu. Vždyť na vánoce je největší poptávka po zvěřině a odbyt je zaručen. Hospodář proto musí sledovat pohyb v lese a také musí dávat pozor na prsty některým členům sdružení, kteří se stávají právě v prosinci tak krátkozrakými, že střílejí na toulavou kočku a domů přinesou zajíce. Myslíte, že takových střelců je málo? To není jen "škodná", která nám zmenšuje stavy drobné zvěře, ale i právě tito neukáznění újedníci a sobci, kteří ani mezi řádné myslivce nepatří.
     Myslivecký hospodář nemá snadnou úlohu, má-li opravdu myslivecky hospodařit. Těchto povinností a odpovědností je příliš mnoho a té radosti dnes tak málo, že jeho postavení není záviděníhodné.
     Ostatní členové mysliveckých sdružení, spolků i lovečtí hosté jsou na tom nepoměrně lépe. Nemají tolik odpovědnosti a jejich práce, kromě povinného přikrmování, se omezuje zpravidla jen na účast na společných lovech. Není to však správné! Chce-li někdo sklízet, měl by také sít! Kdo tedy chce střílet, ať také mysliveckému hospodáři pomůže. Je to povinnost tak samozřejmá, že není třeba se o ní dále šířit. Stále jeden druhého přesvědčujeme o tom, že myslivost není jen střílení, ale skutečnost bývá velmi odlišná od tohoto tvrzení. Že mám pravdu v tomto směru je na bíledni!
     I činovníci OMS mají v prosinci více práce než v jiných měsících. Ne snad proto, že by byli jako pracovníci OMS všude zváni na lovy, to ostatně víme z vlastních zkušeností. Čeká je hlavně příprava pro uzávěrku celoroční činnosti ve spolku a příprava nové, lepší a pronikavější činnosti pro příští rok.
     V prosinci je už doba, kdybychom si měli připravovat materiály na výroční schůze. Tam bychom měli kriticky hodnotit co se nám nepovedlo, ale také, jak jsme úspěšně stříleli, jakých báječných úkonů bylo dosaženo, a vůbec se budeme tak trochu, někdy i více, chlubit. Samozřejmě, nezapomeneme ani na lovecké psy, a také o nich sneseme všechnu chválu i hanu.
     Mluvím-li zde v hantýrce: "Co v prosinci, myslivče!", myslím tím, že by měl být měsíc prosinec věnován z převážné části jen a jedině ochraně zvěře, tak jako právě i měsíce příští. Bohužel, na tento měsíc převážná většina mysliveckých sdružení, spolků právě plánuje nejvíc společných lovů, opravdu nevím, co s tím? Myslím, že si toho zajíce nebo bažanta na vánoce můžeme odpustit, však až si našetříme, bude jich zase tolik, jako v letech minulých a pomalu nebude o ně nikdo stát. Jsou zde však ještě zájmy vyšší a ty je třeba plně respektovat. Je víc než jisté, že se najde mnoho myslivců, kteří můj názor zatratí, jde o tzv. "masožravce", kteří právě v prosinci budou hledět, aby ještě do poslední hodiny roku toho co nejvíce "trhli". Ale tady je nutno upozornit na staré přísloví: "Kde není semene, není ani plemene!" Dnes, při podprůměrných stavech drobné zvěře, ať nikdo nespoléhá, že po vystřílení honitby mu zvěř přejde z dobrých a chráněných sousedství. To bývalo, ale už není - to si zapamatujte!
     Věnujme proto provozu myslivosti v prosinci mimořádnou pozornost. Zapamatujme si bouchaly a újedníky a pokud tito někdy přijdou na některé myslivecké jednání, nezapomeňme jim i veřejně jejich nemyslivecké chování vytknout a pro příště před nim varovat.
     Prosinec by nám měl ukázat, jaký kdo je myslivec, jak chápe příkaz doby, a jaký má zájem na zvelebení naší slavné a krásné myslivosti.

Fotogalerie

Zpracování dat...