vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Jeřábí tanec havranů

Arch. Sávo NOVÁK
Uprostřed zimy v polovině ledna loňského roku, pokrýval sníh celou krajinu v dostatečně silné vrstvě. Zejména na loukách a pastvinách byla sněhová pokrývka celistvá. Pouze okolo potoka, který loukami protéká, trčely nad sněhem suché stvoly loňských kopřiv a lodyh šťovíků. Tak jako každoročně byla tu hejna havranů ze severněji položených zemí, aby zimní období přečkala v krajině, kde přeci jenom najdou na přežití více potravy.
I onoho slunného ale mrazivého dne přilétaly ráno skupinky ptáků z několik kilometrů vzdáleného nocoviště. Potulovaly se krajinou, usedaly a zase přelétávaly z místa na místo. Každý opeřenec se snažil najít něco k snědku. Po jejich návštěvě zůstávaly na sněhových pláních klikaté cestičky jejich kročejí a vyklované důlky až na travní porost. Tak tomu bylo každodenně a já mohl z okna rodinného domku lehce dohlédnout přes svůj ovocný sad i remízek, kterým zahrada končí až na louky. Občasné pokrákávání havranů, kteří se tam "pásli" bylo denní zvukovou kulisou krajiny. Okolo poledne uvedeného dne jsem na dvorku u svého domu najednou zaslechl nepřirozený, hlasitý projev mnoha ptáků najednou. Ozývali se jeden přes druhého a jejich hlasy naznačovaly nebývalé vzrušení v hejnu. Vyběhl jsem do patra domu, abych měl z okna větší přehled co se na louce děje. A byl jsem velice udiven tím, co jsem spatřil. Na zasněžené louce, ve vzdálenosti asi 400 metrů od mého pozorovacího stanoviště, jsem uviděl desítky havranů. Byli rozestoupeni do kruhu o průměru 10 až 15 metrů. Hlasitě krákali a občas některý z nich (nebo i dvojice či trojice vedle sebe stojících ptáků) prudce vyletěl kolmo vzhůru asi metr i více a pak znovu usedl na své místo. Zajímavé bylo, že do vzduchu vylétl pták (či skupinka) vždy jen z jednoho místa kruhu a teprve po usednutí zpět do kruhové formace se zvedali ptáci z protějšího místa. Nikdy se nestalo, že by ve vzduchu byli zároveň ptáci z protějších míst kruhu. cTrvalo mi několik minut, než jsem si uvědomil, že bych si měl doběhnout pro dalekohled. Po zaostření na tančící ptáky jsem v prvém okamžiku neviděl nic podezřelého. Podivný tanec stále pokračoval. Ale pojednou jsem něco uviděl. To "něco" byla nepatrná černá tečka, ale velmi hbitá. A vždy, když tato záhadná tečka "narazila" na hradbu těl havranů, pak právě z tohoto místa prudce vyletěl kolmo vzhůru pták (či skupinka) a dosedl na své místo až tehdy, když černá tečka mířila k protější části kruhové hradby těl havranů. Udiven jsem chvíli zíral na toto záhadné divadlo. Pak jsem urychleně pospíchal zahradou až k remízku. Odtud už to bylo k tančícím ptákům poměrně blízko. Kryt větvovím keřů jsem opatrně přiložil dalekohled k očím. To, co jsem spatřil mi rázem vysvětlilo celou záhadu zvláštního tance. Černá tečka, která se mihla uprostřed kruhu opeřenců, byl koneček ocasu hranostaje ve sněhobílém zimním šatě. Proto jsem (při někdejším pozorování z větší vzdálenosti) i pomocí dalekohledu vlastně viděl jen čipernou černou tečku. Chvíli jsem se na toto hemžení díval, ale zároveň jsem si začal uvědomovat, že tu nejde o nějakou hru ptáků s hranostajem, ale že jde o hru krutou. Hru o život, kterou příroda aktérům "tanečního představení" přichystala. Akorát jsem nerozeznal, který z účastníků tance má být potravou komu. Zda hranostaj doufá, že lapí ptáka, nebo zda sbor havranů si smlsne na umdlévajícím, ale zatím stále čiperném zvířátku. Chvíli jsem uvažoval, co mám udělat. Posléze jsem usoudil, že v nevýhodě je hranostaj, který čelil velké přesile protivníků. A tak jsem sám sebe zvolil jeho zachráncem. Vystoupil jsem z křovin a klusem zamířil k tanečnímu reji. Ptáci mne spatřili okamžitě a jako na povel se všichni vznesli. Také hranostaj se zarazil, zvednul hlavičku směrem ke mně a pak hbitě vyrazil do zasněžené louky. Po několika desítkách metrů se mi i jeho černá špička ocasu ztratila ve sněhové pláni.
     Minulý týden jsem na zahradě mezi stromy zaznamenal v trávě pohyb. Opatrně jsem se skryl za kmen starší jabloně a sledoval místo, kde se něco pohnulo. A už jsem ho také spatřil. Hbité rezavé zvířátko začalo klikatě brázdit trávník. Co chvíli se zastavovalo, zvedalo hlavičku k rozhlédnutí a pak znovu s čumáčkem u země větřilo pachy, které by mohly prozradit nějakou kořist. A zas krátké, ztrnulé postavení a znovu čiperný pohyb dál a dál. Černou špičku ocasu jsem viděl nejdéle, ale posléze se mi hranostaj v dálce a trávě ztratil úplně. A já si v tu chvíli vzpomněl na lednový "tanec havranů". Věřím, že ono milé zvířátko, které se mi právě ztratilo z očí, bylo tehdy aktérem "tance ptáků". A kdyby se našel někdo, kdo by mne chtěl přesvědčit, že to bylo zvířátko zcela jiné, tak mu stejně věřit nebudu.

Fotogalerie

Zpracování dat...