vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Kakovský kámen

S použitím díla Alexandra Berndorfa  Ing. Jiří Dort
    Vrchol lesa Kakova se rozprostírá asi 4 km severně od malebného pošumavského městečka Plánice a asi 6 km jižně od Nepomuka. Pod vrchem je malebná vesnice Neurazy. Sem je umístěna jedna z těch krásných pověstí jimiž jsou Čechy protkány a nepochybně patří k našemu velikému kulturnímu dědictví. Pověst je o to cennější, že sahá do úsvitu našich dějin, někdy až před rok 1000.
    V té době patřil tento kraj rodu vládnoucích knížat, jež pocházela od Přemysla Oráče. Byla to divoká oblast plná neprostupných pralesů a hlubokých močálů. V té době žil kdesi u Prahy velmi zdatný myslivec Střízka, ale byl velmi lehkomyslný. Vyprávělo se o něm, že svojí bdělostí a ostražitostí zachránil život samotnému knížeti. Nechtěl však přijmout křesťanskou víru a byl tedy za uctívání pohanských bůžků přemístěn do nové myslivny pod Kakov. Velká přízeň samotného vládce byla však Střízkovi spíše na škodu. Myslel, že daleko od knížecího sídla si může teprve užívat. Dokonce i na svěřený majetek dokázal sáhnout. Jeho představený, plánický "jagermajstr" Lipka věděl co Střízka provádí a dopadl ho právě, když přijel kníže vladař. Střízka se bránil co mohl, odvolával se na své tři malé dcerky i na knížecí dcerku. A protože knížecí dcerka požadovala po otci ochočeného jelena, uložil svému myslivci jako trest do tří dnů obstarat takového jelena. Myslivec milerád souhlasil a myslel si jaký dostal snadný úkol. Těžce se ale mýlil, třetí den poznal, že nezraněného zdravého jelena nechytí a bude o hlavu kratší. Zoufalý usedl třetí den v poledne na paseku a jal se zaklínat a vzývat vládce pekel, aby mu přispěchal na pomoc. Než se nadál, stál rohatý před ním a nabízel mu své služby. Jako odměnu požadoval Střízkovu duši. Myslivec se divil, že za jediného jelena chce čert jeho duši, ale nezbylo mu než souhlasit. Sepsali tedy smlouvu, kterou musel lovčí podepsat vlastní krví. Pekelník mu poskytnul tři celé roky života s tím, že mu každým rokem splní jedno přání. Hned jak smlouvu podepsali, vyšel z houští krásný jelen a nechal se odvést k plánické tvrzi. Střízka byl slavný, všemi chválen.
    Začalo hned plnění ujednané smlouvy. První rok si Střízka přál, aby měl ke svým třem dcerám ještě syna. Stalo se, na podzim mu žena porodila zdravého chlapce. Uběhl rok, opět se zjevil rohatý a ptal se na druhé přání. Myslivec se dlouho nerozmýšlel a přál si, aby se mohl přestěhovat ze samoty do města a aby byl povýšen. Od té doby nadřízený Lipka chřadl, až už nemohl vykonávat svůj úřad. Zrovna v té době zavítal sem opět kníže a Lipku vystřídal jeho podřízeným Střízkou. Vzpomněl si kníže přitom, jaké služby pro jeho dcerku vykonává ochočený jelen. Zpočátku se myslivec, teď už sám "jagermajstr", radoval, ale později si uvědomil jak čas utíká, že už mu ho moc nezbývá a začal chodit s hlavou svěšenou po lesích a přemýšlel jak by na ďábla vyzrál. Snažil se obrátit k Bohu, ale ani to nebylo řešení. Když začalo jaro ozval se rohatý znovu, čas smlouvy byl naplněný. Tvářil se přitom velmi sebevědomě a nadutě. Střízkovi zbývalo podle smlouvy splnit ještě poslední přání. Střízka ani nedutal, celý se třásl, ale vyslovil své přání. Řekl pekelníkovi, že chce aby přinesl hroudu zlata, velikou jako nedaleká lovčická tvrz a aby ji složil u bývalé myslivny do příštího rána. Překvapený ďábel jen zavrčel a zmizel s velkým zápachem pálené smoly.
    Po půlnoci pak Střízka políbil svoji spící ženu, dcerky a syna a odešel na smluvenou lesní mýtinu. Tam čekal a rozjímal, v myšlenkách se obracel k Bohu až se přiblížila třetí hodina ranní. Už si myslel, že čert se někde zdržel, vtom se začaly od větru ohýbat staleté stromy a na obloze zaplálo podivné světlo. To letěl ďábel a na zádech nesl velikou skálu ze zlata. Už si myslivec myslel, že je s ním konec, že prohrál. Vtom kdesi na samotě zakokrhal první ranní kohout, vzápětí se ozval druhý a třetí. Ozval se příšerný řev a začaly padat kameny z ryzího zlata na zem. Jak se dotkly země stal se ze zlata kámen. Chyběl jen kousek, ale pekelník prohrál, nestačil splnit třetí úkol. Nad Střízkou vznikla nová kamenná skála a vzteklý čert mrštil po myslivci jedním balvanem, který nebohého Střízku zasáhl a zabil. Myslivcovu duši však ďábel nezískal, došla spasení. Ráno našli mrtvého myslivce a zjistili, že v místě, kde zemřel, vyvěrá ze země zurčivý pramének čisté křišťálové vody, který tu před tím nikdy nebyl. Záhy lidé vodu zkusili a zjistili, že je léčivá. Postavili zde kapličku a toto místo se stalo poutním. Později zde vystavěly krásný kostel, nynější Nicov. Po ďáblovi pak zbyl Velký kámen na vrcholu Kakova.

Fotogalerie

Zpracování dat...