vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Snad příště...

Iveta Rubešová
Snad příště...
Báseň

Snad příště...

"Mohutné paroží sklání se k zemi,
je králem, králem lesní zvěre, výsost zvířat mezi všemi.
Prochází loukou, křupavým sněhem,
pyšní se motýlím skokem i lehoučkým během.

Ticho, jsou slyšet dopadající vločky sněhu...

V houští se zaleskne jeho tmavá srst,
netuše, že kdosi v koruně stromu, má nervózní prst.
Zpozorní, zaslechne cosi, pozvedne ztěžklé paroží a naslouchá,
statečně vystavuje své srdce náhodě, větří a poslouchá.

Ticho, jsou slyšet dopadající vločky sněhu...

Ticho, hluboké a temné ticho, prudká rána rozrazí,
ticho, jen tupý dopad mohutného těla, nesmírný klid prorazí.
V korunách stromů to zašumí a mihne se zelenkavý plášť,
v očích sraženého zvířete, však není vidu pláč, či zášť.

Ticho, jsou slyšet dopadající vločky sněhu...

Zelená postava sestupuje na bitevní plochu,
otáčí se po kořisti, a pak znejistí trochu.
Král zvířat se zlatou korunou paroží, není srdnatým nadarmo,
ani kulkou vystřelenou z kulovnice, není zásah zadarmo.

Ticho, jsou slyšet dopadající vločky sněhu...

Ticho, je slyšet ohromný povzdech a slabé písknutí,
to veliké zvíře se postaví a tím kazí radostné myslivcovo výsknutí.
Jelen není skolen, srdce stále bije a nedopřeje si ani poslední hryz,
vstává, prudce se otáčí a jen vylekán a lehce raněn, opouští myslivce, jak obtížný hmyz.

Ticho, jsou slyšet dopadající vločky sněhu...

... a hlasité myšlenky lovce, přemítajíc o nezdařeném výletu.
"Snad příště. Snad jindy budu mít štěstí celou paletu."
Ledabylým cvaknutím zlomí zbraň, točí se k lesu a tam,
na hřebenu zasněženém čerstvým prašanem, stojí král,
jeho paroží se pyšní směrem k nebi,
král, král lesní zvěře, výsost zvířat mezi všemi."

Zpracování dat...