vychází v 5:46 a zapadá v 20:23
vychází v **:** a zapadá v 14:55
 

Časopis Myslivost

Zákulisí mysliveckých slov

Michal NOVOTNÝ
Zákulisí mysliveckých slov
Jazyk je postavený ze základních kamenů, kterým říkáme slova, což jsou skutečně velmi podivuhodné lidské výtvory. Shluky zvuků, hlásek, které mají význam, které mají smysl. Dnes možná jiný než před staletími.
Mnohá slova si naopak uchovala svůj význam, ale - někdy až k nepoznání - změnila svou zvukovou podobu. Některá slova obrazně řečeno pamatují dávnou minulost Indoevropanů kdesi v asijských stepích, a jsou tak starší než jakýkoli archeologický nález vztahující se k našim přímým předkům. Jiná slova vznikla před pár lety, doslova včera. Někdy známe přesné datum jejich vzniku, mnohdy i autora, který je stvořil.
     Slova zkrátka mají svou historii, své příběhy, své jak rád říkám zákulisí. Poznání tohoto zákulisí je zajímavé a vyprávění o něm je i zábavné. Zdá se mi, ale že tímto způsobem se také přimějeme k přemýšlení o jednom z nejdůležitějších majetků, který všichni máme, k přemýšlení o jazyce, o češtině. Od přemýšlení není daleko k pěstování a zvelebovaní a každý majetek se má pěstovat a zvelebovat. I čeština. Redakce časopisu Myslivost mě požádala, abych v roce 2006 pro její čtenáře připravil na stránky Mysliveckých zábav seriál šesti dílů vyprávění o zákulisí slov souvisejících s myslivostí. Rád jsem tuto nabídku přijal a hned začínám. Čím jiným než slovy:

MYSLIVOST A MYSLIVEC
     Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost říká, že myslivost je "činnost zabývající se chovem, ochranou a lovem zvěře" a myslivec, že je ten "kdo provozuje myslivost" a za druhé pak "příslušník zvláštního druhu pěchoty v některých armádách". Starší Slovník spisovného jazyka českého jako další význam slova myslivec uvádí: "(za feudalismu) sluha určený k doprovodu a osobní stráži svého pána". Žádný ze slovníků nezachycuje žertovné použití slova myslivec ve významu "člověk, který dobře, eventuálně rád myslí, rozumbrada", což je žert využívající zdánlivé významové shody slov myslet a myslivec. Zdánlivé... Ne, podobnost těchto dnes významově vzdálených slov není náhodná. Slova myslivec a myslivost skutečně vznikla ze slovesa myslet. Na otázku, jak se to stalo, jsou v literatuře dvě odpovědi. Lingvista Josef Zubatý se na počátku 20. století domníval a v rozsáhlé stati dokazoval, že tu jde o myšlení, o mysl v dnes už zapomenutém, ale možná původním významu. Myslivý prý také znamenalo chtivý, horlivý. Myslivec byl ten, kdo náruživě, horlivě, chtivě lovil zvěř a o myšlení v dnešním slova smyslu tu nešlo. Dnes se tento Zubatého výklad nepřijímá, ale přiznám se, že jsem se nikde nedočetl proč.
     V současných etymologických slovnících se říká, že jde o myšlení ve významu, který běžně známe. Že myslivec byl ten, kdo v dobách, kdy neexistovaly střelné zbraně, musel, jak píše Václav Machek ve svém Etymologickém slovníku jazyka českého "vymýšleti rozličné pasti, lapačky, stavěti sítě, samostříly, věšeti udice vložené do návnady, klásti smyčky a klevy". Jiří Rejzek ve svém Českém etymologickém slovníku upřesňuje, že slovo myslivec vzniklo od přídavného jména myslivý, a cituje staročeskou větu "v loviech mysliv bieše", kterou do současné češtiny přeložíme "v lovech byl důmyslný".
     Dodejme ještě, že sloveso myslet je všeslovanské, že má indoevropský původ, takže do stejné jazykové rodiny jako slova mysl a myslivec patří například i řecké mýthos, tedy slovo, řeč, vypravování, myšlenka, z nějž v češtině máme výraz mýtus.
     Příště se budu věnovat hajným a jejich souvislosti se zahajováním.
Zpracování dat...