vychází v 5:46 a zapadá v 20:23
vychází v **:** a zapadá v 14:55
 

Časopis Myslivost

„Tři králové“ v Rusavě

Text i kresba Jiří VALENTA
Carlo Goldoni svého času napsal: „Příroda je nádherná kniha plná krás; nemá však cenu pro toho, kdo v ní neumí číst“. Celý život se snažím, abych tu krásu číst uměl, vstřebávám moudrosti přírody, obdivuji a respektuji její zákonitosti. Příroda je mi chrámem útěchy i povzbuzením.
Mnoho příležitostí ke sledování přírodních dějů mi poskytuje i moje bydliště. Náš domek je na nábřeží říčky Rusavy, kde mě po většinu roku uklidňuje příjemné šumění splavu, jen po vydatnějších deštích či jarním tání dává o sobě splav vědět až zlověstným hukotem. Jarní tah sluky mi signalizuje přílet třasořitky - skřivana bílého, jak neposedně pobíhá podél toku říčky či houpavým letem v dlouhých vlnovkách přelétá nad hladinou. Sleduji odvážného potápěče skorce - hnědočerného ptáka s bílou náprsenkou a krátkým ocáskem - jak se vrhá do proudu vody pod splavem, aby si na dně nalovil larvy. Naopak klidné úseky u břehu si vybírá nevídaně krásný drahokam naší ptačí říše - ledňáček, jehož barvy ani nelze popsat - tyrkysové modři a smaragdové zeleně se kovově lesknou v mnoha odstínech, doplněné kontrastním zářivě rezavým bříškem. Jen velmi soustředěný pozorovatel ho postřehne při prudkém přímém letu nad hladinou. Každoročně se těším pohledem na plovoucí kachní rodinu - vpředu matka se vztyčenou hlavou, za ní zástup malých kachňat jakoby přilepených jedno za druhým. Horší je to s překonáváním splavu - musí zvolit "objížďku" do prudkého vysokého břehu. Také s obdivem pozoruji vytrvalou a houževnatou snahu pstruhů o překonání splavu proti proudu. Na hladině i pod ní lze spatřit ladně plující ondatru a to i v zimě pod čirým ledem náhle zamrzlé říčky.
      Od jara do září téměř denně navštěvují Rusavu před naším domkem i největší zástupci naší ptačí říše. Jsou to v titulu mého povídání nazvaní "tři králové" - volavka popelavá, čáp bílý, čáp černý (i zbarvení se hodí k biblickým třem králům - "...a ty černý na tom zadu...", jak se zpívá v koledě). Onoho titulu "králové" si zaslouží svým hrdým postojem, důstojnou chůzí, majestátným letem i svým "hávem". Shodou náhod jsem měl velké štěstí, když jsem loni v létě jednu chvíli mohl tyto tři velikány pozorovat pospolu v asi padesátimetrovém úseku říčky. Rusava, pramenící u stejnojmenné vesnice v klínu malebných Hostýnských vrchů, má před naším domkem už hluboké a široké koryto, které ale v létě nebývá souvislou hladinou, místy se vytvářejí ostrůvky, někde roste i orobinec, což plně vyhovuje zmíněným ptákům při hledání potravy.
      Čáp bílý hnízdní pravidelně už několik let na komíně zaniklého holešovského pivovaru a na lov v Rusavě to má asi kilometr. Kromě Rusavy má dobré podmínky pro hledání potravy téměř "pod zobákem" v areálu zámeckého parku, kde je výjimečná, ve tvaru Neptunova trojzubce, rozlehlá vodní plocha. Také nedaleké Rybníčky u toku říčky poskytují dobré potravní podmínky.
      Ve zmíněných lokalitách si potravu hledají i zbývající dva "králové". Volavka popelavá má trasu do Holešova (mého bydliště) mnohonásobně delší než čáp bílý - od hulínských rybníčků či od chropyňského rybníka je to asi osm kilometrů. Ale volavka neloví jen v Holešově, proti proudu Rusavy pokračuje až do Hostýnských vrchů, kde ji mnohokrát pozoruji v naší honitbě při potoku Ráztoka, jednom z přítoků Rusavy (a to je dalších patnáct kilometrů). Uvádí se, že volavka na zimu táhne do teplých krajin, ale já ji vídám i v zimě.
      Ovšem největší radost mám z každoroční přítomnosti vzácného a krásného čápa černého s kovově lesklým peřím modravých, zelenavých i nafialovělých odstínů. Přilétá k mému domku z hlubokých lesů Hostýnských vrchů, kde pravidelně hnízdí už několik desetiletí. V myslivecké kronice našeho sdružení (vedu ji více než tři desítky let) máme fotografii jeho hnízda se třemi stojícími mláďaty z roku 1978. Bylo zbudováno na rozložité větvi statného buku, rostoucího u skalní stěny, poměrně nízko nad zemí. Uvádí se, že čáp černý je velmi plachý pták, ale moje téměř každodenní letní pozorování u našeho domku tomu nijak nenasvědčuje. Jsem rád, že tohoto vzácného krasavce mohu vídat i osmdesát kilometrů od Holešova, v mém rodišti Benešově, na nejvyšším místě Drahanské vrchoviny, kde mám chatu. Pozoruji ho tam již několikátým rokem a v minulém létě mě velice mile překvapil. Šel jsem si projít šestikilometrovou lesní trasu, kterou jsem před pětačtyřiceti lety den co den absolvoval pěšky při cestě do zaměstnání. Uprostřed lesa na paseku, z ničeho nic, "přistál" asi dvacet metrů ode mne čáp černý. Chvilku jsme se vzájemně pozorovali, až přece jen zvítězila jeho plachost a jak se nenadále objevil, tak i odlétl. Jak už to někdy v životě bývá radost vystřídá žalost. Na okraji téže paseky se tyčil vysoký dřevěný kříž, na němž jsem četl iniciály S. H. a letopočet. Po chvíli jsem si uvědomil, že stojím na místě, kde před několika lety tragicky zahynul při práci s motorovou pilou můj bývalý žák.
      Ještě téhož roku mě s manželkou čekalo zvláštní setkání - až úplně na konci září jsme v Benešově na pastvinách mezi kravami sledovali, jak tři čápi černí loví myši. Jiné roky už dávno čápi cestují do teplých krajin.
      S bílými čápy jsme s manželkou zažili zvláštní příhodu. Asi před čtyřmi lety byla v televizním zpravodajství zpráva o velkém množství čápů na jednom místě poblíž Kroměříže - začali se stěhovat do Afriky. Shodou okolností jsme se autem na druhý den vypravili na chatu na Drahanské vrchovině a ono místo výskytu čápů bylo na trase naší cesty; doufali jsme, že je tam uvidíme, ale už jsme je nestihli. Zdá se to k nevíře, ale je to tak - když jsme přijížděli k Benešovu, k místu naší chaty, nevěřili jsme svým očím. Na bažinaté louce se procházely desítky čápů. Dodnes si myslíme, že to byli právě ti z televize, protože místo na Drahanské vrchovině je západně od Kroměříže, tedy na západní trase tahu čápů do Španělska k Gibraltaru, nejsnadnějšímu přeletu moře do Afriky. A právě u Gibraltaru jsme je možná viděli toho roku ještě jednou mezi stovkami těchto poutníků, když jsme cestovali Španělskem začátkem října.
      Každý máme nějaké sny, přání, mnohdy těžko uskutečnitelné, ale přesto toužebně očekávané. Já teď budu nedočkavě vyhlížet příchod každého jara, zda se mi splní můj sen - že se zmínění "tři králové" setkají tak, jak jsem je nakreslil na ilustraci.

Fotogalerie

Zpracování dat...