vychází v 5:38 a zapadá v 20:32
vychází v 22:30 a zapadá v 9:24
 

Časopis Myslivost

Ukryté kaliště

34  Jaromír ZUMR st.
Při svých toulkách za obyvateli přírody jsem jednou objevil zajímavou lokalitu, kde žila jelení zvěř. Můj průvodce, který mě poprvé doprovázel a seznamoval se svým revírem, mě zavedl i k nevelkému kališti. Už na první pohled bylo jasné, že je to „správné“ kaliště, jaké má být. Není v něm voda, ale jen mazlavé bahno. Přesně taková struktura, která jelenům vyhovuje. Když je tam moc vody, tak to není dobré. Naopak zase když je tam vody málo, je skoro suché, tak to také zvěři nevyhovuje. Prostě toto bylo velmi ideální.
Bylo to začátkem července, a proto jsem se domluvil s lesníkem, že bych u tohoto kaliště rád nafotografoval nějaké jeleny, ale k tomu bych potřeboval vybudovat nedaleko odtud na stromě posed. S mým návrhem souhlasil a také přislíbil potřebnou pomoc.
Hned druhý den jsme se společně pustili do stavby. Fotografický kryt, který je určen jen k pozorování a fotografování se poměrně odlišuje od běžných posedů, které se používají k lovu. Kryt pro fotografa má mnoho otvorů ze všech stran, někdy dokonce i v podlaze. Všude musí být potřebná „díra“, aby se tudy prostrčil objektiv a mohlo se snímat.
Stavba nám zabrala několik hodin, ale s výsledkem jsem byl nadmíru spokojen. Všechno přesně tak, jak má být. Přesně za týden jsem šel poprvé sednout a čekat.
Jak už to bývá, čekaná nevyšla. Proto jsem druhý den ráno přijel znovu a těsně před polednem usedl do krytu, který byl asi čtyři metry nad zemí mezi dvěma olšemi. Nedaleko odtud svítilo jako oko malé kaliště. Ve vysoké trávě bylo pečlivě ukryté, ale jeleni o něm věděli. A tak jsem trpělivě čekal a čekal.
Přibližně kolem čtrnácté hodiny, kdy už jsem byl v krytu přes tři hodiny, jsem zahlédl skupinku čtyř jelenů, jak se pomalu přibližuje vysokou trávou ke kališti. Ani jsem nedýchal a jen si v duchu přál, aby to vyšlo. Během chvíle dorazili až ke kališti a teprve nyní nastala ta dramatická chvíle. Všichni se totiž chtěli „vyválet“ v bahně. Proto tam ulehl první z nich, ale to se nelíbilo tomu druhému, a tak ho parohy „popošťouchnul“ a donutil ho vstát. Sotva se tak stalo, tak se rychle vrhl do kaliště třetí jelen a situace se znovu opakovala. Ani se nestačil pořádně smočit a už ho další vyháněl.
V tu chvíli už byla má kamera v plné pohotovosti a tak jsem snímal jeden obrázek za druhým. Jeleni se v malé „louži“ střídali jako na běžícím pásu. Všichni byli mokří, někdo méně, druhý více. Potom se spokojeně rozešli a zalehli do trávy. Jen parohy jim vyčnívaly. Snad, aby mi udělali radost, tak ten nejstarší z nich se vrátil znovu do kaliště a už bez obtěžování ostatními se tady řádně vyválel. Lehl si do bahna, položil parohy na jednu stranu a potom zase na druhou, jednou se dokonce podíval na můj zamaskovaný kryt, jako by se chtěl optat, zda již mám snímků dostatek a jsem s představením spokojen.
Byl jsem...
    
Text a snímky: Jaromír ZUMR st.

Fotogalerie

Zpracování dat...